Hledám korektora, pro chystanou knihu. Více informací - ZDE

Červen 2018

Průvodce

Včera v 19:33 | Václav Hess |  Pokémon: Origin

Tento článek je aktualizovaným souhrnem důležitých informací o "Pokémon: Origin"

Thomas Ketchum
KitsuneTown

Totodile
Ratata
Eevee (Vejce)




24. LÁSKA MEZI SOUROZENCI

Včera v 10:49 | Václav Hess |  Dranor
Linea seděla před zrcadlem a rozčesávala si vlasy. Stejně jako její matka i ona si svou korunu krásy barvila bylinami. Zaslechla, jak se dveře její komnaty s jemným zakřípěním pohnuly. Dělala jako že nic a vstala, její šaty dopadly na zem a ona stála uprosted pokoje nahá. Věděla jaký muž si dovolil ji sledovat. Ten, který ji nikdy nedostane. Pomalu se otáčela, aby její tajný nápadník viděl celé její tělo. Náhle se dveře opět zavřely. Linea se zasmála a znovu se oblékla.
Rodiče byli nyní na cestě k démonům. Stále své děti nikam neposílali a Linea ani Govan si na to nestěžovali. Ani jeden z nich se nechtěl vláčet po Dranorii a bojovat. Žena dávala přednost politice a její bratr se nezajímal o nic. Tedy téměř o nic, jen o jednu ženu jevil až přehnaný zájem. Linea si lehla na postel a okamžitě s úsměvem usnula. Druhý den vstala a našla u své postele kytici růží. S odporem je vzala do ruky a hodila do krbu. Plameny okamžitě dárek zničili. Dívka věděla, kdo jí dar dal a rozhodně ho nehodlala přijmout. Musela svého nápadníka odehnat tak rázně, aby se k něčemu podobnému již neodhodlal. Rychle prošla palácem a zabušila na dveře. Govan jí otevřel a pustil dovnitř.
Linea hned začala mluvit. "Vím že mě máš rád, ale nejde to."
Její bratr se usmál. "Budeme vládnout všemu živému, samozřejmě že to jde."
Linei obličej se zkřivil hněvem. "Jsme sourozenci!"
Govanův úsměv na vteřinu zmizel, ale rychle se opět objevil. "To je jen další důvod, aby ses stala mou ženou. Zachováme čistotu našeho rodu."
Linea se rozesmála zvonivím hlasitým smíchem. "Jakou čistotu máš na mysli? Náš otec je kříženec démona a upíra, naše matka také není čistokrevný člověk. Naše teta je míšenec kočičího démona a upíra! Co mi na to řekneš?"
Govan otevřel dveře a rukou jí naznačil, aby odešla. Linea poslechla a se zlomyslným úšklebkem jeho pokoj opustila.

--

Govan ji nechal odejít, i když měl plány, jak svou sestru získá. Stačí jen, aby se jejich rodiče nevrátili ze své cesty. On a jeho sestra by se stali králi Dranorie a potom po své sestře může chtít téměř cokoliv. Přesvědčil se, že je v mísnosti sám a sedl si na podlahu. Sepjal k sobě ruce a pronášel pomalá slova v temné řeči démonů. Vzduch kolem něho se dal do pohybu. Začal se potit, ale držel spojení s magií. Strávil mnoho let výukou magie a teď to hodlal použít. Přímo před ním se zhmotnila postava s průhledným tělem. Vyčaroval ducha vody, elementála. "Najdeš loď, která je tvořená kouzly a potopíš ji. Nikdo nesmí zůstat na tomto světě."
Duch přikývl a zmizel. Govan vstal a otočil se ke dveřím, které vedly na chodbu. Vyhledá svoji sestru a vezme si to, co má být jeho.

**
Linea stála ve svém pokoji a připravovala se na ples. Oblékla si zelené šaty s vlečkou z pavích per. Mezi černé vlasy si zapletla zelené prameny a vyšla na chodbu. Kolem ní kráčely dvorní dámy. Jejich oblečení bylo o něco méně okázalé. Měly za úkol obsluhovat svoji paní, ne na někoho dělat dojem. Došly až k velkému sálu a vešly. Sál byl plný démonů a upírů. Skřeti a jim podobní zůstávali venku. Linea si od otrokyně vzala sklenku vína pohlédla na podium, kde hráli upíři na hudební nástroje. Zdi sálu byli bílé, ale všude démonka viděla erby různých knížat. Při prohlídce si všimla i démona se čtyřmi rohy, které připomínaly korunu. Linea věděla, že se jmenuje Lifner a je vysoce postaveným generálem.
Muž se na ni podíval a uklonil se. Navzdory rohům, spíše připomínal lvího samce. Žlutýma očima přejel po šatech Liney a usmál se. Měl špičaté zuby, skoro jako upír. Netrvalo dlouho a začali spolu tančit. Napadlo ji, jak se zbaví svého bratra. Celý večer se snažila na Lifnera udělat dojem a to se jí také podařilo. Po pár tancích si sním domluvila schůzku a odešla. Sice odcházela až neslušně brzy, ale kdo by ji chtěl zastavovat. Matka i otec byli na míle daleko.
Prošla chodbou a vrátila se do svého pokoje. Rychle přidala pár kapek vůně a vyšla na balkon. Venku mezitím začali létat netopýři. V dálce bylo vidět měsíc. Linea stála na balkoně a čekala. Pozvala na malou schůzku jednoho z generálů. Monstrum se čtyřmi rohy sice nebylo dokonalým ženichem, ale chtěla jím dát jasný vzkaz svému bratrovi. Zavřela oči a poslouchala zvuky z mučírny. Desítky vězňů prosily o pomoc nebo křičeli bolestí. Linea slyšela jak se za ní otevřely dveře. Nechala zavřené oči a čekala.
Na ramenou jí spočinuly něčí ruce. Pomalu se otáčela a otevírala oči. Jedna z rukou jí ale zakryla výhled. Druhá ruka jí sjela k výstřihu šatů. Linea se lekla a strhla ruku, která jí zakrývala oči. Přímo před sebou viděla Govana. Rychle ho odstrčila. "Co tu děláš? Pozvala jsem jen Lifnera."
Govan se jen zasmál a pokusil se ji obejmout. Linea sebou cukla a dupla mu na nohu. Chtěla kolem něj projít, ale byl na ní příliš rychlý. Chytil ji kolem pasu a povalil na podlahu. "Ten opičák sem rozhodně nemůže přijít. Leží mrtvý v mučírně."
Linea zalapala po dechu. "Zabil jsi mého nastávajícího manžela."
Govan se rozesmál a roztrhl jí šaty. Rukama jí sahal na ňadra. Linea vyslovila jen jediné slovo a její bratr se ocitl v plamenech. Rychle ho zebe strhla a znovu mávla rukou. Vřískající ohořelé tělo přepadlo přes zábradlí a zřítilo se do zahrady. Linea se zvedla a vrátila se do pokoje. Rychle se převlékla a vyšla ven. Sice si to tak nepředstavovala, ale jedno se jí povedlo. Její bratr už nechá svého dvoření.

23. MASKOVÁNÍ

Sobota v 10:48 | Václav Hess |  Dranor
Luciana a Dranor vyšli z paláce a připojili se ke svým vojákům. Démon se usmál na svou ženu. "Opravdu vše staví ze dřeva?"
Žena se usmála. "Hlavní město je z kamene, to bude horší."
Společně prošli branou a začali s plánováním cesty na Ostrovy Věčné Noci. Podle mapy budou muset projít lesem elfů a poté dál na západ. Na pobřeží ale budou muset postavit lodě. Nakonec se rozhodli tak, že hlavní město elfů objedou a vydají se po stezce v horách. Cestou je nebude provázet celá armáda ale jen hrstka vojáků. Faunea zůstane spolu s Govanem a jeho sestrou v paláci.
Zanedlouho nasedli na koně a vyrazili. Luciany břicho se opravdu zakulacovalo až příliš rychle. Dranor své ženě nabídl, aby zůstala v paláci, ta to ale hned odmítla a jela dál. Těhotenství nebyla nějaká nebezpečná nemoc.
Rychle se dostali na stezku, která vedla kolem hor. Projížděli kolem hustších stromů, když Dranora něco srazilo z koně. Něco velkého přeskočilo jeho tělo a zabořilo to tesáky do jeho koně. Bestie nejvíce připomínala býka, až na tesáky, které jí čouhaly z tlamy. Dranor mávl rychle rukou a zvíře se zastavilo na místě. Faunea ho naučila ovládat zvířata a tak mohl ovládnout mysl šelmy a přiblížit se k ní. Zvíře bylo daleko silnější, než nějaký obyčejný kůň. Proto démon sundal otěže z mrtvoly na cestě a nandal je podivnému zvířeti. Rychle nasedl a celá kolona se dala znovu do pohybu. Luciana jen zavrtěla hlavou a jela dál.
Zanedlouho se dostali k pobřeží. Stromy zde mizely až ve vodě, která omývala jejich kořeny. Nebylo zde místo, kde by mohli postavit loď. Luciana zanadávala, když jí něco prudce uhodilo do zad. Obličejem dopadla do vody a zůstala ležet. Dranor navedl býka zpět k lesu a chtěl se rozjet, když ho zvíře shodilo ze sedla a zmizelo mezi kmeny. Ty se ale náhle daly do pohybu a zaútočily na vojáky. Stromy se oháněly prudkými ranami a a zabily několik bojovníků.
Dranor vyčaroval ohnivou kouli a hodil ji na dřevo. Střela ale nedolétla do cíle. Z úkrytu vylétla nějaká postava a odrazila plameny na jednoho vojáka, který okamžitě vzplanul. Démon pohlédl na nového protivníka. Nejvíce připomínal lidskou ženu, až na bílou kůži, rohy a hnědá velká křídla na zádech. Žena prolétla vzduchem a zasypala vojáky smrští ran. Dranor pozvedl kladivo a vyslal na neznámou smršť blesků. Nejdříve se útokům vyhýbala, ale okolo bylo na ni příliš nepřátel. Nakonec ji na zem srazil Luciany šíp. Démon se otočil a spatřil svou ženu.
Luciana stála celá od bahna u vody a v ruce držela dlouhý luk. Rychle ho položila na zem a vysekla dvorní úklonu. Několik skřetů jí vesele zatleskalo, ale stačil jediný pohled Dranora, aby se vrátila ke své práci. Vojáci si sundali přebytečné části zbroje a začali kácet stromy. Několik jich skončilo ve vodě, aby bylo místo, na stavbu lodě.
Luciana si sedla na jeden velký balvan a jen sledovala práci před sebou. Skřeti pokáceli několik větších stromů. Dranor přešel blíž a pozvedl ruce. Dřevo se začalo samo ohýbat, jako by to byl papír. Nebylo potřeba žádných nástrojů. Kmeny k sobě srostly a vytvořily masivní velkou loď. Démona to vyčerpalo, ale nechtěl to dát najevo. Musel být za panovníka. Musel být silný. Prořídlé vojsko se nalodilo a vypluli. Luciana zašla do kajuty, bylo jí zle. Těhotná žena asi opravdu neměla na lodi co dělat.

22. BOJOVÉ VOZY

Pátek v 10:47 | Václav Hess |  Dranor
Luciana seděla s Govanem v pevnosti a společně hleděli na vojáky, kteří se připravovali k pochodu. Společně vytvořili nové druhy vojáků a bojových strojů. Bojové vozy přicházely neustále s dalšími vylepšeními. Govan navrhl i zbroj pro mamuty. Ti se tak stali mnohem nebezpečnější a v boji vydrželi mnohem déle. Dranor došel ještě dál a spojil brnění s jejich tělem. Staly se z nich napůl stroje, které neměly konkurenci.
Luciana dlouho přemýšlela o tom, co řekl Derion, než zemřel. Lidé ale opravdu nepředstavovali žádné nebezpečí. Neměli žádného krále a vlastnili jen malé množství bojovníků. Do svých řad tak přibírali trpaslíky a elfy. Celá Aganty ale byla vydrancovaná neustálými útoky Deriona. Ten posílal tisíce otroků na různé stavby nebo jako vojáky. Lidé tak jeho porážku spíše přivítali, i když se k démonům zatím otevřeně nepřidali.
Luciana se ušklíbla, brzy je budou následovat. Jako by jim zbývalo něco jiného. Žena pohlédla na svoje břicho, které se opět zrádně zakulacovalo. Govan a Linea se brzy dočkají dalšího sourozence.
Bývalá říše Deriona byla přejmenována na Palác Agonie. Luciana si tam postavila velkou mučírnu, kam chodila když neměla žádnou důležitější práci. Elfů žilo ještě dost na to, aby měla neustále koho mučit.
Do sálu přišel sluha a podal ženě nějakou zprávu, poté se uklonil a odešel. Luciana dopis otevřela a přečetla si ho. Královna temných elfů se ptala, jaké jsou úmysly démonů a upírů.
Govan se rozesmál, hned jak si zprávu přečetl. "Bojí se nás a chtějí vědět, jestli je v budoucnu napadneme."
Luciana se usmála. "Temní elfové nikdy neměli mnoho vojáků. Žijí sice věčně, ale jsou téměř neplodní. Rodí jen málo dětí, takže takže zabitého bojovníka oplakávají několik měsíců." Její slova zněla chladně, jako by s temnými elfy měla nějaké zkušenosti, ale nic neprozradila. Govan nevěděl z čeho její nenávist vznikla. Několik stovek let žili v Dranorii.
Do místnosti přišel Dranor. "Skřeti začínají být zdegenerování. Rodí s různými znetvořeními a nedají se na nic použít."
Luciana se zatvářila překvapeně. "To by se nemělo stávat. Máme přece plné žaláře elfek."
Dranor zavrtěl hlavou. "Velké množství si jich nějaká žena odtáhla do mučírny." S tím zamrkal na svou ženu a mluvil dál. "Skřeti se nejspíše množí jen mezi sebou nebo se stále stejnými elfkami. Ty bestie si toho nevšímají, ale mohou mít děti i s vlastní matkou. Mohli by také používat mozek, ale to bychom od nich chtěli asi už příliš."
Luciana tedy udělal změny. Všechny lefky z vězení byly odtažené do mučíren. Museli ale vyjet a z řad elfů dotáhnout další. Luciana a Dranor vzali s sebou jen hrstku vojáků a dali se na cestu. Démon měl plán, který by rád uskutečnil. Zanedlouho projeli planinou až k lesům, kde už začínala říše šikmouchých. Elfové se stáhli do zbytku říše a čekali na další útok.
Dranor vjel pod jeden ze stromů a sekl po něm sekerou. Náhle mu ale kmen ránu oplatil. Mohutná větev se zhoupla a srazila ho ze sedla. Luciana napnula luk a čekala na neviditelného útočníka, ale nikde žádného elfa neviděla. Strom se dal do pohybu a oháněl se po nich větvemi, jako by to byly pěsti připravené k útoku. Kořeny sice byly stále pevně v zemi, ale celý kmen se svíjel jako obrovský had. Celá skupinka bojovníků se rychle dostala z dosahu podivného útočníka a pokračovala v cestě. Zanedlouho narazili ještě na dva podobné stromy. Setkání s nimi je stálo život jednoho vojáka.
Dranor se zamyslel. "Elfové se snaží vymyslet nějakou obranu proti démonům a upírům. Musíme dávat větší pozor než doposud. Nejsme jediní, kdo si pomáhá novými vynálezy."
Luciana s ním souhlasila. "Naše závody ve zbrojení začínají být nebezpečné i pro nás."
Zanedlouho dorazili ke zdem opuštěného města elfů. Dranor otevřel bránu a zmizel mezi úzkými uličkami. Luciana našla první dveře a vešla. Ocitla se v nějaké knihovně. Rychle vzala nějakou knihu a otevřela ji. Ze stránek se začal ozývat ječivý křik. Hned svazek zavřela a vrátila ho na místo. Elfové jsou opravdu divný národ.
Dranor mezitím vešel do nějaké věže a vystoupal po schodech. Ocitl se v kruhovém sálu, kde byla jen jediná věc. Velké zrcadlo, které sem jakoby nepatřilo. Vše okolo mělo hnědou a zelenou barvu. Zrcadlo před ním ale bylo stříbrné. Nejspíše pocházelo z hlavního města. Démon do něj pohlédl a spatřil bortící se Pevnost Slz. Obraz se náhle změnil a ukázal nějaké ostrovy. Všude létali démoni a z kráteru tekla láva. Náhle obraz prolétl po nebi a Dranor viděl svou matku. Alia seděla na židli a četla nějakou knihu. Dranor šel blíž ke skleněné ploše a hleděl na obraz své matky.
Obraz se měnil a ukázal mu Aliu s malým dítětem, poté upírku jak se brodí sněhem. Démon se rychle odtrhnul od obrazů a řekl vojákům, aby zrcadlo vzali sebou. Mohla být, to co viděl budoucnost. Elfové se snažili získat pro sebe nějaké výhody a tak by se něčemu takovému ani nedivil.Bojovníci podivný nález zabalili do kusů látek a naložili na koně. Skupinka se dala znovu na pochod. Brzy dorazili na dohled elfích pevností, které stále oplývali životem. Nemrtví se hemžili kolem a zabili každého kdo se k nim přiblížil. Dranor projel kolem nich a zabouchal na dřevěnou bránu. Elfí srážci otevřeli a čekali, až vejde.
Démon nečekal, až ho vyzvou, aby mluvil, a začal sám. "Chtěl bych s vámi uzavřít mír. Doveďte mě ke svému vůdci."
Elfové na něj hleděli s překvapením, ale poslechli ho a dovedli k elfce, která se tvářila jako kněžna. "Jsem vládkyně toho, co zbylo z národa světla. Mluvil ten voják pravdu a chceš s námi uzavřít mír?"
Dranor jen přikývl, Elfku jeho zpráva tak překvapila, že mu ani neřekla svoje jméno. Jemu na tom ale stejně nezáleželo.
"Máte u sebe medailon, který otevře Ostrovy Věčné Noci. Pokud mi pomůžete to místo najít, přestanu s útoky, ale národ světla se přidá do mých řad."
Kněžna jen kývla a vypadala přitom, jakoby odsouhlasila svou vlastní popravu. "Mír tedy uzavřeme, ale ostrovy vám neukáži."
Náhle kolem Dranora něco prolétlo a zastavilo se to až v ženině hlavě. Luciana nesla v rukou luk a šíp vězel v elfce. Žena se usmála na svého manžela. "Už jsem ji naučila slušnému chování. Nyní to půjde podle mého". Rychle vysekla úklonu svému manželovi a položila ruku na mrtvou elfku. Tělo se okamžitě rozpadlo a zároveň s tím se Luciana proměnila. Vypadala přesně jako mrtvá kněžna. Rychle zavolala sluhy a předala jim rozkazy.
Dranor a Luciana si sedli na zem a čekali. Žena mezi tím nabrala svou pravou podobu. Zanedlouho do místnosti vešel sluha a v rukou držel nějakou krabičku. Démon jí otevřel a viděl medailon i s mapou. Lehčí už to být nemohlo.

21. ROZHODNUTÍ

Čtvrtek v 10:47 | Václav Hess |  Dranor
Dranor seděl v pokoji a sledoval svoje děti. Během toho stihl sepsat změny, které se stanou u velké zdi. Derion zatím nevěděl, jak si s novou překážkou poradit a u toho mělo i zůstat. Otroci mezitím stavbu ještě zpevnili a přidali ohnivé kameny. Každý, kdo se k hradbě přiblíží okamžitě shoří. Zatím ale mohla armáda překážku prostě obejít. Otroci proto stavěli dál, aby vše neprostupně uzavřeli. Derion tím přijde o polovinu Argosu, kterou zatím bral jako svůj majetek. Slabý král si brzy neudrží ani to, co má nyní, tím si byl Dranor jistý. Démon se za poslední dny naučil více, než za celé roky. Nestačí jen vymyslet nové zbraně a bezhlavě je vpustit do boje. Musel zajít ještě dál. Luciana vešla do místnosti a vzala Lineu do náruče. Za ní kráčela Fanunea a hodila Dranorivi nějakou zprávu.
"Byl tady posel a přinesl další vzkaz od Deriona. Ten starý samozvaný král nepřestane. Stále odmítá uznat Dranorii a hodlá opět zaútočit, pokud se nevzdáš. Ty jeho ohlášky mi připadají trochu nelogické."
Dranor jen kývl a dlouho trvalo než něco řekl. "Derion nejspíš nemá tolik vojáků, kolik by chtěl mít. On se dalšího útoku bojí více než my, ale necháme ho, aby došel až k hranicím Dranorie. Tady ho také zničíme."
Za tři dny se démonovi skutky staly skutečností. Derion osobně přišel se svými vojáky před hradby a chránil jednotky svou magií. Dranor sedl na koně a vyjel do bitvy. Ukázalo se, že samozvaný král temné říše je opravdu zoufalý. Do bitvy poslal vše, co měl a dokonce rozebral i části hradeb, aby je donesl na bojiště a bránil jimi vojáky. Několik mil před hranicemi Dranorie tak vznikala další zeď.
Ohnivé kameny neustále zabíjely tisíce skřetů. Derion posílal blesky, které Dranor opět posílal zpět. Jejich magie zničila i zemi pod nimi.Celé míle úrodné země se změnily na poušť, kde se proháněla jen smrt a vítr.
Druhé obléhání Dranorie trvalo třista let. Drogar a Linea mezitím dospěli a nastal čas, kdy měli poprvé vyjet do bitvy, aby se změřili se svými protivníky. Luciana jim to do té doby zakazovala, ale nyní nastal čas, aby válka skončila.
Linea vzala zbroj a nasedla na koně, který měl zbroj vrostlou přímo do masa. Na podobné stvoření nasedl i Drogar a oba vyjeli. Vojáci je pozdravili radostnými výkřiky. Tušili, že tento den válka skončí. V čele armády kráčel král Dranor, aby pozdravil své děti. Přímo za nimi dopadali na zem kusy mrtvých těl. Skřeti je poté nabíjeli do katapultů a posílali zpátky Derionovi. Na bojiště přišly i Luciana a Faunea. Celá zvláštní skupina dojela k bráně, která se před nimi sama otevřela. Projeli přímo na bojiště a pozvedli svou magii. Fialová stěna se prohnala jednotkou skřetů a roztrhala je na kusy. Derionova magie byla příliš slabá a nemohla je zadržet.
Dranor pozvedl pravou ruku a rozbil kus nepřátelských hradeb. Za nimi se táhly stany a domy jeho protivníků. Nemrtví pronikali vzniklými průrvami a zabíjeli nepřátelské vojáky. Luciana se na koni dostala až na dohled Deriona. Okamžitě se připravila na kouzlo. Její magie nabrala podobu rudého draka a bestie vzlétla. Magií vytvořené zvíře prolétlo mezi vojáky a desítky jich zabilo. Drogar pozvedl paži, ze které vyšlehly plameny a spálily další řadu vojáků.
Dranor ale řádění magie zastavil a nechal přijít na světlo důvod, proč čekal tolik let, než bitvu ukončil. Tajně sestrojil zbraně, které chtěl nyní použít. Z pevnosti vyjely bojové vozy, které ještě nikdo neviděl. Trupy byly okovány železem a ze dvou hlavní neustále vylétaly proudy plamenů. Za těmito vozy ale vyjel jeden, který byl mnohonásobně větší a jeho hlaveň měla tvar dračí hlavy. Zbraň se pomalu zastavila a s hlasitým skřípěním zaměřila svůj cíl. Ozvalo se hlasité cvaknutí a výstřel. Do vzduchu vylétla koule z nějakého kovu a dopadla přímo do řad Derionových vojáků. Ozvala se detonace a vzduch ozářilo ostré světlo. Do nebe vyšlehl proud plamenů, který ozdobila koruna z kouře. To však nebylo vše, s ohlušujícím hukotem se mezi vojáky prohnala tlaková vlna, která se šířila od místa exploze. Tisíce vojáků tato zbraň zabila hned a další umírali přímo na bojišti. Dranor se svými vojáky pokračoval dál k hranicím Aganty. Obrovský bojový vůz je následoval a připravoval se k dalšímu výstřelu. Démon ji chtěl použít na hlavní sídlo Deriona, aby smazal vše, co by ho připomínalo. Luciana projela kolem něj a zabíjela nepřátele, které našla ležet na zemi. Žena se zastavila, až když záhledla zvláštní oddíl vojáků. Děti, které mohli být stěží desetileté drželi v rukou luky a snažili se střílet do Dranorových lidí. Sice se jim to příliš nedařilo, ale někdy se jim zásah povedl a mrtvý bojovník spadl na zem.
Luciana zahlédla váhání v očích lidí. Ohlédla se a zavolala. "Skřeti! Přišel čas krmení!" Ukázala bestiím zvláštní oddíl a čekala. Bestie se kolem ní prohnaly a s podivnými škleby se hnaly k dětem. Ozvaly se vyplašené výřiky. Jedna z dívek se pokusila o útěk, ale skřeti ji rychle dohnali.
Luciana spokojeně jela dál. To by bylo vyřízené. Derion musel být hodně zoufalý, pokud posílal do boje i děti. Dranor s Lucianou projeli po koberci mrtvých těl až na dohled paláce nepřítele. "Dračí Chřtán" byl opět připraven k výstřelu. Z hlavně vylétla další střela a dopadla před bránu města. Znovu se ozvala detonace, která zničila hradby a vyrvala mohutnou bránu. V nově vytvořeném kráteru ležely kusy vojáků, kteří měli chránit krále Deriona. Dranor vjel sám mezi trosky a hledal stopy po svém nepříteli. Vojáci mezitím odklízeli ruiny a připravovali se na stavbu nového paláce.
Dranor projel úzkou uličkou a dorazil na něco, co mohlo být dříve náměstí. Zasmál se a pohlédl do očí samozvaného krále Deriona. "Zdravím tě můj rádče. Přišel jsem zpět na svůj trůn."
Muž se ušklíbl. "Myslíš si, že ti ho jen tak dám. Jsi jen nalezenec, nic jiného. Sám si na krále jen hraješ. Právě jsi dovolil lidem, aby nás napadli. Zabil jsi tisíce vojáků a oni jsou nyní silnější a početnější,"
Dranor se rozesmál. "Lidé už nejsou nebezpeční."
Derion se uklonil. "Samozřejmě že jsou a já ti mohu jako tvůj rádce pomoci, abys je dokázal porazit."
Dranor se znovu rozesmál. "Jsi jako liška, kterou lovci zahnali do rohu. Nemáš už nic, tak čím bys si mi chtěl pomoci?" Z jeho rukou vyšlehly řetězy a ovíjely se kolem bývalého rádce. "Chtěl jsi mě zabít a přivlastnit si mou moc. Od začátku jsi nechtěl, abych nastoupil na trůn."
Pouta se pomalu stahovala. Derion poznal, co má jeho nepřítel v úmyslu a snažil se pouta magií zničit, to se mu ale nedařilo.
"Já jsem Dranor, syn temného vládce a upírky Aliii. Magie, kterou máš k dispozici ti rozhodně stačit nebude."
Pouta se muži pomalu zařezávala do masa, až začalo odpadávat do těla. Krev skropila dlažbu, na které stáli. Řetězy se ještě o několik palců změnšili a Derion se rozpadl. Zbyla z něj polamaná hromádka kostí a masa. Dranor mu rozdupal hlavu a odešel. Město bude do základu rozebráno a přestavěno. Démon vyšel na nejvyšší budovu města, která ještě stála pohlédl k Dranorii. Už brzy najde svou matku a po té budou vládnout společně. Ona tam někde je a čeká, až přijde.

20. CHLUPATÁ VÝPOMOC

Středa v 10:46 | Václav Hess |  Dranor
Dranor se pomalu se svou armádou blížil k místu, kde Faunea chtěla najít mamuty. Prošli ohybem skály, když poprvé stvoření zahlédli. Obrovská stvoření, která byla porostlá hustou hnědou srstí. Z hlavy jim visel velký chobot. Dívka mu vysvětlila, že tím mohou zvednout i kmen stromu nebo balvan a hodit ho po nepříteli.
Faunea pokývla na démona a rozběhla se. Zvířata si jí vůbec nevšímala a nechala ji, aby přišla až k nim. Dívka popadla dýku a skočila. Probodla jedno ze zvířat, které okamžitě spadlo mrtvé na zem. Z jeho těla se poté rozzářilo rudé světlo a tělo se začalo rozpadat, Faunea namočila do trouchnivějícího masa dýku a řízla se do ruky. Její krev se spojila s krví mamuta. Potom nechala mrtvolu svému osudu a zamávala na Dranora, aby šel blíž. Rychle ho popadla za ruku a řízla ho.
Démon poté cítil celé stádo zvířat. Mohl je ovládat pouhou myšlenkou. Cítil se, jako by se stal součástí nějakého velkého monstra. Sedl si na kameny a soustředil se. Za okamžik se stádo dalo do pohybu. Jeho tisíce trolů se posílilo ještě o několik stovek namutů. Faunea mu ještě řekla, že by zvíře jedinou ranou nezabila, kdyby dýka nebyla otrávená. Zvířata vydržela i několik desítek bodných ran a stále bojovala.
Dranor poté vydal další rozkaz, celá armáda se dala znovu do pohybu směrem k horám a k moři. Faunea je provedla stezkou, která se vinula kolem vodní masy a proto nepotřebovali lodě. Za několik dní tak stanuli na druhé straně. Mamuti vytrvale šlapali za troly. Putovali v poklidu širokou stezkou a nikde nepotkali nic živého. Po čase jim to ale připadalo divné. Někde by tu měla být města nebo aspoň jen vesnice.
Najednou uviděli v dálce hrad, který rozhodně nevypadal jako dílo lidí. Dranor opět šel na průzkum sám. Cítil z toho místa vliv upírů. Jako by cítil něco známého. Otevřel malou bránu a pokračoval v cestě, aniž by mu něco přerušilo jeho průzkum. Zvedl pravou ruku, z které vystřelilo bílé stvoření a prolétlo chodbou až do hradu a zpátky k démonovi. Nikde tu nebylo nic živého. Dranor se vrátil ke své armádě a prohlásil, že je hrad od teď součástí Dranorie. Jeho země se tím opět rozrostla o celé míle.
Faunea našla cestu, která by měla vést přímo k Chrámu Moci. Pochodovali ale ještě mnoho dní, než se vzduch kolem nich ochladil a vše pokryl sníh. Dívka vysvětlila, že se při velkém boji vše změnilo a okolí Chrámu je pokryté ledem. Brzy ale našli to co hledali, zbytky otesaných kamenů. Trolové vytahovali zbytky knih a odnášeli je do bojových vozů. Dranor a Faunea prohlíželi rokle, které se tu časem vytvořili. Opravdu ale nemohli udělat nic jiného, než pátrání vzdát. Některé prolákliny byly celé míle hluboké a oni neměli nic, čím by je prozkoumali. Démon zkusil použít magii, ale něco ji zde rušilo. Okolí Chrámu Moci byli stále prosáknuté kouzly bohů a tak se museli vrátit zpět domů s neúspěchem. Vzali s sebou co nejvíce z vědění chrámu a odešli.
Při cestě si Dranor všímal své průvodkyně. "Co jsi vlastně zač?"
Faunea se na něj podezřívavě podívala. "Myslíš si že tě zradím?"
Dranor zavrtěl hlavou. "Nejsi čistokrevný upír, ale ani démon. Chci jen vědět, jak jsi přišla na svět."
Dívka se smutně usmála. "Nepamatuji si nic ze svého dětství. Jen led a zimu, stejnou jaká byla v Chrámu Moci. Sama nevím co jsem zač, jen to, že je ve mně část upíra. Děti noci se ale mohou množit jen s mocnými démony, proto musel být jeden z mých rodičů velice mocný.
Dranor se zamyslel. "Jak si myslela to že si pamatuješ jen zimu?"
Faunea jen zavrtěla hlavou. "Možná jsem jako malá spadla do jezera, nevím, co to má být. Odmalička se o mě staraly divoké kočky."
Dranora to překvapilo. "Proč by se o tebe měly starat divoké kočky?"
Dívka náhle vypadal podrážděně. "Nevím! Prostě jsem živá a jsem za to ráda! Mohli bychom pokračovat dál?!"

Dranora ale něco napadlo a rozhodně se nechtěl vzdát. V noci prohledával knihy z Chrámu a našel to, co hledal.Upíři se opravdu mohli rozmnožovat jen s několika málo tvory, kteří kdy kráčeli po tomto světě. Jedním z těchto tvorů byl i kočičí démon. Derion přece jednou řekl, že jeho matka měla za přítele takového tvora, bylo to před tím než zmizela u chrámu. Druhý den šel znovu za Fauneou.
"Vím že jsem se k tomu neměl vracet, ale něco jsem možná zjistil. Vím, kdo jsou tvoji rodiče a vím, kde žije tvůj bratr."
Dívka otevřela ústa v němém údivu. Chvíli trvalo než promluvila. "Rychle, mluv, co si zjistil!"
Dranor si vychutnával svoje malé vítězství. "Tvůj otec byl jeden z kočičích démonů, tvá matka byla upírka Alia a tvůj bratr stojí přímo před tebou."
Dívka se začala hlasitě smát. To není možné, Alia je přeci mrtvá.
"Víš to naprosto jistě? Nikdo nemůže najít její tělo. Jediné, co si pamatuješ ze svého dětství, je zima. Alia spadla do průrvy a málem tam umrzla. Během toho ale porodila tebe. Kočky tě našly a odnesli s sebou. Divoké kočky jsou pověstné tím, jak se starají o svá koťata. Naše matka se poté mohla probudit a někam odejít nebo tam ještě stále někde leží, ale je hluboko."
Faunea se náhle zatvářila smutně. "Musíme naši matku najít a zjistit, jestli je to opravdu tak."
Dranor zavrtěl hlavou. "Opravdu je to tak. Kolik si myslíš že existuje míšenců kočičích démonů a lidí?"
Faunea se usmála a pokračovali dál v cestě. Nikdy by si nemyslela, že najde svého bratra a již brzy najdou i svojí matku. Během několika dní dorazili zpátky do srdce Dranorie. Démon bohužel nedostal zprávu od svojí ženy a tak o tajemných ostrovech nic nevěděl. Představil ale Fauneu jako svou sestru a přizval ji do paláce.
Dívka okamžitě souhlasila a poprvé viděla i zbytek rodiny. Sledovala Drogara a Lineu s veselým úsměvem. "Takže jsem vlastně jejich teta?"
Luciana jen se smíchem přikývla.
Jejich klidné soužití ale zmizelo velmi brzy. Dranor přinesl zprávu od Deriona.

Vaše rádoby říše neukončila svůj život, proto následuje odplata zrádcům. Za několik dní budou vaše pevnosti srovnané se zemí. Odtáhněte daleko z mé země nebo vás všechny zabijí moji vojáci.

Král Derion a rada

Démon jeho vzkaz opět roztrhal a hodil z okna, kde skončil v ohradě prasat. Luciana se zasmála. "Opět ho porazíme a Faunea nám s tím může pomoci."
Dívka se na ni udiveně podívala, ale souhlasila. Luciana poté oběma vysvětlila svůj plán a dali se do práce. Sesedli se do magického kruhu a přizvali magii podivné trojice. Jejich duchové se dostali z těl a letěli do lesa elfů. Brzy našli hordy nemrtvých a soustředili svou moc přímo na ně. Nemrtví je poslechli a přidali se zpět na jejich stranu. Poté se duchové vrátili do svých těl a kouzlo bylo zrušeno.
Dranor se rozesmál. "Opravdu máme své vojáky zpátky? Dokázali jsme nemrtvé přitáhnout zpět. To znamená že můžeme svrhnout Deriona."
Trvalo měsíc, než bylo vše připravené, Derion zatím stále neútočil a tak byla Dranorie první, kdo zavelel k útoku. Hordy nemrtvých, trolů a mamutů se daly do pohybu, ale narazily na velké překvapení. Derion vyrazil do útoku stejně jako oni a obě armády se potkaly mezi Dranorií a bránou do Aganty. Boj trval třicet dní a stále nebyl znám vítěz. Tisíce vojáků umíraly během jednoho dne. Nemrtví je znovu oživovali a dál posílali do boje. Derion ale jako vojáky použil všechny obyvatele Aganty a Argosu. Dranor se rozjel do bitvy. Na velkém koni dorazil během několika dní na hranici, která přesně odělovala jeho říši od Argosu. Přímo na ní se kupily hromady mrtvých.
Démon natáhl pravou ruku a vyslal z ní proud blesků. Světlo sežehlo několik desítek skřetů. Pomalu jel dál a zabíjel jednoho protivníka za druhým. Derion ale do boje posílal příliš velké množství vojáků.
Luciana se náhle objevila za svým manželem, který okamžitě začal nadávat. "Vrať se hned do pevnosti, nemůžeš tady být."
Čarodějka jen zavrtěla hlavou a vrhla ohnivou kouli po nějakém muži, který na místě shořel. "Můžu tady být úplně stejně jako ty," řekla. Opět zapálila dalšího protivníka, který podle křiku zemřel ve velkých bolestech.
Dranor svoje snažení vzdal a nechal ji dál zabíjet. Místo toho se věnoval skřetovi, který se mu postavil do cesty. Vzal meč a rozsekl ho na dvě části. Okolí postříkala jeho zelená krev. Dranor opět zvedl ruku a zabil deset lidí najednou, jen svými blesky. Protivníků bylo ale opravdu hodně. Proto se za několik hodin stáhl a dal rozkaz ke stavbě zdi, která by odělila Argos od Dranorie. Musel ubránit aspoň to, co už měl.
Skřeti začali vršit kameny a dávat je dohromady. Brzy tak vznikl základ velké zdi. Dranor mávl rukou a vyryl před základy hluboký příkop. Brázdou se rozlily plameny. Poté sedl na koně a stejné divadlo se opakovalo po celém bojišti. Dranor zavelel na ústup a jeho vojáci se stáhli za ochrannou zeď. Průchody se uzavřely a oddělili od sebe bojující strany. Derionovi vojáci nevěděli, co dělat a stáhli se zpět. Tím skončila první velká bitva za svobodu Dranorie.

19. VYNÁLEZCE

17. června 2018 v 10:45 | Václav Hess |  Dranor
Následujících sedm dní strávil Dranor dokončováním svých vynálezů. Vynalezl bojové vozy. První verze byla jen kočárem, kterému urazil kola, a místo nich tam upevnil létající kameny. To by ale v boji dlouho neobstálo. Postavil proto stroj, který nejvíce připomínal obrácený trup lodi. Na vršku vozu byla dlouhá trubice, do které zasadil další magický kámen. Ukázal skřetům, jak mají řídit.
Den poté všichni vyrazili, až na Lucianu, která zůstala v pevnosti s dětmi. Skupinka vozů se rychle dostala až k pevnosti trolů. Tam už na ně díky zpoždění čekala armáda trolů. S obdivem a překvapením hleděli na podivný dopravní prostředek. Z vozů vyjely můstky a skupinku trolů vzaly na palubu. Zbytek kráčel v několika řadách za nimi.
Dranor si čas krátil dalším překreslením mapy. Dobývaní ho těšilo čím dál tím víc. Za několik dní dorazili k výběžkům hor a našli tam podivnou pevnost. Zdi byly vytesány do podoby kočičích pracek a celá stavba připomínala kočku. Dranor nechal svou armádu míli od zvláštního výtvoru a dál šel sám. Chtěl vědět, co tam žije. Brána se jakoby sama od sebe otevřela vpustila ho dovnitř. Démon si okamžitě všiml koček, které všude běhaly a zvědavě si nově příchozího prohlíželi. Dranor prošel širokou chodbou, která ústila v rozhlehlém sálu. Na zlatém trůnu seděla nějaká žena s dlouhými černými vlasy. Dranor si okamžitě vzpomněl na sochu své matky, i když ho nenapadlo, proč si na ni vzpoměl zrovna ted. Opatrně přistoupil k neznámé.
"Jsem Dranor, král říše Dranorie."
Žena vstala a šla k Dranorovi blíž. Teprve až teď si démon všiml, jak je mladá. Musela být ještě mladší než on sám.
"Jsem Faunea, nejsem sice královna, ale jsem svobodná. Nezáleží mi na tom, kdo vládne nějaké zapadlé zemičce."
Dranorovi se její pýcha líbila. "Tvůj palác je na hranicích Dranorie, takže od tebe nejsem až tak daleko. Rozhodně jsem ale nepřišel, abych tady vznášel nějaké nároky."
Kdyby tu byla Luciana, tak by ženu na místě zabila, ale Dranorovi se líbila, proto si nechával její chování líbit.
Faunea si opět sedla. "Tak proč jsi sem přišel?"
Dranor se na ni usmál. "Moje říše se rozrůstá každým dnem. Chtěl bych najít tělo mé matky Alii a oživit ji. Chtěl bych ale přivést zpět k životu i její říši a vrátit upíry tam, kde mají být. Upíři mají vládnout a ne být jen něčími vojáky."
Faunea se na něj poprvé usmála a přitom ukázala ostré tesáky. "Já sama jsem s upíry spřízněná, proto ti pomůžu, ale nebudeš se ke mně chovat jako ke své poddané. Jsme rovnocenými spojenci." Dranor souhlasil a čekal co mu řekne. Faunea se pomalu zhluboka nedechla. "V horách dál na sever žijí mamuti. Obrovská zvířata, která svou silou předčí i některé obry. Znám ale způsob, jak je zkrotit a donutit, aby nás poslouchali. Mohli bychom vyrazit za moře a tam najít Aliu."
Démonovi se zamlouvalo, že ho Faunea hodlá doprovázet. Luciana je daleko, takže jí něco takového ani vadit nebude. Společně tedy vyšli z paláce a celá kolona se opět dala do pohybu. Žena mezitím vysvětlila cestu přes hory, kde narazí na mamuty a přitom najdou i cestu k Chrámu Moci.

**

Luciana seděla uprostřed namalované runy a nechala svého ducha, aby opustil její tělo. Jako přízrak letěla k elfím lesům a narazila na jejich magii. Cítila ale i něco jiného, co se jí líbilo. Nemrtví byli na dosah. Pomalu soustředila své myšlenky na jednoho z nich a netvor ji začal poslouchat. Opět ho propustila ze svých služeb a letěla směrem k sídlu Deriona. Našla nemrtvou kněžku a magií jí přetáhla na svou stranu, poslední dny trávila učením kouzel a to se jí vyplatilo. Dala nemrtvé jasný pokyn, měla zabít Deriona. Luciana se vrátila do svého těla a zrušila kouzlo. Lehla si na zem a odpočívala. Trvalo několik úderů srdce, než mohla opět vstát a uklidit po sobě. Dranor nemusel nic vědět o její moci ani o jejím napůl démonském původu.
Bála se, že to Dranor zjistí, hned jak porodí, ale naštěstí se jí to povedlo utajit. Jak dlouho se jí to ale bude dařit. Stále si s hrůzou pamatovala na chvíli, kdy do ní démon vrazil, bylo to ještě ve městě elfů. Nikdy ho nenapadlo, aby se jí ptal, co dělala opravdu v tom domě. Luciana tam vzala novou zakázku. Dostala za úkol zabít Dranora, aby se nestal pro elfy nebezpečím. Místo toho mu ale pomohla a vzala si ho za manžela. Musela zničit elfy, aby se démon nikdy o tom nedozvěděl. Naštěstí mohla vše udělat tak, že jí nakonec Dranor ještě poděkuje.
Soustředila se na další kouzlo a opět její duch opustil tělo. Kroužila kolem měst elfů a hledala nemrtvé. Brzy je také našla ale bohužel ani napodruhé se jí nepovedlo je všechny zkrotit. Náhle její moc přitáhlo něco k sobě. Viděla na jednom místě zdroj velké moci, která ale neměla nic společného s elfími kouzly. Opatrně se k předmětu přiblížila a našla medailon. Vzala jej do ruky a opatrně ho prohlížela. Četla runy, které na něm byly, ale nevěděla co za místo jsou "Ostrovy Věčné Noci". Pokud ale je na nich temná magie, mohly by jim velmi pomoct.
Luciana se vrátila do svého těla a šla do knihovny. Velký sál obsahoval všechno vědění bílých draků. Šupinatci navštívili i okolní země, a proto by ostrovy mohli znát. Čarodějka mávla rukou a několik knih se rozzářilo rudým světlem. Popadla nejbližší svazek a listovala v něm. Brzy našla to, co hledala. Ostrovy Věčné Noci byly místem, kam elfové vyhnali své nepřátele. Tisíce démonů tam byli ponecháni svému osudu. Jediným klíčem jak ostrovy navštívit byl medailon. Jeho majitele démoni spolechli a sloužili mu. Luciana zajásala. Konečně může mít Dranor armádu, kterou chtěl. Derion bude muset uznat jeho vládu a zmizet z Argosu i Aganty. Čarodějka vzala do rukou pergamen a brk, vše svému muži napsala. Nejdříve ale museli získat klíč k ostrovům, který byl stále v lesích elfů.

18. POROD

15. června 2018 v 10:44 | Václav Hess |  Dranor
Pevností znělo bolestné upění. Luciana rodila dříve než měla a to o čtyři měsíce. Dranor nedbal na její protesty a zachraňoval ji svojí magií. Neexistovalo nic, co by ho donutilo, aby jí nechal takto trpět, nebo aby se dětem něco stalo. Místo toho odstranil její bolesti a potomky dostal z jejího těla pomocí kouzel. Novorozenci ale vypadali tak, jak měli, ale až po devíti měsících. Dranor hleděl na své děti. Opravdu se narodili, tak jak řekla jejich matka. Dívka a chlapec, oba dva zdraví a živí.
Luciana ležela v posteli a spala. Démon ji uvedl do magického spánku, aby obnovila svoje síly. Mohl se také v klidu podívat na své potomky. Nemohl si ničím vysvětlilt jejich rychlý růst. Nejspíše za to mohla kouzla, která použila jeho družka. Později se Luciana probudila a společně svoje děti pojmenovali. Dcera dostala jméno Linea a chlapec se od teď jmenoval. Drogar.
Dranor poté zmizel opět ve věži. Při svých toulkách pevností, která ještě stále nebyla zcela prozkoumaná našel starou mapu Aganty a Argosu. Rychle si vzal všechny věci, které potřeboval, a starý dokument upravil. Použil všechny informace, které od svých zvědů dostal. Dranorie dostala své pevné místo a proto ji na mapu zakreslil také i když se její hranice brzy pohnou a tato země bude mnohem větší.
Nemrtvé nechal dál pochodovat, kam se jim zlíbí. Brzy bude mít větší moc a poté je k sobě znovu připoutá a donutí je, aby ho poslechli. Zatím si mohli v poklidu vraždit elfy a lidi. Dranorovi na nich určitě nezáleželo. Problém ale byla říše trolů, která byla nedaleko. Bestie mu bránily, aby se dostal k místům, kde zmizela jeho matka. Opravdu se poslední dobou zabýval jejím oživením, ale k tomu potřeboval její tělo. Magií přivoval z lesa havrana a předal mu zprávu pro krále trolů. Pták uchopil kus pergamenu do zobáku a odletěl. Démon se z knih naučil ovládat zvířata a toho také hodlal jednou využít. Po trolech přijde na řadu les elfů. Samy stromy nakonec povraždí své bývalé pány.
Příští tři dny čekal Dranor na odpověď na svůj dopis. Napsal králi trolů, aby se k němu připojil při pátrání po právoplatné královně upírů. Nedal mu za to žádnou odměnu, bylo jeho povinností, aby sloužil Alii. Pták dorazil i s pergamenem. Dranor hned poznal, že je to odpověd od krále, když viděl podivnou pečet. Ještě více ho ale překvapil obsah zprávy.

Jako panovník národa trolů tímto přísahám poslušnost královskému rodu. Stejně jako trolové bojovali na straně upírů, budu i já nyní plnit svou povinost a bojovat po boku Dranora a jeho říše Dranorie. Dorazím do vaší pevnosti během dvou dnů.

Drogar král trolů

Dranor pergamen položil na stůl a vyhlédl z okna. Opravdu se mu povedlo opět zmenšit moc Deriona. Vypadalo to, že ten podivný skrček má méně spojenců, než si sám myslí. Upíři nezapoměli, kdo jim pomohl a vyvedl je z jejich pochybné existence. Alia jim dala pevnosti a zámky, ne Derion. Trůnu se měl ujmout jen její syn a nikdo jiný.

**

Za dva dny se brány pevnosti otevřely, aby dovnitř mohla vejít delegace trolů. Dranor byl svým vzrůstem nepochybně mohutným bojovníkem, ale vedle Govana si připadal jako malé dítě. Obr se uklonil a po něm tak učinili i jeho společníci. Všichni poté vešli do velkého sálu a sedli si ke stolu. Skřeti začali nosit téměř všechno jídlo, které se v pevnosti nacházelo. Dranor to chápal jako znamení, aby začali jednat i když to mělo jít rychle. Aspoň si to démon dle slov Govana myslel.
"V mé zprávě stálo, co mám v úmyslu. Tělo mé matky se stále nenašlo a existuje naděje, že je někde neporušené. Alia padla u Chrámu Moci. Všude okolo ní byl led. Pokud spadla do nějaké propasti, nejspíš tam zmrzla. Zvědové našli pouze stopy nějaké kočky, což je ještě podivnější."
Govan náhle nasadil grimasu smutného výrazu. "Nemohla ta kočičí bestie Aliu sežrat?"
Dranor jen zavrtěl hlavou. "Ty stopy byli velmi malé, takové zvíře by jí maximálně ukouslo prst. Rozhodně by nemohlo spořádat dospělou ženu."
Démon poznal, že jeho společník rozhodně není nějaký tupý trol. Všechno spíše vypadalo, jako by věděl víc, než zatím řekl.
Govan se dal brzy znovu do řeči. "Poté ji mohli upíři odnést nebo vaše matka není tak mrtvá, jak by si Derion přál. Mohla se také zřítit do příliš velké hloubky. Potřebovali bychom starověké bohy, abychom ty propasti mohli prohledat celé."
Dranor náhle změnil téma hovoru. "Zatím tedy necháme pátrání na později. Mám rozestavěný stroj, který by se do propastí dostal, ale bude trvat ještě měsíce, než ho dokončím. Chtěl bych ale v co nejbliší době začít s útoky na sever Argosu. Vaši trolové by mi s tím mohli pomoci."
Govan náhle vypadal trochu vystrašeně. "Chcete abychom zaútočili na říši Deriona? On má tisíce vojáků, takový útok je nesmysl."
Dranor se usmál. "Až sem tedy sahá vaše čest a přísaha, kterou jste nedávno písemně složil? Chcete se jen krčit ve své pevnosti a Aliu nechat být, tam kde je."
Král trolů vstal a zakřičel. "Nějaký pomatený chlapec mi nebude nic říkat o cti nebo přísaze." Náhle padl obličej na stůl a zůstal ležet.
Do sálu vstoupila Luciana a na všechny se zářivě usmála. "Vítám vás v Dranorii. Bohužel jsem se musela věnovat svým dětem, a proto se k vašemu shromáždění připojuji až teď." V rukou držela luk. Šíp, který v něm ještě před okamžikem vězel, nyní trčel z Govanova krku. Luciana si sedla vedle svého druha a opět se ujala slova.
"Král Drogar bohužel nevěděl, jak se má chovat k panovníkovi. Doufám, že vy s tím nebudete mít problémy. Pokud ano, tak vás můžu ubezpečit, že naše zásoba šípů je opravdu velká."
Trolové v poklidu dojedli a poklonili se svému novému králi i královně. Vraceli se do své říše s velkými novinkami. Dranor jim přislíbil, že za sedm dní dorazí i se svým vojskem a čeká několik tisíc vojáků z jejich řad. Pokud odmítnou, zničí celou jejich říši a vyvraždí všechny troly. Hned jak delegace odešla, otočil se s úsměvem k Lucianě. "Ten tvůj výstup byl skvělý. Opravdu jsi zaskočila i troly. Nejspíše se z tebe stane dobrá diplomatka."
Luciana se zasmála. "Pozvi mi sem všechny krále a já s nimi vyřídím všechna jednání během jednoho večera. Myslím, že kněžky by tady měly mít nějaký jed."
Dranora něco napadlo. "Myslíš že by jed působil i na Deriona?"
Luciana zavrtěla hlavou. "Deriona bys otrávil, ale nevěřím tomu, že je tak hloupý abys k tomu vůbec dostal příležitost."

17. NEMRTVÍ

14. června 2018 v 10:44 | Václav Hess |  Dranor
Lycanor hleděl na hordy nemrtvých, které se objevily u jejich bran. Jejich drápy nestačily na to, aby narušily hradby Valindoru, a proto nepředstavovaly pro jejich říši hrozbu. Tou opravdovou hrozbou byli nemrtví přímo ve městech. Elfí kníže nechápal, jak se dostali až k jejim domům, ale podařilo se jim to. Představovali nebezpečí pro každého, kdo se po setmění dostal ven z domu. Stále jich bylo málo, ale uměli se dobře skrývat. Tím brali vojákům sebedůvěru a víru ve vítězství.
Náhle kolem elfa prolétlo nějaké tělo a tvrdě narazilo do zdi jednoho z domů. Lycanor viděl vnitřnosti a krev, která se rozprskla po kamenech. Za několik okamžiků následovala druhá střela. Podivně zkroucené tělo minulo dva domy a zmizelo v ulici města. Třetí střela ale tentokrát přistála na střeše jednoho stavení. Strážce sledoval nemrtvého, který jako kočka přistál na všech čtyřech a vydal vítězoslavný ryk. Další jeho soukmenovec si zlámal kosti přímo za hradbami. To ale nemrtvým nevadilo. Jejich počet se zvyšoval každým útokem na nějakého člověka.
Lycanor viděl jak hradby přelétl další nepřítel a nemohl věřit tomu, co měl přímo před sebou. Hledal mezi stromy způsob, jakým se nepřátelé dostávají přímo do pevnosti. Při dalším pohybu zahlédl to, co hledal. Ty příšery střílely své spolubojovníky z katapultu. Lycanor tomu nemohl věřit, ale musel zachránit vlčí elfy. Rychle popadl roh a zatroubil na něj. Vojáci se sbíhali a bojovali s nepřítelem. Z okolních domů a uliček ale běželi další nemrtví. Někteří byli už z města, kdysi patřili k elfům. Lycanor popadl meč a probodl nejblišího protivníka. Žena se na něj podívala a začal se smát. Vytrhla si meč z těla a sama začala útočit. Elf jí příští ránou usekl hlavou, takové zranění nerozchodí ani ona. Ten den ale padlo celé město a všichni obyvatelé se postupně stali nemrtvými monstry. Lycanor pozoroval, jak jeho město mizí a rozhodl se utéct. Neviděl žádného dalšího přeživšího a bylo zbytečné, aby tu ztratil život i on. Musel ale varovat vlčí elfy. Jejich nepřítel byl blíže a silnější než si mysleli.

9. Co máš proti andělům?

12. června 2018 v 17:59 | Václav Hess |  Roztomilá poprava
Matt, Luciana a armáda lvů naslouchali hlasitému chroptění a čekali na další útok. Tohle neznělo jako démoni, vlkodlaci a ani nic, co na ně dříve útočilo. Muselo se jednat o něco úplně jiného ale jsou přeci v podsvětí, co jiného se tady nacházelo? Náhle do jejich zorného pole vlétla žena s velkými černými křídly.
"Vypadá skoro jako anděl" zašeptala Luciana zhnuseně
"Co máš proti andělům?" zeptal se jí Matt překvapeně
"Jen mě v mojí domovině chtěli několikrát zabít, jinak nic." řekla kysele Luciana a připravila se na střelbu.
Za několik vteřin se žena snesla přímo před nimi
"Zdravím zlatíčka moje, jsem ráda, že vás poznávám. Já se jmenuji Smrtonoška, vaše jména mě nezajímají, protože nepočítám s naším dalším setkáním. Vaše životy se již blíží ke svému konci, přeji vám pomalou a bolestivou smrt" S tím opět vzlétla a umožnila jim tak pohled na davy nemrtvých. Jedna lvice se rychle změnila do lidské podoby a vykřikla na ně "utíkejte a my je tady zdržíme. Sachmet nám dala pokyn, abychom vás nenechali zabít"
Luciana se s ní nehádala a popadla Matta za ruku aby se společně vydali nejbližší chodbou, která je možná dovede do bezpečí. Pokud se tedy dalo v podsvětí něco takového najít.
Chodbu brzy začali využívat při ústupu i lvi. Smečka sice zdržela nemrtvé ale nehodlala se nechat povraždit v nerovném souboji. Matt ani Luciana ale nehodlali čekat na lvi a tak se vydali dál. V pološeru se vyškrábali až na schodiště, které je vedlo vzhůru. Schody na první pohled nebyli vytvořené pro lidské nohy. Jednotlivé stupně byli příliš velké ale i tak se nakonec vyškrábali až k místu, kde uviděli světlo slunce. Tedym spíše něco, co za něk považovali. Světlo náhle zmizelo a oba hleděli na tmavé budovy napůl zakryté v mlze. Z nebe padal sníh, jakoby se někdo snažil to podivné místo přikrýt závojem. Luciana natáhla ruku a chytila jednu vločku na dlaň
"To je popel" řekla překvapeně a ohlédla se za sebe. Čekala, že uvidí schodiště ale viděla jen neprostupnou kamennou stěnu "Kde je východ?"
Matt se otočil "Sakra, nejspíše jsme prošli portálem, to bylo to podivné světlo před námi"
"Jak se odsud máme dostat ven?" zeptala se Luciana a hleděla do mlhy před sebou
"Projdeme městem a cestu prostě najdeme. Démoni tohle místo vytvořili z nějakého důvodu a tak se musí dostávat sem i zpátky"
Luciana přikývla na souhlas a tak se oba pustili mezi domy. Město vypadalo, jakoby jej lidé opustili teprve před pár minutami. Před každým domem byla menší předzahrádka, kde jste mohli najít různé nářadí nebo i dětskou houpačku. Rostla tu tráva i stromy ale vše bylo tiché. Oba je ovládla sklíčenost a strach ze všeho, co se může skrýt v mlze kolem nich.
Náhle se před nimi objevila postava. Luciana i Matt strnuli na místě a čekali na nově příchozího. Neznámý došel až na dohled a z mlhy v tu chvíli vystoupilo svalnaté stvoření, připomínající člověka, až na bledou kůži a množství ostnů, které vystupovali z jeho hlavy. Pravice netvora svírala obrovské kladivo. Levá paže ale vypadala jakoby byla vytvořená z kovu.
Luciana zalapala po dechu "Co on tady dělá?"
"Ty ho znáš?" zeptal se jí Matt
"Je to můj manžel, Dranor" odpověděla a zamířila k netvorovi
"Ty žiješ?" zeptal se jí Dranor hlubokým hlasem, plným bolesti
"Ano i když jsem v té vodě málem zemřela. Tolik let jsme se ale neviděli" řekla Luciana
Matt se stal jen divákem, hledícím na Lucianu a jejího manžela. Proč mi nikdy neřekla, že má rodinu? S šokem hleděl na to, jak se jeho spolubojovnice naklonila k netvorovi a zašeptala mu něco do ucha. Dranor pozvedl kladivo a s hlasitým řevem jím udeřil Lucianu do břicha. Potom pozvedl levou ruku a vyslal na Matta smrtící příval energie. Lovec okamžitě ztratil vědomí.
Luciana po ráně prolétla vzduchem a udeřila se do hlavy a zed jednoho z domů. Sice neztratila vědomí ale stačilo to, na to, aby jí to na pár vteřin vyřadilo z boje.
**
Matt otevřel oči a rozhlédl se. Kolem sebe spatřil obrovské kapradí a vodu. Rozhodně mohl skončit i hůř, třeba v černé díře nebo v plamenech. Jeho úleva ale netrvala dlouho, ticho pralesa narušili kroky, něčeho velmi velkého a těžkého. Mattovi se vymotal z divokého podrostu kapeadí a všelijakého jiného plevele a šel podél potoku. Ten nakonec ústil do velkého jezera u kterého spatřil záhadného tvora. S údivem a děsem tiše pronesl "Sakra, to je dinosaurus, já jsem v pravěku"