4. Nečekaný spojenec

9. února 2018 v 18:35 | Václav Hess |  2. série
River Song zbývalo jen jediné. Pohledem propalovala Missy, která seděla naproti ní. Už pět dní seděly v cele a ani jednu nenapadlo, jak by se mohly dostat ven. Stráže se neustále střídali u jejich dveří. Věštec se na ně třikrát přišel podívat, jako by byly nějaká exotická zvířata. Neřekl jim ani slovo a se spokojeným úsměvem zmizel. Muž jim odebral všechny věci a River si všimla jediného. Dobře věděl, jaké věci jí má z kapsy vyndat. Manipulátory časového víru jim samozřejmě vzali také.

Missy ale náhle něco napadlo: "Jak to že nevěděl o Andělech ve skladu? Věštec je přeci nejvzdělanější z celého vesmíru."
River jen zavrtěla hlavou, ale brzy nalezla svůj hlas. "Samotné mi to připadalo divné, ale neumím si to vysvětlit."
Missy chtěla něco říct, ale celou otřásla mohutná exploze. Následovalo několik lidských výkřiků, nejspíše těch posledních, a potom se chodbou rozezněly těžké kroky. Několik minut zaznívaly zvuky boje a potom se jim cosi objevilo v zorném poli. Stvoření bylo přes dva metry vysoké, se zelenou kůží a šeredným obličejem, který připomínal člověka, ale opravdu jen vzdáleně. Na sobě to mělo sešité kusy kůže. V rukou měl bojovník kyj z nějakého kovu. Bez jediného slova došel k cele a hrál si s otevíráním dveří. Něco cvaklo a River s Missy mohli vyjít ven.
"Kdo jste?" zachroptěl válečník.
Missy je obě hned představila. Obr několik vteřin přemýšlel, potom jim uhnul z cesty a natáhl k nim pravou ruku. "To si dejte na ruce nebo vás naši vojáci zabijí."
River pohlédla udiveně na kožené náramky, ale obě si je bez řečí vzaly. River se protáhla na svobodu jako první. Obě utíkaly dál a blížili se k pracovně Věštce. Museli dostat knihy o Tardis a rychle jí získat zpět. River byla odhodlaná toho muže zastřelit, kdyby ji nechtěl pustit. Rychle zabočili několika chodbami a potom zjistily, že se ztratily. Něco za nimi bouchlo a poté se objevil Věštec. Missy ho rychle kopla a vytrhla mu z rukou něco, o čem předpokládala, že je to zbraň. Potom zůstala udiveně stát na místě. "To je z Gallifrey?" Rychle zmáčkla červené tlačítko a na muže vystřelil proud světla. Věštec zalapal po dechu a spadl na zem. River ho překročila a chtěla jít stejnou cestou zpět, když se stalo něco překvapivého. Tělo muže začalo zářit zlatým světlem. Do chodby přiběhli vojáci Archivu a několik obrů. Všichni ale zůstali stát na místě. Světlo prostoupilo chodbou a zmizelo stejně náhle jako se i objevilo.
Místo Věštce tu stál muž s bílými vlasy, který ale i navzdory barvě svých vlasů vypadal mladě. River řekla jen: "To byla regenerace. Vy nejste člověk?". Muž se zasmál. "Samozřejmě že nejsem i když jste si to měly myslet. Stejně jako všichni v Archivu. Musel jsem i před vlastní ženou hrát cizince, když sem přišla. To všechno abychom mohli pátrat po zbraních. Už několik let vedeme válku a musíme vyhrát."
"S kým?" zeptala se Missy.
"S Šediváky" odpověděl Věštec.
River si hned vzpomněla na svůj rozhovor s královnou Šediváků. "Oni ale napadají Zemi, nemůžete pokračovat."
Věštec vyrazil ostrý smích. "Musíme a klidně i přes vaše mrtvoly. Národ Gallifrey vymírá a my jsme poslední. Jsme jen tři, ale jednou nás bude víc."
River to zkusila znovu: "Mohli bychom vám pomoci a najít nějaké jiné řešení."
Věštec ale vypadal, jakoby ji vnímal jen napůl.
"Potřebujeme informace, které jsou v Archivu. Tam najdeme způsob jak nás naklonovat, bez vedlejších účinků."
River v tu chvíli byla ráda, že s ní není Jenny. Dívka vznikla jako dítě jednoho rodiče, kdyby Věštec takovou technologii měl, zničil by polovinu vesmíru.
Tentokrát se do řeči pustila Missy. "Proč jste nás tedy zavřel do cely? Místo toho abyste nás získal na svou stranu?"
Věštec vzdychl, jako by něco vysvětloval malému dítěti. "Většina obyvatel Gallifrey řešila své problémy mírovou cestou. Naši vojáci byli příliš slabí a nerozvážní. Já touhle slabostí netrpím, vím, jak obnovím náš národ. Vy byste se mnou nesouhlasili. To jsem na vás hned viděl."
Missy se ušklíbla, ale místo ní promluvila River: "Budete muset ale přehodnotit svoje plány. Mezi východem a vámi je armáda nějakých velkých zelených bojovníků."
Věštec se jen usmál, ale neřekl ani slovo. Jeden z obřích vojáků ho popadl a svázal.
"Proč jste vlastně přišli vy?" řekla Missy a otočila se na zeleného obra. Tvor vycenil zuby v něčem, co mělo připomínat úsměv.
"Přišli jsme sem, abychom přinesli knihy našeho lidu, ale ten muž na nás hned zaútočil."
"Ani se mu nedivím" řekla Missy. Vrhla pohled po ostatních a zeptala se. "Můžeme tedy pokračovat s mojí společnicí ve své práci? Myslím v té, než nás zavřeli do cely?"
Tvor rychle přikývl a tak obě ženy rychle odešly do jedné studovny. Knihy, které chtěly přečíst, byli pořád na stejném místě.

**

Za dvě hodiny k nim přišla jedna z žen a přerušila jejich hledání. Dívka v bílých šatech se uklonila tak hluboce, až jí její téměř bílé vlasy spadly do obličeje a zakryly tak její štíhlou tvář.
"Jmenuji se Damaris. Měli jsme poradu s dalšími strážci a chtěli bychom vám něco nabídnout."
"A o co by šlo?" zeptal se rychle Missy. Damaris se ale místo na ní, dívala přímo na River.
"Víme, že byla Gallifrey zničena, Věštec nám to prozradil. Stovky let se skrýval mezi námi, ale jednou potkal Poutnici a spojil se s ní. Neměli jsme žádné podezření, i když jsme váš národ znali. Nikdy s vámi ale nebyly problémy a vaše úmysly byly vždy čisté. Chtěli bychom vám ale nabídnout pomoc při obnově Gallifrey, pokud by se dala zachránit."
River ale zakroutila hlavou. "Naše planeta je navždy zničena."
Damaris se ale tak snadno nevzdala. "Mohli bychom tedy vybudovat novou planetu"
"Co byste z toho měli vy?" zeptala se Missy.
Dívka vypadala několik vteřin zaskočeně, ale rychle našla odpověď. "Většina obyvatel knihovny pochází z národa, který vymírá, stejně jako ten váš. Věštec byl jeden z mála nových obyvatel. Přestěhováním na jinou planetu, bychom mohli zachránit i náš národ."
River stačila jen přikývnout, když budovou otřásl mohutný otřes.
Damaris zbledla a vyhrkla: "Atlantida se dala do pohybu"
River proběhla ke dveřím. "Tak jí zachráníme a pak i oba naše národy."
Rychle proběhli chodbami, ale brzy je zastavil jeden z vojáků. "Věštec se dostal ven. Dal jednomu ze strážných drogu."
"Jak to udělal?" vyštěkla River.
Voják vypadal vyděšeně, ale rychle odpověděl. "Nesl mu jídlo a on na něj nalepil nějakou náplast."
Missy vydala zvuk, který vzdáleně připomínal smích. Atlantida mezitím opouštěla povrch planety. Všichni proběhli další změtí chodeb a Damaris je brzy dovedla až k řídící místnosti. Všechno bylo plné prachu, protože zdejší lidé už stovky let nikam necestovali. Damaris se podívala na počítač, který jediný vypadal, jakoby ho nedávno někdo použil. Všude byly šmouhy, jak po něm někdo přejížděl rukou. Rychle zmáčkla několik tlačítek a s úlevou se zřítila do nejbližší židle.
"Věštec nás navedl přímo do slunce."
"Udělal ještě něco?" zeptala se podezřívavě River.
Damaris jen zakroutila hlavou. Náhle do místnosti vběhl další voják. "Věštec právě odletěl."
Missy zavolala jen, "Ahá," které znělo až podezřele vesele. Potom ale viděla obličej River a dodala: "Tohle chtěl. Odvést pozornost. Všichni vojáci běželi k jeho cele a do dalších míst."
River přikývla. "Hangár určitě nikdo nehlídal". Voják je zakroutil hlavou. "Je nás tu málo, tohle není pevnost."
River znovu přikývla "Vsadím se, že se s ním zase brzy setkáme."

**
Další tři dny zkoumaly knihy o technologiích Gallifrey. Nakonec River Song našla, co hledaly. Udělala několik úprav na svém sonickém šroubováku a poté se sešly v jednom větším sále nedaleko Archivu. River namířila šroubovák na podlahu uprostřed místnosti a zmáčkla jediné tlačítko. Ozvalo se zvláštní hvízdání a pak se objevila červená telefonní budka. Tardis byla opět u své majitelky. River vešla dovnitř, zatímco zbytek obyvatel pobíhal kolem.
"Proč jsi uletěla?" zeptala se River a hleděla na ovládací konzoli. Ozval se robotický hlas, odněkud z hlubin Tardis. "Chtěla jsem, abys poznala, že i já jsem živá bytost. Pořád jsi řešila jen Davida, Jenny a jejich vztah." River se musela držet, aby se nerozesmála. "Ty jsi žárlila?"
"NE!" vyštěkla Tardis tak prudce a rychle, že to bylo téměř jako doznání. River se jen usmála. "Od teď se budu chovat lépe. Nějaký čas budeme putovat sami, tak si můžeme všechno vyříkat. Musím teď ještě něco vyřešit. Počkáš tu na mě?"
"Ano" ozvalo se, ale nyní to znělo klidněji.
River vyšla ven. "Podařilo se nám to. Brzy odsud odletím." Potom se otočila na Damaris: "Musím ještě něco dodělat, ale vrátím se a najdeme novou Gallifrey, kde bychom mohli žít v míru."
Damaris přikývla a potom tiše dodala "Povedu to tady, než se k nám vrátíte." River přikývla a otočila se k Missy: "Naše cesty se tedy rozejdou?" Missy se usmála. "Mám s tvým manželem ještě nějaké plány, už jsme o tom mluvily." Obě se chvíli na sebe dívaly, už neměly co říct. Missy zmáčkla tlačítko na svém manipulátoru časového víru a zmizela. Za dvě vteřiny se ale znovu objevila. "Kdybys mě chtěla zavolat, mám psychopapír, stejně jako Doktor." Potom zase zmizela. River se zasmála a vešla do Tardis. Ozval se strojový hlas. "V příštích dnech spolu strávíme hodně času hovorem". River se znovu rozesmála: "Pozor na spoilery."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama