3. kapitola

25. února 2018 v 10:58 | Václav Hess |  Zlobivé holky
Zář měsíce jen matně osvětlovala zapadlé ulice Paříže. Drobná žena však i tak zatáhla těžké černé závěsy, aby úplně zatemnila místnost, ve které se nacházela. Pomalu prošla velkým sálem a snažila se, aby ji bylo co nejméně vidět. Ve svých poloprůhledných šatech sice vypadala nevinně, ale to, co chtěla udělat, už tak nevinné nebylo. Usmála se a v tu kratičkou chvíli vypadala spíše jako divoká šelma. Tím úsměvem totiž odhalila dlouhé tesáky, které by se více hodily k vlku nebo lvu.
V místnosti byla téměř úplná tma, ale ona i tak viděla vše okolo sebe. Její oči znalecky prolétly po starobylých rakvích. Jediným letmým pohybem si upravila dlouhé černé vlasy a zvučným hlasem pronesla:
"Vstávejte děti mé! Připojte se ke mně!"
Všechny rakve se otevřely přesně ve stejném okamžiku. Upíři se probouzeli pomalu. Opravdu to byly "děti", jen čerstvě vytvoření nemrtví. Upírka kolem nich prošla a vešla do menšího pokoje, ve kterém seděl jen jediný upír. Muž působil unaveně, ale okamžitě na nově přichozí obrátil pohled svých tmavých očí.
"Synu, tvůj otec by na tebe byl hrdý. Teď musíme vyrazit. Ještě další upíři čekají, až je probudím a až se budou moci připojit ke své královně."
Upírka pomalu prošla okolo dřevěného křesla, ale na upíra již nepohlédla. Zajímala ji jen mapa lidského světa úhledně vystavená pod skleněnou deskou pracovního stolu. Téměř polovina měst byla zničena. Démoni dokonce zničili i dvě sídla dětí noci. Všechno přišlo až příliš rychle. Někdo otevřel brány do jiných dimenzí a spojil tím dávno zapomenutý a samostatně existující svět se světem lidí. V Číně se opět objevili velcí draci a zničili ta největší města a tak celé velké oblasti vrátili zpět do středověku. Dokonce se ukázali i krampusové a kitsune. V Itálii se objevili jezerní a mořští lidé. Upíři měli štěstí. V USA byli v bezpečí, alespoň prozatím. Celé věky žili tajně, ale teď přišel čas, kdy se museli ukázat světu, pokud v něm chtěli setrvat. Proto bylo potřeba, aby rychle všechny zbylé probudili a dobyli si své vlastní území. Královna se opět otočila ke svému synovi.
"Tvůj otec, Vlad III, by to měl vidět. Pořád nechápu, jak se jim mohlo podařit ho zabít." Její syn jen smutně povzdychl. Jeho otce zabili už před desítkami let a spálením jeho těla jej i navždy zničili. Usmál se konejšivě na matku a ukázal na velkou rakev, která byla zdobena zlatem. Její obyvatelka se zatím neprobouzela, s tím ale nikdo ani nepočítal. Ji přivedl do spánku jeden z čarodějů a jen velmi mocná síla by ji mohla vrátit zpět. Zatím se to nikomu nepodařilo. Nyní se ale zem měla otřásat válkou a na jejím konci nastat nový věk. Naděje byly čím dál vyšší.
Obyvatelé domu se tiše ale rychle sešli ve vstupní hale. Všichni potom společně vyšli do noci, aby se pustili do lovu.
**
Sandala už dva dny ležela na posteli a snažila se dovolat pomoci svých sester a bratrů. Jak to, že její hlas neslyšeli? Proč jí náhle odmítali pomoci? Stále doufala v jejich pomoc a nadávala si za svou naivitu. Svěřila se člověku a teď za to měla dostat trest. Jak vlastně mohla takovým tvorům někdy věřit a pomáhat jim? Náhle ji z přemýšlení vytrhl příchod jejího věznitele. Muž držel v ruce srp a blížil se k ní se zlomyslným šklebem na odulé tváři.
"Tak co, můj andílku?" zeptal se jí posměšně
"Andílek se dostane z pout a stáhne tě z kůže, potom odletí se smíchem zpátky domů," pronesla okamžitě.
"Tak z pout se nedostaneš a s tvým pokusem o odlet jdu něco hned udělat." Náhle se ztratil z jejího zorného pole a dopadl jí na záda. Sandala zaškubala pouty na rukou, ale ta držela až moc dobře. Muž se zasmál a jejím tělem projela prudká bolest.
"Odřežu ti křídla a potom si zkus letět," zavrčel vztekle a dál pokračoval ve své práci. Sandala se zkroutila bolestí, kterou musela vykřičet. Cítila, jak jí muž zlámal křídla a potom jejich kusy házel po podlaze. Všude byla krev a bílé peří. Sandala nevěděla, jestli to trvalo pár minut nebo celé roky, ale když muž skončil, zůstala jen ochable ležet na špinavé posteli.
"Tak se podívej, ty mrcho," zavrčel a ukázal jí hromadu peří a krve. "Teď mi zkus odletět."
S tím za sebou práskl dveřmi a zmizel.
Sandale stékaly po tváři slzy. Musela ze sebe nějak dostat bolest, kterou cítila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama