Červen 2018

8. Vaporeoní tajemství

30. června 2018 v 14:32 | Václav Hess |  Pokémon: Origin

Thomas seděl u vody a snažil se přemýšlet. Kaira ale za ním kartáčovala svého taurose a snažila se u toho zpívat. Výsledkem ale byli jen podivné zvuky, které vyplašili hejno pidgey. Ptáci naštvaně vzlétli, nejspíše si hledat klidnější místo k životu. Thomase sice rybaření nebavilo ale ted sledoval vodní hladinu i bez prutů a těch ostatních nesmyslů. Ani jeho magikarp, ho z této nechuti nevyléčil. Náhle ale leknutím málem spadl do vody, když se před ním vynořila modrá hlava nějakého pokémona. "Kairo, je tady vaporeon". Kaira se tiše odkradla od svého taurose a sedla si na břeh aby modrého pokémona nevylekala. Trvalo ale jen pár vteřin, než se vynořil další vaporeon a potom ještě dva, tři…..spoustu dalších. Thomas je přestal počítat a jen si prohlížel jejich tmavé ale přátelské oči. "Co asi chtějí?" zeptal se své kamarádky. Kaira jen zakroutila hlavou ale potom zakřičel a ukázala zpět k jejich tábořišti. Další vaporeon popadl kartáč, který Kaira nechala ležet na zemi a rozběhl se s ním k vodě. Tauros stačil jen zlostně zabučet a jeho soupeř už skočil do vody. Thomas hodil pokébally a ven se dostal pidgey a raticate.
"Vysvětlete vaporeonům, že nemohou krást naše věci a ten kartáč chceme okamžitě zpátky."
Raticate přicupital k vodě ale to už se vaporeoni potápěli a mizeli z jejich dosahu.
"Jak je ted máme najít?" zeptal se Thomas
Kaira se zasmála "Jsem snad pokédex, abych ti všechno poradila?"
"Ten kartáč byl tvůj, takže jim ho taky můžu klidně nechat" ušklíbl se Thomas.
Kaira se okamžitě lekla "To nemůžeme, byla to moje ruční práce"
"Tak si ho vezmeme zpátky" řekl Thomas a na vteřinu se zamyslel. Potom vytáhl dva pokebally a vypustil jejich obyvatele. Magikarp a totodile plavali ve vodě a čekali na pokyny svého trenéra. "Magikarpe, ty popluješ po proudu a totodile proti proudu. Najděte úkryt vaporeonů a vratte se zpátky k nám." oba pokémoni kývli na souhlas a zmizeli ve vodě. Po pár minutách se vynořil magikarp a ukázal po proudu, při tom kýval hlavou. Totodile připlaval později a zakroutil hlavou. Šlo tedy o velmi jasné znamení, kudy se mají pustit. Vyjeli tedy na taurosovi po proudu řeky a magikarp je doprovázel. Rybí pokémon se střídavě vynořoval a zase potápěl, jak se nechával unášet vodními proudy nebo se vyhýbal různým překážkám. Nakonec se dostali až ke skalisku z šedého a nebezpečně vypadajícího kamene. Kaira seskočila z taurose a přejela po kamenech rukou. "Ještě, že jsme pronásledovali vaporeony a ne onixe. Po tomhle bych tedy šplhat nechtěla". Thomas s ní musel už jen souhlasit, bylo mu jasné, že jejich zloději budou spíše v nějaké dutině pod vodou. Seskočil ze hřbetu taurose a připravil se na mokřejší část cesty. Magikarp je čekal ve vodě a tak jim nezbývalo, než se k němu přidat a k vaporeonům doplavat. Museli se do konce potopit, aby se dostali k dutině, která je snad dovede k cíli.
Thomas a Kaira se vynořili a rozhlédli kolem sebe. Vyplavali v nějaké jeskyni, plné vaporeonů. Našli tu dospělé pokémony ale i miminka nebo modře žíhaná vejce. Uprostřed toho všeho byl plochý kámen, na kterém seděl pokémon podobný vaporeonovi ale jen vzdáleně. Pokémon vypadal jako vaporeon, jen nebyl modrý ale téměř bílí. Na zádech se mu táhli skvrny jako u goldeen.
"Co to je?" zeptal se Thomas a vytáhl pokédex. Na displeji se ale pouze ukázal nápis "ZÁZNAM NENALEZEN"
"To má být jako co?" zakřičel naštvaně a zatřásl pokédexem, jakoby z něj pravdu mohl dostat násilím.
"Hádej ty šílenče, je to nějaký nový pokémon" zavrčela Kaira a vytrhla mu pokédex z rukou, než ho doopravdy rozbije.
Místo toho vzala pokédex do rukou a vyfotila jím podivného pokémona. Potom vytočila číslo a stoupla si blíže aby monitor zabíral i Thomase.
Na dipleji se ukázal Profesor Smith "Thomasi, to jsem rád, že o sobě dáš taky vědět.". Potom ale zaregistroval i Kairu. "Tvůj doprovod je velice půvabný, takže si našel i kočovníky?"
"Myslíte indiány?" zeptal se Thomas.
"Pane profesora, omlouvám se ale raději bych si vzala slovo já" řekla Kaira i když v rukou držela Thomasův pokédex. "Našli jsme podivného pokémon a tak jsme se chtěli poradit s vámi". Poslala mu fotku a čekala. Profesor vypadala všelijak, jen to nevypadalo, že by pokémona poznával. "Může se jednat o dvě věci. První možností, je úplně nový druh pokémona. To ale není moc pravděpodobné. Nejspíše se jedný o křížence dvou odlišných druhů"
"To ale není možné" řekl okamžitě Thomas "U křížení pokémonů se předávají pouze útoky ale pokaždé z toho vznikne jen dítě silnějšího jedince."
Profesor se usmál "Dával si dobrý pozor ale vypadá to, že toto pravidlo někdo porušil."
"Myslíte si tedy, že nevznikl v přírodě." ptal se Thomas dál.
"To je ale proti přírodě" zakřičela okamžitě Kaira, až se vaporeoni vylekaně otočili jejich směrem. "To se nikdy nemohlo narodit"
"Kaira nezapře svůj lid ale někdo přírodu přesto obešel. Chtěl bych vás ale požádat o chycení toho pokémon, abych ho mohl dál prozkoumat. Samozřejmě by vám později zůstal ale na pár dní bych si ho půjčil."

"Dobře, vyzveme ho na souboj" řekl Thomas a s tím se rozloučil a ukončil hovor. Potom vytrhl pokédex s rukou Kairi a zamračil se na ní "Uklidni se a neber mi moje věci". Nečekal na její odpověď. Místo toho se k ní otočil zády a zadíval se podivného vaporeona. "Vyzývám tě na souboj a vím, že mi rozumíš". Stačil ale jen pozvednout pokeball s totodilem, když se začali k souboji připravovat všichni vaporeoni v jeskyni. Kaira ustoupila k vodou zatopeném východu "Máme problém. Měli bysme utéct, než nás tady utopí". Místo boje tedy skočili do vody a snažil se co nejrychleji doplavat zpět na břeh. Brzy ale poznali, že udělali další chybu. Kolem nich plavali desítky vaporeonů. Všude kolem nich se proplétalii modrá těla. Pohybující se ve vodě daleko jistěji, než oni sami. Thomasovi procházela hlavou jen jediný myšlenka. My se tady utopíme.



Průvodce světem Dranora

30. června 2018 v 11:08 | Václav Hess |  Dranor
Timar - elf
Lejla - elfí kněžna
Oreas - král elfů
Selin - elfí bojovnice
Grol - démon
Galind - minotaurus bojovník
Elnor - strážce elfí osady poblíž Pevnosti Slz
Bernor - lovec a stopař, temný elf
Boran - lovec a stopař
Artea - elfka, malířka, čarodějka
Grorand - satyr
Elborn - stopař
Orianas - čaroděj a učenec
Roliaf - satyr
Veléron - elf, čaroděj, malíř
Avaria - elfka z klanu vlků
Morag - satyr ve službách elfů
Lambor - drak
Dranor - král Temného Města
Derion - rádce krále Dranora
Gromjan - kníže trpaslíků
Gamli - voják trpaslíků
Luciana - najemná vražedkyně a královna Dranorie
Lycanor - kníže vlčích elfů
Govan- syn Dranora a Luciany
Linea - dcera Dranora a Luciany
Drogar - král trolů
Faunea - sestra krále Dranora
Lifner - generál
Lodrix - kapitán dračí armády, drak
Elena - královna draků

Gvandamur - říše trpaslíků, zničená upírkou Aliou
Soumračné jezero - vchod do nové trpasličí říše.
Zlatnice - město trpaslíků

Oregrost.
Hlavní město nové říše upírů a hlavní sídlo krále Dranora.


Město Minaron
Je hlavním sídlem lidí. Celé je postavené do podoby umělé hory. Špice je bílá a září daleko do říše lidí, aby dokazovala moc člověka, který v ní sídlí. Je místem kde je palác bezejmného krále lidí. Město má obří bránu, kterou musí otevírat minotauři. Pomocí kladkostrojů na hradbách. Alia ale celé město zničila a přetvořila v město duchů. Nyní nechala postavit na jeho základech nové město, které si ale ponechalo mnoho věcí z jeho předchůdce. Stále jde ale o sporné území, o které bojuje více národů. Lidé stále věří v příchod krále, který zmizel neznámo kde. Proto nepostavily jiné hlavní město říše, ani nenašli nového vládce.

Pevnost Slz - sídlo elfího krále Orease. Pevnost uprostřed říše světla.
Ostrovy Věčné Noci - ostrovy kde žily ve vyhnanství démoni po porážce elfi
Trojvrší - vesnice se sídly elfích čarodějů
Valindor - hlavní město vlčích elfů


Temné město (Palác Agonie)
Je hlavním sídlem zla v zemi. Domy v něm jsou směs všech kultur, které se v něm sešli. Skřeti, démoni i upíři, tam nechali něco ze svých znalostí. Naposledy na jeho architektuře nechali své poznatky děti noci, kteřé se dříve v jeho zdech téměř nevyskytovali, nebo nezaujímali důležité postavení. Domy mají společnou jen černou barvu a to že byli postavené v co největším spěchu, aby dokázali poskytnout domov velkému množtsví monster, které tam přišla bojovat. Vyjímka jsou hradby. Ty jediné jsou masivní a postavené z velkou pečlivostí. Bránu dříve otevírali obři, nyní se z nich ale stali upíři. Nyní tvoří většinou obyvatel děti noci, které přišli s Aliou. Zejména její vlastní národ, který se postupem času stal vládnoucí kastou. Polovina města tvoří jeskyně, v kterých žijí skřeti a goblini. Proto se nedá blíže určitě rozloha. Postupem času a četných válek bylo město z větší části zničeno a králem Dranorem obnoveno, tentokrát pod jménem "Palác Agonie".


Les elfů
Elfové mají jen jediné město. To je uprostřed lesa na severozápadě Aganty, který patří jen jim. Stromy patří mezi nejstarší v zemi. Poslední zbytky lesů, které dříve zabírali většinu země. Volně přecházejí v dřevěné domy, které jsou někdy postavené v korunách stromů a někdy na holé zemi. Málokdy používají kámen, uprostřed náměstí je ale několik budov z bílého kamene, které slouží jako sídlo velké rady a jiných vysoce postavených elfů. Město se potýká z ubívajícím počtem obyvatel. Války zanechali na jeho obyvatelých své stopy. Některé domy jsou proto opuštěné a pomalu ale jistě chátrají. Dřívější sláva národa světla je nyní jen v bajích, které se vyprávějí v Aganty. Elfové téměř nechovají žádná zvířata. Jen několik koní. Srdce říše tvoří paláce a aréna, která slouží pro boj zajatců. Na bojišti kdysi bojovala i královna upírů Alia.

Les dryád
Dryády jsou národ podobný elfům, proto se ani jejich kultura a město o moc nelíší. Nemají ale žádné domy na zemi. Všechno stavý v korunách stromů. Nikdy nepoužívají kámen nebo podobné materily. Vše vypadá jako by vyrostlo samo ze dřeva. Také jejich les ale utrpěl válkami. Postupem času se moc lesního rodu vytratily. Mezi stromy začali procházet bestie a zabíjet každého kdo vyjde na jejich území. Nyní žejí jen poslední zbytky dryád, které se skrývají před upírů. Jejich druh je na pokraji vyhynutí

Město trolů
Město národa trolů leží v severních horách skřetí říše. Trolové staví masivní domy z kamene. Málokdy používají dřevo nebo nějaký jiný materiál. Jejich kultura se vyvíjela samostatně a nezávisle na dalších národech. Nejvíceš ale je pozant vliv skřetů. Mezi, kterými dříve žily. Postupem času si ale vybudovali vlastní říši. Měsro je věstavené do hloubi hor. Je tam jen jedna brána ze silného dřeva. Později bylo město skrytu za uměle vytvořenou horou. Jako ochrana před barbary na koních.

Podmořská říše
Říše krále Deirona, která je na mořském dně. Architektura města odpovídá prostředí, ve kterém vznikla. Budovy nemají žádné ostré rohy ale plynuly přecházejí do cest, dlážděných bílimi kameny. Jedna budova přechází ve druhou. Střed města tvoří palác královské rodiny. Polovina budov je pod velkou kupolí, ve které je sucho. Zbytek města je pod vodou. Cesty jsou přizpůsobené pro giganty. Vodní obry, kteří slouží králi Deironovi. Později je město přejmenováno na Atlantu.

Chrám Moci
Chrám je místem ve kterém bohové starého světa uzavřeli svou magickou moc před Merdaelem. Pro ochranu své síly vytvořily sedm medailonů. Chrám je postavený z nejrůznějších materiálů, které se dají v Aganty a přilehlých zemích najít. Na vrcholu stavby je věž jejíž špici tvoří velký krystal. Obyvately chrámu jsou strážci. Tajemné bytosti stvořené samotnými bohy, před tím než opustily svět, který před tím sami vytvořily.

7. Past na zloděje

29. června 2018 v 15:24 | Václav Hess |  Pokémon: Origin
Thoma Ketchum stál vedle Šamanky a Kairy. Všichni tři doladili plán, jak chytit zloděje. Osobu, která se dostala do tábora a ukradla cenné indiánské památky. Nakonec jejich rozhovory skončily až tady. Thomas sledoval z jejich úkrytu, skupinku Teepee a čekali, co se stane. Z větví postavené "hnízdo", ve větvích jednoho stromu, jim poskytovalo cenou skrýš. Zbytek tábor se choval stejně jako vždy, aby nevzniklo žádné podezření.

**
Persian se protáhl křovím a vyšel mezi stany. Teepee asi skýtala více pokladů, než si zprvu myslel. Jak jinak by mohl vyslechnout dva taurose a pidgey, jak si povídají o goldballech. Zlaté pokebally se měli dříve používat na chytání obzvláště vzácných pokémonů. Persian si stoupl na zadní a odtáhl plachtu, která kryla vchod. V tu chvíli se ozval hlasitý křik a ven vystoupil obrovský fearow. Persian po něm sekl drápy a ustoupil. Zády ale narazil na další překážku. Otočil se a uviděl alakazama. Lišce podobný Pokemon se fialově rozzářil a persian se nemohl ani pohnout.

**

Thomas stál se Šamankou a Kairou, když před nimi přistál pidgey a kýváním hlavy jim prozradil, že zloděje už chytili. Slezli ze svého úkrytu a vydali se na cestu k teepee, kde nastražili past.
Zůstali ale stát překvapeně na místě, když našli alakazama, který s pomocí psychických sil, držel velkého persiana.
"Ty cennosti ukradl pokémon? " zeptal se Thomas překvapeně.
"Jak ho máme potrestat" zeptala se zvědavě Kaira.
Šamanka se usmála "Uděláme několik věcí, které mu zabrání v dalších loupežích. Nejdříve ho ale necháme vykastrovat"
"To teda nééé!" zakřičel persian lidskou řečí.
Kaira i Thomas zůstali stát s otevřenou pusou. Šamanka se ale rozesmála.
"Věděla jsem, že to budeš ty ale ted si se sám prozradil."
"To si nemohla vědět, ty stará čarodějnice!" zavrčel pokémon ale stále se nemohl ani hnout.
"Věděla, protože jsem se setkala s tvými starými pány. Rakěťáci způsobili spoustu zla i když se jim většina plánů nepovedla. Tehdy si byl ale ještě mladý meowth. od té doby si se vyvinul ale spousta věcí, se nezměnila"
"Ty ho tedy znáš z dřívějška?" zeptala se, stále zmatená, Kaira.
"Ano ale ted už ho nenechám odejít. Skončí v kleci a ven ho už nepustím. To s tou kastrací byla samozřejmě lež ale musíme ho zadržet, pro dobro všech."
Thomas s ní mohl jen souhlasit ale stále nepřestával žasnout. Nikdy by ho nenapadlo, že uslyší persiana mluvit lidskou řečí a chodit po zadních.

**

Thomas předstoupil před Šamanku ale připadalo mu, že vlastně neví, co říct. "Děkuji vám za všechno, hodně jsem se toho tady naučil ale už přišel čas abych pokračoval"
Šamanka stačila jen přikývnout, když do stanu vběhla Kaira. "Já jdu sním nebo se někde zabije"
"Počkej!" zavola hned Thomas "Nemůžeš se ke mě přidat a ani se mě nezeptat"
Šamanka se zasmála "Vy dva, jste jako oheň a voda. Pokud byste stáli proti sobě, mnohé by bylo zničeno ale pokud půjdete jako spojenci, vznikne mnoho divů"
"Máme tedy spolu putovat za pokémony?" zeptal se Thomas
Šamanka přikývla "Mohu ti pouze poradit, ne rozkazovat ale radím ti, aby si šel s Kairou."


EPILOG

29. června 2018 v 11:06 | Václav Hess |  Dranor
Vítězstvím Dranora nad elfy započal "Zlatý věk Argosu", který trval 300 let. Nekonečné planiny byly proměněny v města a paláce. Draci se stali spojenci upírů a Dranorie. Jediný nepřítel byl Císař, který žil ale v říši za mořem. Jen jednou za několik let, zaútočil na přístavy, ale vždy byl rychle odražen.
Linea se vdala za Lifnera a měla s ním trojčata. "Zlatý věk" skončil zničením Císaře i když nikdo něvěděl, jak k tomu došlo (kniha - Alia - Chrám moci). Dva dny po podivném triumfu u kterého prý byli i upíři, přišla nečekaná zpráva. Obsahovala jen jedinou větu ale těch pár slov, dalo do pohybu mnoho věcí.

"Králi Dranore, našli jsme vaši matku."

6. Zloděj

28. června 2018 v 19:22 | Václav Hess |  Pokémon: Origin
Další den ráno se táborem roznesl křik okradených lidí. Thomas Ketchum rychle otevřel oči a snažil se o rychlé probuzení, což se mu až kouzelně nedařilo. Nakonec se ale vymotal ze spacáku a vyšel ven. "Co se stalo?" Zeptal se neadresně. Jeden z indiánů se u něj zastavil. Šlo o vysokého válečníka ale v této chvíli vypadal spíše na pokraji zhroucení "Někdo ukradl náš nejcennější majetek".
Thomas běžel k stanu šamanky. Chtěl zaklepat ale nenašel nic, na čem by svůj nápad provedl. Na kůži se klepe opravdu špatně. Několik vteřin jen stál na místě ale vysvobodil ho ženin hlas. "Pojd dovnitř, už o tobě vím."

**

Kaira vstala o poznání klidněji. Než se rozezněl křik, stačila se v klidu obléct, rozčesat dlouhé vlasy a uvázat si do nich dvě peříčka s pidgey. Její přítel každou chvíli nějaké ztratil a jí stačilo jen projít okolím a všimnout si jich. chodila hlídkovat, kvůli bezpečí tábora. To byl také důvod, proč našla Thomase a malého Mewtwo. Pokémon ještě určitě spal ve stanu její babičky. Šamanka se snažila aby malému nic nechybělo a také, aby neuprchl. Alakazam svými duševními silami udržel malého neposedu na místě. Nakonec ale i Kairu překvapil křik okradených lidí a také vyběhla ven.

**

Šamanka vyšla ven i se svým alakazamem. "Co se tu stalo?"
Muž, který pološílený strachy se na ní otočil i když jeho oči napovídali tomu, že jí vlastně nevidí. Jeho myšlenky se toulali kolem ukradených věcí "Někdo ukradl všechny šperky a nádoby ze stanu cenností. Vzali i staré hliněné pokebally."
Šamanka se zamyslela. "Všude přece byli naši pokémoni. Proč si ničeho nevšimli?"
Kolem nich se protáhl velký persian a zmizel mezi stany.

**
Thomas hleděl do skoro prázdného stanu. "Zabránili by pokémoni aby tady někdo kradl?"
Kaira přikývla "Po táboře se jich pohybují desítky a všichni ví, co ve stanu je. Tedy, ví to všichni naši pokémoni. Po táboře se ale pohybuje i pár divokých."
"Proč jsou ve vašem táboře divocí pokémoni?"
Kaira se na něj udiveně podívala "My divoké pokémony nechytáme ale oni sami se rozhodnou, koho budou doprovázet. Náš tábor se stěhuje z místa na místo a po každé za námi přichází i divocí pokémoni, za stravou nebo místem na spaní."
Měl bych jeden nápad ale musíme na to zavolat všechny pokémony, které patří přímo vám.

**

Persian se rozhlédl kolem sebe. Povedlo se mu dostat až na kraj města ale musel se nenápadně dostat až na zdejší hřbitov. Protáhl se kolem staré brány a neomylně zamířil za svým cílem. Už tady byl několikrát ale pokaždé měl z toho špatný pocit. Vzpomínal na předchozí dobrodružství. Nakonec se dostal až k dvojitému hrobu. Na šedé náhrobní desce byla uvedena dvě jména Jessie a James. Příjmení chyběla ale ty dva ho neuváděli raději nikde. Pod jejich jmény ještě bylo velké písmeno R. Persian setřel zrádnou slzu, která ukazovala jeho smutek.



28. SETKÁNÍ RODINY

28. června 2018 v 11:05 | Václav Hess |  Dranor
Dranor stále nemohl uvěřit svému štěstí. Součástí Eleniny armády nebyli jen draci a jejich míšenci. Vládla i demonům, někteří z nich byli větší než obři. Podařilo se mu i připravit vše potřebné, aby mu vláda spadla do rukou co nejrychleji. Pohlédl na svou snoubenku, která letěla na bílém drakovi, přímo vedle něj. On sám osedlal černého samce se stříbrnými rohy. Šupinatci se zde vyskytovali snad ve všech myslitelných barvách.
Dranor odvrátil pohled od draků a podíval se na vodu. Stále čekal, že se někde objeví jeho manželka. Možná se i dostala zpátky do Dranorie a čeká tam na něj. Náhle jeden z vojáků něco zavolal a ukazoval před sebe. Na dohlad měli pobřeží a zdánlivě nekončící les. Elena vykřikla rozkaz a celá armáda se snesla níže. Z dračích tlam vyšlehly plameny a spálily první řady stromů.Dřevo rychle vzplálo a bylo slyšet i křik hořících elfů. Démon zahlédl jednoho z bojovníků, jak skočil do vody a snažil se uhasit oheň, který stravoval jeho tělo. Šupinatci rychle ničili obranná zařízení šikmouchých.
Náhle ale jeden z nich spadl do vody. Něco velkého ho udeřilo do žeber a zanechalo to tam zející díru. Dranor se dostal blíž a spatřil stromového obra, který v rukou držel velký kámen. Druhý tvor vyběhl ze svého úkrytu a snažil se uhasit plameny na svém těle. Dranor se začal obávat prohry. Elfové se v nouzi pustili do oživování stromů a jen Samael ví, co vše zde mohou potkat.
Dranora ale rychle upoutalo něco jiného. Druhý konec lesa byl také v plamenech. Někdo útočil na šikmouché z druhé strany. Prolétl s drakem nad řadami skřetů a ukázal na kouř v dálce. Elena něco zavolala a šupinatci se dali do pohybu. Rychlým letem překonali bránící se elfy a přímo nad jejich hlavami letěli na druhou stranu lesa. V dálce zahlédl nějakou věž která byla také v plamenech. Vypadalo to na hlavní město elfů. Draci prolétli nad stromy a opět je zapálili.

**

Linea stála v čele armády, která katapulty spalovala elfí les. Princezna viděla, jak zasáhli i hradby hlavního města. Nebude trvat dlouho a Pevnost Slz shoří na popel. Oreas poté skončí v plamenech i s celou svou rodinou. Linea je chtěla úpálit, ale tak aby to všichni viděli. Vojáci ale začali křičet něco o dracích. Linea se podívala nad elfí les a viděla je také. Celé hejno šupinatců se blížilo přímo k nim. Cestou zapalovali stromy. Nebyli to tedy noví nepřátelé, ale spojenci.
Linea si hned vzpomněla na vlastního otce a matku. Museli se dostat ke svému cíli. Faunea popadla luk a rychle zastřelila jednoho elfa, který mířil na princeznu. To donutilo Lineu, aby se opět věnovala dění na bojišti. Elfové se přestali schovávat a vypochodovali na vypálené prostranství. V čele jel na bílém koni král Oreas. Jeho zlatá zbroj byla podle Liney obrazem pýchy šikmouchých. Vypadalo to hrozně, ale lidé za to elfy obdivovali a mluvili o elfí kráse a dokonalosti. Linea se ušklíbla. Seškrábne mu kůži na obličeji, to bude teprve dokonalé. Rychle projela mezi svými vojáky, až se dostala jen na pár kroků od Orease.
"Králi elfů, dovol, abych to byla já, kdo ti z těla vytrhne srdce."
Král jen sesedl z koně a vytasil meč. Linee prošlo hlavou jen jediné. Tohle byla jeho největší chyba. Rychle popohnala koně a řítila se přímo na svého soupeře. Elf ale hbitě uhnul a zaútočil na koně. Jeho meč prořízl celý bok koně. Zvíře se škubáním přistálo ve vrstě popelu. Linea se rychle vzpamatovala a sama zaútočila. Její zbraň ale zasáhla jen vzduch. Oreas se pohyboval až příliš rychle. Nikdo ale neřek, že budou bojovat jen meči. Princezna soustředila svoji magii a elf se zastavil na místě. Rychle sekla mečem a na zem dopadla jen elfova hlava. Tělo zůstalo několik okamžiků stát na místě, jako by nechtělo umřít.
Linea kopla do zmítajícího se těla. "Nějak se mu nechce zemřít."
Skřeti kolem ní se dali do smíchu. Náhle se celé vojsko elfů ocitlo v plamenech. Přímo uprostřed bojiště přistál Dranor. Linea se rozběhla a objala ho. Odstoupila od něj a chtěla se zeptat na matku, když otce udeřilo něco do zad. Oba se otočili a pohlédli na Elenu.

**

Dranor hleděl na svou snoubenku, která v rukou držela luk. Démon si sáhl na záda a zlomil šíp, který mu vězel v zádech. Elena vypadala vyděšeně ale odhodlaně. Nejspíše nepočítala, že by Dranor zásah tak snadno přežil. Rychle ale našla aspoň svůj hlas, i když se jí třásl.
"Opravdu sis myslel, že bych si tě vzala? Jsem dcera dračího krále Lambraxe. Moje říše sice utrpěla při bojích s elfí, ale nepadla tak moc, aby se spojila s tebou. Jsi velitel barbarů a ubožáků. Nejsi žádný král, nejsi vůbec nic!" Rychle odhodila luk a vytasila meč. Její armáda byla plně zaměstnána pustošením Pevnosti Slz. Musela ale Dranora zabít sama, aby jí nikdo nemohl upírat právo vládnout.
Dranor popadl válečné kladivo a ohnal se po Eleně. Sám ji chtěl zabít, takže ho ani příliš nepřekvapila. Zaútočil na ni ale královna se jeho první ráně vyhnula. Rychle ji nakopl do břicha a znovu zaútočil kladivem. Tentokrát byl na ní příliš rychlý. Její lebka praskla, jako by byla z porcelánu. Popel ze stromů se smísil s krví a vnitřnostmi Eleny. Dranor popadl její zbytky a otočil se ke svým vojákům. Všichni se dali do potlesku.
Draci strnuli a hleděli na démona před sebou. Poté přistáli mezi troskami města a předvedli něco, co měla být nepochybně úklona. Dranor vyhrál a stal se neomezeným vládcem nad Argosem.

5. Zuby a drápy

27. června 2018 v 11:04 | Václav Hess |  Pokémon: Origin
Thomas Ketchum seděl na břehu řeky a hleděl do vody. Pořád se nemohl zbavit pocitu, jaký je to vlastně nesmysl. Kaira mu sice vyprávěla o chytání vodních pokémonů a on se toho rychle zhostil aby se naučil něco nového ale opravdu to nebyla, tak zábavná věc. Místo toho se mu myšlenky dostali opět k malému mewtwo, který spal ve stanu u staré šamanky. Kaiřina babička mu sice vysvětlila, proč by vlastně tento pokémon neměl ani existovat. Stále ale nechápal, co je na něm tak špatného. Mewtwo byl jen obětí lidí. Vědcům bylo jedno, že stvořili něco živého a místo toho se starali jen o sebe. Chtěli být objekt pro své pokusy. Thomas by tomu chudákovi dokonc pomohl, kdyby byla potřeba. Mewtwo ale dokázal uprchnout vlastními silami. Náhle ale Thomase vytrhlo se zamyšlení něco v řece. Vedle jeho prutu se ukázaly dvě oči, zasazené do rudé rybí hlavy.
"To je přece magikarp" zakřičel Thomas i když si myslel, že kolem nikdo není. To mu ale nebránilo v tom aby hodil po červené rybě pokeball.
Pokémon vydal zvuk, který zněl, asi jako když se ucpe vysavač a odhodil pokéball přímo před Thomase do trávy. Ten se jen usmál a vzal do ruky další, tentokrát už ale majitele měl. V záblesku rudého světla vylétl totodile. Modrý pokémon připomínající ještěra, prolétnul vzduchem a se šplouchnutím zmizel ve vodě. Za pár vteřin magikarp ožil a snažil se totodila praštit ocasem. Ten místo ústupu sám zaútočil. Škrábal svého soupeře do šupin ale nespáchal tím skoro žádné škody. Thomas zakroutil hlavou. Sice mu připadalo jako skvělá volba, vyslat do boje totodila ale asi se spletl. Chtěl pokémona povolat zpět do pokéballu ale modrý ještěr paprsku rudého světla uhnul a dál bojoval. Thomas zanadával a následovala divoká série pokusů a stáhnutí pojujícího pokémona. Totodile se ale s elegancí ruské baletky vyhýbal i rudým paprskům z pokeballu i útokům magikarpa. Nakonec zaklonil hlavu a vyslal proud vody. ten zasáhl rybího pokémona a napůl omráčeného, jej vyhodil na břeh. Thomas hleděl překvapeně na svého společníka "Ty si použil nový útok?"
Totodile ale na břehu vykazoval pohyby, připomínající tanec a svého trenéra vůbec nevnímal. Chlapec ho nechal oslavovat a hodil nový, prázdný pokeball. Rudé světlo pohltilo magikarpa, který se tak přidal do Thomasova týmu.
"Pomoc! Přepadení!" ozvalo se za jeho zády. Rychle se otočil a pohlédl ke stanům. Mezi kůžemi se objevovaly plameny a další známky útoků pokémonů. Thomas se rozběhl i s totodilem na pomoc ale všude byl zmatek. Mezi stany přebíhali lidé i pokémoni. Thomas popadl svého pokémona do náruče aby se mohli vyhnout dvěma taurosům a mareepovi. Potom ale vyrazili přímo za nimi. Dostali se tak k bulbasaurovi a jeho trenérovi. Thomas toho muže okamžitě poznal i bez jeho výkřiků "Jsem Sběratel, dejte mi všechny svoje pokémony po dobrém nebo si je vezmu po zlém."
Thomas nezaváhal ani na vteřinu a hodil další pokeball. Musí zastavit zelenovlasého zloděje. Za záblesku rudého světla vylétla ratata. Pokémon podobný fialové myši prolétl vzduchem a drápy zaútočil na bulbasaura. Sběratelův pokémon byl ale silnější než se zdálo. Z cibulovitého výrůstku na jeho zádech vyšlehly dva šlahouny. První z nich zasáhl ratatu a druhý nejbližšího mareepa. Totodile rychle vyslal vodní dělo ale bulbasaur se vodě rychle vyhnul. Ratata zavrčela a znovu zaútočila. Bulbasaur jí ale znovu zablokoval a zaútočil na jednoho z taurosů. Indiáni jen hleděli na zápasící pokémony a na nic se nezmohli. Bulbasaur byl obyčejně startovní pokémon ale tenhle nebyl tak úplně normální. Sběratel s ním něco provedl a rozhodně to nebylo nic dobrého. Nakonec se do boje zapojila opět ratata. Zuřivě zaútočila drápy i zuby ale ani jedno z toho nestačilo. Nakonec naštvaně zaprskala a kolem ní se rozlilo světlo. Tělo narostlo a zesílilo. Místo malé rataty tu stál impozantní raticate. Pokémon vydal zlostné zavrčení a skočil na bulbasaura, který byl ted o poznání menší. Jeho šlahouny jen vířily vzduchem a tloukli do prázdna. kryse podobný pokémon zasypal svého soupeře útoky zubů i drápů. Ted už ale byl o poznání silnější a bulbasaur začal couvat. Potom Sběratele i jeho pokémona obestřelo fialové světlo. Thomas se otočil a pohlédl na šamanku, ta se mračila na zloděje pokémonů a přímo před ní stál velký pokémon, podobný lišce, jen v rukou držel dvě čajové lžičky. "Alakazame, skoncuj to s nimi". Pokémon zavřel oči a soustředil se na útok. Potom se ozval výbuch a Sběratel i bulbasaur s křikem zmizeli za obzorem. Šamanka se usmála na všechny kolem "Stany můžeme znovu postavit a ten cizinec už se tady neobjeví". Její pohled padl na Thomase "Děkujeme ti za pomoc, byl jsi statečný. Musela jsem odjet s taurosi a trvalo dlouho, než jsem se vrátila, nebýt tebe, dopadlo by to daleko hůře." Thomas zčervenal jak malá holka. Vůbec nevěděl co dělat, nakonec jen rychle poděkoval a začal hladit svého raticata.

**

Plachta stanu se pohnula a do prostoru elegantně vklouzl persian. Pokémon podobný velké bílé kočce se protáhl kolem dřevěných sloupků a rozhlédl se. Nikde nikoho neviděl a tak odhalil svou tajnou zbraň. Postavil se na zadní a předními packami popadl nejbližší kus nějaké látky. Přiložil cípy k sobě a tak vytvořil provizorní pytel, kam začal sbírat všechno, co se u něj bylo dostatečně blízko. Ručně malované pokebally, keramické nádoby i menší šperky vytvořené z různých hornin a dřeva. Nakonec byl pytel tak plný, že jej skoro neunesl. "Tak to bychom měli" prohlásil lidskou řečí a zmizel do noci.


27. ŠUPINÁČI

27. června 2018 v 11:04 | Václav Hess |  Dranor
Dračí armáda začala přistávat na rozlehlém nádvoří. Dranor sesedl ze hřbetu obrovského tmavě rudého draka a pohlédl k bráně. Čekali na ně dvě ženy. Nevypadaly ale jako služky. Jedna měla vysoký účes ze stříbrných vlasů a druhá měla na sobě až příliž nějaké bílé barvy, kterou si natřela obličej. Dranor ještě se dvěma dalšími skřety vešel dovnitř. Vše bylo přímo obrovské. Klenuté chodby byly dlážděné kameny, aby unesly i váhu dračích těl. Ve stěnách byly výklenky, kde seděli výše postavení obyvatelé. Dranor zahlédl i jednoho vysokého muže, který měl tělo pokryté šupinami. Malá skupinka se dostala až k trůnímu sálu. Dranor tak poprvé uviděl královnu této říše. Čekal draka ale před sebou měl jen vysokou ženu. Štíhlá postava byla zahalená černými šaty. Královna měla ostré rysy, velmi rudé rty a každé oko mělo jinou barvu. Jedno z očí bylo žluté a připomínalo draka, to duhé ale modré a jakoby více lidské. Černé dlouhé vlasy měla zčesané dozadu.
Dranor se uklonil a žena gesto rychle oplatila a představila se. "Jsem Elena, královna ostrovů. Jsem ráda, že elfové byli poraženi a k nám již našli cestu i naši bratři a sestry."
Dranor jen kývl hlavou na souhlas. "Přišli jsme s nabídkou spojenectví. Elfové byli poraženi, ale ne zničeni. Máme i jiné nepřátele, kterými by mohla být naše říše zničena."
Elena se oslnivě usmála. "Po návratu jedné z mých bojovnic, jsem dlouze přemýšlela. Co udělat s králem na mých hranicích. Nyní dokonce mluví o jedné společné říši. Možná mě má v úmyslu zabít. Mohu mu ale nabídnout něco lepšího. Co byste říkal na svatbu?"
Dranor nevěděl co říct. "Už mám ženu, která mě bude doprovázet po zbytek života."
Eleně ale nezmizel úsměv z tváře. Dokonce to vypadalo, že je ještě větší. "Mohla bych být vaše druhá žena. Jsme přeci panovníci. Můžeme dělat co chceme."
Tentokrát se usmál Dranor. Vzklíčil v něm plán, jak se chopit vlády. Musí být ale opravdu dobrý herec. "Budu tedy rád, pokud se stanete mou druhou ženou. Obřad bychom ale mohli udělat Dranorii. Pokud by vás to neurazilo."
Královna jen přikývla na souhlas.

26. LŽI

26. června 2018 v 11:03 | Václav Hess |  Dranor
Linea prošla prázdnou chodbou a snažila se rychle dostat do jednoho z velkých sálů v paláci. Elfové opět útočili na jejich říši. Všichni je měli za poražené, ale to byl krutý omyl. Náhle vrazila do nějakého vysokého muže. Zapotácela se a podívala se vojákovi do obličeje, aby mu vynadala. Nezáleželo na tom, že za to mohla ona. Je princezna, nikdo jí nebude odporovat.
Zvedla hlavu a zalapala po dechu. "Lifnere, ty žiješ?"
Démon vypadal udiveně. "Ano, princezno, ještě jsem nebyl na bojišti. Vyrážím až dnes večer."
Linea se vzpamatovala a řekla jen: "Na bojiště vyjedeme společně. Musím si na svého nastávajícího dát pozor. Svatba bude hned jak elfy vyvraždíme." Nechala muže stát na místě a odešla. Hned za rohem se ale musela opřít o zeď, aby neomdlela. Govan ho tedy nezabil, byla to jen další hloupá lež.
Najednou prudce zavrtěla hlavou. Proč tak vyvádí, je jako malé dítě. Lifner je jen další voják, stovky jich umírají každý den. Zamilovat se nemohla, vždyt jí bylo už třista let. Láska je pro lidi a elfy. Možná by bylo lepší, kdyby se Lifnerovi stala nějaká nehoda. Linea rychle prošla sálem a nevěnovala okolostojícím kapitánům ani jediný pohled. Sedla si na trůn, kde by měl sedět její otec a začala mluvit. "Náš nepřítel má mnoho podob. Je to jako boj s hydrou. Elfům urazíte jednu hlavu a další tři jim narostou. Zítra je smeteme z mapy Argosu. Musíme celý les zničit, vypálit, spolu se vším, co v něm žije. Nehledejte u nich slitování, oni ho s vámi mít nebudou."
Jeden z vojáků zvedl ruku. "Ale to nemů..."
Už ale svou námitku nedořekl. Linea vstala, mávla rukou a muž shořel během několika údrů srdce.
"Nikdo! Nikdo mi nebude říkat, co můžu a co ne. Žádná drzá tupá opice mě nebude opravovat." Rychle se uklidnila, upravila si šaty a usedla zpět na trůn. Zbytek kapitánů byl až příliš vyděšený. Nakonec ještě bude muset útok vést sama. Znovu vstala a rychle prošla kolem lidí. Vrátila se do svých komnat a zbytek dne strávila přípravou na bitvu.
Při západu slunce vyšla z paláce a nasedla na koně. Projížděla kolem zdánlivě nekonečných řad upírů vlkodlaků, skřetů, démonů, obrů a mamutů. Faunea jela hned za ní, nasedla na obrovského šavlozubého tygra. Zvíře sama chytila a trénovala. Všichni se dali do pohybu a během krátké doby se dostali až na dohled elfího lesa. Bitva mohla začít.

4. Na hřbetu taurose.

25. června 2018 v 16:03 | Václav Hess |  Pokémon: Origin
Thomas Ketchum seděl v trávě a přemýšlel kam dál. Sice sebou měl mapu ale k čemu vám je mapa, když vůbec nevíte kde jste. On nepotřeboval vědět, kde je silnice nebo kde je řeka. Potřeboval vědět, kde je on sám. Náhle ho ale z přemýšlení vytrhl zvláštní zvuk. Znělo jako naříkání dítěte ale hlas zněl zároveň i uměle a nepřirozeně. Postavil se na nohy a rozhlédl se po kraji. V dálce viděl les, z kterého před chvilkou vyšel.
Sáhl k opasku a vzal do rukou jeden z pokeballů. Za doprovodu rudého světla se vynořil pidgey.
"Naříká taky nějaký pokémon. Podívej se po něm ale dej na sebe pozor, něco se mi na tom nezdá."
Pidgey, pokémon připomínající malého ptáčka, vzlétl a nechal Thomas čekat na louce. Trvalo ale jen pár minut, než chlapec zaslechl pokémonův křik. Nezněl jakoby se pidgey dostal do nebezpečí ale spíše našel, to co hledali.
Thomas se rozeběhl za pokémonem a zůstal před jejich nálezem vystrašeně stát. V trávě seděl tvor připomínající lidské dítě, až na bledou kůži, velké oči a dlouhý fialový ocas. To nejpodivnější ale bylo, že se pokémon lidskou řečí zeptal "Táta?" a potom se dal zase do pláče. Pidgey jen kroužil kolem svého úlovku a asi ani on nevěděl, co dělat dál.
Thomas zaslechl zvláštní dupot. Otočil se a spatřil další nezvyklou věc. Přímo k nim se něco hnalo ale díky oblaku prachu, nebylo vidět, co to vlastně je. Pokémon se ale zastavil přímo před nimi a ukázal se jim v celé své kráse. Obrovský býk s hvězdou na čele a třemi ocasy si odfrkl a sklonil se, aby odhalil výhled na dívku, jedoucí na jeho hřbetu.
"Kluku! Co to tady provádíš?!"
Thomas se snažil vzpamatovat z šoku, že vidí taurose a jště k tomu nesoucího na svém hřbetu dívku. Neznámá byla tak v jeho věku, s tmavší pletí a mezi vlasy měla peří.
"Toho pokémona jsem našel a odnesu ho do Kitsune Town."
"Si šílenec? Tam ho tedy rozhodně neponeseš. Nasedni na Minoa a toho pokémona vezmi sebou."
Thomas zjistil několik věcí naráz. Tauros před ním, se jmenuje Minoa, na zádech má velké zelené sedlo a ta dívka je příšerně panovačná.
"KitsuneTown je jen přes les" odpověděl překvapeně.
"Samozřejmě a ten nemocný pokémon může rozhodně čekat, až tam doklopítáš."
Rychle popadla Thomase a vytáhla ho do sedla. Ještě stačil vrátit pidgeyho do pokeballu a Minoa se rozběhl dál od lesa a vstříc jejich cíly.
Thomas držel neznámého pokémona, který v jeho náruči začal spokojeně dřímat. Pořád ho ale nedokázali nikam zařadit.
Zanedlouho se ale jejich jízda začala blížit ke svému konci. Přímo před nimi se objevila skupinka indiánských stanů. Teepee se tyčila k obloze a mezi jejich barevnými stěnami se pohybovali lidé i pokémoni. Thomas uviděl další taurose ale i miltanky nebo mareepi. Minoa proběhl mezi prvními stany a zůstal stát před jedním, se zelenmými a červenými ornamenty.
"Kaira je zpátky" ozvalo se z hlouby teepee. Dívka, která náhle získala jméno, seskočila z taurose a objala malou holčičku, která vypadala skoro jako její dvojnice.
Potom rychle vzala od Thomase pokémona a pokynula mu rukou, aby šel za nimi. Společně odhrnuli kůži, která tu vysela místo dveří a vstoupili dovnitř. Uprostřed teepee hořel oheň, u kterého seděl neznámá stařena s růžovými vlasy. Žena pokývla hlavou na pozdrav a usmála se. Při tom ukázala jediný zbývající zub ale její hlas zněl silně "Vítám tě v našem kmeni. Moje vnučka Kaira je, až moc temperamentní, proto si později raději vyslechnu, jak tě k nám zavedla ale nyní bych se ráda podívala na našeho pacienta." S tím uchopila pokémona a oči jí málem vypadli z vrásčitých dúlků. "To je mládě pokémona mewtwo. To je velmi podivně a zneklidňující"
"Proč podivné, je nemocný?" zeptal se Thomas zmateně.
Stařena si odkašlala
"Mewtwo byl uměle vytvořený pokémon, vědci z Rumělkového města. Jejich cílem bylo vytvořit nejsilnějšího pokémon na světě a to se jim také nakonec povedlo. Smíchali DNA několika pokémonů a lidí. Mewtwo ale nechtěl být navěky jen laboratorním majetkem a uprchl."
Thomas se zasmál "Takže pokémoni uprchli a ted žijí svým vlastním životem, to je přeci krásné. Musíme toho malého vrátit rodičům"
Stařena zakroutila hlavou "Špatně si mě poslouchal. Vědci vytvořili pouze jediného pokémona, který se nikdy neměl rozmnožit."


25. CESTA PO MOŘI

25. června 2018 v 10:49 | Václav Hess |  Dranor
Luciana a Dranor pluli po moři a snažili se najít ostrov. Nejvíce času trávili ve svých kajutách. Dranor vyšel jen třikrát, aby kouzly odehnal možské hady. Skřeti začali být neklidní, až když se voda kolem nich začal měnit. Dříve vše kypělo životem, ale nyní byly vody mrtvé. Za nějaký čas jim scházeli mořští hadi, i když každý jejich výpad zaplatili mrtvými. Zanedlouho ale opět viděl nějaký stín v dálce.
Dranor zavelel, aby k němu vyrazili. Po vodě ale klouzala mlha a zabránila jim ve výhledu. Loď náhle drhla o zem. Luciana vyšla ven. V hnědých kalhotách a černém plášti sice nevypadala jako královna, ale i tak jí šli všichni z cesty. Podívala se přes hrazení a viděla nějaký černý kámen. Možná už opravdu byli na místě. Rychle seskočila na zem a kráčela mlhou.
Najednou se vše dalo do pohybu. Loď se uvolnila a celý ostrůvek se dal do pohybu. Luciana začala rychle šplhat zpět do lodi. Z vody se vysunula obrovská hlava. Dranor vytasil kladivo a okamžitě udeřil. Skřeti začali vřískat a ukazovali k hladině. Přímo z kamene se vysunula obří ploutev. Celý ostrov byla ve skutečnosti obří želva. Démon pohlédl na mech, který vyrůstal přímo z krůnýře. Želva se ale potopila zmizela z dohledu.

**

Elementál rychle proplouval oceánem. Cítil svou kořist a už se k ní blížil. Náhle zahlédl želvu, která se snažila uniknout velké lodi. Elementál zajásal, byl u cíle. Zrychlil a narazil přímo do lodi. Cítil jak se dřevo otřáslo. Soustředil svou moc na jediné místo a znovu udeřil. Zahlédl praskliny na dřevě. Cítil ale jak k němu plave něco brovského. Ohlédl se a viděl obrovskou želvu, která ale neškodně proklouzla kolem něj. Chtěla jen zmizet v hlubinách. Elementál k ní v myšlenkách promluvil. Poděkoval jí za její pomoc. Zvíře nechápalo o čem mluví, ale na tom nezáleželo. Loď se znovu otřásla a začala se potápět. Elementál zahlédl, jak něco spadlo přes palubu. Silueta nějaké ženy plavala zpět na hladinu. Kouzelný tvor ale poznal kdo to je, našel Lucianu. Rozkazy jeho pána hovořily jasně. Ta žena už nesmí žít na tomto světě. Démon rychle vyčaroval portál a čarodějka v něm zmizela. Několik úderů srdce se chtěla bránit ale ve vodě nebyla její moc tak velká.

**

Dranor hleděl na místo, kde zmizela jeho žena. Samozřejmě brzy vyplave zpět, ale něco prudce zmítalo lodí a ona by nemusela sama vyšplhat na palubu. Raději jí pomůže on, než aby se jí dotýkal nějaký skřet. Luciana se ale na hladině neukazovala a on už nemohl déle čekat. Sám skočil do vody a zahlédl nějaký stín. Stvoření vypadalo jako člověk, až na modrou poloprůhlednou kůži. Dranor jediným mávnutím ruky stvoření zničil. Už ale bylo pozdě, do lodi se prasklinou dostávala voda. Démon otvor uzavřel, ale neuměl dostat vodu z vnitřku lodi. Místo toho vyplaval na hladinu a vrátil se na palubu. Pořád čekal, že se Luciana opět vynoří. Nemohla být přece mrtvá. Jeho královna přežila staletí, tak ji nemohl zabít jediný pád do moře. Musel se ale vrátit k vojákům.
Rychle vypumpovali vodu z prostor lodě a snažili se najít správný směr. Netrvalo dlouho a mlha prořídla. V tu chvíli poprvé viděli Ostrovy Démonů. Pobřeží bylo lemované kolmými stěnami z černého kamene. Dranor dal rozkaz a vše se dalo do pohybu. Na vodu byly spuštěny menší čluny, v kterých se dostali na pláž z šedých kamenů.Okolo rostly stromy, ale vypadalo to, že bojují o život. Tmavě zelené listy a hnědé kmeny vypadaly napůl mrtvé. Dranor vyšel po malé stezce a dostal se až na planinu.
V dálce viděli něco, co by měl být hrad. Věže byly zhroucené a hradby nesly stopy nedávného boje. Tráva okolo byla plná spálených míst. Vyrazily k hradu a hledali známky života. Došli až k hradbám. Náhle vše ožilo. Dranor rychle uskočil, aby jej nezasáhl kámen velikosti dračí hlavy. Jeden skřet padl a s vyděšeným křikem hleděl na své rozdrcené nohy. Další vojáci rychle připravili zbraně a čekali na útočníky. Na hradby hradu se vyhoupla malá postavička. Připomínala člověka až na malý vzrůst a tmavě fialovou kůži. Dranor si jediného obránce přeměřil pohledem.
"Sejdi dolů a nezabijeme tě. Hledáme tvého vůdce."
Stvoření se skřípavě zasmálo. "Nepotřebuji vyjednávat, nejsem tu sám."
Démon čekal, kdy uvidí zbytek obránců rozvalin, ale nikdo nepřišel. Zasmál se a řekl svou poslední nabídku. "Sejdi okamžitě dolů nebo zemřeš ve velkých bolestech."
Obránce se rozesmál. "Co mi uděláš? Sem na mě nedosáhneš."
Dranor jen mávl rukou a jeho útočník jim padl k nohám. Zmítal sebou a držel se za krk. Démon ho magií chránil před smrtí ale ne před bolestí. Skřeti okolo jásali a navzájem se překřikovali. Dranor je nechal být, jen ať se pobaví. Nakonec ale nechal toho drzouna zemřít. Malá armáda nechala rozvaliny za sebou a pokračovala po široké cestě. Několikrát museli postavit tábor ale nikdo je nyvrušil.
Ostrov vypadal zpustle a prázdně. Až pátý den se vše změnilo. Dranor stál u jednoho ze stanů, když na obloze zahlédl něco velkého. Hned poznal, co to je a věděl, že se mu neubrání. Drak prolétl přímo nad nimi, několikrát zakroužil přímo nad jejich táborem a poté přistál. Z tmavozeleného monstra seskočila jezdkyně. Žena v tmavohnědém oděvu, s černými dlouhými vlasy. Ostré rysy prozrazovaly, že má v sobě dračí krev.
Dranor se uklonil a jezdkyně mu gesto rychle oplatila. Začala mluvit jako první. "Zdravím naše bratry ve zbrani. Jak jste se dostali přes ty šikmouché bestie?"
Dranor pokývl hlavou. "Jsem Dranor, král Dranorie. Elfové jsou téměř vybiti, prohráli s námi ve válce. Tohle mají být ty obávané ostrovy?"
Žena se rozesmála hrubým smíchem, který se k ní vůbec nehodil. "Nenechte se zmást. Ostrovy jsou rozlehlé a draci létají rychle. Nedaleko odsud je hrad naší královny." Dranor vytáhl amulet, ale žena ho nepustila ke slovu. "Tohle vůbec potřebovat nebudete, to není žádný klíč. Má to být pouze poselství, které má zachovat ostrovy ve vědomí lidí." Dranor se opět chystal ke slovu ale jezdkyně opět začla mlvuit. "Počkejte prosím tady, přivedu sem draky, abyste byli rychlejší." Bez čekání na odpověď naskočila zpět na draka a rychle odlétli.
Jeden ze skřetů obdivně hvízdl a jen řekl. "To by byla skvělá nová královna."
Dranor popadl kladivo a urazil vojákovi hlavu. Nepotřeboval novou ženu, jeho Luciana není mrtvá. Démon si sedl a přichystal se na dlouhé čekání. Netrvalo ale dlouho a znovu zahlédli na obzoru něco velkého. Nepřilétal ale jen jeden drak, nýbrž celé vojsko. Skřeti se váhavě blížili k monstrům před sebou.
Jeden ze skřetů zavrtěl hlavou a řekl: "Jsem Lodrix, kapitán dračí armády. Musíte vše urychlit, královna na vás už čeká. Koná se velká slavnost, na počest krále Dranora a porážky elfů."
Všichni se rychle chytali dračích šupin a usedali do velkých kožených sedel. Zanedlouho se armáda dala opět do pohybu. Vstříc drakům a jejich královně.

Průvodce

24. června 2018 v 19:33 | Václav Hess |  Pokémon: Origin

Tento článek je aktualizovaným souhrnem důležitých informací o "Pokémon: Origin"

Thomas Ketchum
KitsuneTown

Totodile
Raticate
Eevee (Vejce)
Pidgey
Magikarp




24. LÁSKA MEZI SOUROZENCI

24. června 2018 v 10:49 | Václav Hess |  Dranor
Linea seděla před zrcadlem a rozčesávala si vlasy. Stejně jako její matka i ona si svou korunu krásy barvila bylinami. Zaslechla, jak se dveře její komnaty s jemným zakřípěním pohnuly. Dělala jako že nic a vstala, její šaty dopadly na zem a ona stála uprosted pokoje nahá. Věděla jaký muž si dovolil ji sledovat. Ten, který ji nikdy nedostane. Pomalu se otáčela, aby její tajný nápadník viděl celé její tělo. Náhle se dveře opět zavřely. Linea se zasmála a znovu se oblékla.
Rodiče byli nyní na cestě k démonům. Stále své děti nikam neposílali a Linea ani Govan si na to nestěžovali. Ani jeden z nich se nechtěl vláčet po Dranorii a bojovat. Žena dávala přednost politice a její bratr se nezajímal o nic. Tedy téměř o nic, jen o jednu ženu jevil až přehnaný zájem. Linea si lehla na postel a okamžitě s úsměvem usnula. Druhý den vstala a našla u své postele kytici růží. S odporem je vzala do ruky a hodila do krbu. Plameny okamžitě dárek zničili. Dívka věděla, kdo jí dar dal a rozhodně ho nehodlala přijmout. Musela svého nápadníka odehnat tak rázně, aby se k něčemu podobnému již neodhodlal. Rychle prošla palácem a zabušila na dveře. Govan jí otevřel a pustil dovnitř.
Linea hned začala mluvit. "Vím že mě máš rád, ale nejde to."
Její bratr se usmál. "Budeme vládnout všemu živému, samozřejmě že to jde."
Linei obličej se zkřivil hněvem. "Jsme sourozenci!"
Govanův úsměv na vteřinu zmizel, ale rychle se opět objevil. "To je jen další důvod, aby ses stala mou ženou. Zachováme čistotu našeho rodu."
Linea se rozesmála zvonivím hlasitým smíchem. "Jakou čistotu máš na mysli? Náš otec je kříženec démona a upíra, naše matka také není čistokrevný člověk. Naše teta je míšenec kočičího démona a upíra! Co mi na to řekneš?"
Govan otevřel dveře a rukou jí naznačil, aby odešla. Linea poslechla a se zlomyslným úšklebkem jeho pokoj opustila.

--

Govan ji nechal odejít, i když měl plány, jak svou sestru získá. Stačí jen, aby se jejich rodiče nevrátili ze své cesty. On a jeho sestra by se stali králi Dranorie a potom po své sestře může chtít téměř cokoliv. Přesvědčil se, že je v mísnosti sám a sedl si na podlahu. Sepjal k sobě ruce a pronášel pomalá slova v temné řeči démonů. Vzduch kolem něho se dal do pohybu. Začal se potit, ale držel spojení s magií. Strávil mnoho let výukou magie a teď to hodlal použít. Přímo před ním se zhmotnila postava s průhledným tělem. Vyčaroval ducha vody, elementála. "Najdeš loď, která je tvořená kouzly a potopíš ji. Nikdo nesmí zůstat na tomto světě."
Duch přikývl a zmizel. Govan vstal a otočil se ke dveřím, které vedly na chodbu. Vyhledá svoji sestru a vezme si to, co má být jeho.

**
Linea stála ve svém pokoji a připravovala se na ples. Oblékla si zelené šaty s vlečkou z pavích per. Mezi černé vlasy si zapletla zelené prameny a vyšla na chodbu. Kolem ní kráčely dvorní dámy. Jejich oblečení bylo o něco méně okázalé. Měly za úkol obsluhovat svoji paní, ne na někoho dělat dojem. Došly až k velkému sálu a vešly. Sál byl plný démonů a upírů. Skřeti a jim podobní zůstávali venku. Linea si od otrokyně vzala sklenku vína pohlédla na podium, kde hráli upíři na hudební nástroje. Zdi sálu byli bílé, ale všude démonka viděla erby různých knížat. Při prohlídce si všimla i démona se čtyřmi rohy, které připomínaly korunu. Linea věděla, že se jmenuje Lifner a je vysoce postaveným generálem.
Muž se na ni podíval a uklonil se. Navzdory rohům, spíše připomínal lvího samce. Žlutýma očima přejel po šatech Liney a usmál se. Měl špičaté zuby, skoro jako upír. Netrvalo dlouho a začali spolu tančit. Napadlo ji, jak se zbaví svého bratra. Celý večer se snažila na Lifnera udělat dojem a to se jí také podařilo. Po pár tancích si sním domluvila schůzku a odešla. Sice odcházela až neslušně brzy, ale kdo by ji chtěl zastavovat. Matka i otec byli na míle daleko.
Prošla chodbou a vrátila se do svého pokoje. Rychle přidala pár kapek vůně a vyšla na balkon. Venku mezitím začali létat netopýři. V dálce bylo vidět měsíc. Linea stála na balkoně a čekala. Pozvala na malou schůzku jednoho z generálů. Monstrum se čtyřmi rohy sice nebylo dokonalým ženichem, ale chtěla jím dát jasný vzkaz svému bratrovi. Zavřela oči a poslouchala zvuky z mučírny. Desítky vězňů prosily o pomoc nebo křičeli bolestí. Linea slyšela jak se za ní otevřely dveře. Nechala zavřené oči a čekala.
Na ramenou jí spočinuly něčí ruce. Pomalu se otáčela a otevírala oči. Jedna z rukou jí ale zakryla výhled. Druhá ruka jí sjela k výstřihu šatů. Linea se lekla a strhla ruku, která jí zakrývala oči. Přímo před sebou viděla Govana. Rychle ho odstrčila. "Co tu děláš? Pozvala jsem jen Lifnera."
Govan se jen zasmál a pokusil se ji obejmout. Linea sebou cukla a dupla mu na nohu. Chtěla kolem něj projít, ale byl na ní příliš rychlý. Chytil ji kolem pasu a povalil na podlahu. "Ten opičák sem rozhodně nemůže přijít. Leží mrtvý v mučírně."
Linea zalapala po dechu. "Zabil jsi mého nastávajícího manžela."
Govan se rozesmál a roztrhl jí šaty. Rukama jí sahal na ňadra. Linea vyslovila jen jediné slovo a její bratr se ocitl v plamenech. Rychle ho zebe strhla a znovu mávla rukou. Vřískající ohořelé tělo přepadlo přes zábradlí a zřítilo se do zahrady. Linea se zvedla a vrátila se do pokoje. Rychle se převlékla a vyšla ven. Sice si to tak nepředstavovala, ale jedno se jí povedlo. Její bratr už nechá svého dvoření.

23. MASKOVÁNÍ

23. června 2018 v 10:48 | Václav Hess |  Dranor
Luciana a Dranor vyšli z paláce a připojili se ke svým vojákům. Démon se usmál na svou ženu. "Opravdu vše staví ze dřeva?"
Žena se usmála. "Hlavní město je z kamene, to bude horší."
Společně prošli branou a začali s plánováním cesty na Ostrovy Věčné Noci. Podle mapy budou muset projít lesem elfů a poté dál na západ. Na pobřeží ale budou muset postavit lodě. Nakonec se rozhodli tak, že hlavní město elfů objedou a vydají se po stezce v horách. Cestou je nebude provázet celá armáda ale jen hrstka vojáků. Faunea zůstane spolu s Govanem a jeho sestrou v paláci.
Zanedlouho nasedli na koně a vyrazili. Luciany břicho se opravdu zakulacovalo až příliš rychle. Dranor své ženě nabídl, aby zůstala v paláci, ta to ale hned odmítla a jela dál. Těhotenství nebyla nějaká nebezpečná nemoc.
Rychle se dostali na stezku, která vedla kolem hor. Projížděli kolem hustších stromů, když Dranora něco srazilo z koně. Něco velkého přeskočilo jeho tělo a zabořilo to tesáky do jeho koně. Bestie nejvíce připomínala býka, až na tesáky, které jí čouhaly z tlamy. Dranor mávl rychle rukou a zvíře se zastavilo na místě. Faunea ho naučila ovládat zvířata a tak mohl ovládnout mysl šelmy a přiblížit se k ní. Zvíře bylo daleko silnější, než nějaký obyčejný kůň. Proto démon sundal otěže z mrtvoly na cestě a nandal je podivnému zvířeti. Rychle nasedl a celá kolona se dala znovu do pohybu. Luciana jen zavrtěla hlavou a jela dál.
Zanedlouho se dostali k pobřeží. Stromy zde mizely až ve vodě, která omývala jejich kořeny. Nebylo zde místo, kde by mohli postavit loď. Luciana zanadávala, když jí něco prudce uhodilo do zad. Obličejem dopadla do vody a zůstala ležet. Dranor navedl býka zpět k lesu a chtěl se rozjet, když ho zvíře shodilo ze sedla a zmizelo mezi kmeny. Ty se ale náhle daly do pohybu a zaútočily na vojáky. Stromy se oháněly prudkými ranami a a zabily několik bojovníků.
Dranor vyčaroval ohnivou kouli a hodil ji na dřevo. Střela ale nedolétla do cíle. Z úkrytu vylétla nějaká postava a odrazila plameny na jednoho vojáka, který okamžitě vzplanul. Démon pohlédl na nového protivníka. Nejvíce připomínal lidskou ženu, až na bílou kůži, rohy a hnědá velká křídla na zádech. Žena prolétla vzduchem a zasypala vojáky smrští ran. Dranor pozvedl kladivo a vyslal na neznámou smršť blesků. Nejdříve se útokům vyhýbala, ale okolo bylo na ni příliš nepřátel. Nakonec ji na zem srazil Luciany šíp. Démon se otočil a spatřil svou ženu.
Luciana stála celá od bahna u vody a v ruce držela dlouhý luk. Rychle ho položila na zem a vysekla dvorní úklonu. Několik skřetů jí vesele zatleskalo, ale stačil jediný pohled Dranora, aby se vrátila ke své práci. Vojáci si sundali přebytečné části zbroje a začali kácet stromy. Několik jich skončilo ve vodě, aby bylo místo, na stavbu lodě.
Luciana si sedla na jeden velký balvan a jen sledovala práci před sebou. Skřeti pokáceli několik větších stromů. Dranor přešel blíž a pozvedl ruce. Dřevo se začalo samo ohýbat, jako by to byl papír. Nebylo potřeba žádných nástrojů. Kmeny k sobě srostly a vytvořily masivní velkou loď. Démona to vyčerpalo, ale nechtěl to dát najevo. Musel být za panovníka. Musel být silný. Prořídlé vojsko se nalodilo a vypluli. Luciana zašla do kajuty, bylo jí zle. Těhotná žena asi opravdu neměla na lodi co dělat.

22. BOJOVÉ VOZY

22. června 2018 v 10:47 | Václav Hess |  Dranor
Luciana seděla s Govanem v pevnosti a společně hleděli na vojáky, kteří se připravovali k pochodu. Společně vytvořili nové druhy vojáků a bojových strojů. Bojové vozy přicházely neustále s dalšími vylepšeními. Govan navrhl i zbroj pro mamuty. Ti se tak stali mnohem nebezpečnější a v boji vydrželi mnohem déle. Dranor došel ještě dál a spojil brnění s jejich tělem. Staly se z nich napůl stroje, které neměly konkurenci.
Luciana dlouho přemýšlela o tom, co řekl Derion, než zemřel. Lidé ale opravdu nepředstavovali žádné nebezpečí. Neměli žádného krále a vlastnili jen malé množství bojovníků. Do svých řad tak přibírali trpaslíky a elfy. Celá Aganty ale byla vydrancovaná neustálými útoky Deriona. Ten posílal tisíce otroků na různé stavby nebo jako vojáky. Lidé tak jeho porážku spíše přivítali, i když se k démonům zatím otevřeně nepřidali.
Luciana se ušklíbla, brzy je budou následovat. Jako by jim zbývalo něco jiného. Žena pohlédla na svoje břicho, které se opět zrádně zakulacovalo. Govan a Linea se brzy dočkají dalšího sourozence.
Bývalá říše Deriona byla přejmenována na Palác Agonie. Luciana si tam postavila velkou mučírnu, kam chodila když neměla žádnou důležitější práci. Elfů žilo ještě dost na to, aby měla neustále koho mučit.
Do sálu přišel sluha a podal ženě nějakou zprávu, poté se uklonil a odešel. Luciana dopis otevřela a přečetla si ho. Královna temných elfů se ptala, jaké jsou úmysly démonů a upírů.
Govan se rozesmál, hned jak si zprávu přečetl. "Bojí se nás a chtějí vědět, jestli je v budoucnu napadneme."
Luciana se usmála. "Temní elfové nikdy neměli mnoho vojáků. Žijí sice věčně, ale jsou téměř neplodní. Rodí jen málo dětí, takže takže zabitého bojovníka oplakávají několik měsíců." Její slova zněla chladně, jako by s temnými elfy měla nějaké zkušenosti, ale nic neprozradila. Govan nevěděl z čeho její nenávist vznikla. Několik stovek let žili v Dranorii.
Do místnosti přišel Dranor. "Skřeti začínají být zdegenerování. Rodí s různými znetvořeními a nedají se na nic použít."
Luciana se zatvářila překvapeně. "To by se nemělo stávat. Máme přece plné žaláře elfek."
Dranor zavrtěl hlavou. "Velké množství si jich nějaká žena odtáhla do mučírny." S tím zamrkal na svou ženu a mluvil dál. "Skřeti se nejspíše množí jen mezi sebou nebo se stále stejnými elfkami. Ty bestie si toho nevšímají, ale mohou mít děti i s vlastní matkou. Mohli by také používat mozek, ale to bychom od nich chtěli asi už příliš."
Luciana tedy udělal změny. Všechny lefky z vězení byly odtažené do mučíren. Museli ale vyjet a z řad elfů dotáhnout další. Luciana a Dranor vzali s sebou jen hrstku vojáků a dali se na cestu. Démon měl plán, který by rád uskutečnil. Zanedlouho projeli planinou až k lesům, kde už začínala říše šikmouchých. Elfové se stáhli do zbytku říše a čekali na další útok.
Dranor vjel pod jeden ze stromů a sekl po něm sekerou. Náhle mu ale kmen ránu oplatil. Mohutná větev se zhoupla a srazila ho ze sedla. Luciana napnula luk a čekala na neviditelného útočníka, ale nikde žádného elfa neviděla. Strom se dal do pohybu a oháněl se po nich větvemi, jako by to byly pěsti připravené k útoku. Kořeny sice byly stále pevně v zemi, ale celý kmen se svíjel jako obrovský had. Celá skupinka bojovníků se rychle dostala z dosahu podivného útočníka a pokračovala v cestě. Zanedlouho narazili ještě na dva podobné stromy. Setkání s nimi je stálo život jednoho vojáka.
Dranor se zamyslel. "Elfové se snaží vymyslet nějakou obranu proti démonům a upírům. Musíme dávat větší pozor než doposud. Nejsme jediní, kdo si pomáhá novými vynálezy."
Luciana s ním souhlasila. "Naše závody ve zbrojení začínají být nebezpečné i pro nás."
Zanedlouho dorazili ke zdem opuštěného města elfů. Dranor otevřel bránu a zmizel mezi úzkými uličkami. Luciana našla první dveře a vešla. Ocitla se v nějaké knihovně. Rychle vzala nějakou knihu a otevřela ji. Ze stránek se začal ozývat ječivý křik. Hned svazek zavřela a vrátila ho na místo. Elfové jsou opravdu divný národ.
Dranor mezitím vešel do nějaké věže a vystoupal po schodech. Ocitl se v kruhovém sálu, kde byla jen jediná věc. Velké zrcadlo, které sem jakoby nepatřilo. Vše okolo mělo hnědou a zelenou barvu. Zrcadlo před ním ale bylo stříbrné. Nejspíše pocházelo z hlavního města. Démon do něj pohlédl a spatřil bortící se Pevnost Slz. Obraz se náhle změnil a ukázal nějaké ostrovy. Všude létali démoni a z kráteru tekla láva. Náhle obraz prolétl po nebi a Dranor viděl svou matku. Alia seděla na židli a četla nějakou knihu. Dranor šel blíž ke skleněné ploše a hleděl na obraz své matky.
Obraz se měnil a ukázal mu Aliu s malým dítětem, poté upírku jak se brodí sněhem. Démon se rychle odtrhnul od obrazů a řekl vojákům, aby zrcadlo vzali sebou. Mohla být, to co viděl budoucnost. Elfové se snažili získat pro sebe nějaké výhody a tak by se něčemu takovému ani nedivil.Bojovníci podivný nález zabalili do kusů látek a naložili na koně. Skupinka se dala znovu na pochod. Brzy dorazili na dohled elfích pevností, které stále oplývali životem. Nemrtví se hemžili kolem a zabili každého kdo se k nim přiblížil. Dranor projel kolem nich a zabouchal na dřevěnou bránu. Elfí srážci otevřeli a čekali, až vejde.
Démon nečekal, až ho vyzvou, aby mluvil, a začal sám. "Chtěl bych s vámi uzavřít mír. Doveďte mě ke svému vůdci."
Elfové na něj hleděli s překvapením, ale poslechli ho a dovedli k elfce, která se tvářila jako kněžna. "Jsem vládkyně toho, co zbylo z národa světla. Mluvil ten voják pravdu a chceš s námi uzavřít mír?"
Dranor jen přikývl, Elfku jeho zpráva tak překvapila, že mu ani neřekla svoje jméno. Jemu na tom ale stejně nezáleželo.
"Máte u sebe medailon, který otevře Ostrovy Věčné Noci. Pokud mi pomůžete to místo najít, přestanu s útoky, ale národ světla se přidá do mých řad."
Kněžna jen kývla a vypadala přitom, jakoby odsouhlasila svou vlastní popravu. "Mír tedy uzavřeme, ale ostrovy vám neukáži."
Náhle kolem Dranora něco prolétlo a zastavilo se to až v ženině hlavě. Luciana nesla v rukou luk a šíp vězel v elfce. Žena se usmála na svého manžela. "Už jsem ji naučila slušnému chování. Nyní to půjde podle mého". Rychle vysekla úklonu svému manželovi a položila ruku na mrtvou elfku. Tělo se okamžitě rozpadlo a zároveň s tím se Luciana proměnila. Vypadala přesně jako mrtvá kněžna. Rychle zavolala sluhy a předala jim rozkazy.
Dranor a Luciana si sedli na zem a čekali. Žena mezi tím nabrala svou pravou podobu. Zanedlouho do místnosti vešel sluha a v rukou držel nějakou krabičku. Démon jí otevřel a viděl medailon i s mapou. Lehčí už to být nemohlo.

21. ROZHODNUTÍ

21. června 2018 v 10:47 | Václav Hess |  Dranor
Dranor seděl v pokoji a sledoval svoje děti. Během toho stihl sepsat změny, které se stanou u velké zdi. Derion zatím nevěděl, jak si s novou překážkou poradit a u toho mělo i zůstat. Otroci mezitím stavbu ještě zpevnili a přidali ohnivé kameny. Každý, kdo se k hradbě přiblíží okamžitě shoří. Zatím ale mohla armáda překážku prostě obejít. Otroci proto stavěli dál, aby vše neprostupně uzavřeli. Derion tím přijde o polovinu Argosu, kterou zatím bral jako svůj majetek. Slabý král si brzy neudrží ani to, co má nyní, tím si byl Dranor jistý. Démon se za poslední dny naučil více, než za celé roky. Nestačí jen vymyslet nové zbraně a bezhlavě je vpustit do boje. Musel zajít ještě dál. Luciana vešla do místnosti a vzala Lineu do náruče. Za ní kráčela Fanunea a hodila Dranorivi nějakou zprávu.
"Byl tady posel a přinesl další vzkaz od Deriona. Ten starý samozvaný král nepřestane. Stále odmítá uznat Dranorii a hodlá opět zaútočit, pokud se nevzdáš. Ty jeho ohlášky mi připadají trochu nelogické."
Dranor jen kývl a dlouho trvalo než něco řekl. "Derion nejspíš nemá tolik vojáků, kolik by chtěl mít. On se dalšího útoku bojí více než my, ale necháme ho, aby došel až k hranicím Dranorie. Tady ho také zničíme."
Za tři dny se démonovi skutky staly skutečností. Derion osobně přišel se svými vojáky před hradby a chránil jednotky svou magií. Dranor sedl na koně a vyjel do bitvy. Ukázalo se, že samozvaný král temné říše je opravdu zoufalý. Do bitvy poslal vše, co měl a dokonce rozebral i části hradeb, aby je donesl na bojiště a bránil jimi vojáky. Několik mil před hranicemi Dranorie tak vznikala další zeď.
Ohnivé kameny neustále zabíjely tisíce skřetů. Derion posílal blesky, které Dranor opět posílal zpět. Jejich magie zničila i zemi pod nimi.Celé míle úrodné země se změnily na poušť, kde se proháněla jen smrt a vítr.
Druhé obléhání Dranorie trvalo třista let. Drogar a Linea mezitím dospěli a nastal čas, kdy měli poprvé vyjet do bitvy, aby se změřili se svými protivníky. Luciana jim to do té doby zakazovala, ale nyní nastal čas, aby válka skončila.
Linea vzala zbroj a nasedla na koně, který měl zbroj vrostlou přímo do masa. Na podobné stvoření nasedl i Drogar a oba vyjeli. Vojáci je pozdravili radostnými výkřiky. Tušili, že tento den válka skončí. V čele armády kráčel král Dranor, aby pozdravil své děti. Přímo za nimi dopadali na zem kusy mrtvých těl. Skřeti je poté nabíjeli do katapultů a posílali zpátky Derionovi. Na bojiště přišly i Luciana a Faunea. Celá zvláštní skupina dojela k bráně, která se před nimi sama otevřela. Projeli přímo na bojiště a pozvedli svou magii. Fialová stěna se prohnala jednotkou skřetů a roztrhala je na kusy. Derionova magie byla příliš slabá a nemohla je zadržet.
Dranor pozvedl pravou ruku a rozbil kus nepřátelských hradeb. Za nimi se táhly stany a domy jeho protivníků. Nemrtví pronikali vzniklými průrvami a zabíjeli nepřátelské vojáky. Luciana se na koni dostala až na dohled Deriona. Okamžitě se připravila na kouzlo. Její magie nabrala podobu rudého draka a bestie vzlétla. Magií vytvořené zvíře prolétlo mezi vojáky a desítky jich zabilo. Drogar pozvedl paži, ze které vyšlehly plameny a spálily další řadu vojáků.
Dranor ale řádění magie zastavil a nechal přijít na světlo důvod, proč čekal tolik let, než bitvu ukončil. Tajně sestrojil zbraně, které chtěl nyní použít. Z pevnosti vyjely bojové vozy, které ještě nikdo neviděl. Trupy byly okovány železem a ze dvou hlavní neustále vylétaly proudy plamenů. Za těmito vozy ale vyjel jeden, který byl mnohonásobně větší a jeho hlaveň měla tvar dračí hlavy. Zbraň se pomalu zastavila a s hlasitým skřípěním zaměřila svůj cíl. Ozvalo se hlasité cvaknutí a výstřel. Do vzduchu vylétla koule z nějakého kovu a dopadla přímo do řad Derionových vojáků. Ozvala se detonace a vzduch ozářilo ostré světlo. Do nebe vyšlehl proud plamenů, který ozdobila koruna z kouře. To však nebylo vše, s ohlušujícím hukotem se mezi vojáky prohnala tlaková vlna, která se šířila od místa exploze. Tisíce vojáků tato zbraň zabila hned a další umírali přímo na bojišti. Dranor se svými vojáky pokračoval dál k hranicím Aganty. Obrovský bojový vůz je následoval a připravoval se k dalšímu výstřelu. Démon ji chtěl použít na hlavní sídlo Deriona, aby smazal vše, co by ho připomínalo. Luciana projela kolem něj a zabíjela nepřátele, které našla ležet na zemi. Žena se zastavila, až když záhledla zvláštní oddíl vojáků. Děti, které mohli být stěží desetileté drželi v rukou luky a snažili se střílet do Dranorových lidí. Sice se jim to příliš nedařilo, ale někdy se jim zásah povedl a mrtvý bojovník spadl na zem.
Luciana zahlédla váhání v očích lidí. Ohlédla se a zavolala. "Skřeti! Přišel čas krmení!" Ukázala bestiím zvláštní oddíl a čekala. Bestie se kolem ní prohnaly a s podivnými škleby se hnaly k dětem. Ozvaly se vyplašené výřiky. Jedna z dívek se pokusila o útěk, ale skřeti ji rychle dohnali.
Luciana spokojeně jela dál. To by bylo vyřízené. Derion musel být hodně zoufalý, pokud posílal do boje i děti. Dranor s Lucianou projeli po koberci mrtvých těl až na dohled paláce nepřítele. "Dračí Chřtán" byl opět připraven k výstřelu. Z hlavně vylétla další střela a dopadla před bránu města. Znovu se ozvala detonace, která zničila hradby a vyrvala mohutnou bránu. V nově vytvořeném kráteru ležely kusy vojáků, kteří měli chránit krále Deriona. Dranor vjel sám mezi trosky a hledal stopy po svém nepříteli. Vojáci mezitím odklízeli ruiny a připravovali se na stavbu nového paláce.
Dranor projel úzkou uličkou a dorazil na něco, co mohlo být dříve náměstí. Zasmál se a pohlédl do očí samozvaného krále Deriona. "Zdravím tě můj rádče. Přišel jsem zpět na svůj trůn."
Muž se ušklíbl. "Myslíš si, že ti ho jen tak dám. Jsi jen nalezenec, nic jiného. Sám si na krále jen hraješ. Právě jsi dovolil lidem, aby nás napadli. Zabil jsi tisíce vojáků a oni jsou nyní silnější a početnější,"
Dranor se rozesmál. "Lidé už nejsou nebezpeční."
Derion se uklonil. "Samozřejmě že jsou a já ti mohu jako tvůj rádce pomoci, abys je dokázal porazit."
Dranor se znovu rozesmál. "Jsi jako liška, kterou lovci zahnali do rohu. Nemáš už nic, tak čím bys si mi chtěl pomoci?" Z jeho rukou vyšlehly řetězy a ovíjely se kolem bývalého rádce. "Chtěl jsi mě zabít a přivlastnit si mou moc. Od začátku jsi nechtěl, abych nastoupil na trůn."
Pouta se pomalu stahovala. Derion poznal, co má jeho nepřítel v úmyslu a snažil se pouta magií zničit, to se mu ale nedařilo.
"Já jsem Dranor, syn temného vládce a upírky Aliii. Magie, kterou máš k dispozici ti rozhodně stačit nebude."
Pouta se muži pomalu zařezávala do masa, až začalo odpadávat do těla. Krev skropila dlažbu, na které stáli. Řetězy se ještě o několik palců změnšili a Derion se rozpadl. Zbyla z něj polamaná hromádka kostí a masa. Dranor mu rozdupal hlavu a odešel. Město bude do základu rozebráno a přestavěno. Démon vyšel na nejvyšší budovu města, která ještě stála pohlédl k Dranorii. Už brzy najde svou matku a po té budou vládnout společně. Ona tam někde je a čeká, až přijde.

20. CHLUPATÁ VÝPOMOC

20. června 2018 v 10:46 | Václav Hess |  Dranor
Dranor se pomalu se svou armádou blížil k místu, kde Faunea chtěla najít mamuty. Prošli ohybem skály, když poprvé stvoření zahlédli. Obrovská stvoření, která byla porostlá hustou hnědou srstí. Z hlavy jim visel velký chobot. Dívka mu vysvětlila, že tím mohou zvednout i kmen stromu nebo balvan a hodit ho po nepříteli.
Faunea pokývla na démona a rozběhla se. Zvířata si jí vůbec nevšímala a nechala ji, aby přišla až k nim. Dívka popadla dýku a skočila. Probodla jedno ze zvířat, které okamžitě spadlo mrtvé na zem. Z jeho těla se poté rozzářilo rudé světlo a tělo se začalo rozpadat, Faunea namočila do trouchnivějícího masa dýku a řízla se do ruky. Její krev se spojila s krví mamuta. Potom nechala mrtvolu svému osudu a zamávala na Dranora, aby šel blíž. Rychle ho popadla za ruku a řízla ho.
Démon poté cítil celé stádo zvířat. Mohl je ovládat pouhou myšlenkou. Cítil se, jako by se stal součástí nějakého velkého monstra. Sedl si na kameny a soustředil se. Za okamžik se stádo dalo do pohybu. Jeho tisíce trolů se posílilo ještě o několik stovek namutů. Faunea mu ještě řekla, že by zvíře jedinou ranou nezabila, kdyby dýka nebyla otrávená. Zvířata vydržela i několik desítek bodných ran a stále bojovala.
Dranor poté vydal další rozkaz, celá armáda se dala znovu do pohybu směrem k horám a k moři. Faunea je provedla stezkou, která se vinula kolem vodní masy a proto nepotřebovali lodě. Za několik dní tak stanuli na druhé straně. Mamuti vytrvale šlapali za troly. Putovali v poklidu širokou stezkou a nikde nepotkali nic živého. Po čase jim to ale připadalo divné. Někde by tu měla být města nebo aspoň jen vesnice.
Najednou uviděli v dálce hrad, který rozhodně nevypadal jako dílo lidí. Dranor opět šel na průzkum sám. Cítil z toho místa vliv upírů. Jako by cítil něco známého. Otevřel malou bránu a pokračoval v cestě, aniž by mu něco přerušilo jeho průzkum. Zvedl pravou ruku, z které vystřelilo bílé stvoření a prolétlo chodbou až do hradu a zpátky k démonovi. Nikde tu nebylo nic živého. Dranor se vrátil ke své armádě a prohlásil, že je hrad od teď součástí Dranorie. Jeho země se tím opět rozrostla o celé míle.
Faunea našla cestu, která by měla vést přímo k Chrámu Moci. Pochodovali ale ještě mnoho dní, než se vzduch kolem nich ochladil a vše pokryl sníh. Dívka vysvětlila, že se při velkém boji vše změnilo a okolí Chrámu je pokryté ledem. Brzy ale našli to co hledali, zbytky otesaných kamenů. Trolové vytahovali zbytky knih a odnášeli je do bojových vozů. Dranor a Faunea prohlíželi rokle, které se tu časem vytvořili. Opravdu ale nemohli udělat nic jiného, než pátrání vzdát. Některé prolákliny byly celé míle hluboké a oni neměli nic, čím by je prozkoumali. Démon zkusil použít magii, ale něco ji zde rušilo. Okolí Chrámu Moci byli stále prosáknuté kouzly bohů a tak se museli vrátit zpět domů s neúspěchem. Vzali s sebou co nejvíce z vědění chrámu a odešli.
Při cestě si Dranor všímal své průvodkyně. "Co jsi vlastně zač?"
Faunea se na něj podezřívavě podívala. "Myslíš si že tě zradím?"
Dranor zavrtěl hlavou. "Nejsi čistokrevný upír, ale ani démon. Chci jen vědět, jak jsi přišla na svět."
Dívka se smutně usmála. "Nepamatuji si nic ze svého dětství. Jen led a zimu, stejnou jaká byla v Chrámu Moci. Sama nevím co jsem zač, jen to, že je ve mně část upíra. Děti noci se ale mohou množit jen s mocnými démony, proto musel být jeden z mých rodičů velice mocný.
Dranor se zamyslel. "Jak si myslela to že si pamatuješ jen zimu?"
Faunea jen zavrtěla hlavou. "Možná jsem jako malá spadla do jezera, nevím, co to má být. Odmalička se o mě staraly divoké kočky."
Dranora to překvapilo. "Proč by se o tebe měly starat divoké kočky?"
Dívka náhle vypadal podrážděně. "Nevím! Prostě jsem živá a jsem za to ráda! Mohli bychom pokračovat dál?!"

Dranora ale něco napadlo a rozhodně se nechtěl vzdát. V noci prohledával knihy z Chrámu a našel to, co hledal.Upíři se opravdu mohli rozmnožovat jen s několika málo tvory, kteří kdy kráčeli po tomto světě. Jedním z těchto tvorů byl i kočičí démon. Derion přece jednou řekl, že jeho matka měla za přítele takového tvora, bylo to před tím než zmizela u chrámu. Druhý den šel znovu za Fauneou.
"Vím že jsem se k tomu neměl vracet, ale něco jsem možná zjistil. Vím, kdo jsou tvoji rodiče a vím, kde žije tvůj bratr."
Dívka otevřela ústa v němém údivu. Chvíli trvalo než promluvila. "Rychle, mluv, co si zjistil!"
Dranor si vychutnával svoje malé vítězství. "Tvůj otec byl jeden z kočičích démonů, tvá matka byla upírka Alia a tvůj bratr stojí přímo před tebou."
Dívka se začala hlasitě smát. To není možné, Alia je přeci mrtvá.
"Víš to naprosto jistě? Nikdo nemůže najít její tělo. Jediné, co si pamatuješ ze svého dětství, je zima. Alia spadla do průrvy a málem tam umrzla. Během toho ale porodila tebe. Kočky tě našly a odnesli s sebou. Divoké kočky jsou pověstné tím, jak se starají o svá koťata. Naše matka se poté mohla probudit a někam odejít nebo tam ještě stále někde leží, ale je hluboko."
Faunea se náhle zatvářila smutně. "Musíme naši matku najít a zjistit, jestli je to opravdu tak."
Dranor zavrtěl hlavou. "Opravdu je to tak. Kolik si myslíš že existuje míšenců kočičích démonů a lidí?"
Faunea se usmála a pokračovali dál v cestě. Nikdy by si nemyslela, že najde svého bratra a již brzy najdou i svojí matku. Během několika dní dorazili zpátky do srdce Dranorie. Démon bohužel nedostal zprávu od svojí ženy a tak o tajemných ostrovech nic nevěděl. Představil ale Fauneu jako svou sestru a přizval ji do paláce.
Dívka okamžitě souhlasila a poprvé viděla i zbytek rodiny. Sledovala Drogara a Lineu s veselým úsměvem. "Takže jsem vlastně jejich teta?"
Luciana jen se smíchem přikývla.
Jejich klidné soužití ale zmizelo velmi brzy. Dranor přinesl zprávu od Deriona.

Vaše rádoby říše neukončila svůj život, proto následuje odplata zrádcům. Za několik dní budou vaše pevnosti srovnané se zemí. Odtáhněte daleko z mé země nebo vás všechny zabijí moji vojáci.

Král Derion a rada

Démon jeho vzkaz opět roztrhal a hodil z okna, kde skončil v ohradě prasat. Luciana se zasmála. "Opět ho porazíme a Faunea nám s tím může pomoci."
Dívka se na ni udiveně podívala, ale souhlasila. Luciana poté oběma vysvětlila svůj plán a dali se do práce. Sesedli se do magického kruhu a přizvali magii podivné trojice. Jejich duchové se dostali z těl a letěli do lesa elfů. Brzy našli hordy nemrtvých a soustředili svou moc přímo na ně. Nemrtví je poslechli a přidali se zpět na jejich stranu. Poté se duchové vrátili do svých těl a kouzlo bylo zrušeno.
Dranor se rozesmál. "Opravdu máme své vojáky zpátky? Dokázali jsme nemrtvé přitáhnout zpět. To znamená že můžeme svrhnout Deriona."
Trvalo měsíc, než bylo vše připravené, Derion zatím stále neútočil a tak byla Dranorie první, kdo zavelel k útoku. Hordy nemrtvých, trolů a mamutů se daly do pohybu, ale narazily na velké překvapení. Derion vyrazil do útoku stejně jako oni a obě armády se potkaly mezi Dranorií a bránou do Aganty. Boj trval třicet dní a stále nebyl znám vítěz. Tisíce vojáků umíraly během jednoho dne. Nemrtví je znovu oživovali a dál posílali do boje. Derion ale jako vojáky použil všechny obyvatele Aganty a Argosu. Dranor se rozjel do bitvy. Na velkém koni dorazil během několika dní na hranici, která přesně odělovala jeho říši od Argosu. Přímo na ní se kupily hromady mrtvých.
Démon natáhl pravou ruku a vyslal z ní proud blesků. Světlo sežehlo několik desítek skřetů. Pomalu jel dál a zabíjel jednoho protivníka za druhým. Derion ale do boje posílal příliš velké množství vojáků.
Luciana se náhle objevila za svým manželem, který okamžitě začal nadávat. "Vrať se hned do pevnosti, nemůžeš tady být."
Čarodějka jen zavrtěla hlavou a vrhla ohnivou kouli po nějakém muži, který na místě shořel. "Můžu tady být úplně stejně jako ty," řekla. Opět zapálila dalšího protivníka, který podle křiku zemřel ve velkých bolestech.
Dranor svoje snažení vzdal a nechal ji dál zabíjet. Místo toho se věnoval skřetovi, který se mu postavil do cesty. Vzal meč a rozsekl ho na dvě části. Okolí postříkala jeho zelená krev. Dranor opět zvedl ruku a zabil deset lidí najednou, jen svými blesky. Protivníků bylo ale opravdu hodně. Proto se za několik hodin stáhl a dal rozkaz ke stavbě zdi, která by odělila Argos od Dranorie. Musel ubránit aspoň to, co už měl.
Skřeti začali vršit kameny a dávat je dohromady. Brzy tak vznikl základ velké zdi. Dranor mávl rukou a vyryl před základy hluboký příkop. Brázdou se rozlily plameny. Poté sedl na koně a stejné divadlo se opakovalo po celém bojišti. Dranor zavelel na ústup a jeho vojáci se stáhli za ochrannou zeď. Průchody se uzavřely a oddělili od sebe bojující strany. Derionovi vojáci nevěděli, co dělat a stáhli se zpět. Tím skončila první velká bitva za svobodu Dranorie.

19. VYNÁLEZCE

17. června 2018 v 10:45 | Václav Hess |  Dranor
Následujících sedm dní strávil Dranor dokončováním svých vynálezů. Vynalezl bojové vozy. První verze byla jen kočárem, kterému urazil kola, a místo nich tam upevnil létající kameny. To by ale v boji dlouho neobstálo. Postavil proto stroj, který nejvíce připomínal obrácený trup lodi. Na vršku vozu byla dlouhá trubice, do které zasadil další magický kámen. Ukázal skřetům, jak mají řídit.
Den poté všichni vyrazili, až na Lucianu, která zůstala v pevnosti s dětmi. Skupinka vozů se rychle dostala až k pevnosti trolů. Tam už na ně díky zpoždění čekala armáda trolů. S obdivem a překvapením hleděli na podivný dopravní prostředek. Z vozů vyjely můstky a skupinku trolů vzaly na palubu. Zbytek kráčel v několika řadách za nimi.
Dranor si čas krátil dalším překreslením mapy. Dobývaní ho těšilo čím dál tím víc. Za několik dní dorazili k výběžkům hor a našli tam podivnou pevnost. Zdi byly vytesány do podoby kočičích pracek a celá stavba připomínala kočku. Dranor nechal svou armádu míli od zvláštního výtvoru a dál šel sám. Chtěl vědět, co tam žije. Brána se jakoby sama od sebe otevřela vpustila ho dovnitř. Démon si okamžitě všiml koček, které všude běhaly a zvědavě si nově příchozího prohlíželi. Dranor prošel širokou chodbou, která ústila v rozhlehlém sálu. Na zlatém trůnu seděla nějaká žena s dlouhými černými vlasy. Dranor si okamžitě vzpomněl na sochu své matky, i když ho nenapadlo, proč si na ni vzpoměl zrovna ted. Opatrně přistoupil k neznámé.
"Jsem Dranor, král říše Dranorie."
Žena vstala a šla k Dranorovi blíž. Teprve až teď si démon všiml, jak je mladá. Musela být ještě mladší než on sám.
"Jsem Faunea, nejsem sice královna, ale jsem svobodná. Nezáleží mi na tom, kdo vládne nějaké zapadlé zemičce."
Dranorovi se její pýcha líbila. "Tvůj palác je na hranicích Dranorie, takže od tebe nejsem až tak daleko. Rozhodně jsem ale nepřišel, abych tady vznášel nějaké nároky."
Kdyby tu byla Luciana, tak by ženu na místě zabila, ale Dranorovi se líbila, proto si nechával její chování líbit.
Faunea si opět sedla. "Tak proč jsi sem přišel?"
Dranor se na ni usmál. "Moje říše se rozrůstá každým dnem. Chtěl bych najít tělo mé matky Alii a oživit ji. Chtěl bych ale přivést zpět k životu i její říši a vrátit upíry tam, kde mají být. Upíři mají vládnout a ne být jen něčími vojáky."
Faunea se na něj poprvé usmála a přitom ukázala ostré tesáky. "Já sama jsem s upíry spřízněná, proto ti pomůžu, ale nebudeš se ke mně chovat jako ke své poddané. Jsme rovnocenými spojenci." Dranor souhlasil a čekal co mu řekne. Faunea se pomalu zhluboka nedechla. "V horách dál na sever žijí mamuti. Obrovská zvířata, která svou silou předčí i některé obry. Znám ale způsob, jak je zkrotit a donutit, aby nás poslouchali. Mohli bychom vyrazit za moře a tam najít Aliu."
Démonovi se zamlouvalo, že ho Faunea hodlá doprovázet. Luciana je daleko, takže jí něco takového ani vadit nebude. Společně tedy vyšli z paláce a celá kolona se opět dala do pohybu. Žena mezitím vysvětlila cestu přes hory, kde narazí na mamuty a přitom najdou i cestu k Chrámu Moci.

**

Luciana seděla uprostřed namalované runy a nechala svého ducha, aby opustil její tělo. Jako přízrak letěla k elfím lesům a narazila na jejich magii. Cítila ale i něco jiného, co se jí líbilo. Nemrtví byli na dosah. Pomalu soustředila své myšlenky na jednoho z nich a netvor ji začal poslouchat. Opět ho propustila ze svých služeb a letěla směrem k sídlu Deriona. Našla nemrtvou kněžku a magií jí přetáhla na svou stranu, poslední dny trávila učením kouzel a to se jí vyplatilo. Dala nemrtvé jasný pokyn, měla zabít Deriona. Luciana se vrátila do svého těla a zrušila kouzlo. Lehla si na zem a odpočívala. Trvalo několik úderů srdce, než mohla opět vstát a uklidit po sobě. Dranor nemusel nic vědět o její moci ani o jejím napůl démonském původu.
Bála se, že to Dranor zjistí, hned jak porodí, ale naštěstí se jí to povedlo utajit. Jak dlouho se jí to ale bude dařit. Stále si s hrůzou pamatovala na chvíli, kdy do ní démon vrazil, bylo to ještě ve městě elfů. Nikdy ho nenapadlo, aby se jí ptal, co dělala opravdu v tom domě. Luciana tam vzala novou zakázku. Dostala za úkol zabít Dranora, aby se nestal pro elfy nebezpečím. Místo toho mu ale pomohla a vzala si ho za manžela. Musela zničit elfy, aby se démon nikdy o tom nedozvěděl. Naštěstí mohla vše udělat tak, že jí nakonec Dranor ještě poděkuje.
Soustředila se na další kouzlo a opět její duch opustil tělo. Kroužila kolem měst elfů a hledala nemrtvé. Brzy je také našla ale bohužel ani napodruhé se jí nepovedlo je všechny zkrotit. Náhle její moc přitáhlo něco k sobě. Viděla na jednom místě zdroj velké moci, která ale neměla nic společného s elfími kouzly. Opatrně se k předmětu přiblížila a našla medailon. Vzala jej do ruky a opatrně ho prohlížela. Četla runy, které na něm byly, ale nevěděla co za místo jsou "Ostrovy Věčné Noci". Pokud ale je na nich temná magie, mohly by jim velmi pomoct.
Luciana se vrátila do svého těla a šla do knihovny. Velký sál obsahoval všechno vědění bílých draků. Šupinatci navštívili i okolní země, a proto by ostrovy mohli znát. Čarodějka mávla rukou a několik knih se rozzářilo rudým světlem. Popadla nejbližší svazek a listovala v něm. Brzy našla to, co hledala. Ostrovy Věčné Noci byly místem, kam elfové vyhnali své nepřátele. Tisíce démonů tam byli ponecháni svému osudu. Jediným klíčem jak ostrovy navštívit byl medailon. Jeho majitele démoni spolechli a sloužili mu. Luciana zajásala. Konečně může mít Dranor armádu, kterou chtěl. Derion bude muset uznat jeho vládu a zmizet z Argosu i Aganty. Čarodějka vzala do rukou pergamen a brk, vše svému muži napsala. Nejdříve ale museli získat klíč k ostrovům, který byl stále v lesích elfů.

18. POROD

15. června 2018 v 10:44 | Václav Hess |  Dranor
Pevností znělo bolestné upění. Luciana rodila dříve než měla a to o čtyři měsíce. Dranor nedbal na její protesty a zachraňoval ji svojí magií. Neexistovalo nic, co by ho donutilo, aby jí nechal takto trpět, nebo aby se dětem něco stalo. Místo toho odstranil její bolesti a potomky dostal z jejího těla pomocí kouzel. Novorozenci ale vypadali tak, jak měli, ale až po devíti měsících. Dranor hleděl na své děti. Opravdu se narodili, tak jak řekla jejich matka. Dívka a chlapec, oba dva zdraví a živí.
Luciana ležela v posteli a spala. Démon ji uvedl do magického spánku, aby obnovila svoje síly. Mohl se také v klidu podívat na své potomky. Nemohl si ničím vysvětlilt jejich rychlý růst. Nejspíše za to mohla kouzla, která použila jeho družka. Později se Luciana probudila a společně svoje děti pojmenovali. Dcera dostala jméno Linea a chlapec se od teď jmenoval. Drogar.
Dranor poté zmizel opět ve věži. Při svých toulkách pevností, která ještě stále nebyla zcela prozkoumaná našel starou mapu Aganty a Argosu. Rychle si vzal všechny věci, které potřeboval, a starý dokument upravil. Použil všechny informace, které od svých zvědů dostal. Dranorie dostala své pevné místo a proto ji na mapu zakreslil také i když se její hranice brzy pohnou a tato země bude mnohem větší.
Nemrtvé nechal dál pochodovat, kam se jim zlíbí. Brzy bude mít větší moc a poté je k sobě znovu připoutá a donutí je, aby ho poslechli. Zatím si mohli v poklidu vraždit elfy a lidi. Dranorovi na nich určitě nezáleželo. Problém ale byla říše trolů, která byla nedaleko. Bestie mu bránily, aby se dostal k místům, kde zmizela jeho matka. Opravdu se poslední dobou zabýval jejím oživením, ale k tomu potřeboval její tělo. Magií přivoval z lesa havrana a předal mu zprávu pro krále trolů. Pták uchopil kus pergamenu do zobáku a odletěl. Démon se z knih naučil ovládat zvířata a toho také hodlal jednou využít. Po trolech přijde na řadu les elfů. Samy stromy nakonec povraždí své bývalé pány.
Příští tři dny čekal Dranor na odpověď na svůj dopis. Napsal králi trolů, aby se k němu připojil při pátrání po právoplatné královně upírů. Nedal mu za to žádnou odměnu, bylo jeho povinností, aby sloužil Alii. Pták dorazil i s pergamenem. Dranor hned poznal, že je to odpověd od krále, když viděl podivnou pečet. Ještě více ho ale překvapil obsah zprávy.

Jako panovník národa trolů tímto přísahám poslušnost královskému rodu. Stejně jako trolové bojovali na straně upírů, budu i já nyní plnit svou povinost a bojovat po boku Dranora a jeho říše Dranorie. Dorazím do vaší pevnosti během dvou dnů.

Drogar král trolů

Dranor pergamen položil na stůl a vyhlédl z okna. Opravdu se mu povedlo opět zmenšit moc Deriona. Vypadalo to, že ten podivný skrček má méně spojenců, než si sám myslí. Upíři nezapoměli, kdo jim pomohl a vyvedl je z jejich pochybné existence. Alia jim dala pevnosti a zámky, ne Derion. Trůnu se měl ujmout jen její syn a nikdo jiný.

**

Za dva dny se brány pevnosti otevřely, aby dovnitř mohla vejít delegace trolů. Dranor byl svým vzrůstem nepochybně mohutným bojovníkem, ale vedle Govana si připadal jako malé dítě. Obr se uklonil a po něm tak učinili i jeho společníci. Všichni poté vešli do velkého sálu a sedli si ke stolu. Skřeti začali nosit téměř všechno jídlo, které se v pevnosti nacházelo. Dranor to chápal jako znamení, aby začali jednat i když to mělo jít rychle. Aspoň si to démon dle slov Govana myslel.
"V mé zprávě stálo, co mám v úmyslu. Tělo mé matky se stále nenašlo a existuje naděje, že je někde neporušené. Alia padla u Chrámu Moci. Všude okolo ní byl led. Pokud spadla do nějaké propasti, nejspíš tam zmrzla. Zvědové našli pouze stopy nějaké kočky, což je ještě podivnější."
Govan náhle nasadil grimasu smutného výrazu. "Nemohla ta kočičí bestie Aliu sežrat?"
Dranor jen zavrtěl hlavou. "Ty stopy byli velmi malé, takové zvíře by jí maximálně ukouslo prst. Rozhodně by nemohlo spořádat dospělou ženu."
Démon poznal, že jeho společník rozhodně není nějaký tupý trol. Všechno spíše vypadalo, jako by věděl víc, než zatím řekl.
Govan se dal brzy znovu do řeči. "Poté ji mohli upíři odnést nebo vaše matka není tak mrtvá, jak by si Derion přál. Mohla se také zřítit do příliš velké hloubky. Potřebovali bychom starověké bohy, abychom ty propasti mohli prohledat celé."
Dranor náhle změnil téma hovoru. "Zatím tedy necháme pátrání na později. Mám rozestavěný stroj, který by se do propastí dostal, ale bude trvat ještě měsíce, než ho dokončím. Chtěl bych ale v co nejbliší době začít s útoky na sever Argosu. Vaši trolové by mi s tím mohli pomoci."
Govan náhle vypadal trochu vystrašeně. "Chcete abychom zaútočili na říši Deriona? On má tisíce vojáků, takový útok je nesmysl."
Dranor se usmál. "Až sem tedy sahá vaše čest a přísaha, kterou jste nedávno písemně složil? Chcete se jen krčit ve své pevnosti a Aliu nechat být, tam kde je."
Král trolů vstal a zakřičel. "Nějaký pomatený chlapec mi nebude nic říkat o cti nebo přísaze." Náhle padl obličej na stůl a zůstal ležet.
Do sálu vstoupila Luciana a na všechny se zářivě usmála. "Vítám vás v Dranorii. Bohužel jsem se musela věnovat svým dětem, a proto se k vašemu shromáždění připojuji až teď." V rukou držela luk. Šíp, který v něm ještě před okamžikem vězel, nyní trčel z Govanova krku. Luciana si sedla vedle svého druha a opět se ujala slova.
"Král Drogar bohužel nevěděl, jak se má chovat k panovníkovi. Doufám, že vy s tím nebudete mít problémy. Pokud ano, tak vás můžu ubezpečit, že naše zásoba šípů je opravdu velká."
Trolové v poklidu dojedli a poklonili se svému novému králi i královně. Vraceli se do své říše s velkými novinkami. Dranor jim přislíbil, že za sedm dní dorazí i se svým vojskem a čeká několik tisíc vojáků z jejich řad. Pokud odmítnou, zničí celou jejich říši a vyvraždí všechny troly. Hned jak delegace odešla, otočil se s úsměvem k Lucianě. "Ten tvůj výstup byl skvělý. Opravdu jsi zaskočila i troly. Nejspíše se z tebe stane dobrá diplomatka."
Luciana se zasmála. "Pozvi mi sem všechny krále a já s nimi vyřídím všechna jednání během jednoho večera. Myslím, že kněžky by tady měly mít nějaký jed."
Dranora něco napadlo. "Myslíš že by jed působil i na Deriona?"
Luciana zavrtěla hlavou. "Deriona bys otrávil, ale nevěřím tomu, že je tak hloupý abys k tomu vůbec dostal příležitost."

17. NEMRTVÍ

14. června 2018 v 10:44 | Václav Hess |  Dranor
Lycanor hleděl na hordy nemrtvých, které se objevily u jejich bran. Jejich drápy nestačily na to, aby narušily hradby Valindoru, a proto nepředstavovaly pro jejich říši hrozbu. Tou opravdovou hrozbou byli nemrtví přímo ve městech. Elfí kníže nechápal, jak se dostali až k jejim domům, ale podařilo se jim to. Představovali nebezpečí pro každého, kdo se po setmění dostal ven z domu. Stále jich bylo málo, ale uměli se dobře skrývat. Tím brali vojákům sebedůvěru a víru ve vítězství.
Náhle kolem elfa prolétlo nějaké tělo a tvrdě narazilo do zdi jednoho z domů. Lycanor viděl vnitřnosti a krev, která se rozprskla po kamenech. Za několik okamžiků následovala druhá střela. Podivně zkroucené tělo minulo dva domy a zmizelo v ulici města. Třetí střela ale tentokrát přistála na střeše jednoho stavení. Strážce sledoval nemrtvého, který jako kočka přistál na všech čtyřech a vydal vítězoslavný ryk. Další jeho soukmenovec si zlámal kosti přímo za hradbami. To ale nemrtvým nevadilo. Jejich počet se zvyšoval každým útokem na nějakého člověka.
Lycanor viděl jak hradby přelétl další nepřítel a nemohl věřit tomu, co měl přímo před sebou. Hledal mezi stromy způsob, jakým se nepřátelé dostávají přímo do pevnosti. Při dalším pohybu zahlédl to, co hledal. Ty příšery střílely své spolubojovníky z katapultu. Lycanor tomu nemohl věřit, ale musel zachránit vlčí elfy. Rychle popadl roh a zatroubil na něj. Vojáci se sbíhali a bojovali s nepřítelem. Z okolních domů a uliček ale běželi další nemrtví. Někteří byli už z města, kdysi patřili k elfům. Lycanor popadl meč a probodl nejblišího protivníka. Žena se na něj podívala a začal se smát. Vytrhla si meč z těla a sama začala útočit. Elf jí příští ránou usekl hlavou, takové zranění nerozchodí ani ona. Ten den ale padlo celé město a všichni obyvatelé se postupně stali nemrtvými monstry. Lycanor pozoroval, jak jeho město mizí a rozhodl se utéct. Neviděl žádného dalšího přeživšího a bylo zbytečné, aby tu ztratil život i on. Musel ale varovat vlčí elfy. Jejich nepřítel byl blíže a silnější než si mysleli.