6. kapitola

25. února 2018 v 11:00 | Václav Hess |  Zlobivé holky
Luciana pomalu otevřela oči. Sedla si na zem a snažila se zaostřit svůj pohled na něco konkrétního. Kolem sebe viděla jen záplavu zeleně. Otočila se a hledala letadlo. Nikde však nenašla nic podobného, ani jakoukoliv stopu, kterou by mohlo po ztroskotání zanechat. Žádná vypálená místa nebo ulámané větve. Vstala a hledala aspoň cestu - cokoliv, co by ji mohlo nějak navést. Byla zoufalá. Najednou se však usmála a připadala si hloupě - jak jen mohla zapomenout, že je čarodějka? Pozvedla ruce a začala s kouzlením, k její smůle bezvýsledným. Zkusila formuli zopakovat znovu, ale stále se nic nedělo. Třetím pokusem se již nezatěžovala. Muselo být v okolí něco, co magii bránilo. Byla tedy odsouzena najít si cestu stejně složitě, jako by ji byl hledal obyčejný člověk.
**
O kousek dál se ve stejné chvíli probudila Anna a stejně jako Luciana i ona hledala zbytky letadla nebo jakékoliv známky jeho pádu. Chvíli jen celá rozlámaná seděla na zemi a uvažovala, jak mohl jejich létající nepřítel vyváznout bez jediného škrábance i po dvojím nárazu do těžkého letadla. Pak se však pomalu přeměnila do své vlčí podoby, pustila stvoření z hlavy a rozběhla se lesem. Byla rychlá, ale našlapovala tiše a opatrně, aby neupoutala něčí pozornost. Protáhla se křovím, až vyšla u velké budovy, která se doprostřed lesa vůbec nehodila. Nad dvoukřídlými dveřmi z tmavě hnědého dřeva byl nápis: "Knihovna". Anna se vrátila zpět do lidské podoby a vešla dovnitř. Překvapilo ji, že uvnitř byly spousty lidí, i když nebylo v širém okolí nic než divoká příroda. Opravdu nic nedávalo smysl. Všichni návštěvníci byli oblečení do něčeho, co vypadalo jako kostýmy ze špatného fantasy filmu v nedaleké a nereálné budoucnosti. Nějaká mladá žena byla dokonce omotaná mnoha pásky z černé kůže. Její vnady se přitom vznášely nebezpečně blízko obličeje jakéhosi muže v obleku prošívaným zlatem. Anna prošla kolem nich a snažila se nesmát. Muž už začínal pomalu slintat. Prudce se otočila, aby ji nezahlédli. Pohled se jí zastavil na někom, kdo tady už opravdu neměl co dělat. Muže, který rozhodně neměl nikde chodit.
**
Matt si promnul krční páteř, která výrazně protestovala proti takovému bezohlednému zacházení. Pád letadla sice přežil, ale pořádně se uhodil se do hlavy. Však také neletěli vysoko a škoda na letadle nebyla tak velká, aby nemohlo setrvačností pokračovat dál. Trvalo mu pár vteřin, než se pustil do procházení lesem. Stejně jako Anna a Luciana, ani on nemohl vědět, kde se nachází. Jediným rozdílem bylo, že viděl na trosky letadla. Rychle se k nim vydal a obhlížel situaci. Stromy byly na několika metrech ohořelé a zlámané. Zvláštní bylo, že šlo o malou plochu a oheň se nešířil dál. Stroj mohl teoreticky i vybouchnout, ale nic z toho se nestalo. Matt se sklonil ke zbytku dveří a našel tam stopy nějakého malého zvířete. Nejvíce to připomínalo vlka nebo vlkodlaka, ale bylo to menší. Rychle rukama prohledal kapsy bundy a vyndal mobil. Udělal několik fotek a rozhlédl se. Nikde nebyla cesta nebo něco jí podobného. Nakonec se vydal jedním směrem a modlil se, aby našel cestu nebo rovnou vesnici. Podle přístrojů v letadle se měli nacházet ještě v Německu, ale po cestě přeci neměli přeletět přes žádný les... Rozhodně ne žádný, který by tohle místo připomínal. Stromy zde byly mohutné a nepochybně i několik stovek let staré. Matt z toho všeho cítil magii a to se mu rozhodně nelíbilo. Neměl po ruce Annu ani Lucianu a sám nadání na kouzla neměl. Z pádu už se vzpamatoval a rozběhl se lesem. Doufal, že brzy najde něco, co by mu pomohlo. Trvalo jen pár minut, než narazil na první zajímavost. Velkou budovu, která připomínala antický chrám. Za bílými sloupy byly mohutné dveře z hnědého dřeva a přímo nad nimi pečlivý nápis: "Knihovna". Matt vklouzl dovnitř a rozhlédl se, všude bylo plno lidí. Protáhl se kolem nich. Pozdravil náhodnou ženu, která byla skoro nahá - až na černé kožené pásky, který zakrývaly to nejnutnější. Snažil se působit dojmem, že sem patří, že k okolním lidem patří. I když sám stále nechápal, jak se tady něco takového ocitlo. Les vypadal divoce a budova byla udržovaná. Lidé kolem také nepůsobili dojmem, že se prodírali mezi stromy. Matt se rozhlédl, nevěděl, co by mu budova mohla přinést. Náhle zahlédl Annu. Dívka hleděla na nějakého muže, skoro až vyděšeně. Rychle se k ní vydal a jemně jí poklepal na rameno, aby si ho všimla. Anna sebou vyplašeně trhla, ale ve tváři se jí objevil úsměv a úleva hned jak si ho všimla.
"Proč jsi na ty lidi koukala tak vylekaně?" Zeptal se okamžitě.
Anna kývla hlavou směrem k muži, kterého před chvílí sledovala: "Tamto je můj bývalý učitel dějepisu."
Matt i po odpovědi pořád nechápal: "Proč jsi z něj tak vyděšená? Dostala jsi snad za poslední domácí úkol za pět?"
Anna se tiše zasmála, i když to znělo nuceně. Při dalším vysvětlení se jí mírně třásl hlas: "To ne, jen... Jen je už čtyři roky po smrti".
"No teda... Sakra!" Ulevil si Matt, popadl ji za ruku a začal pomalu couvat. Museli se dostat ke dveřím, aniž by vzbudili pozornost. Nemohli vědět, jestli jsou ti lidé nemrtví, duchové, nebo něco snad ještě horšího. Rozhodně by ale nebylo bezpečné, kdyby v oné knihovně zůstali. Udělali pár kroků, když se dveře se zaskřípěním zavřely. Oba si vyměnily vyděšené pohledy a rozhlédli se okolo, ale nikdo jiný si dveří nevšímal. Lidé dál konverzovali nebo tančili. Matt si všiml něčeho zvláštního. Po tanečním parketu kráčelo stvoření, které bylo napůl člověkem a napůl liškou. Muž měl černé vlasy, prokvetlé zrzavými pramínky. Z nich vyčuhovaly dlouhé a špičaté uši. Neznámý byl nahý, jeho hruď byla holá, ale od pasu dolů byl porostlý rezavou srstí. Na podlahu splýval dlouhý a chundelatý ohon. Matt se ke dveřím málem rozběhl. Toho tvora opravdu nechtěli potkat. Jenže už ale bylo příliš pozdě - Lišák si jich všiml a zamířil přímo k nim. Sice svou chůzi nezrychlil, ale i tak je snadno dohnal. Lidé kolem se před ním sami rozestupovali, aby mu uvolnili cestu.
"Musíte mi pomoci." Zašeptal neočekávaně, když se dostal až k nim.
"Jak?" Zeptala se odhodlaně Anna. Bylo na ní vidět, že pomoc čemukoliv zrzavému by pro ni nepředstavovala žádný problém.
"Proč bychom vám vůbec měli pomáhat?" Doplnil otázku Matt, ale Anna do něj šťouchla loktem.
Lišák si nervozně olízl rty a zašeptal: "Moje sestra vzala mou perlu a ovládla mě. To já jsem vytvořil Knihovnu i les okolo. Dal jsem život pozorovatelům, aby unášeli lidi, co se přiblíží příliš blízko."
"Proč jste to udělal?" Zeptal se Matt. "Takže to vy máte na svědomí náš pád?"
Lišák rychle zakroutil hlavou. "Perla moci, kterou ukradla má sestra, drží mou kouzelnou moc. Zotročila mě s ní a nutí mě k tomu všemu. Já nikdy nechtěl zabíjet lidi. Ani nevíte, jak mě tím trápí. Nikdy jsme spolu příliš nevycházeli." Vysvětloval smutně. Hlas měl hluboký a jemný.
Matt konečně kývnutím souhlasil. "Pomůžeš nám potom ven z lesa?"
Lišák okamžitě souhlasil. "Samozřejmě. Udělám ještě víc." Doplnil.
"Jak to myslíš?" Zeptala se Anna
"Jsi těhotná a tvé dítě má velkou moc. Jeho otec se po porodu dostane do našeho světa. Já můžu dítě ochránit. Pokud neodejde z tohoto lesa, démon nad ním nemá moc." Pronesl moudře.
Anně se náhle v očích zaleskly slzy. "Já nemůžu odejít od Matta. To tu mám svoje dítě jen tak nechat?"
Matt s tvrzením nesouhlasil: "Mohla bys tady na čas zůstat. Zneškodníme démona a přijdeme pro tebe. Můžeme sem přeci i na návštěvy." Potom se rychle otočil k Lišákovi: "Nebo ne?"
Ten klidně přikývl. "Do lesa se dostanete kdykoliv."
Anna ale nesouhlasila. "Nemůžu od Matta odejít. To tu své dítě raději nechám!" Odvětila emotivně a na chvíli se odmlčela. "Jak ale máme porazit tvou sestru?" Zeptala se. Lišák se usmál. Byl tak ještě pohlednější a sympatičtější, i když jeho vyceněné zuby vypadaly opravdu nebezpečně a každého, kdo má aspoň trochu rozumu, by od interakce s ním odradily. "Musíme se dostat k její perle."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama