4. kapitola

25. února 2018 v 10:58 | Václav Hess |  Zlobivé holky
Anna, Matt a Luciana procházeli opatrně ulicí. Nedaleko byl slyšet výkřik, ale ani jeden z nich nedokázal určit, odkud mohl přijít. Nevěnovali mu žádnou větší pozornost. Za nedlouho se ozvalo:
"Ahoj, ty moje vysmátá mrtvolo. Slyšeli jste to?"
Anna celá zrudla a snažila se ignorovat oslovení, které se pro ni poslední dobou uchytilo. Ignorovat něco tak do očí bijícího by ale šlo těžko i bez pobaveného uculování se, které předváděla Luciana. Nakonec svou snahu Anna vzdala a otočila se ke své společnici. Starší čarodějka na sobě měla krátké černé kožené šaty. Sice se na boj v ulicích vůbec nehodily, ale pro Anninu odpověď byly ideální.
"Mohla by ses místo toho úsměvu převléknout, jinak způsobíš zase nějakou autonehodu. Pamatuješ ještě na toho motorkáře, který ti koukal na zadek tak urputně, až přehlédl zeď?"
Rýpla si, ale Luciana se smála ještě více.
"Jsem ráda že jsem ho nemusela seškrabovat z těch cihel."
Anna se chystala rychle odpovědět, když se za jejími zády ozvalo:
"Mohly byste si pro změnu všímat i svého okolí. Už jsme v mezičase s Lucasem zjistili, kdo to křičel."
Obě ženy se připojily k Mattovi a mladšímu chlapci. Byl již nějaký čas lehce zakoukaný do Anny. Přesně od chvíle, kdy ho přišla varovat do márnice, kde pracoval. Tam také vznikla přezdívka "veselá mrtvola". Lucas to zjevně považoval za milé oslovení a proto jej používal v každé možné a někdy i nemožné situaci. Anna si nervózně upravila tmavě modré vlasy a pohlédla na mrtvolu na zemi. Mrtvola měla zničený obličej, a tak se toho nedalo moc poznat. Někdo z ní vytrhal kusy masa. Všude bylo plno krve. Několik vteřin všichni mlčeli, než Matt potichu řekl:
"Tady nejsme nic platní, jdeme domů."
Všichni čtyři procházeli tichými ulicemi a blížili se k rozlehlému panskému sídlu. Matt patřil ke starobylému a hlavně i bohatému rodu, takže disponoval penězi a domy, které mohly posloužit jako úkryty. Společně prošli branou, která spíše připomínala vstup do nějaké pevnosti. Rozlehlá předsíň, plná obrazů, je potom dostala užší chodbou až do obývacího pokoje. Všude bylo až moc uměleckých děl, jakoby nešlo jen o jeden z domů, ale o zámek šlechtického rodu. Anna si sedla do tmavého a velmi pohodlného křesla a vzala noviny. Prolétla titulky o slavných herečkách, které se rozcházely se stejně slavnými manželi a dostala se tak, až k opravdu zajímavým zprávám.
"Dalších sto mrtvých v Číně."
Pronesla hlasitě a několik vteřin čekala na reakci. Odpovědí jí bylo jen naprosté ticho, tak pokračovala.
"Itálie je plná krys a nějakých modrých tvorů humanoidního typu."
Opět přestala číst, ale nikdo si jí nevšímal, takže pokračovala dál.
"Nejhorší pohromou je ale ubívající množství zásob."
Položila noviny na zem a pohladila své rostoucí břicho. Těhotenství s démonem mělo několik nevýhod. Nikdo vlastně nevěděl datum porodu a ani co se vlastně narodí... Kolik ta věc bude mít nohou a rukou? Luciana ale měla aspoň nejasnou představu a také věděla, že se něco musí ryhle udělat. Až do dneška neměli čas, aby se poradili co dál. Luciana tedy vyslovila jedinou věc, kterou se bála říct.
"Té věci v tobě se musíme rychle zbavit."
Anna jen zalapala po dechu a zakroutila hlavou. Nestačila však nic říct, protože Luciana hned pokračovala dál.
"To dítě má pro démona nějakou výhodu. Nevíme sice jakou, ale démoni málokdy jednají z lásky."
Anna opět zakroutila hlavou a už se jí povedlo, dostat se ke slovu.
"Samael mě vyučoval magii. Musí už být v tomto světě."
Luciana si opět vzala slovo.
"Samozřejmě, že nemusí, mluvíme o jednom z nejstarších démonů. Jeho moc sem v omezené míře pronikne, ale příliš tady toho nesvede."
Matt udeřil do stolu.
"Musíme najít mou dceru, to je nejdůležitější! Potom se můžeme zbavit nějakého dítěte, které se ještě ani nenarodilo."
Anna ztratila trpělivost a zaječela na Lucianu.
"Ty nejsi máma, nemáš dítě! Vůbec nevíš, co po mně chceš!"
Lucianě náhle přes tvář přešel stín. Najednou vypadala zlověstně, ale zároveň i staře a zničeně. Ignorovala Matta a dál mluvila k mladé dívce.
"Měla jsem děti, na rozdíl od tebe. Ty nemáš vůbec nic než pořádný problém. Nemluv do věcí, kterým vůbec nerozumíš." Její hlas zněl tak chladně, že se Anna uklidnila.
Matt po ní vrhnul pohled, který by byl schopný založit požár. Podíval se na obě ženy a odešel z místnosti. Pomalu prošel chodbou a zastavil se u sbalených věcí, které měli odložené na velké hromadě uprostřed chodby. Opatrně sáhl do jednoho kufru a vyndal malou plechovou krabičku. Odešel do jiného z pokojů a sedl si na bíle povlečenou postel. Vyndal z krabičky fotky a podíval se na ně. Jediné co mu zbylo po jeho dceři. Nevěřil, že by ji našel v pořádku a ani tomu, že by ji našel živou. Pomalu ztrácel naději na radostný život, o který se snažily Luciana s Annou. Opět vrátil fotky na místo a podíval se na svoje zbraně. Musí vše dotáhnout do konce, až potom se uvidí.
Vracel se zpátky do místnosti, když se ozvalo zaklepání. Všichni se lekli a otočili se ke dveřím. Matt došel až k nim a otevřel. Do chodby hned vpadl Adam a za sebou táhl igelitový pytel. Ten nechal před majitelem domu a sám se těžce usadil na botník, který pod jeho tíhou zákeřně zavrzal. Matt nahlédl do pytle a našel v něm zvláštního tvora. Po všech stránkách připomínal vlkodlaka, jen to byl holý a značně vyzáblejší, než by jakýkoliv vlkodlak mohl být.
"Zdravím. Kde jsi tu příšerku našel?"
Adam se na něj unaveně podíval.
"Skončilo mi to pod koly, když jsem sem jel autem. Ale už před tím to vypadalo na umření."
Matt se znovu podíval do pytle a se sklopenou hlavou a zamyšleným výrazem pravil: "Vypadá skoro jako vlkodlak."
Adam se ušklíbl a již trochu energičtěji odpověděl: "Jen skoro, šéfe, to je přesně ono."
Luciana prošla chodbou, aby se i ona mohla podívat na Adamův úlovek.
"Můj bývalý manžel stál u zrodu různých příšer, třeba je to zkrátka něco úplně nového."
Matt zakroutil hlavou. "Proč to tedy vypadá, jako by to někdo mučil?"
Annu ale zajímalo něco úplně jiného.
"Ty jsi byla vdaná?" Zeptala se překvapeně, avšak s hořkým podtónem, který se marně pokusila skrýt.

Luciana nohou šťouchala do podivné příšery na podlaze a pár vteřin to vypadalo, že vůbec Anninu otázku nezodpoví. Nakonec ze sebe dostala jen strohé: "Byla." Dál se již v mlčky věnovala pátrání. Adam měl ještě jednu novinku, o kterou se musel s ostatními podělit: "New York hlásí několik útoků upírů. Možná bychom to tam spolu mohli jít obhlédnout." Matt se usmál. "Tak vyrážíme!" Zavelel, aby trochu odlehčil narůstající napětí v místnosti. "Možná něco zjistíme o mé dceři." Dodal. Luciana s Annou si za jeho zády vyměnily na oko nicneříkající pohled, ale na jeho poznámku o dceři nijak nereagovaly. Na další dohadování již neměly čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama