5. kapitola

25. února 2018 v 10:59 | Václav Hess |  Zlobivé holky
Matt stál na malém letišti a sledoval drobné letadlo před sebou. Sice se nejednalo o nic úplně nového, ale jeho rodina měla stroj vždy připravený - zkrátka pro všechny případy. Matt se s ním také musel naučit létat i když pilotování nenáviděl. Kolem něj prošla Luciana, tentokrát již díky hnědé kožené bundě a bílým kalhotám vypadala celkem normálně. Anna šla hned za ní, její oblečení bylo stejné jako oděv její společnice. Matt vrhl poslední pohled na křídla letadla a nastoupil. Rychlejší možnost neměli. Letadlo se pak bez dalšího zdržování líně odlepilo od země a letělo přímo, vstříc jejich společnému cíli.
**
Anna seděla na jednom ze sedadel a snažila se přemoci nudu, která na ni s každou další minutou letu dopadala. Zatím jen sváděla neúspěšný souboj s hodinami. Připadalo jí, že čím častěji je sleduje, tím pomaleji se jejich ručičky pohybují. Její mozek začínal chvilkami vypovídat službu a ona se začala ztrácet ve vlastní fantazii. Z apatie ji vytrhla až silná rána do boku letadla, doprovázená hlasitou ozvěnou. Značně se strojem zatřásla a stočila jej na levou stranu. Dívka se postavila a snažila se udržet rovnováhu, i když si připadala jak sjetý serfař.
Anna okamžitě vyhlédla z malého okénka. Kolem křídla se motalo šupinaté stvoření, které jen vzdáleně připomínalo ptáka. I přesto, že ji oslňovalo slunce, viděla obrysy jeho obrovského těla zřetelně. Již sahala po kusu papíru a propisce, aby si mohla zapsat své myšlenky, když v tom tvor triumfálně zavřískl. Příští náraz již roztrhl trup letadla a to se začalo neprodleně řítit k zemi.
**
Matt se snažil srovnat kurz, ovšem nemohl udělat nic, co by stroji v nebezpečném poklesu zabránilo. Stromy které se původně houpaly ve větru hluboko pod nimi se rychle přibližovaly. Matt zanadával. Jen o několik vteřin později již kov narazil do větvoví a on ztratil vědomí.

**

Sandala otevřela oči a probudila se do dalšího dne plného bolesti a zoufalství. Sedla si na tvrdou lavici a pravou rukou nahmatala zbytky jejích křídel. Rány se zanítily a natekly, ale toho se nebála. Stále měla velmi dobré regenerační schopnosti. Soustředila se a snažila se najít své bratry a sestry. Určitě pro ni brzy přiletí. Metatron ji bude moci vyléčit a křídla jí znovu narostou. Z rozjímání jí vyrušil zvuk odemykajících se dveří. Do místnosti vešel její věznitel, v jedné ruce držel nenáviděný srp.
"Křídla už jsi mi vzal," zahučela okamžitě.
Mužovu tvář zbrázdil nebezpečný úsměv. "Ještě jsem ti ale neukázal, proč tě tu mám." Sandala už nevydala ani hlásku. Její nejhorší obavy se vyplnily, když jí dosedl na záda a lehl si na ní. Cítila jeho páchnoucí dech i pot z jeho rukou.
"To nemůžeš!" zašeptala vylekaně.
Muž se rozesmál: "Proč bych neměl pokračovat?"
Sandala zalapala po dechu. "Jsem jednou z andělů, tohle by byl hřích, z kterého se nevykoupíš."
"Proč bych měl myslet na budoucnost, když to nejlepší mám teď?" zašeptal muž a z jeho hlasu zaznívalo bezcitné pobavení. Sandala cítila jeho přirození, když se jí dostalo do těla. Potom vše splynulo v bolest a ponížení. Chtělo se jí zvracet, ale nic ze sebe nedostala. Místo toho jen lapala po dechu a brečela.
Po době, která připomínala věčnost, ji muž nechal a odešel se smíchem ven. Sandala se třásla a trvalo dlouho, než se zklidnila natolik, aby došla ke dveřím. Vzala za kliku, spíše ze zmatenosti, a překvapeně zůstala stát, když se dveře otevřely a ona mohla vyjít na chodbu. Pohlédla pod tmavé klenby a čekala na svého věznitele. Po pár vteřinách ale vyšla a vydala se na cestu k bráně. Nahá prošla budovou, ale někde udělala chybu a špatně odbočila. Dostala se totiž pouze k vnitřnímu dvoru. Pohlédla k nebi a pohlédla na něco, na co čekala od začátku svého zajetí. Po nebi letěla mužská okřídlená postava. Zamávala na svého zachránce a s radostí hleděla na to, jak bojovník ve zbroji přistál jen několik centimetrů před ní. Metatron ji pohladil po tváři, ale potom jeho úsměv zakryl smutek.
"Zdravím, můj veliteli, můžeme odletět? Můj věznitel se brzy vrátí," řekla rychle a rozesmála by se radostí, kdyby si náhle nevšimla jeho výrazu. Metatron zakroutil hlavou: "Dlouho jsme bojovali s démony a já přiletěl pozdě, už nemůžeš odletět se mnou."
Sandala nemohla uvěřit jeho slovům. "Proč bych nemohla? Nemám sice křídla, ale jiným bojovníkům dorostla celá paže nebo noha."
Metatron ale znovu zakroutil hlavou. "Nejde pouze o tvoje křídla, ale o to, co roste v tvém těle. Ten muž, co tě tu vězní, patří k přisluhovačům Asmodea. On v tobě zanechal něco ze svého těla a to teď roste v tobě. Budeš s ním mít dítě a to ti uzavřelo cestu k nám."
Ženiným tělem projel vztek. "On mě znásilnil! Proč mám za to být potrestána já?!"
Metatron rozepjal křídla a chystal se k odletu: "Už nejsi anděl, takže to nemůžeš pochopit."
Sandala na něho chtěla ještě něco zakřičet, ale její bývalý velitel rychle vzlétl a zmizel v mracích. Otočila a pohlédla na svého věznitele. Tlustý muž čekal u otevřených dveří a zlomyslně se na ní šklebil: "Tak co poupátko, už tu budeš žít se mnou až do konce svého života, těšíš se?" Potom ji popadl za pravou ruku a táhl zpět do její cely. Sandala si tam lehla na postel a začala plakat. Co ted ještě má? Nemůže se vrátit domů a její bratři a setry jí nepomůžou. Celé roky se těšila na to, jak porodí své děti, ale takto se to stát nemělo. Metatron a další andělé měli být u toho, jak porodí dalšího bojovníka světla. Ted měla porodit zrůdu, která může za to, že musí žít tady. Náhle jí v hlavě vzklíčila myšlenka. Proč by vlastně musela žít tady?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama