7. kapitola

25. února 2018 v 11:01 | Václav Hess |  Zlobivé holky
Luciana se naštvaně prodírala lesem. To okolo nebylo nic než samé stromy? Mohl být ten les nekonečný? Doufala, že ne a že brzy dojde k jeho okrajům. Pokračovala v cestě a nakonec v dálce opravdu uviděla stín nějaké stavby. Před jejíma očima pomalu vyplula budova, která vypadala, jako by pocházela ze starověké Číny. Nebo alespoň přibližně z těch míst. Střecha připomínala vlny na moři a zdi byly z červeného a černého dřeva. Dvojité bambusové dveře vyplněné jakýmsi poloprůhledným materiálem byly zdobeny obrazy ptáků a draků. Luciana došla až k nim a opatrně je otevřela. Vešla dovnitř a ocitla se v dlouhé chodbě, na jejímž konci bylo vidět slabé světlo. Pokračovala dál a minula sochy dvou samurajů. Jejich meče byly výhružně zdvižené. "Co ty tady děláš?" Ozvalo se za ní tiše a ona málem dostal infarkt.
**
Matt hleděl na dlouho postrádanou společnici. Luciana se držela u srdce a vypadala opravdu vyděšeně. "Proč se tak lekáš? To nemáš čisté svědomí?" Popichoval ji. Ona si jen odfrkla: "Tohle byla první budova, kterou jsem po dlouhé době viděla. Takže je snad pochopitelné, že mě vyděsí šeptání za mými zády."
"Je to domov kitsune. Máš pravdu, že kdybys tady nějakou našla, zabila by tě."
"Odkud tohle víš?" Zeptala se ho rychle. Uklidnila se dost na to, aby jí celý výlet do lesa připadal už jen jako zlý sen.
"To já mu to řekl." Ozvalo se z chodby. Ze stínů k nim přistoupil Lišák a jeho nažloutlé oči se pobaveně zajiskřily.
Luciana se zatvářila naštvaně, což Mattovi připadalo trochu zvláštní. Nemělo ji takové stvoření spíše překvapit než rozzlobit? Znala snad kitsune tak dobře, že jí už nepřipadali podivní? Pokud však o jejich existenci věděla, čím ji mohl jen pohled na jednoho z nich vyvést z míry?
Čarodějka sežehla stvoření pohledem, který by byl sám o sobě schopným založit lesní požár: "Co máme tedy udělat, abys nám pomohl?"
Tahle otázka připadala Mattovi ještě podivnější. Takže tyto tvory určitě znala, ale nejen to, možná se znala přímo s Lišákem. Rozhodl se v tom v tu chvíli moc nepitvat a raději se místo toho zahleděl na Lišáka. Čekal na jeho odpověď. On jen několikrát švihl ohonem a dal se do vysvětlován plánu, jak ukradnout jeho sestře perlu. Luciana si vše bez jakéhokoliv většího projevení zájmu vyslechla. Občas párkrát přikývla ve znamení, že vše chápe a jakmile Lišák skončil s vyprávěním, vydali se již tentokrát všichni společně na nebezpečnou cestu. Chodbou se dostali k menším šachtám, které tu postavily nymfy. Nymfy byly malé víly, které kitsune kouzly donutili k otročení v podivném lese. Lišák sice již před několika měsíci zjistil, že staví prakticky palác v paláci a jeho sestra tím pádem zná jen polovinu svého vlastního domova, ale rozhodl se jí toto malé tajemství neprozrazovat. Cítil, že by se mu jeho znalosti mohly jednou hodit. Rukou odsunul zábranu, která vypadala jako pevná zeď, i když to bylo jen zdání. Zástěna ve skutečnosti vážila jen tolik, kolik obyčejné tenounké hedvábné plátno. Protáhli se do úzké chodbičky a v pološeru se pustili do pochodu. Anna několikrát na kluzké podlaze skoro upadla. Nymfy totiž většinu času létaly a nevšímaly si toho, že kamenná podlaha chodeb se již leskne jako zrcadlo. Tomu se stalo nejen kvůli používání kouzel při tvorbě stavby, ale také mnohaletým hojným využíváním chodeb.
Nakonec se dostali až k dalšímu východu. Tam se Lišák zastavil a upřel své jiskřivé oči na Matta. "Teď už vás nemohu dál doprovázet. Musíte perlu ukrást bez mé pomoci."
"Proč bys nemohl jít dál?" Zeptal se Matt. Naštvalo ho, jak si nechal některé informace pro sebe. Nechystali se snad s Annou vejít přímo do pasti? Lišák se jeho hněvem nenechal vyvést z míry. Místo dohadování klidným hlasem vysvětlil: "Má sestra se proti mé osobě pojistila. Zakázala mi přístup do sálu s perlami a já se musím jejím přáním řídit. Ač chci, nemohu ji zradit."
Matt tiše zanadával a vydal se tedy do sálu sám. Byl zdobený tak bohatě, jako by tam vybuchla papírová bomba. Všude byly nádherně pomalované lampiony i jiné podivnější a dokonce propracovanější ozdoby a s nádhernými a drahými kameny vykládanými sochami po celém obvodu místnosti se ani výzdoby největších římských katedrál nemohly porovnávat. Uprostřed toho všeho byl podstavec, na kterém stály dvě zářící koule. Matt udělal jen tři kroky, než se vzduch kolem oltáře dal do pohybu. Objevila se Lišákova sestra. Vysoká žena, v jejímž obličeji by mnozí viděli spíše upírku než lišku. Její bledá pleť kontrastoval s tmavým oblečením a sytě černými vlasy. Za jejími zády se míhaly liščí ohony porostlé černými chlupy s občasným lehkým, stříbřitým odleskem. Nezdržovala se vyptáváním a ladně skočila. Matt věděl, že žádné zbraně na ni nemají vliv. Místo toho si svlékl bundu a začal se měnit. Jeho tvář se protáhla a ruce začaly růst. Nečekal, až bude proměna u konce. Zaútočil rychle a okamžitě. Kitsune se první ráně vyhnula, ale potom jí Mattovy drápy přejely přes krk. Pár kapek její krve tiše dopadlo na mramorovou podlahu. Nebyla raněna těžce, ale Mattův úder ji oslabil. Toho využila Anna a rozběhla se pro perlu. Kitsune zavřeštěla a pozvedla ruce, aby si pomohla magií. To už se však do boje vložila i Luciana a jednoduše ji praštila po hlavě soškou, kterou sebrala po cestě. Na obyčejného člověka, snad dokonce i upíra by takový útok byl velmi účinný, avšak v ní jen vyprovokoval větší vztek.
**
Anna popadla perlu. Chtěla si ji prohlédnout, ale když slyšela řev kitsune, hodila bílou kouli přes celou místnost až ke vchodu do chodby, kde stál Lišák. Ten do sálu vkročit nemohl, ale Annin přesný hod s vítězoslavným výkřikem chytil. Jeho sestra se v tu chvíli otočila zády k Mattovi, připravena bojovat s Lucianou. To lovci stačilo, aby jí jediným plavným pohybem usekl hlavu. Její vlasy zavlály ve vzduchu. Naleštěnou podlahu i nejbližší stěnu okamžitě pokryla rudá krev. Lišák vešel, pozvedl perlu nad hlavu a ta se rozzářila bílým, až oslnivým světlem. Po několika vteřinách zmizela z jeho dlaně a opět se stala částí jeho těla. Matt vrátil meč na stěnu. Nedělal si starosti s tím, že byl pořád zkrvavený. Otočil se k novému pánu lesa a stručně pověděl: "Tohle je tedy konec. My se můžeme vydat na cestu dál."
Lišák přikývl a natáhl k němu ruku. Svíral v ní malou hůlku z nažloutlého dřeva. "Tohle je dar, který bude již navždy upomínkou našeho přátelství." Matt si hůlku vzal a opatrně ji zasunul do kapsy. Chtěl ještě něco dodat, ale ticho náhle protrhl zoufalý výkřik. Anna se opřená o zeď pomalu sesouvala k zemi. Lišák se dal do běhu k ní. "Bude rodit, musíme jí pomoct!" Zavolal na ostatní.
"Vypadám snad jako zdravotní sestřička?" Špitla Luciana směrem k Mattovi. Lišák její poznámku přehlížel a jen se podíval na Matta, který jen prohodil: "Vůbec nevím, co dělat. Musel bys mi dát pokyny."
Kitsune jen něco zabručel a poodkročil, když se u Anny objevil bílý kouř. Začal utvářet mlžné postavy, které se rozestoupily okolo dívky. Nejvíce připomínaly lidi, až na velká blanitá křídla a rohy. Několik démonů dívku podepřelo. Další postava, která díky obnaženým ňadrům byla skoro jistě ženského pohlaví, pomalu pomáhala Anně přivést dítě na svět. Matt i jeho společníci jen vše z dálky pozorovali.
"To může přijít i otec dítěte?" Zeptal se Matt. Luciana ale zakroutila hlavou: "Tohle je jen iluze, ve skutečnosti je na to Anna sama. Její učitel jí ale chtěl dodat odvahy." Potom už jen sledovali porod a když postavy zmizely, zabalili dítě do teplé deky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama