Únor 2018

17 – NEVYDAŘENÝ POHŘEB

20. února 2018 v 15:12 | Václav Hess |  3. série
River Song pomalu otevře oči. Nevidí ale strop města, přímo před ní je nějaký černý kámen. Rychle vstane a podívá se kolem sebe. Tohle tedy rozhodně není Atlantida. Všude je zvláštní polostín, chodby vypdají jakoby rozmazaně. V dálce je vidět několik nádob, ve kterých je oheň. River projde chodbou a dojde až do rozlehlého sálu, kde plane nejvíce světel i tak je to ale depresivní sál, plný stínů. Nikde ale není nic živého. River projde sloupovím až k velkému trůnu.
Náhle se za ní ozve. "Vítám tě tu, Melody Pond nebo spíše River Song. Máš mnoho jmen a ještě jich mnoho budeš mít." River se otočí a pohlédne na vysokou ženu v černém hávu a s černými vlasy.
River se zaposlouchá a v tom tichu uslyší dvě srdce, která bijí v těle té neznámé. "Ty jsi Paní Času?" zeptá se rychle.
Žena kolem ní nerušeně projde a sedne si na trůn ze stříbra. "Ano i ne, mám mnoho podob," odpoví žena hlubokým uklidňujícím hlasem.
"Moje jméno znáš, ale já neznám tvoje.," řekne River.
Žena se usměje a odpoví: "Mám i mnoho jmen, ale pro naši potřebu bude stačit, když mi budeš říkat Smrt."
River se usměje. "Už jsem u našich lidí slyšela mnoho jmen, Vládce, Missy, Poutnice, dokonce i Doktor ale Smrt si ještě nikdo neříkal. Musela bych tedy být v záhrobí?"
Smrt se jen znovu usměje a klidným hlasem odpoví: "Už jsi byla na mnohých místech, která se pokládala za mýtus, proč bys tedy nemohla být v záhrobí?" River se sedne na zem a naznačí Smrti, aby mluvila dál. Žena tedy hovoří dál: "Zmínila jsi i Doktora, který neustále porušuje pravidla. Několikrát vrátil do života i lidi, u kterých by to mnozí vzdali."
"Takže tě vlastně porazil?" zeptala se River.
Smrt se ale jen znovu spokojeně usmála. "Mě nikdo neporazí. Doktor ty lidi zachránil jen díky tomu, že jsem mu to dovolila. Nejsem tu od toho, abych páchala zlo nebo s někým zápasila. Jsem ochránkyně rovnováhy. Smrt není zlá, to jen lidé si to ve své omezenosti myslí. Jednou ale nastane den, kdy jim jejich inteligence dovolí, aby plně pochopili přírodu kolem sebe. Pokud ji do té doby nezničí. Volala jsem tě k sobě, protože jsi paní Času a chápeš vyšší záměr lépe, než lidé.
Posílala jsem ti vzkazy, aby ses na tuto chvíli připravila. Všem tvorům, kterým se blíží čas, posílám varování. Všechny nemoci, které vypuknou, jako je rakovina, mor, ebola. To všechno jsou vzkazy ode mě lidem, u kterých se blíží poslední dny."
River několik vteřin jen přemýšlí a v sálu zavládne hrobové ticho. Nakonec ale River řekne: "Budu ti tedy vše věřit. Řekneš mi tedy, co mám dál vykonat. Pokud jsem tady, znamená to, že jsem mrtvá."
Smrt ale zavrtí hlavou a řekne: "Spoilery, to je mocná zbraň a já nemohu všechno vyzradit. Do pohybu se ale daly síly, kterým se musíš postavit. Nikdo jiný se na to nehodí lépe. Za několik let si tě ale k sobě znovu zavolám a už tě zpátky na svět nepustím. Ted jsi mrtvá, ale já ti dám nový život." River vstala a chtěla něco říct, ale Smrt mávla rukou a ona omdlela.
River Song pomalu otevře oči a pohlédne nahoru. Pár centimetrů před jejíma očima je jen nějaká černá plocha. Chce se rychle posadit, ale leží v nějakém úzkém prostoru. Zkusí se posunout nohama a vysoukat se ven ale zjistí, že je zavřená ze všech stran. Rukama praští do horní části a zakřičí na Hay Lin. Pokud jí ale neklame sluch, tak jí nikdo neodpovídá.
Rychle sáhne do kapsy a vyndá sonický šroubovák. Ani ten jí ale nepomůže. Sáhne znovu do kapes bundy a vyndá černou krabičku, rozsvítí se modré světlo a ukáže jí více z jejího vězení. Leží na nějaké červené látce, která se dává do rakví. V tu chvíli jí to dojde, ona je opravdu v rakvi. Rychle praští rukama do víka, ale ani teď to nepomůže.
River se zamyslí, poslední, na co si vzpomíná, je zásah zbraní, kterou držel Hitler. Proč si ale mysleli, že je mrtvá? Proč nemohla znovu zregenerovat?. Jasně se jí vybavil boj s Hitlerem u šediváků, ani tam se jí regenerace nepodařila. River se ale rychle vrátí do reality. Pomalu jí dochází vzduch a opět to nevypadá, že by měla regenerovat. Rychle udeří znovu do dřevěné desky a ta nečekaně povolí. River znou zaútočí na zdi svého vězení, ale tentokrát použije nohy. Dřevo se téměř rozpadne.
"Ještě že nepoužili nějaký kov," řekne nahlas River a všimne si hlíny, která padá do jejího vězení. Rychle odtrhne jedno prkno a snaží se, aby jí hlína nepadala do očí a úst. Odlomí ještě další dvě a pomalu se vysouká ven. Skoro se udusí, než se jednou rukou dostane na vzduch. Na posledy se odrazí a dostane se ven. Otočí se a pohlédne na náhrobek. Opravdu je na něm napsané její jméno. Naskočí jí husí kůže po celém tělě a znovu se rozhlédne kolem sebe.
Není na žádném hřbitově, ale na pláži. V dálce vidí i Atlantidu, která je obklíčená loděmi Daleků. Nestrávila tedy v záhrobí moc času, ještě má naději. Jak má ale pomoci městu? Měli sice velkou armádu Pánů času, ale potřebují někoho lepšího. Nebyli bojovníky, i když měli všechny válečnické znalosti, které jim mohla databáze nabídnout. River tedy začala přemýšlet. Missy měla kyberlidi, ale ti také nebyli těmi pravými.
Dalekové prošli evolucí a jejich uhlávní nepřátelé začali být náhle zastaralí. Plačící andělé se nedali použít, nemohli by se s nimi nijak domluvit. Náhle River zahlédne mrtvolu kyberčlověka a něco ji napadne. Kyberlidé byli špatní, ale byli to pouze roboti a ti se přeci dají vylepšit. Může z nich vytvořti prakticky cokoliv a tím čímkoli bude nyní první gallifreyský kyberčlověk.
River popadla sonický šroubovák a přešla k ocelovému torzu. Spojila základní obvody, aby jimi procházel proud. Potom k němu přiložila pravou ruku a soustředila se. Její regenerační energie prostoupila až do stroje a v něm tak mohl začít proces, který nemá obdoby. Tohle bude první kyberčlověk, který prošel regenerací. Sice ne úplně ale z malé části se tak opravdu stane.
Doktorka se potom znovu rozhlédla a našla trosky voordské lodi. Vzala si nějaké součástky a vylepšila s nimi klouby robota. Musel se pohybovat rychleji, aby se vyhnul útokům. Její regenerační energie způsobí, že si s tím ta plechovka bude umět i poradit. River skončila a ustoupila stranou. Kyberčlověka obestřelo zlaté světlo. Oči nabraly modrou barvu a vypadaly více lidsky. Missy používala k jejich sestrojení části lidí a podobných tvorů. Tyto části teď začaly reagovat a vytvořily něco velkolepého.
River na nic nečekala a řekla první příkaz: "Jdi a sestroj více takových, jako jsi ty sám. Musím zachránit Novou Gallifrey." Robot přikývl a vzlétl. Doktorka vzala sonický šroubovák a stačilo zmáčknutí jediného tlačítka, aby se tu zhmotnila její TARDIS. River do ní nastoupila a vydala se na cestu.
**
Rose vystřelila z pistole a jeden z Daleků se poroučel k zemi. Armáda nepřátel ale byla příliš velká, Náhle si dívka všimla kyberčlověka, který prolétal mezi loděmi Daleků. Jedinou ranou do jedné z nich prorazil díru a vlétl do ní. Rose jen zavrtěla hlavou a pálila dál. Po několika ranách si ale všimla, že se loď Daleků otáčí a pálí na Daleky. Co tohle mělo znamenat?
Náhle se ve vzduchu objeví TARDIS, dveře se otevřou a z nich jim zamává River Song. Žena potom vezme do rukou pistole a přidá se do boje. Rose jen zavrtěla hlavou, už asi přichází o rozum, River přece pohřbili na pláži.
Jejich noví spojenci ale převálcují většinu nepřátel. Rose vystřelí po Hitlerovi, ale mine. Zanadává a spatří přistávající kyberlidi, v jejichž čele kráčí River Song.
"Tak jsem zpátky," řekne jen a prohlédne si jejich zaražené tváře.
"Ty jsi ale mrtvá" řekne Rose.
"Nejsem, nějaký talent mě zakopal za živa," řekne Doktorka a zasměje se. Rose začne plakat a hned ji obejme. Všichni se začnou radovat z tak nečekaného shledání a boj s několika posledními Daleky přenechají novým strážcům, Galligreyským kyberlidem.


16 – SMRT

20. února 2018 v 15:11 | Václav Hess |  3. série
Missy si sedne k malému dítěti a otevře knihu pohádek od nějaké Boženy Němcové. "Co má tohle jako být?" zeptá se malého chlapce.
"Pohádky," odpoví chlapec trochu nejistě.
Missy rychle otevře další knihu. "Popelka? Co to je?......... Nějaká nemoc?"
"To je přeci princezna, ale na začá..." začne chlapec ale Missy ho jediným pohybem ruky umlčí.
"Budu ti vyprávět vlastní pohádku a běda ti, jak si budeš potom stěžovat," řekne Missy a odkašle si, jako by měla mít nějaký velmi důležitý projev. "Za sedmero horami, za sedmero lesy, za sedmero řekami a sedmoro rybníky, žil jeden králíček a ten to měl všude zatraceně daleko…." začne žena, ale nějaký křik ji rychle přeruší a potom se ozve hlas River Song: "Začni něco normálního." Missy si jen odfrkne a začne vyprávět znovu: "Žila byla princezna a ta nechtěla jíst. Král s královnou jí proto dali jméno Anorexie…"
Tentokrát ale vypravěčku přerušil sám chlapec: "To se mi nelíbí, řekni mi jinou."
"Mlč jako hrob nebo v jednom skončíš!" vyštěkne Missy.
"Tak a dost," řekne River a vběhne do místnosti. "My chceme ty děti uspat a ne jim přivodit doživotní trauma."
"Nemluv i za mě, já jim klidně nějaké trauma přivodím, je mi to jedno," ohradí se Missy. Vzápětí vytančí z místnosti a na rozloučenou řekne ještě směrem k chlapci: "A pozor na klauny".
River rychle zavře dveře a sama sáhne po knize pohádek, když se rozezní poplach. Znovu tedy vyběhne na chodbu a otočí se k nebližšímu vojákovi: "Útočí na nás někdo?"
Voják přikývne a řekne: "Vypadá to na Daleky, ale je jich nějak moc."
Doktorka rychle došla k bráně. Kolem města létali dalecké lodě a stříleli po všem co se hnulo. Atlantida měla spuštěné štíty a tak se nemohli dostat dovnitř, zatím. River hleděla na jejich zástupy, které se připravovaly na vniknutí do města. Najednou ale voják vedle ní zakřičel a vrhl se na bojovníka vedle něj. Oba dva přepadli přes hrazení a zřítili se do vody.
River se otočila na lidi za sebou: "Co se tady stalo?" Nikdo jí ale neodpovídal. Vrátila se proto do jedné z menších hal a snažila se vymyslet, jak porazit Daleky. První z nich se už dostávali do blízkosti brány. Nešlo ale o první generaci jejich nepřátel, tohle byla jejich třetí generace. Středověkým rytířům podobní tvorové stříleli na všechno, co se hnulo.
Za River se náhle ozval zvířecí ryk. Otočila se a vystřelila z pistole. Kulka zasáhla do hlavy nějakého muže. Doktorka k němu rychle došla a podívala se na něj. Co se to tu dělo? Prohlédla si jeho tvář. Kolem mužových úst byla suchá kůže. Podivné byly i jeho oči, které spíše vypadaly jako rybí.
"Co ti ten chlapík řekl tak hrozného, žes ho musela hned zastřelit?" ozvala se Missy.
"Nemáme čas na tvoje vtipy, něco se tady děje a my máme více problémů s Daleky," odpověděla jí podrážděne River.
"Třeba to je tím strojem od Hathů," navrhla Missy. Doktorka ale jen zavrtěla hlavou. Tady šlo o něco úplně jiného. Žádné spásné vnuknutí ale nepřicházelo a nenapomohly tomu ani tlumené zvuky výbuchů, které bylo slyšet od brány. Vojáci tam bojovali s Daleky a rozhodně se to nevyvíjelo dobře. River se rozhlédla a potom vojáka chytila za ramen a odtáhla ho do laboratoře. Společně s Missy jeho mrtvolu položily na operační stůl. Z těla náhle začala téct voda.
"Kde jsi toho krasavce našla? Té vody je nějak moc."
River ale Missy neodpověděla. Místo toho rychle couvla a řekla jen: "Musíme okamžitě ven a dávej pozor, aby ses se té vody nedotkla."
"Proč ne?" zaznělo jí do zad. Zase žádná odpověd, ale obě došly zpátky na chodbu.
River dveře zavřela a uzamkla. Až potom řekla: "Atlantidu jsem našla na Marsu. Říkala jsem ti, že tam Doktor měl nějaké problémy s vodou." Missy jen přikývla a čekala, co přijde dál. River tedy pokračovala: "My jsme to město přemístili sem, ale možná to byla chyba. Musíme se dostat k Doktorovu deníku a zjistit, co všechno se tam stalo."
Její společnice jen přikývla a obě vyrazily na cestu. Prošly několika chodbami a menšími sály. Brzy ale došly do slepé uličky. Dalekové už vnikli do města a tuhle cestu jim odřízli. River sáhla do kapsy a vyndala psychopapír.
"To je chceš umlátit občankou?" zeptala se Missy. River jen zavrtěla hlavou a políbila psychopapír. Potom si sedla na zem a čekala. "Tobě už muselo ale úplně přeskočit." vykřikla Missy.
"Ne, jen jsme potřebovaly Doktorův de..........ahoj zlato," řekla River. Missy se vylekaně otočila a zjistila, že poslední dvě slova opravdu nebyla určená jí, ale muži, který vystoupil z modré budky, přímo za jejími zády.
"Volal tu někdo Doktora?" zeptal se muž s úsměvem.
"Ne, to bude nejspíš nějaký omyl," řekne Missy, sice také s úsměvem ale ne tak upřímným, spíše jízlivým.
River si stoupne před ní a raději se sama ujme slova. "Kdysi dávno jsi byl na Marsu a byl tam nějaký problém s vodou. Myslím, že se to stalo i nám."
Doktor jí nejdříve neodpovídá, jen dojde k oknu a pohlédne na oceán, který se rozléhá všude kolem jejich nového útočiště. Za dalších několik minut jen řekne: "V té vodě bylo něco živého. Nějaký organimus, který ovládnul několik lidí, ale smrt to přineslo všem."
"Jak jsi to porazil?" zeptala se River. Doktor ale řekne jen, že neporazil.
"To tedy máme Atlantidu zase opustit?" vykřikne naštvaně Missy. Doktor se sice nadechne, ale Missy pokračuje dál: "Ty sice můžeš v té své báječné budce zase odletět, ale my nic jiného nemáme. Jsme tady doma! Pokud ale neumíš nic jiného než vrhat smutné pohledy na oceán, tak můžeš zase letět."
Muž na ni jen překvapeně hledí, než řekne jen: "Nesmíme se toho organismu dotknout nebo nás to ovládne a nebude nám už pomoci. Pořád to ale je voda, vadí tomu elektřina, horko.....plameny. Není to ale hloupé a ovládnutí lidé jednají někdy velice chytře a vynalézavě."
"Mají vzpomínky hostitele?" zeptá se River.
"Ano. Tedy myslím, že ano," řekne Doktor a vyndá z kapsy svůj deník. Rychle jím prolistuje. "Elektřina, horko.....nevím, co by nám ještě mohlo pomoct."
"Ta elektřina by mohla stačit," řekne jen River a tajemně se usměje.
"Řekne nám River Songová, jak to uděláme?" zeptá se Missy. River jen mávne rukou, aby šli za ní. Chodbami se dostanou až ke schodišti, které vede do spodních prostor a k napájení celého města. "Co to máš v ruce?" zeptá se rychle Missy Doktora.
Ten se na ní jen vesele usměje a ukáže jí malé lízátko. "Lízátka sou cool, ne?" řekne pobaveně.
"Ne, to nejsou," odpoví mu a dál se raději věnuje River, která něco dělá u velkého reaktoru, Nakonec dá svazek drátů do napájení a otočí se k nim: "Máme hotovo, ale musíme se probít k hlavní věži, tam to můžeme odpálit." Společně se tedy dostanou zpět do obytných prostor.
Sotva se ale rozběhnou k věži, ozve se smích daleckého vojáka: "Máme tu naši budoucí kořist".
"Dalekové už se stali mistry konverzace," poznamená Missy a soupeře prostě zastřelí. Prožili toho už moc na to, aby se zalekli jednoho nepřátelského vojáka. Dali se znovu do běhu a snažili se nevnímat tlumené výbuchy. Doběhnou až k točitému schodišti, které je dovede až k velké věži z nějakého modrého poloprůhledného materiálu. River vezme do ruky jednu páku u zdi a zatáhne. Ozve se zvláštní praskání, které neustále narůstá, až se z něj stane temné dunění. Nakonec vytryskne proud energie, který vyšlehne k nebi jako gejzír. Městem prolétne změt modrých blesků, které ale nikoho nezabijí.
"Co jsi udělala?" zeptá se Doktor.
"Zabila jsem vše, co se nacházelo ve vodě v okruhu dvou kilometrů od Atlantidy. To by mělo ty tajmené organismy zahnat, pokud je to úplně nevybilo."
Náhle se za jejich zády ozve, již dobře známé, "Vyhladit! Vyhladit! Vyhladit!" a přímo před nimi se objeví skupina asi třiceti Daleků.
"Tohle už je výzva" řekne Missy a vytasí pistoli.
"Kdes jí měla?" zeptá se rychle Doktor.
"Ale znáš to, vždy jsem měla nějaké eso v rukávu," usměje se Missy.
"Když spočítám všechny tvé návraty...." odpoví Doktor a také se vytasí s pistolí.
"Já myslela že jsi pacifista?" prohodí znovu Missy.
"Záleží na regeneraci," vyhrkne Doktor a vystřelí na prvního soupeře, ten se skácí k zemi, ale hned ho zastoupí tři jiní. River zastřelí dalšího, ale i toho brzy zastoupí další.
"Musíme jim nějak odříznout cestu," zakřičí Missy a skopne jednoho vojáka ze schodů.
River se k ní otočí, když ji jedna ze střel zasáhne. Doktor jen hledí na to, jak se její tělo sune k zemi. Missy zakřičí a vystřelí z pistole a rozběhne se k ní. První k River ale doběhne Doktor. Pomalu ji vezme do náruče a odnese ji pryč z bojiště, jejich místo zaujmou strážci Atlantidy, kteří ale dorazili pozdě.
"Jak ti můžeme pomoct?" zeptá se Doktor tiše River.
River pomalu otevře oči. "Umírám," řekne.
"Neumíráš, jsi přeci paní času, budeš jen regenrovat," řekne Doktor.
River ale zavrtí hlavou. "Něco se děje, něco špatného, nemůžu zregenerovat".
"Musíš" zašetá Doktor a hledá do jejích očí. Missy stojí vedle nich a je jedou ze dvou lidí, kteří uslyší její poslední slova.
"Miluju tě...." poslední slovo ale slyší jen Doktor. Missy k němu pomalu dojde.
"Co ti řekla?"
"Tys to neslyšela?" zeptá se Doktor a stále hledí na tvář River Song.
Missy se nadchne a rozhlédne se kolem. Potom jen řekne: "Úplně poslednímu slovu jsem nerozuměla". "Ani jsi neměla," řekne Doktor a potom dodá: "Posledním slovem bylo mé jméno".
"To já přeci dávno znám," řekne překvapeně Missy.
"To ano, ale strážci Atlantidy ho neznají," odpoví jí. Potom zůstanou strážit tělo Doktorky River Song. Boj sice bude ještě dlouhý ale všichni co mohou, se sejdou na jejím pohřbu.

**

Doktor se pomalu rozhlédl po lidech kolem. Clara stála hned vedle Ashildr, Jenny, Rose, John a David. Za nimi stál zástup vojáků, Doktor se pomalu nadechl a pohlédl na rakev, kterou dopravili na pláž, na dohled Atlantidy. Jeden z mudrců pronesl smusteční řeč, ale nikdo jí vlastně ani neposlouchal. Nakonec každý položil květinu na čerstvý hrob a vrátil se k boji.


15 - ORIGINÁL

20. února 2018 v 15:09 | Václav Hess |  3. série
Syčení. Praskot žárovky. A něco tvrdého pod jejími zády.
Copak provedla tentokrát, že ji z její cely zavřeli sem? Anebo lítá v nějakém jiném průšvihu? Na tom nesejde, nějak už to vyřeší, ať se stalo cokoliv. Jen chvilku, zlomek sekundy, chce snít svůj sen o zamrzlém jezeře, pohledném muži s bláznivým kloboukem a těch nejkrásnějších narozeninách. Bohužel, nemůže.
Páni času, pomyslí si trpce, takový nesmysl. Nikdo nemůže být jeho pánem, všichni jsou jeho otroky. Čas plyne, i pro ni. River Songová otevře oči. Zamrká před prudkým světlem žárovky. Omámeně leží na zemi, Rose s Hay Lin k ní přiskočí, začnou chrlit omluvy, že je to jejich vina, jak jsou hloupé, když přesvědčili River, aby věřila úplně cizí holce. Musí své společnice zarazit, takhle by se jí brzy rozskočila hlava. V koutě sedí rozcuchaná Missy, kromě rozčepýřeným vlasů a potrhavého oblečení vypadá celkem v pořádku. Nejprve věnuje druhé Paní času rozzlobený pohled, nakonec se rozhodne ji ignorovat. River vzdychne, jenže teď není pravý čas hrát si na usmiřování. Dál prozkoumává pohledem celu. Přímo naproti ní sedí ona. Doktorka ucítí směsici nevíry, vzteku a strachu. Sevře pěsti. Doktore, Doktore, tady to máš, jedno zaváhání, pitomé milosrdenství, ji bude stát nejen její život, ale i životy ostatních.
Vera, ne klon V - RA pohlédne River do tváře. Chci si promluvit, jasně čte v očích klonu. Jen se pohrdavě ušklíbne, není zvědavá na další pohádky. Klon zavře oči a doktorka ucítí, že opět ztrácí vědomí.
Vzápětí stojí uprostřed černé nicoty spolu s V - RA.
"Ty jedna malá mrňavá kopie, jak se mi opovažuješ lézt do hlavy?!" řekne River a znechuceně dodá, když zjistí, že ona sama toho není schopna, "okamžitě to přeruš." Dívka, tedy klon, odmítavě zavrtí hlavou.
"Nemůžu," odpoví, "musíte mě vyslechnout -"
"Ale? Tak musíme tě vyslechnout, to mi něco připomíná, hmm, že by to byl důvod našeho pobytu na tomto rozkošném místě," sarkasticky odtuší River. Už nemá žaludek poslouchat tu lhářku.
"Toto telepatické spojení mohu udržovat hodně dlouho, radši byste měla poslouchat" odpoví nasupené doktorce a pokračuje, "toto je jedno z nejstřeženějších míst ve vesmíru. Vloupání zvenčí je nemožné. Jistě vám už došlo, že ta celá akce byla naplánována Společností. Tak zoufale jste toužily po pomoci, že jste si ani nevšimly, jak vše běží až moc hladce. A co uděláte, když to nejde zveční? Zkusíte to zevnitř," River to začne pomalu docházet a proti své vůli dívku pozorně poslouchá, "potřebovala jsem nás dostat dovnitř, jediná cesta k tomu byla nechat se chytit. Já vedení Společnosti vnukla nápad zkusit polapit vás, místo Doktora, já jim navrhla, aby na tu akci vybrali mě. Mohla jsem být upřímná od začátku, ale oni mě sledovali na každém kroku, mimochodem, v TARDIS najdete pár štěnic, museli věřit, že celou dobu plním úkol. Jste archeoložka, profesorka a kromě toho, dokážete vniknout kamkoliv. Proto jsem si vás vybrala. Znám Společnost, jenže k jejímu zničení mi chybí schopnosti," odmlčí se. Tohle už zní jako pravda, přinejmenším její část. Ale River už nechce riskovat, co když nic jiného nezbývá?
"Proč?" položí tutéž otázku jako před několika hodinami. Vera se ošívá, jenže má čas, počká. Po několika minutách dívka promluví.
"Já... museli mi nechat něco z osobnosti vzoru, který zmizel. Osobnost vzoru souvisí s důvodem mého vypěstování. Umím spoustu věcí, ale k tomu potřebuji mít nenarušenou osobnost. A já viděla... viděla jsem..." zachvěje se jí hlas, přesto pokračuje, "pole, plné barev, domov s hlučnými lidmi, bezpečí a cítila jsem slunce, vzduch provoněný kouřem, spálené prsty, psa. Už jste někdy viděla psa? Čtyři nohy, malý, chlupatý, milující. Je - je to - hloupé... nikdy nepoznám život, ale vzor ano. Já jsem součástí vzoru," uhne očima na zem. River to pochopí. Klon V - RA nikdy neprožil typický lidský život, ale pamatuje si. A cítí. Z dívky to mohlo udělat zahořklou osobu, místo toho se rozhodla chránit tu část, kterou znala z útržkovitých vzpomínek.
"Hledají tvůj vzor, že? Kopírováním klonů vlastnosti slábnou." Dívka přikývne. "Mám ještě dvě otázky. Jak možné, že klon s nejvyšší spolehlivostí se vzepře?"
"Vzor měl vyvinuté svědomí, u mě ho chtěli potlačit pro účely využití. A tak..."
"Propána," River si nedokáže pomoct, musí se smát absurditě té situace. "A ty hlupáky nenapadlo, že by ti nevadilo klidně pozabíjet celou zatracenou Společnost, protože nectítíš vinu. Ani za porušení rozkazů. Inu, zdá se, že vyrobit dobrého psychopata není lehký úkol," ušklíbne se.
"A pomůžete mi?" položí otázku Vera.
"Nevím, proč bych měla?"
"Protože jakmile přeruším telepatické pole, spustí se alarm a všichni tu zemřeme," odtuší dívka. Zase ji dostala. Už možná chápe, proč ji Missy nesnáší. Souhlasí, třeba se jí cestou zbaví. Už žádný sentiment.
"Musíme vypadnout. Vera jde taky. Díky dopadnutí jsme tady. Nechci nic slyšet," oznámí stručně, jamile se vzpamatuje. Nadcházející hádku přeruší kvílení alarmu. "K ZEMI!" zařve River, strhne Rose a Hay Lin za malou postel, Missy se o sebe postará. Doktorka vyhodí maličkou ampulku proti mřížím. Přesně jak řekla Vera, dokonalá ochrana zvenční vedla k nadutosti a zasplepenosti Společnosti vůči hrozbám, jež by mohly přijít zevnitř. Místností otřese detonace a tlaková vlna je odmrští proti zdi. Táhlý zvuk alarmu je přerušen, místo toho jim tence píská v uších. Missy vyskočí jako první. Chvilku zaváhá před Verou, ovšem rozhodne se pro útěk. Rose vyskočí na nohy, společně s River popadnou lehce zmatenou a Hay. Budou utíkat, k tomu sluch nepotřebují, jen pořádnou dávku adrenalinu. Vera na ně počká u dveří.
Probíhají spletí chodeb. Někde jim Vera otevírá, někde si musí pomoci samy. Když se Hay Lin vzpamatuje natolik, aby mohla běžet sama, River zaznamená lehký tlak v uchu, krátkou bolest a okamžik na to slyší. Poplach stále zvoní. Ozývají se duté rány, podlaha i stěny se jemně chvějí. Ještě něco. Dusot, pravděpodobně těžkých bot.
"Přidejte!" vykřikne River, sama zrychlí, Vera bez obtíží utíká před nimi. "Jak daleko?" volá na ni Doktorka Songová.
"Už jenom kous..." její slova přeruší výstřel. "Neohlížejte se! BEŽTE!" Sama zrychluje, získává náskok. Rose vyráží za ní, ale Hay zpomaluje, River ví, jaký je to nesmysl, ale takhle to nemůže nechat, popadne ji za ruku. Okamžitě zpomalí. Hluk pronásledovaletů, výstřely, svištění kulek se přiblíží. Trhne hlavou, když jí jedna hvízdne kolem ucha. Jak se mohli dostat blízko?! Koutkem oka zaznamená otevřené dveře. Vpadnou do místnosti, kde čeká Rose. Společně zajistí dveře.
Cvaknutí zbraně.
"N - e n - ne přibližujte se!" vykřikne starší plešatý chlápek v obleku, míří na ně zbraní. River jej chce uklidnit, ale než stačí říct slovo, zhroutí se na zem. Všechny otočí hlavu ke dveřím, pod mohutnými veřejemi stojí Vera, v ruce, teď už spuštěné podél těla, má zbraň. Upustí ji na podlahu, přeběhne k počítači na psacím stole, začne něco vyťukávat. Teprve teď si uvědomí, že jsou v kanceláři. Hay se tiše sesune na zem. River k ní okmažitě přiskočí, ale Rose je rychlejší. Hodí hlavou směrem k Veře. Doktorka pochopí, dohlídni na ni.
Na dveře začnou dopadat rány.
Po chvíli přestanou. River je chce zkontrolovat, jakmile však přiloží dlaň, musí ucuknout. Horké. Ne horké. Přímo rozpálené. Pozorně si prohlédne stěny, "ale ne," zamumlá, "chtějí nás tu upéct," kov z mlhoviny Sigma, teplo z něj se váže na všechno živé. Samozřejmě, že tu mají Poslední obranu. River se snaží ignorovat rostotucí teplo, přejde k Veře, která pracuje s počítačem.
"Dostaneš nás odsud?"
"Ano."
"A ty plány?"
"Když mě necháte pracovat budou i plány," odpoví dívka. Během pár minut teplota vystoupá do začné výšky. Ještě chvilku a začne to bolet, další chvilku a budou hořet, zvenitř. Vera má strach, strach jako nikdy v životě. Stejná emoce je vidět i ve tvářích ostatních. River unaveně sedí na židli, když tu zaslechne tiché drmolení.
"Musím dokončit úkol... znát svou cenu... je třeba.... data... vymazat... je třeba dokončit," profesorka Songová je vyčerpaná, až příliš pozdě jí dojde, že tu opět něco nehraje.
"Vero? Co to děláš?!" zkusí odtrhnout dívku od počítače, té ovšem zoufalost dodá sílu a stiskne poslední klávesu.
"Tak..." zhroutí se na zem. Teplota v místnosti okamžitě poklesne. "Zamkněte někdo," řekne slabým hlasem, nikdo v místnosti se ani nepohne, "celý systém padl. I bezpečtnostní, buď zamknete, nebo tu budou během chvilky." Hay roztřeseně vstane. "Ten znak, co visí vedle dveří, stačí ho přitisknout. Srostou spolu," Hay Lin udělá to, co jí Vera radí. Dveří zmizí a objeví se jednolitá stěna."Je mi líto, všechno souvisí se vším. Nemohla jsem odstranit záznam, aniž bych zničila i zbytek dokumentů. Musela jsem to udělat." River nic neřekne, cítí se unavená a prázdná. Samozřejmě, že Vera si opět prosadila svou. A po tom všem mají prázdné ruce. Konečně najde ve skryté zásuvce malou krabičku, teleportér. Odnese je zpátky před budovy. K TARDIS, odletí na Atlantidu samy, tak jak to mělo být už od začátku.
"Rose, Hay... jdeme," řekne, jakmile má přenos správně nastavený. Minou Veru, která sedí na zemi a nepřítomně zírá před sebe. V několika málo vteřinách svede profesorka Songová bitvu se svým svědomím. Rozhodne se. "Ty taky," k úžasu obou společnic vytáhne klon na nohy, rychle se vrátí do teleportačního pole.
Pod chladivou oblohou hvězdné noci se objeví čtyři ženy.
Rose sebou plácne do trávy, je dobré být zase venku, Hay usedá vedle ní. River a V - RA opět stojí tváří v tvář.
"Proč -" chce říct Vera, ale River jí skočí do řeči.
"Proč jsem tě za celou tu dobu nezabila, proč jsem dokola přistupovala na tvoje podmínky, proč jsem tě tam nenechala zemřít? Kladla jsem si tutéž otázku. Nebylo by to lepší pohodlnější? Anebo alespoň uspokojivější zbavit se té mrňavé zrádkyně? Nechat ji napospas všem těm klonům, kterým konečně naplno dojde, co s nimi prováděli a vrhnou se každého, kdo podle nich společnosti pomáhal? Odpověď zní, nejspíš ano. Ale vzpomněla jsem si na jinou dívku, unesená, manipulace s geny a výroba dokonalého psychopatické zabijáka. Ztracená, vyděšená a především sama, život, léta, která proběhla kolem a už je nikdo nedokáže vrátit. Zní ti to povědomě? Udělala spoustu špatných věcí, ale víš co? Dostala šanci. Šanci napravit některé věci, co provedla, šanci naučit se, co je to laskavost. Stejnou šanci, jakou já dávám teď tobě." Drobná dívka zmateně nakrčí čelo.
"Ale... já jsem klon V - RA. Dobrý klon zná svoji cenu. Mým úkolem bylo ochránit vzor. Svůj úkol jsem splnila. Teď už jsem bezcenná, měla byste mě zlikvidovat," prohlásí.
"Vero..." River si unaveně promne obličej a skloní se k oslovené dívce, "možná necítíš vinu za to, co děláš a každé tvé rozhodnutí sledovalo tvůj vlastní cíl, ale ty vzpomínky, které máš, z tebe mohly udělat zahořklého člověka, který touží přivlastnit si svět, o jakém sní. Už jsem takové viděla. Ale tys ten svět místo toho chtěla ochránit. A tohle vidím poprvé, no, určitě ne naposledy. A k tomu, že jsi jen kopie. Copak ve všem odpovídáš svému vzoru? Dokázal by prolomit zámky, bojovat s takovým odhodláním? Není důležité, jak jsi k těm vlasnostem přišla. Důležité je, že tě odlišují. Můžeš mít stejnou DNA, ale to jaká jsi, nezávisí jenom na tom. Navíc, z tohoto hlediska nejsi klon, ale člověk. Proto je činnost Brennena nelegální, nevyrábí kopie, ale plnohodnotné lidské jedince. A stejně jako sněhové vločky, všichni jsou jedinečnými originály." Dívka váhavě přikývne, River jde do TARDIS, když se vrátí má v ruce jeden manipulátor časového víru, připne jej Veře na zápěstí. "Teď tě pošlu někam, kde se o tebe postarají. Nedostaneš asi takový život, jaký by sis představovala, ale doufám, že si najdeš přátele a naučíš se být alespoň trochu laskavá. Pošlu jim o tobě zprávu - tak a je to, můžeš jít," pustí štíhlé zápěstí. Vera se podívá na manipulátor, pak na River, znovu na manipulátor. Torchwood. Snad už si s ní nějak poradí.
"Já... asi byste tam měla nastavit zničení po dosažení cíle cesty," navrhne rozpačitě. Doktorka se zasměje.
"Abys nemohla frnknout? Máš pravdu, chceš smazat i to tetování?"
"Ne," rázně odmítne, "chci si pamatovat, odkud jsem přišla, stejně jako vy," než se vzpamatují, je pryč. Skoro jako by věděla o Melody Pondové.... nesmysl, začínám být paranoidní, vynadá si v duchu River. Raději vysvětlí celou situaci pořádně od začátku svým společnicím.
"Ale," zeptá se Rose, "kvůli komu takový povyk?"
"To není ta otázka. Správná otázka zní, chceme to vědět?" tentokrát TARDIS vzlétne tiše, nechtějí na sebe upoutávat pozornost. Na konzoli stojí malá krabička, kterou jí Vera, nejspíš při loučení, strčila do kapsy, spolu s pohlednicí zobrazující slavnou fotografii Kavárna Hvězda Vídně pátého října 1865.
River ji otočí. Vzadu je jediný nápis kostrbatým písmem, "založ mě."

14 – ZNÁT SVOU CENU

20. února 2018 v 15:08 | Václav Hess |  3. série
Telefon se rozdrnčí. Vytrvale zvoní. Znovu a stále znovu. Ačkoliv tři ženy jsou ve vesmírné lodi hraničící s nekonečnem, tomu zvuku nelze uniknout. Vymění si mezi sebou pohledy, jako by se navzájem beze slov domlouvaly, která z nich sluchátko zvedne.
Nakonec jde River, koneckonců, TARDIS přece patří jí. Zkusí vypadat klidně, jako by tohle nic neznamenalo. Rose a Hay Lin ji napjatě pozorují. Onen přístroj může být sice na chlup podobný tomu Doktorovu, ovšem je zde jeden podstatný rozdíl. Její telefon je pouhá napodobenina, na efekt dalo by se říct. A to poslední, co byste od falešného telefonu čekali, je, že vám na něj někdo zavolá.
"Haló?" řekne doktorka do sluchátka, chvilku si připadá trochu jako blázen. Uslyší vzdálený výbuch, křik, rozkazy… a sevře telefonní sluchátko, ještě pevněji, když se dozví, kdo a proč volá. Pečlivě zavěsí.
"Co se stalo?!" vyhrknou její dvě společnice zároveň.
"Atlantida… ona, je v obležení. Nejspíš se tam dostali Dalekové, signál byl hodně špatný. Jedno je ale jisté, prohrávají a pokud jim nepomůžeme, všichni tam zemřou." Nakrčí čelo a začne usilovně přemýšlet, "musíme - musíme jim pomoct, okamžitě odletět," horečně mumlá, " začne si hrát s konzolí.
"Co to děláš?" Rose k ní přiběhne, "nemůžeme tam letět jenom my tři! To je sebevražda," zkouší River zastavit, ale ta ji od sebe odstrčí. Co si o sobě myslí? Jsou tam její lidé, prakticky její děti! Synové a dcery. Copak nechápe, že nedokáže je tak nečinně sedět, zatímco je budou Dalekové masakrovat?!
"Potřebují mě, jsou to moje děti!" zlobně odsekne doktorka Songová. "A vůbec, moje TARDIS, moje pravidla, jasné?! Taky bych tě klidně mohla poslat zpátky do toho tvého kapesního vesmíru." Rose se zableskne v očích a vzdorně vystrčí bradu.
"No, tak do toho! Jenom to udělejte, když si myslíte, že to něčemu pomůže. Máte snad nějaký super geniální plán? Jestli je to hodně špatné, musíme mít nějaký triumf. Nejsem žádný úžasný Pán času, ale vždycky jsem dokázala Doktorovi poradit. A on mě poslouchal!" založí si ruce. River na ni naštvaně zírá, ale, ač nerada, musí přiznat, že dívka má pravdu. Skutečně nemá plán, ostatně, kdy nějaký měla, jenže, co když tam Dalekové nejsou sami? Může riskovat svůj život, na něm jí nikdy moc nesešlo, ale co ostatní?
"No, dobře, dobře jak myslíš," netrpělivě odsekne River. Rose nemusí vědět, že nebýt jí, mohla by Paní času udělat pěkný nesmysl. Přeruší proces startování. "Potřebujeme… potřebujeme… " zabubnuje prsty o stůl.
"Potřebujeme více lidí. Prostě si někde půjčíme další klonovací stroj," navrhne Hay.
River se zamračí. "Nemůžeme zpátky k Hathům, příliš velké riziko vzniku paradoxu." Aniž si to uvědomí, doktorka začne plánovat. "Klonovací stroje se jen tak nepovalují venku na ulici, pokud mluvíme o těch, které vytváří kopie inteligentních bytostí. Navíc, bývají velmi dobře skryté, většinou je totiž zakazují," zamyšleně klesne hlasem do ztracena. "I když možná... možná vím, o místě, kde by nám mohli poradit, kde nějaký najít. Radši se pevně držte!" křikne přes rameno na své společnice. TARDIS začne vydávat svůj typický zvuk týraného vysavače. Pak se zatřese, místnost naplní kouř. River marně tahá za páčky, aby zmírnila otřesy, ovšem není to nic platné. "Proč jenom tohle děláš," zamumlá, avšak počítač se tentokrát nemá k odpovědi. Doktorka popadne malé kladívko a praští s ním do urychlovače. Červená budka se naposledy zatřese, vydá mrak kouře a rozhostí se klid.
Co to bylo?" rozkašle se Rose.
"Netuším, nejspíš se jí z nějakého důvodu nechtělo letět," odpoví River. "Dámy, jste připraveny na to nejúžasnější a nejzakázanější místo ve vesmíru?" otevře dveře do jasného slunečního světla. Před nimi stojí na pečlivě zastřiženém zeleném trávníku budova ze skla a betonu.
"To nevypadá moc zakázaně, nebo úžasně. Anebo to je jenom na oko? Je to pod povrchem?" Hay Lin se dychtivě rozhlédne kolem, jako by hledala nějaký skrytý vchod. River odmítavě zavrtí hlavou.
"Tohle nejsou Balmanarské tržnice na Kometě osm, nemám nejmenší tušení, kde bychom mohly být. A proto to teď půjdu zjistit," dodá, než Rose otevře pusu. Vykročí směrem k budově. Mine nápis "Brennenovy chovné stanice - jsme s vámi již od roku 2045."
V obrovské hale se za rozměrným pultem ztrácí drobná recepčí. Obdaří nově příchozí zářivým úsměvem. "Dobrý den, vítáme vás v Brennenových chovným stanicích, jsme s vámi již od roku dva tísice čtyřicet pět," firemní slogan téměř zazpívá, nadšeně pokračuje, "nabízíme širokou paletu služeb, od zálohování DNA až po tvorbu kopií vašich mazlíčků se shodou devadesát devět procent. Vaše spokojenost, náš cíl. Přejete si?" upře na ně svoje velké oči. River si uvědomí, že z nějakého důvodu má z té ženy husí kůži. Sice tu mají klonovací stroje, ale tyhle jsou určené pro zvířata, ačkoliv...
"Ano," River se zkusí zatvářit co nejmileji to jde, "měla bych jedno speciální přání," protáhne. Krátce pohlédne recepční do očí, ale ne příliš dlouho, aby nevzbudila pozornost.
"Chápu," odpovídá žena, "máte sjednanou schůzku s panem Blackem?"
"Samozřejmě," bez mrknutí zareaguje River, chce vytáhnout psychpapír, pro jistotu chystá do zásoby trochu halucinogenního prášku... ale recepční to zpozoruje. Její milé chování se jako kouzlem vytrácí.
"Jestliže nemáte sjednanou schůzku, budete muset odejít. A veškerá technika způsobující halucinace, či iluze je v areálu zakázána!"
"Já..." River ale nedostane šanci říct cokoliv na svou obranu. Blondýna za pultem rychle vytočí číslo ochranky. Než se doktora naděje, je za svých hlasitých protestů vyvedena ven z budovy. Přemýšlí, o co tu sakra jde? Kdyby klonovali jen zvířata, proč takové přehnané reakce? A ty kamery, kamery na každém rohu, snímače teploty, pohybu... doslova na každém kroku. Zadumaně přijde ke dveřím TARDIS. Tlumené rány zevnitř ji vrátí zpátky na zem. Ovšem, jak spěchala, zamkla tam obě dívky. Chvilku váhá, jestli dveře otevírat. Nemá náladu se s někým hádat, rozhodně ne s Rose. Jenže doktorka River Songová jen tak neutíká. Vpadne dovnitř, rychle přibouchne dveře. Přesně podle její předpovědi se na ni ty dvě sesypou. Strhne se hádka. Nakonec to River nevydrží a zařve, aby už byly zticha! Potřebují plán, odsud rozhodně odlétají. Chce nastartovat, když tu do uraženého ticha zazní ode dveří dívčí hlásek.
"Nemyslím, že byste měly odlétat, tady máte všechno, co potřebujete," River se otočí, automatickým pohybem vytáhne pistoli, skrytou v záhybech bundy. Zbraň cvakne, hlaveň míří doprostřed čela maličké bledé blondýnky, přesnější by bylo říct, že její vlasy mají téměř bílou barvu.
"Kdo jsi, jak ses dostala do mé lodi a proč bych tě neměla zastřelit?" i přes znepokojení si doktorka udrží konverzační tón.
"Jmenuji se Vera," odpoví dívka. Ani mrknutím oka nedá najevo znepokojení nad faktem na ni míří zbraň, "už roky sleduji Společnost a bojuji proti jejím zvěrstvům. Dnes jsem viděla vás a došlo mi, že mám jedinečnou šanci jednou provždy jim zlomit vaz. Dveře jste nezamkla. Protože chcete klonovací stroj a tahle společnost je špička. Nejlepší, nejdražší a vysoce nelegální. Zabezpečený. Nevíte nic, ovšem já..." dovolí si úsměv, "toho vím spoustu." River na ni nepřestává mířit, i když správný okamžik nejspíš propásla. Měla ji zabít hned. Lidskost. Tak moc chce pomoci svému lidu, svým dětem, že zapomíná na základní pravidla přežití. A tahle holka zpívá přesně tu písničku, kterou chtějí slyšet.
"Co přesně jako společnost dělá, podle dostupných informací..." vyhrkne Hay, tím vyřeší profesorčino dilema. Na Veřině tváři se objeví pohrdání, které roste s tím, jak mluví.
"Co - domácí mazlíčky? Klony a zálohování DNA je jenom zástěrka. Dnes existuje možnost pěstování orgánů, umělé orgány, ale víte, co zabíralo a zabírá nejvíc? Pokud vypěstují vaši kopii a z té vám transplantují. Nemůžete mít děti? Vyřešíme. Chcete armádu, otroky, náhradní díly, anebo máte jiná přání? Vaše spokojenost, náš cíl. A víte, co dělají se zbytky? Žádné nejsou. Putují k Pirátům duší, kteří zužitkují každý vlas a nehet. Ty zbytky transplantují na sebe. Můj lid, zotročili. A to není nic proti tomu, jak trpí ti uvnitř. Znám vás z legend. Jste Doktorova žena. On je dobrý. Já doufám, že i vy."
"No," pronese Rose, "asi budu zvracet, to přece nenecháme jen tak!" obrací se ke svým zbývajícím společnicím. Hay Lin s bojovným pohledem přikyvuje. River ví, že tuhle bitvu už dávno prohrála díky svému zaváhání. Navíc tohle... on by na nic nečekal. Dávno by tam byl.
"Ále, co nadělám. Chci zachránit svůj lid, pokud mi pomůžeš, pomůžu já tobě," rozhodne, "jen potřebujeme trochu času," odstartuje i přes protesty své lodi.
O pět minut později, pro ně je to několik hodin, jde River pomalu za zřízencem chodbami ukrytými hluboko pod slunečným povrchem. Nahoře zatím Rose s Hay Lin tropí povyk kvůli údajně nevydařenému klonu psa, kterého sem přivedly před několika lety. Daly si práci s vytvořením falešné identity, viru, který zpomalí počítač a vyvolá zmatek. Zatím jsou vedeny dvě "dobrovolnice," ve skutečnosti další oběti, dolů na testy. A v jedné místnosti budou testovat jejich fyziologické funkce, ovšem bez obrazu, ten přidají později. Těsně před tím, než vejdou do dveří, se jim naskytne šance strčit dovnitř stráž. Sice trénovanou stráž, ale River se už dokázala dostat i z horších situací. Nemá tu sice Doktora, ale Vera vypadá jako docela dobrá náhrada. Chce smazat data z centrálního počítače, tím pádem poškodí celý systém. Ochrana před vnějším světem padne. Autority, které doposud zavíraly oči před tím, jak Společnost funguje, budou muset začít jednat. A samozřejmě, bezpečnost budovy se naruší. Venku bude čekat pár Veřiných kamarádů. Pár stovek. River si nedělala iluze, že by jí šli pomoci s bojem v Atlantidě, přestože by to uvítala, ale Vera jí slíbila pomoc s klonováním za podmínky, že dohlédne na to, jak se River o ně postará. Konečně stráž zastavuje. Zachrastí klíčemi. River bezděčně napne svaly, zkusí se uklidnit.
Klíč se pomalu otočí v zámku. Aniž by pohlédly jednana druhou, rychle stoupnou na místa stráží, omráčí je a strčí dovnitř. Probíhají spoustou prázdných chodeb, málo stráží kvůli lepšímu utajení, soudila Vera. Sem dolů stejně moc lidí nechodí, většinou to tu hlídají stroje. River se nelíbí, že tentokrát to není ona, kdo vede, bohoužel s tím nemůže nic udělat. Vera zná plán budovy, i kódy k odblokování dveří.
"Tady," drobná dívka otevře dveře. Uvnitř je místnost plná strojů, místo je jen na cestičky mezi nimi. River přeskakuje pohledem vybavení v místnosti, některé věci zná, jiné jsou jí úplně cizí.
"Nejspíš si říkáte, jak to můžeme pobrat, tajemství je v tom, že potřebujeme jen..." informuje River Vera.
"Plány," dořekne doktorka Songová.
"Jo, s vaším mozkem a technologií to nebude problém." Vera chce říct ještě něco, ale přeruší ji táhlé kvílení. "ALARM!" vykřikne a River zároveň s ní.
"Rose! Hay! Musíme... musíme..." nemůže se rozhodnout. Má Rose celkem ráda a Hay... Hay Lin je její přítelkyně. Nebo alespoň spolu mají vztah, který se blíží přátelství. Jenže potřebuje ty plány. Má riskovat desítky životů jejího lidu jen kvůli dvěma dívkám? River Songová by to udělala, ani vteřinu by nepřemýšlela nad takovými hloupými otázkami. V mysli jí vytane několik obličejů, ty ale nejsi jen kriminálnice River Songová. Jsi profesorka, archeoložka, druhé slovo vysloveno s lehkým pohrdáním, a především, jsi úžasná, Melody Pondová. Udělej mi laskavost, a zkus si to pamatovat, ano? River pošle Doktora k šípku.
"Musíme je zachránit," Vera na ni užasle vykulí oči.
"Ale... ale..."
"Žádné ale. Nenechám je tam umřít," nehodlá se s ní hádat. Ví, že její společnice nemá zbraň. Chránit ji měla ta, která na ni teď opět míří svou zbraní. Vera se snaží použít jeden z malých počítačů při zdi, aby pomohla utéct Rose a Hay, alespoň v to River doufá. Místnost vyplňuje zvuk cvakajících kláves a kvílení alarmu.
Pak se ozve rána.
A další. Podlaha lehce vibruje.
"Zavírají dveře! MUSÍME PRYČ! NEDOSTANEME SE VEN! PROSÍM!" rozkřičí se Vera, uskočí do strany a vykopne směrem k River, ta se ale její ráně vyhne a podrazí jí nohy.
"Měla bys něco vědět. Sice už mám nějaké svědomí, ale ten psychopat ve mně pořád je," zúží oči, "nikdy, ale NIKDY se mě už nepokoušej podvést." Další rána zaduní blíž než ty předchozí, Vera tiše zafňuká. River ji popadne za rameno a vytáhne na nohy. "Jdeme!" rozkáže. Stříbrovlasá dívka kluše před River. Nemá kam utéct a chce žít. Musí poslechnout.
Další rána. Podlaha chodby se tentokrát otřásá. River na chvilku ztratí koncetraci, než se naděje Vera uhání chodbou. Stihne udělat pár kroků. Zpoza rohu se šílenou rychlostí vyřítí něco... fialového?
"Missy!" River k nim doběhne, "já, co ty tady děláš?!"
Fialová hromada šatstva jadrně zakleje v Gallifreyšině. "Co asi?! Zachraňuju tu vaši bandu neschopných idiotů. Co jste si myslely?! Že si jen tak přijdete a vykradete Brennena?!" prská Missy vztekle. "A tohle je kdo?!" ukáže na Veru, kterou srazila k zemi. Ta se nemotorně vyhrabe na nohy, zvedne k Paní času obličej. Missy couvne. Oči má rozšířené úžasem. "Ty..."
Nová Rána. Nový otřes.
"Nechci rušit vaše znovushledání, ale musíme jít! Jinak tu zůstaneme pohřbené zaživa!" netrpělivě na ně vyjede River. Jenže Missy je jako hluchá. Místo, aby utekla, vrhne se na Veru a znovu ji srazí k zemi. V její dlani se stříbrně zableskne, Vera jen taktak srazí nůž mihnoucí se kolem jejího krku. Jenže rozlícená Missy útočí dál.
"Dost - " zkouší je zklidnit River, "tak... POVÍDÁM DOST!" zařve a konečně roztrhne ty dvě od sebe. "Mě nezajímá, co mezi sebou máte. Chci se odtud dostat a chci svoje společnice živé, jasné?!" Druhá Paní času jí věnuje tak záštiplný pohled, jaký u ní ještě neviděla. Copak se úplně zbláznila? Sevře River loket.
"Je to lhářka! Přišla nás oddělat!" zuří Missy. "Nech mě, ať si to s ní vyřídím."
"Ne," River už došla trpělivost, najednou se cítí klidná, "vyřídím si to já." Ze skryté kapsy vytáhne malou ampulku a bodne jí dívce do krku. "Tohle můžeme udělat i za pochodu. Znovu. A bez lží. Kdo jsi?" klade otázky, když ty dvě táhne ke dveřím.
"Plním svůj úkol," odpoví Vera monotónně. Sérum začalo účinkovat.
"Kdo jsi?! Původ, tvůj původ!"
"Jsem... jsem" bojuje sama se sebou, ale nemůže vyhrát, "klon páté třídy, reliabilita A."
"Lže," zasyčí Missy na druhé straně. River ji ignoruje a trhnutím uškubne dívce kus rukávu. Těsně pod zápěstím má tetování. V - RA
"Vera," pochopí River, "klony jsou tvůj lid, chtěla jsi je vysvobodit z těch laboratoří?" chrlí na klon River a přeje si, aby jí nedala to sérum, které nedovoluje lhát, protože tuší pravdu.
"Klony nemají lid. Klony mají pouze cenu," odříkává, "špatné klony budou eliminovány. Každý dobrý klon musí znát svůj úkol. Mým úkolem bylo přivést River Songovou do sídla Společnosti. Společnost chce vlastní armádu, Pány času. Jsem spolehlivost té nejvyšší třídy. Plním úkol. Já znám svou cenu."
River ji pustí a společně z Missy vyběhnou ke dveřím. Pozdě.
Ohromná rána. Zemětřesení jim podrazí nohy.
A všechno pohltí tma.

13 – POSLOUCHEJ A SLEDUJ

20. února 2018 v 15:07 | Václav Hess |  3. série
TARDIS sebou divoce škubne a Rose prolétne kolem River. Na poslední chvíli se zachytí zábradlí, jinak by tvrdě narazila do stěny. "Když jsi mě zvala na zajímavý výlet, mělas mi říct, že tři hodiny před tím nemám nic jíst!" vyštěkne Rose a snaží se dostat k druhé ženě.
"Tys mi zase měla říct, že jsi těhotná!" vyštěkne na oplátku River.
"To tedy nejsem!" zakřičí Rose a snaží se držet na nohou.
"Tak to vím asi líp, mě to potvrdila TARDIS." odpoví River.
"Já bych to měla vědět líp, musela bych u toho být, když se to dítě vyrábělo," zakřičí Rose.
Jejich hádku přeruší další otřes. River zkoumá monitor, který definitivně zhasne. TARDIS prolétne časovým vírem a zastaví se u nějaké budovy, která vypadá opuštěně. River praští do konzole a a stroj se dá opět do pohybu. Černý vír kolem nich je signálem, že jsou opět na cestě. Jen nevěděly kam, ale někam určitě doletí. River Song a Rose zastaví s TARDIS před velkou budovou, která působí zvlášt děsivě, i kdyby nebyla tma a kolem budovy mlha.
"Opravdu šel ten signál odsud?" zeptá se Rose.
"Ano, někde tu bude návštěvník, který na Zemi nemá co dělat" odpoví River a vypraví se dovnitř. Ani jedna z nich si nevšimne modré budky, která přistála jen několik metrů od nich. Obě vejdou do zašlé chodby. River se rozhlédne a projde dovnitř. Dostanou se i kolem spícího vrátného.
"Tohle je tedy dozor," řekne Rose a protáhne se kolem. Náhle se před nimi něco pohne.
"Vidělas to?!" vyhrkne Rose.
"Ano, viděla jsem. Tohle určitě nebylo jen dítě. Spíše to vypadalo jako agent Ticha, ale bylo to malé." řekne River.
"Myslíš jako malý Ticháček? Existuje něco takového?" zeptá se Rose.
"Nějak se ty potvory množit musí. Jinak bychom je s Doktorem už dávno vystříleli," podotkne River.
Rose s ní ale nesouhlasí. "Doktor kolem sebe nestřílí. Snaží se všechno řešit nějak jinak."
"Doktor býval jiný a i ta jeho mírumilovná maska jednoho dne spadla, to se neboj," řekne River a rychle otevře nějaké dveře.
"Dobrý den, co chcete?" pronese obyvatel pokoje. Malý chlapec, který se v zápětí představí jako Danny Pink.
"Neviděl jsi tu něco podivného?" zeptá se rychle Rose.
Chlapec se nadechne ale hned zase ústa zavře a podívá se vyplašeným pohledem po River. Ta to hned pochopí a odejde z místnosti. Ještě stačí říct: "Rose, buď opatrná," a hned slyší jak Danny vypráví o strašidle. Ví, že tady něco chodí, ale nikdy to neviděl.
River hned něco napadne, spíše si tu věc úplně nepamatoval. Někde tady obchází jeden z Ticha a ještě svou schopnost úplně neovládá. Lidé by na setkání s ním, měli úplně zapomenout. River projde chodbou a opět to uvidí. Přímo před ní stojí Ticho, opravdu to je ještě dítě. Krčí se v rohu místnosti a klepe se. "Pomůžu ti ale musíš mi věřit" řekne River a snaží se o uklidnující hlas. "Jak jsi se sem dostal?"
Stvoření se narovná a i když se pořád klepe, pronese: "Mí rodiče mě tu nechali, ztratil jsem se."
River natáhne ruku a opatrně se dotkne té jeho: "Neměl bys lidem mazat pamět?"
Stvoření jen zakroutí velkou bílou hlavou. Náhle si River něčeho všimne. Jeho ruka, je až příliš lidská. Jeho hlava také vypadá trochu jinak. "Jak vypadali tví rodiče?" zeptá se.
Několik vteřin je jen ticho ale pak tvor odpoví: "Otec byl netvor, ale matka byla jako vy, jen měla černé vlasy."
River se udiveně podívá do jeho očí. Někdo zkřížil Ticho a člověka. Potom ale tady svůj výtvor nechal. "Vezmeme tě s sebou a postaráme se o tebe, souhlasíš?"
Dítě jen přikývne. To River stačí. "Musíme ale najít mou společnici."

**

Rose mezitím vyslechla malého Dannyho a jeho vyprávění o příšeře, která tu obchází. Brzy na to se ale ozvou nějaké hlasy a nejde o River.
"Musím se rychle schovat nebo budeme mít oba problémy," vyhrkne rychle Rose a schová se do skříně. Rose škvírou ve dveřích sleduje, jak si dívka sedá k Dannymu a baví se s ním. Chlapec jí líčí příběh o příšeře, stejně jako ho vyprávěl Rose. Projeví ale tolik důvtipu aby Rose neprozradil. Zanedlouho se oba zvednou a schovají se pod postel.
Dívka chce vyjít ze svého úkrytu, když do místnosti přijde nějaký muž se šedivými vlasy. Rose jen několik vteřin stojí, aniž by si jí neznámý všiml, když spatří co drží v rukou. "Sakra, sonický šroubovák, to je Doktor." Rychle se schová pod červenou deku a sedne si na postel. Rychle potichu vynadá sama sobě a skončí s tím, až ve chvíli, kdy se žena a Danny opět vysoukají ven. Jak má teď utéct? Tiše poslouchá rozhovor trojice kolem sebe.
V jednu chvíli přijde Doktor až k ní, ale naštěstí z ní deku nesundá. Všichni si myslí, že je nějaký duch nebo ten netvor, o kterém mluvil Danny. Brzy na to se všichni tři postaví k oknu, zády k ní. Rose si deku nesundá, ale místo toho se knim přiblíží. Malý Danny to ale nevydrží a otočí se. Stále ještě ji neprozradil a je vidět, že se dokonce bojí. Znovu se otočí a poslouchá Doktora, který se ho snaží uklidnit. Rose si sundá deku a pomalu jde ke dveřím. Odejde a až na chodbě si všimne, že má přikrývku stále v ruce.

**

River pomalu provádí podivné dítě chodbami, když vyhlédne z okna a málem omdlí. Co se dneska ještě může pokazit? Hledí na modrou budku, osvětlenou září z oken. Musí rychle najít Rose a zmizet, než je Doktor uvidí.
"Jak se vlastně jmenuješ?" zeptá se dítěte, které jde vedle ní.
"My nemáme jména," odpoví rychle váhavým hlasem, jako by se na takovou otázku dalo odpovědět špatně.
"Tak budeš Jack," řekne River a vede ho dál. Zatočí za roh a málem porazí Rose, která se objeví před ní. "Musíme odsud, je tu Doktor," řekne River.
"Já to vím, viděla jsem ho," vyhrkne Rose a pohlédne na dítě vedle River.
Ta jen zavrtí hlavou a chytne ji za ruku. Společně projdou ven a vracejí se ke své TARDIS. Teď si všimnou i modré budky, která stojí opodál. Několik minut počkají a potom ze sirotčince vychází i Doktor. "Setkala ses s s touhle regenerací?" zeptá se Rose.
River se usměje. "Ano, už jsem s ním setkala. Rád se dohaduje a má rád vydry."
"Je tohle jeho poslední regenerace?" zeptá se Rose.
River se usměje a řekne jen: "Spoilery."
Tentokrát se zasměje Rose. "Takže to není jeho poslední podoba."
Obě vejdou do TARDIS a River odpoví: "Není to jeho poslední regenerace. Ještě jich bude několik a bude žít ještě stovky let. Ta dívka vedle něj, to byla Clara."
"Setkám se ještě někdy s Doktorem?" zeptá se Rose smutně.
Tvář River se v tu chvíli promění v nehybnou masku. "To bych ti už opravdu řekla příliš."
Rychle pohne pákou na TARDIS se dá do pohybu.


12 – ZAPOMENUTÁ ZÁCHRANA

20. února 2018 v 15:05 | Václav Hess |  3. série
Ticho ulice naruší podivné hvízdání. Z nicoty se vynoří červená budka a přistává mezi garážemi. Dveře podivného stroje se otevírají a ven vychází dva lidé, muž a žena.
"Kde to jde?" zeptá se Jack.
River Song se rozhlédne a uhladí si bílé oblečení, které se sem jaksi nehodí. "Vůbec nevím ale ně....", najednou jI ale přeruší další hlasité hvízdání. Stejné, při kterém se zde objevili oni.
"Co to je?" zeptá se celkem zbytečně Jack, protože se už vynořuje modrá budka.
"To je Doktor!" vyhrkne rychle River a podívá se na mobil. Její manžel by měl ale přeci být někde úplně jinde. Věděl, že se chystají na cestu a neletěl by za nimi, kdyby se nestal nějaký vážný problém. Dveře modré TARDIS se otevřou a ven vychází muž s krátkými vlasy v černé kožené bundě.
River otevře ústa v tichém údivu. "Tohle není náš Doktor," řekne potichu. Jack se jí chystá odpovědět, ale v tom se muž skácí v bezvědomí na zem. River k němu rychle přiběhne a zvedne mu hlavu. "Musel právě regenerovat, musíme mu pomoct," vyhrkne a nečeká na nic dalšího. Jack muže zvedne a odtáhne ho do modré TARDIS.
River hledí do Doktorovy tváře. Ten se náhle pomalu pohne a otevře oči. "Kdo jste? Co děláte v mojí TARDIS?"
"Jak to, že tě nezná? Vždyť jsi se s ním už se..." začne Jack, ale River ho rychle umlčí a řekne jen: "Spoilery."
Doktor si pomalu sedne a chytí se za hlavu. "Byl jsem v nějakém muzeu a byli tam nějací dva muži, ale musel jsem letět. Proč mě tak bolí hlava?" zeptá se nakonec.
"Regeneroval jsi, pamatuješ si proč?" oplatí otázkou River.
Doktor se na vteřinu zamyslí. "Byl jsem už unavený," řekne pak.
Jack se rozhlédne po TARDIS. "Mohli bychom tedy někam letět společně."
River jen přikývne a podívá se na Doktora. Můžou s ním udělat pár cest a přesvědčit se, že je v pořádku. Sice to není opravdu její Doktor, ale jiný u ní není. Doktorka stlačí ovládací páku a celá TARDIS se dá do pohybu.
"Kde ses to naučila?" zeptá se jí Doktor.
"Jednou budu tvá manželka" řekne River se smíchem.
"Co spoilery?" zeptá se jí rychle Jack.
"Musím mu stejně vymazat pamět, vůbec jsme se neměli setkat, ale na to už je ted pozdě" zašeptá River a pokračuje v cestě.
"Proč ti to ani trochu nevadí?" zeptá se jí kapitán.
"Už jsem to několikrát udělala. Doktor mě má poznat až v určitou chvíli, jinak bych změnila pevný bod v čase," řekne River a zmáčkne brzdu.
"Jsme na místě" řekne žena neadresně. Všichni vyhlédnou ven.
"To je Dalecká válečná loď, ale jak se sem mohli dostat?" zeptá se Doktor. Projde ven a sleduje okolí.
Najednou se ukáží první nepřátelé. Dalekové okamžitě vystřelí, ale jejich střely se rozprsknou o energetický štít.
"Hlupáci, mojí TARDIS nemůžete jen tak lehce zničit," pronese Doktor a jeho tvář zbrázdí divoký úsměv. "Je fantastické, jak se vždy zase objevíte," pokračuje dál a River s Jackem ani nepustí ke slovu. River vše jen s úsměvem pozoruje, sice to není její Doktor, ale i tak je ráda, že ho má u sebe. Doktor projde k oknu, ale stále je v ochranném poli TARDIS. "Jak jste se dostali až sem?" zeptá se pomalu.
Na druhém konci místnosti se rozsvítí světla a objeví se Dalek, který je uvězněný v podivném akváriu. River pohlédne na jeho jediné oko, tohle je císař Daleků.
"Já jsem je zachránil," řekne ten podivný tvor.
Doktorka ale nechce poslouchat jeho popis, jak se stal hrdinou svého druhu. "Dalekové měli zůstat v propasti času. Neměli jste přežít válku, která vznikla kvůli vám." S tím na něj vystřelí. Střela se ale odrazí od ochranného štítu. "Zkusit jsi to ale mohla," řekne Doktor a chytí ji za ruku. Rychle proběhnou k TARDIS a zmizí v jejích hlubinách."
"Jak bychom to mohli vše zachránit? Dalekové mají celou flotilu lodí," řekne Jack.
River ale dojde k hlavnímu počítači a rychle se spojí s Atlantidou. "Missy potřebujeme tvou rušičku technologií."
Žena jen přikývne a vypne monitor. Uběhne jen několik, málo minut a na dveř TARDIS někdo zaklepe, ozve se pouze: "Donášková služba Gallifrey."
"Kdo to má být?" zeptá se Doktor.
"Počkej miláčku, teď na to není čas," řekne River a otevře dveře.
Dovnitř vtančí Missy a v rukou nese rušičku technologií. "Ten krám sice moc dlouho nevydrží, ale stačit na pár lidí by to mělo. Musíme ty rachotiny ale nějak propojit."
"Nemusíme, už jsou propojené," řekne River a vezme jí stroj z rukou. Potom vyndá sonickou lopatku a uvede přístroj do chodu. S tím otevře dveře a vyhodí ho ven.
"Héj, jsi šílená, co s ním děláš?" vykřikne Missy.
"Musíme to tak udělat, lodě za několik vteřin vybouchnou a exploze by mohla zničit i nás," odpoví River a nastaví TARDIS. Za několik vteřin vylétnou z lodě Daleků a přímo za nim vše zmizí v ohnivém pekle. River se rychle přesvědčí, že nic nepřežilo a zavede TARDIS do časoprostoru.
"Už se můžu ujmout zase řízení?" zeptá se pobaveně Doktor.
"Jé, ani mě nenapadlo, že to není moje budka," zasměje se River a odejde od řízení.
"Tahle je moje, poctivě jsem si jí ukradl," odpoví Doktor a pohladí ovládací konzoli.
"Tak nehladí ani mě," zašeptá River směrem k Missy.
"Třeba to s chlapy umí lépe než ty," odpoví šeptem Missy.
"Doktor?" zeptá se potichu River.
"Ne Doktor ale TARDIS," řekne Missy a bojuje se smíchem.
River najednou popadne svůj deník a začne ho číst. "Je to špatně!" vyhrkne vyplašeně.
"Co je špatně? zeptá se Doktor.
"Všechno je špatně, tohle se nemělo stát!" vykřikne vyděšeně River.
"Co se mělo dít? Dalekové nás měli zabít?" zeptá se Jack.
"Nemůžu mluvit, ale musíme rychle jednat, než budou škody nenavratitelné." S tím něco zašeptá Missy. Žena dojde ke dveřím a vyskočí ven.
"Ona se zabila?" zeptá se Jack.
"Ne, jen musela pro něco zaskočit," odpoví River a snaží se o klidný tón, i když jí to poněkud nevychází.
TARDIS přistane na nějaké planetě. Jack jako první vyhlédne ven a najde nějaký velký dům, kde je řada obchodů. Musí být na Zemi.
"Proč jsme sem letěli?" zeptá se rychle, ale River jen nervozně mávne rukou.
Zanedlouho se vrátí i Missy a podává Doktorce nějaký balíček. "Od kdy vlastně dělám poslíčka?" podotkne při předávání.
"No vidíš, máme pro tebe funkci," zasměje se River.
"HA HA," řekne jen Missy a rozhlédne se kolem sebe. Vypadá to, že je River náhle klidnější. Pomalu vyndá z krabice malou bombu a podá ji Doktorovi.
"Jdi a vezmi za ruku první blondýnu v růžovém, kterou potkáš v tom obchodě před námi. Ta bomba se ti už bude nějak hodit," řekne jen doktorka.
"Proč bych to měl ale dělat?" zeptá se Doktor.
"Zachráníš tím mnoho životů," odpoví River.
Doktor ale zavrtí hlavou. "Proč mi to nevysvětlíš trochu víc? Řeklas, že jednou budeš moje žena, tak s čím je tedy problém?"
Jack si náhle něčeho všimne, smutku ve tváři River Song. Doktor jí ještě nezná tak dobře a tak čeká na její odpověd. River ale řekne jen: "Spoilery," a hledá na odcházejícího Doktora.
"Jak má tohle loučení vše napravit?" zeptá se Jack opatrně.
River jen zavrtí hlavou a otře si rukou oči. Trvá ještě skoro dvě minuty, než řekne: "V té bombě, co jsem mu dala, byla jedna pojistka. Doktor na mě po tom výbuchu zapomene, zapomene na všechno, co se mu v posledních 24 hodinách stalo."
S posledním slovem zatáhne za páku v ovládání TARDIS a stroj se dá do pohybu.


11 – TŘETÍ GENERACE

20. února 2018 v 15:03 | Václav Hess |  3. série
River značně poplašeně kouká na zařízení, které postavila Missy. "Myslíš, že je to bezpečné?" zeptala se pomalu a s obavami o své zdraví.
"Přiměřeně, ale nikdo přece nechce žít věčně," ozve se nečekaně Jack.
Doktorka se otočí a mávne rukou, aby si další komentáře raději nechal pro sebe.
"Samozřejmě, že je to bezpečné, nechci přeci vyhubit všechny Pány času" odpověděla Missy.
"Časoví agenti se nepočítají?" zeptá se znovu Jack.
"Tvůj šarm možná některé slečny zde zajímá, ale mě ne," odpoví mu naštvaně Missy a dál se věnuje zbrani, kterou právě uvedla do provozu. Stroj vypadá jako ocelový válec, kterým se táhne modré žilkování. Stroj by měl vyřadit z provozu jakoukoliv jinou technologii. Výjimkou je pouze technologie Pánů času. Při útoku by tak měli velkou výhodu a prakticky by vyhráli bez boje. Náhle jejich rozmluvu protrhne poplach.
"Bude to fungovat?" zeptá se okamžitě River.
Missy ale jen pokrčí rameny a sáhne na podivný válec. "Mohlo by, ale musíme to zkusit".
Celá trojice proběhne změtí chodeb a zastaví se až u brány. Jack si jako první připraví zbraně. Obrana Atlantidy ale už běží. Oblohu protnou rudé paprsky a vydají se na cestu k lodi, která se pomalu blíží. Plavidlo okamžitě zasáhne energie a ozve se detonace. Loď ale pokračuje v letu a blíží se k městu. Oblohu znovu protnou paprsky zbraní a otevřou se malá dvířka, ze kterých okamžitě vylétají nějaké menší předměty.
River si vezme dalekohled a sleduje situaci. "To jsou vojáci a letí přímo na nás" vyhrkne rychle a stiskne uzavření brány.
"Co to bylo za rasu?" zeptá se hned Missy.
"Mě to připadalo jako Sontarané," odpoví Jack.
"Ti jsou menší a mají jinou zbroj," řekne rychle River.
Na bránu zaduní nějaký úder.
"Takže můj vynález asi nefunguje," řekne s pobavením Missy a rozběhne se zpátky do laboratoře.
"Co tedy budeme dělat?" zeptá se Jack River, ale jeho pohled stále sleduje bránu. Za nimi se shromáždí vojáci, ale i ti jen čekají na rozkazy.
Najednou se materiál brány prohne a další exploze ho rozmetá na kusy. Dovnitř se nahrnou jejich nepřátelé a River Song pozná, co to mají vlastně před sebou. Dalekové třetí generace, silnější a šílenější verze nejobávanějších nepřátel Pánů času. Všichni obránci začnou pálit ze svých zbraní, ale nepřátel je příliš mnoho.
**
Missy rychle doběhne do laboratoře a položí svůj přístroj na stůl. Jak to má vlastně rozběhat?
"Tady je zima jak ve Vietnamu. Co tu vlastně děláš?" ozve se nečekaně Rose, těsně za jejími zády.
"Co tu děláš ty, mrtvolo?" zavrčí naštvaně Missy. Práce se jí nedaří a to poslední, co potřebuje, je vyrušování.
"Já nejsem mrtvá," řekne udiveně Rose.
"Brzy ale budeš, zvykej si," zavrčí opět Missy a dál se věnuje svému vynálezu. Přehodí jeden drát a znovu ho upevní, tentokrát na novém místě.
Rose dojde k rušičce a přidrží nad ní ruku. Objeví se zlatá záře, která se ovine kolem válce jako přikrývka, několikrát zabliká a zmizí.
"Co to mělo být, Hermiono?" zeptá se Missy.
"Už jsi mi říkala i hůř," zasměje se Rose a potom dodá: "Měla jsi tam chybu, ta energie by tě mohla i zabít."
"Díky ti, tak to tu raději zůstaň," řekne Missy, aniž by jí věnovala jediný pohled.
Rose se jen usměje a dál dává pozor na celou práci.
**
River vystřelí na jednoho z Daleků a rychle se ukryje za nějakou bednu. Nepřátel je čím dál tím víc a oni rozhodně nejsou moc blízko k jejich zastavení. Jack hodí Gallifreyský granát, koule se dokutálí až k nepřátelům a potom s hlasitým hvízdáním exploduje. Kolem River prolétne ruka a za několik vteřin i hlava jednoho z Daleků.
"Vzdejte se a budete ušetřeni," rozezní se chodbou něčí hlas.
Doktorka jen opatrně vyhlédne a uvidí Adolfa Hitlera, jak se blíží chodbou přímo k nim.
"Vzdejte se a my vám všechny nepovraždíme, zabijeme jen River Song," pronese znovu Hitler hlasitě, aby ho všichni dobře slyšeli.
"S tím nesouhlasíme, musíš to zkusit znovu knírači," zakřičí na něj Jack.
River ještě zahlédne jak se muži začnou třást ruce. Náhle boj skončí, jakoby by někdo zmáčkl nějaký božský vypínač.
River znovu vyhlédne a uvidí jak Dalekové zanechali boje. Hitler se dostane až do popředí a znovu řekne: "Vzdejte se a my vám všechny nepovraždíme, zabijeme jen River Song".
Jeden z vojáků opustí svou pozici a postaví se před Daleckého vůdce. "Já stojím za River Song, raději pro ní zemřu, než ji zradit."
Hitler pozvedne zbraň a zamíří na jeho čelo. V té chvíli se ale k prvnímu vojákovi přidají další tři a řeknou to samé, co on. To už se opravdu začnou Hitlerovi třást ruce a jeho obličej ovládne tik. "Nikdo nehodlá River zradit, tak vás raději zabiji všechny," pronese Hitler a Dalekové se znovu pustí do boje.
**
Missy se otočí na Rose. "Jak to vlastně pokračuje s Johnem?" zeptá se.
Rose se zatváří trošku udiveně a odpoví: "Dobře, koupil mi kytku." Její hlas zní trochu zmateně, protože takovou otázku nečekala. Rozhodne se ale nově objeveného přátelství s Missy využít. "Mám tu ale jeden problém. Jakou vlastně zdejší ženy braly antikoncepci?"
Missy se pobaveně usměje a podívá se na monitor počítače. "Zkus antidepresiva, River by je měla mít u sebe".
"Jak mi pomůžou antidepresiva s neplánovaným početím?" Zeptá se překvapeně dívka.
Missy potom prohlásí klidně: "Nijak, budeš mít klidně pět dětí, ale bude ti to úplně jedno."
Rose nad jejím nevydařeným vtipem jen zakroutí hlavou. "Tobě se to vtipkuje, když děti nemáš."
"Nejsi si tou větou nějak moc jistá?" zeptá se Missy.
"Ty máš děti?" pronese udiveně Rose.
"Spoilery" zazpívá Missy a pozvedne stříbrný válec. "Máme hotovo, můžeme vyrazit."
**
River vystřelí na Hitlera, ale jeden z Daleků skočí do dráhy střely a padne mrtvý na zem. Jejich nepřátelé sice hovořili o pádu města, ale stále se k tomu příliš neblížili. Místo toho se boj zasekl v první chodbě, těsně za bránou Atantidy. Náhle se po podlaze sklouzne něco stříbrného a přistane to uprostřed armády Daleků.
"Zmizte!" zakřičí Missy a vítězoslavně pozvedne paže. Dalekové zůstanou několik vteřin ohromeně stát na místě, ale nic se nestane. "Hups," řekne Missy a rychle se ukryje za hromadou beden.
"Proč to nefungovalo?" vykřikne Rose.
"Asi zase nejsme tak dobré, jak jsme si myslely," navrhne Missy.
River pohlédne na stříbný válec s modrým žilkováním, který leží uprostřed davu Daleků. Už z dálky vidí drát, který trčí určitě špatným směrem. Rychle se vyhne dvěma útokům a běží ke svému pokoji. Rozrazí dveře a poklekne u fialově povlečené postele. Přímo pod ní je krabice, kde jsou její největší poklady. Žádný nepřítel ani přítel nemůže nahlédnout do této krabice. Více spoilerů by totiž na jednom místě nenechal ani Moffat, River odsune stranou sadu fotek se všemi regeneracemi Doktora. Pozvedne dvě velké fotografie, na kterých je Amy Pond a Tasha Lem.
Konečně najde to, co hledala, sonickou střílející lopatku. Doktor si z ní dělala srandu, ale stále si myslela, že prostě záviděl. Jeho by něco takového nikdy nenapadlo. Trvalo desítky let, než vymyslel sonický šroubovák. River vzala lopatku a vyrazila zpět. Proběhla chodbou a pozvedla lopatku. "Jsem doktorka archeologie River Song, všichni se vzdejte nebo nikdo z vás Atlantidu živý neopustí."
Její hlas zazněl jasně a rozhodně měl nějaký efekt. Dalekové se zastavili, ale Hitler se hlasitě rozesmál. "To nás umlátíš lopatkou?"
"Udělám něco lepšího, vypnu vás." S tím zastřelí dva Daleky a doskočí až k Missyinu vynálezu. Nasměruje lopatku přímo ke stroji a zapne ji. Ozve se jemné klapnutí a chodbou projde vlna energie. Dalekové zamrznou na místě. Jen Hitler stojí uprostřed trosek svých vojáků. Několikrát se rozhlédne a potom se rozeběhne k bráně. Vojáci se rozeběhnou za ním, ale muž zmizí dříve, než ho chytí.
River zatočí lopatkou a zasune ji za opasek "Tak to bychom měli." S tím rušičkou projede menší otřes a stroj definitivně zhasne.
"Opravím ho nebo příště vymyslíme něco nového?" zeptá se Missy.
"Uděláme obojí, ať si Dalekové užijí," řekne River a všichni se rozesmějí.


10 – NEZNÁMÝ

18. února 2018 v 17:51 | Václav Hess |  3. série
River sedí na terase a hledí ven. Před ní jsou kilometry mořské hladiny. Ničím nerušené, nikde žádný nepřítel nebo kaz. River prolétne hlavou jen jediné. Všechno je příliš krásné na to, aby to vydrželo. Město se pomalu začínalo plnit novými obyvateli. Každý Pán času si vytvořil několik dětí. Atlantida sice má svoje limity, ale nikomu se je ještě nepodařilo zjistit. Podle odhadů má město kapacitu několik stovek tisíc obyvatel. Jich ještě není ani stovka.
River pomalu vstala a vydala se pomalou chůzí napříč celým městem. Ne tedy, že by měla nějaký cíl, ale ten klid se musí nějak využít. Najednou dojde až k místnostem, které dočasně fungují jako škola. River zaslechne jak Missy dokončuje svoji představu o dětské pohádce "A jestli neuhořeli, tak tam hoří dodnes".
River rychle strčí hlavu do místnosti s červeným kobercem a dřevěným obložením. "Děláš si ze mě srandu, tohle vyprávíš dětem?"
Missy se jen nevinně usměje. "Chtěla jsi přeci, abych jim dělal chůvu."
River pohlédne na skupinku dětí, které strachy ani nedýchají. "Děti by měly ale po pohádce usnout. Tyhle ale vypdají, že se tři budou bát jít do pokoje sami," řekne River naštvaně.
Missy ale pokrčí rameny. River prolétne hlavou jen jediná myšlenka. Dát tu ženu k dětem byla velká chyba. Znovu zavře dveře a odejde pryč. Cestou potká Rose, pozdraví ji a hned jí řekne, aby Missy vystřídala. Sotva ale pomyslí na to, že už by mohl být klid, přiběhne k ní nějaký černovlasý muž. Celý zadýchaný se opře o zeď a snaží se něco rychle říci, i když efekt je úplně opačný.
"Dýchej a klidně nebo z toho budeš regenerovat," řekla River pobaveně.
Muž ještě několikrát zkusí vykoktat nějaké slovo, než se mu podaří říct: "Nováček….u brány…..zraněný."
River mu poděkuje a vyrazí na cestu. Projde třemi chodbami a vyjde u brány, která je opět otevřená dokořán. Stráže tam stojí u nějakého muže, který vypadá, že má za sebou dlouhou cestu. "Kdo to je?" zeptá se River jednoho z mužů. Ten ale jen pokrčí rameny a ukáže na neznámého. Ten hned otevře ústa a ukáže useknutý pahýl jazyku. Doktorka překvapeně zalapá po dechu. Vytáhne psychopapír a podá ho neznámému. Ten si vezme věc do rukou a chvíli na ni jen hledí. Potom to ukáže River a čeká. Doktorka se podívá na písmo, které se tam objevilo a přečte jen jediné slovo "Rani".
"To ti udělala ona?" zeptá se muže. Stačí jediné pokývnutí hlavou a je jí vše jasné. Neznámý utekl od Rani ale ona mu před tím ještě stačila vyříznout jazyk. "Potřebujete ošetřit?" zeptala se rychle a sledovala jeho poškrábané ruce. Muž jen zakroutil hlavou. River tedy rozkázala aby ho dovedli do nějakého volného pokoje a sama šla dál.
Trvalo jen několik minut, než se rozezněl poplach. "Co se stalo?" zakřičela doktorka na jednoho z vojáků.
Muž zastavil a pohlédl na ni. "Objevila se tu nemocná žena".
River věděla, co je tak vyděsilo. Pánové času měli jen několik málo nepřátel a nemoci mezi ně nepatřili. To, co se dostalo mezi ně, muselo být něco podivného. Rychle proběhla chodbami zastavila se u místnosti, která v této situaci sloužila jako ošetřovna. Uvnitř bylo několik vojáků a několik dalších jich leželo na postelích.
"Co máme dělat?" zeptá se jí jeden z vojáků. River ale jen pokrčila rameny. Moc tím ničemu nepomohla, ale tím se teď nemůže zabývat. Musí rychle zjistit, co se to tu děje. Najednou se ale stěny města dají do pohybu. River se otočí a hledí na zábranu, která zakryla východ. Stali se vězni ošetřovny a nemohli ven. River napadne jen jediné, rychle vytáhne z kapsy mobil, prostě zavolá Jenny nebo Rose a řekne jim, že se ošetřovna zbláznila. Sice to bude znít, jakoby se spíše zbláznila ona, ale to teď nemohla řešit.
Mobil je ale bez signálu, to by také nemělo být možné. Jsou ale ve městě, které pluje na vodě, tady je možné asi už všechno.
"River?" ozve se něčí hlas s chodby.
"Jsme tady, já a několik vojáků" zavolá rychle doktorka.
"Všechny východy jsou uzavřené, nemůžeme nikam odejít," ozve se hlas, který zní jako Jenny.
River si sedne na zem. Takže to není porucha jen na ošetřovně, ale nejspíše to zasáhlo větší část města. Jak ale mají zavolat pomoc?
Najednou se jeden z vojáků skácí k zemi, jako by ho zasáhlo neviditelné kladivo. River k němu dojde a podívá se na něj. Muž vypadá zdravě, až na to, že mu teče krev z nosu. Doktorka projde kolem nemocných a najde další tři podobné případy. Nemoc tedy postupuje.
River rychle projde místností a zastaví se až u shluku krystalů. Tohle místo neslouží jako ošetřovna náhodou, už dříve k tomu sloužila a zachovalo se tu mnoho přístrojů. Musí jen počkat až je někdo zachrání a mezi tím možná dokáže pomoci nakaženým.
**
Jenny se rozhlédne kolem sebe. Už možná půl hodiny trčí v jedné chodbě, ona a muž bez jazyka. Jak si má s takovým materiálem zachovat duševní zdrav? Pohlédne na muže, který se přesně v tu chvíli skácí k zemi. Jenny rychle vstane ze svého místa a doběhne k němu. Co má ale dělat?
Muž sebou několikrát škubne a zemře. Najednou jeho tělo obestře zlaté světlo. Tvář pomalu nabírá nové rysy a mění se i jeho tělo. Je sice pořád svalnaté ale prostě jinak, než před tím. Jenny na něj vyděšeně hledí. Muž pomalu vstane a usměje se na ní.
"Ty jsi věštec?" zeptala se rychle dívka.
Věštec jen přikývne a zasměje se. "Takže už můžu mluvit a dokonce i odejít" řekne pobaveně. Tentokrát je to Jenny, kdo může komentovat pobaveným hlasem: "Je zavřeno, zdí ani ty neprojdeš."
Věštec se zastaví před zdí a čeká, trvá jen několik vteřin a přepážka se dá do pohybu. Muž se usměje a řekne jen: "Tohle byla zábrana proti šíření viru, sice jsme s něčím takovým nepočítali, ale rozhodně nás to nezastaví." S tím se k ní otočil zády a odešel ven.
Jenny za ním běžela, ale nějak se mu podařilo se dokonale ztratit. Nemohla zjistit, kam zmizel. Místo toho se raději vrátila ke dveřím ošetřovny. Dveře byli otevřené a přímo před nimi stála River.
**
"Co se tu stalo?" zeptala se Doktorka. "Ten neznámý muž byl Věštec. Zábrany se ale znovu otevřely a on odešel. Co to vlastně mělo být? Proč se ty dveře zavřeli?" dívka mluvila strašně rychle, ale River všemu rozuměla.
"Ten virus aktivoval obranu města, sama Atlantida zabránila tomu, aby se ta nemoc šířila," odpověděla klidně.
"Co ale uděláme s tím všivákem? Nemohl to být on, kdo roznesl ten virus?" zeptala se rychle Jenny.
"Musel to být on, ale jejich plány se jim nezdařily, chtěly nakazit celé město, ale to se jim nepovedlo," řekla River a rychle vyběhla ven. Musí ho najít nebo bude ve svém plánu pokračovat.
Obě ženy proběhly ven a snažily se Věštce najít. Nakonec jim ale pomocnou ruku podal jeden z vojáků. Věštec se dostal k hlavnímu ovládání Atlantidy. River, Jenny a Missy, která jim přišla také pomoci, zůstaly stát před uzavřeným vchodem.
"Jak ho dostaneme ven?" zeptala se River.
Missy se zlomyslně usmála a řekla jen: "Pustíme k němu nějaké kamarády a on ještě rád vyběhne ven." S tím vyndala z kapsy malou lahvičku a prostrčila jí vzduchotechnikou do malé místnosti. "Musíme mu nějak odstřihnout zdroj světla, ale jen v tamté místnosti, zbytek prostor musí zůstat osvětlený."
River jen přikývla a vyndala malý sáček. Nabrala z něj nějaký tmavě modrý prášek a hodila ho do stejného otvoru, kde zmizela i lahvička od Missy. Několik vteřin se nic nedělo a potom se ozval křik. Missy začala tančit jakoby to byla nějaká hudba.
"Co vlastně bylo v té lahvičce?" zeptala se River a otočila se k Missy.
Ta se jen usmála a zazpívala jen dvě slova: "Vashta nerada."
"Au!" řekla jen Jenny a zatvářila se zhnuseně. Vashta nerada byli drobní brouci, kteří se zdržovali ve tmě a spořádali jakéhokoliv živého tvora, který měl tu smůlu a narazil na ně.
Počkali několik minut a potom dveře otevřeli. Ven s křikem vyběhlo něco krvavého, co mlhavě připomínalo člověka. Věštec se prohnal kolem nich a s třeskem skla vyskočil z okna.
"On to přežil?" zeptala se vyděšeně Jenny.
"Brouky přežil, ale pád do moře už rozhodně ne."
Zvláštní trojice potom opustila řídící místnost a vrátila se ke své obvyklé práci.


9 - ROZHODNUTÍ

18. února 2018 v 17:50 | Václav Hess |  3. série
River proběhla chodbami TARDIS. "Jacku!" vykřikla a rozrazila jedny z modrých dveří.
"Jsem tady," ozvalo se za ní a Jack k ní doběh. "Co máš na hlavě, to se ti splašil fén?" zeptal se opatrně.
"Až tady kapitán cvok..." začne Missy, která se také objeví ve dveřích.
"Harkness!" vyštěkne Jack a vrhne na ní zamračený pohled.
"Dobře, tak malý roztomilý vojáček nám zase ukázal jak umí být ohleduplný," začne Missy, ale River ji přeruší mávnutím ruky.
"Musíme už letět nebo nás ani stroj času nezachrání."S tím nechá oba v jejich dohadování samotné a odejde do řídící se místnosti. Tam zatáhne za páku a TARDIS se dá do pohybu.
**
"Už jsme tam?" ozve se hned po otevření dveří Jack. Před jejich očima se objevila vesnice, kterou River dobře poznávala, ale něco tu nebylo v pořádku. Budovy by měly nést stopy boje. Všechno ale bylo v pořádku.
"My jsme se asi trochu sekli," řekne River vystrašeně.
"Naše navigátorka zase asi není tak skvělá, jak si myslí," pronese uštěpačně Missy.
"Já za to nemůžu, to ta stará rachotina," řekne River a kopne do dveří.
V tu chvíli se ozve strojový hlas: "Ještě jednou to udělej a domů si poletíš sama."
Všichni tak raději vyjdou ven. Jestli přišli pozdě, tak se už nemůžou vrátit. Mohli by tím způsobit mnoho problémů. Po několika krocích je zastaví nějaký vojá. "Co tu chcete?"
Doktorka mu odpoví jako první. "Hledáme Lina a jeho snoubenku Hay Lin"
"Myslíte královnu Hay Lin?" zeptá se voják.
"Ano, přesně tu," řekne River a začne počítat s nejhorším.
"Kolik let je z ní královna?" zeptá se místo ní Jack.
"Už téměř dvacet let," řekne muž a začne se tvářit trochu divně.
"River!" ozve se výkřik těsně za jejich zády. Všichni nadskočí leknutím a otočí se. Přímo za nimi běží Lin i když vypadá starší. Místo chlapce vidí muže, který má už téměř své nejlepší časy za sebou. "Proč jste tenkrát nepřiletěli na svatbu? Hay Lin byla zklamaná, ale i tak to nechtěla odkládat," řekl Lin.
"Muselo dojít k nějaké nehodě," pokusila se River o omluvu, ale už bylo pozdě. Celou svatbu prošvihli a to ještě o pěkných pár let.
"Co se tady mezi tím změnilo?" zeptal se Jack a snažil se o úsměv, i když to spíš vypadalo jako by trpěl zácpou.
Lin se na místo toho usmál. "Narodila se nám Yuen a krampusové se stali našimi úhlavními nepřáteli."
"Takže jsme je tenkrát neporazili?" zeptala se River.
"Zničili jsme jejich pána ale množí se i bez jeho pomoci. Nikdy se ale ještě nedostali za hradby a vojáci je vždy hravě odrazí. Málokdy máme vůbec nějaké ztráty na životech."
Po jeho slovech se objevilo to trapné ticho. Lin ale rychle ukázal k paláci a nabídl jim aby se stali jejich hosty. Prošli tam městem, které se za dobu jejich nepřítomnosti rozrostlo. Palác byl ale pořád stejný.
"Jak se daří císaři?" zeptala se Missy.
"Můj otec zemřel," řekl pouze Lin a dál o tom nic neřekl. Mlčky potom prošli palácem a zastavili se až v rozlehlém sále. River hned spatřila Hay Lin, která se samozřejmě vůbec nezměnila. "Ahoj," zavolala Doktorka a rozběhla se k ní.
Obě se objaly a Hay Lin jen řekla "Proč jste tu nebyli na svatbu?"
"Za to může TARDIS," řekl Jack a také ji objal.
Hay Lin celá zrudla a ukázala na dívku, která stála po její pravici. "To je Yuen, má dcera."
Dívka se na ně usmála a všichni si všimli, že je velice podobná své matce. Světlé vlasy si ale nebarvila na růžovo, nýbrž je nechala tak, jak je příroda vytvořila. Několik vteřin jen stáli na místě, než přišla služebná a všechny je uvedla na terasu, kde byl již připravený čaj. River několik minut vyprávěla o tom, co všechno si připravila pro svatbu, kterou později prošvihla o dvacet let. Z dalšího vyprávění je ale vytrhl zvuk válečných rohů.
"To sou krampusové!" vykřikla Hay Lin a rozběhla se za vojáky.
Náhle poklid paláce skončil a vše se dalo do hektického tance. River běžela spolu s vojáky na hradby a vyhlédla na krampuse, kteří se blížili přímo k městu. Byly jich tisíce. "Zažili jste někdy takový útok?" vykřikla na Hay Lin.
Ta jen zavrtěla hlavou, za pár vteřin jen dodala, "Nikdy jich nebylo tolik".
Bojovníci nabili katapulty a začali střílet. Později vzlétla i první salva zápalných šípů. Postup nepřátel se zpomalil, ale to trvalo jen pár minut. Potom se řady nepřátel daly do zběsilého běhu. Hned jak se první z nich dotkly hradeb, ozvaly se výbuchy, které zdivo poničily. Mezi krampusy se ale objevilo i něco zvláštního, vysoká postava, která všechny převyšovala vzrůstem. Srst tvora nebyla hnědá ale béžová, více podobná lidské kůži.
"Co to má být?" zeptala se River Hay Lin, ta ale jen pokrčila rameny. Doktorka se rozeběhla zpět k TARDIS. Rozrazila dveře a rychle uvedla vše do pohybu. Stroj prolétl nad bojištěm a zastavil se až nad zvláštním krampusem. River udělala několik fotek a pak se vrátila zpátky. Otevřela dveře a zakřičela, aby Hay Lin a Lin šli za ní. Potom jim snímky ukázala. "Víte kdo to je?" Lin i Hay Lin ale řekli totéž, nikdy před tím toho tvora neviděli.
Náhle se ozval velký výbuch a brána města se rozlétla na kusy. Dovnitř vešel onen zvláštní tvor, jeho vojáci zůstali venku. "Hledám vašeho panovníka, kde se ta krysa ukrývá." zahřměl netvor.
Lin otevřel dveře TARDIS a postavil se před něj. "Já jsem císař."
"Pokloň se svému vládci Yinkizovi nebo vezmu tvou duši a budeš se celou věčnost škvařit v pekle."
Lin se ale bytosti nezalekl. "Nevím co jsi zač a co ti dává právo nám dávat rozkazy, ale my se před tebou klanět nikdy nebudeme."
Yinkiz se rozesmál. "Jsem královské krve a po svém otci mám božský původ. To je více, než čím se můžeš chlubit ty."
"Kde jsi přišel ke královské krvi?" zeptala se ho River.
Netvor se k ní otočil a ušklíbl se. "Nebudu se bavit s nějakým člověkem."
Tentokrát se rozesmála Doktorka. "Nejsem člověk, asi zase nejsi tak skvělý, jak si myslíš."
Yinkiz vycenil mohutné tesáky. Svaly na jeho rukou a nohou se napjaly, jako by se chystal ke skoku. Nakonec se ale uvolnil a řekl: "Když jste před dvaceti lety utekli, tak vás můj otec pronásledoval. Měl ale ještě dost času, aby našel sestřenici císaře a splodil s ní mě. Zrodil jsem se, abych vedl náš druh do boje, ale musel jsem nejdříve dospět. Dnes nastal můj den."
River hleděla na Yinkize před sebou, byl to tedy hybrid. Rychle vytasila pistoli a bytost skočila dopředu. Všichni viděli, jak strhla Lina na zem a všichni slyšeli i křupnutí kostí. River po netvorovi vystřelila a zasáhla ho do hlavy, už ale bylo pozdě. Hay Lin proběhla bojištěm a klekla si vedle svého manžela. Lin otevřel oči a naposledy jí políbil, potom zavřel oči a zemřel.
River se zastavila u mrtvého netvora a prohlédla ho, chtěla se ujistit, že je opravdu poražený. Krampusové se stejně jako minule, rozeběhli pryč. Nic je tu nedrželo a ani je dál nehnalo do útoku. Stejně jako zemřel jejich první vůdce, zemřel i ten druhý. To byla ale jen malá útěcha pro národ, který ztratil svého vládce.
**
Pohřeb Lina byl sedm dní po jeho poslední bitvě. Velký obřad plný květů, pěvců a kněžek ale nebyl útěchou pro Hay Lin a Yuen. Obě dívky jen tiše plakaly u těla zabitého vládce. Draze museli zaplatit za vítězství nad krampusy.
Jack přišel k Hay Lin a objal ji. "Mohli byste letět s námi na Atlantidu?"
Dříve než odpověděla přišla i River Song. "Obě jste tam samozřejmě vítané."
Hay Lin ale zavrtěla hlavou. "Musím tu být, musím být u hrobu svého manžela. Nemůžu ho opustit i když Jacka miluju a vždy milovat budu. Lin byl skvělý muž a navždy bude mít místo v mém srdci, ale i on věděl, že miluji Jacka." Když domluvila byl to právě on, kdo ji znovu objal.
River se smutně usmála "Kdyby sis to rozmyslela nebo potřebovala pomoc, nechám ti tu psychopapír. Můžeš mi s jeho pomocí poslat kdykoliv zprávu."
Hay Lin přikývla a znovu se podívala na Jacka. "Mohl bys tu ale zůstat s námi."
Ten ale zavrtěl hlavou. "Moje místo je ještě u Pánů času, ale jsme dva nesmrtelní, jednou sem přiletím a už se mě nezbavíš".
"Jsme tř,i" opravila ho tiše Yuen.
"Cože?" zeptala se River.
Dívka se usmála. "Jsem dcera stvořitelky Gallifrey, takže jsem i já nesmrtelná. Několikrát jsem ošklivě spadla z koně a pokaždé se mi téměř nic nestalo."
"Škoda, že tě nemůžu podrobit několika testům," řekla River zaujatě. "Můžeš, pokud budeš souhlasit s tím, abych s tebou letěla."
Hay Lin se na ní překvapeně obrátila. "Cože?"
Yuen se ní vzdorně zahleděla. "Nechci zapomenout na otce, ale ani nechci seschnout u jeho hrobu."
Hay Lin tedy přikývla a bylo domluveno. River, Jack, Yuen a Missy tedy vešli do TARDIS a vydali se na cestu.


8 – ÚTOK

18. února 2018 v 17:48 | Václav Hess |  3. série
River se rozhlédne po lese. Všechny stromy vypadají prakticky stejně a za každým z nich se může skrývat nějaké nebezpečí. Co tu vlastně dělali zpovědníci? Ticho přeci bylo poraženo.
"Nad čím přemýšlíš?" ozve se najednou Hay Lin.
"Nad zpovědníky. Jak se sem vlastně dostali?" pronese tiše a sleduje ptáka, který vzlétá z jednoho ze stromů.
"Třeba to byly jen podobné bytosti a ne přímo členové Ticha," navrhla Hay Lin.
"Zpovědníci jsou pouze u Ticha, nikde jinde je nenajdeš," odpověděla River. Náhle jeden z vojáků zakřičel a padl na zem. Doktorka sesedla z koně a doběhla k němu. Tváří dopadl na zem, nijak se nesnažil svůj pád mírnit. River ho obrátila a pohlédla do jeho tváře, vypadalo to jakoby za pár vteřin zestárl o několik let.
"To byli stíny" řekl jim Lin.
"Jaké stíny?" zeptala se ho River. Vytáhla sonický šroubovák a vyzkoušela okolí. Nikde tu nebyl žádný stroj.
Lin se sehnul a dotkl se ztýrané tváře mrtvého. "Stíny jsou bytosti, které kradou životní energii, ale už dlouho na ně nikdo nenarazil."
"Dá se jim nějak bránit?" zeptala se Hay Lin.
"Existují na to amulety, ale museli bychom se vrátit do paláce," odpověděl Lin.
"Na to nemáme čas, když to nezabije nikoho dalšího, tak se stíny zabývat nebudeme," řekla River a nasedla zpět do sedla koně. Hay Lin jen zavrtěla hlavou, ale neřekla ani slovo.
Celý zástup se tak dal znovu do pohybu. Stromy kolem nich byly čím dál tím starší, vzduch byl cítti zatuchlinou a přibylo i vlhkosti. Brzy se kolem vyšlapané stezky začala objevovat jezírka a zpola zadušené potůčky. Voda se řítila po kamenech a mizela v záplavě bahna a shnilých větví. Cesta ale začala brzy stoupat a z potoků se stali malé vodopády. Dostali se až do míst, kde stromy bojovaly o poslední zbytky úrodné půdy. Po několika kilometrech to vše nahradila skalnatá pustina.
Lin jim řekl, že zbytek cesty musejí absolvovat pěšky. Všichni tak sesedli a vzali si zásoby na dalších několik hodin pochodu. River šla vedle Hay Lin, za nimi šel Lin a zbytek vojáků.
"Jak jsi se vykroutila z toho, že nestárneš?" zeptala se dívky River.
Ta se nadechla a na její tváři vykvetl úsměv. "Akihiro jednou prohodil, že už jsem dospělá a mohla by ze mě být skvělá posila jeho harému. Lidské se dají oklamat, protože to sami chtějí."
River jen přikývla. Hay Lin sice nestárla, ale lidé ji viděli takovou, jakou ji vidět chtěli. To by ale dlouho nevydrželo a celá iluze by tím skončila.
Najednou ale její oči spočinuly na zvláštním úkazu. Proti záři slunce se ukázal stín, který spíše vypadal jako velká pavučina, kterou odnáší vítr.
"To je stín!" zakřičel jeden z vojáků a vytasil meč. River místo meče použila sonický šroubovák. Stín ale zmizel a nikdo nevěděl kam. Dalších pár metrů cesty se všichni otáčeli a hledali další stíny, ale brzy došli k cíli cesty. Před jejich očima se objevilo ústí obrovské jeskyně. Vchod i stěny nesly jasné stopy obrovských drápů.
"Tohle nevytvořila příroda, ale nějaké obrovské zvíře," řekla River a rukou přejela po ostrých hranách.
Hay Lin stála vedle ní a hleděla do tmy, která se rozprostírala před nimi. "Máme jít dovnitř?" zeptala se váhavě.
"To asi budeme muset." odpověděla River a vyrazila jako první. Jejich kroky se jasně nesly a ozvěna jim dávala nový život. Došli až do rozlehlého sálu. Přímo před nimi tam na kameném stolci leželo žulové vejce.
"Tohle je jako všechno?" zeptal se jeden z vojáků, když se prostorem rozlehl dračí řev. Všichni se otočili zpátky k východu, kde se ukázal obří ješter. Hadovité tělo se protáhlo chodbou a blížilo se k nim velkou rychlostí.
"Jak se tam ta potvora mohla objevit?" vykřikl Lin.
"Musel být venku na lovu" odpověděla mu River a vyndala z pouzdra pistoli.
Hay Lin mezi tím popadla vejce a ukryla je v brašně, kterou si nesla na zádech.
Lin na draka zaútočil a sekl mečem po jeho žlutých očí. Zvíře se zvedlo na zadních a vydalo hlasitý řev. River se prosmýkla kolem zvířete a Hay Lin ji následovala. Obě se dostaly k východu.
"Všichni ven!" zavolala Doktorka a v rukou se jí objevil nějaký stříbrný předmět. Vojáci rychle vyběhli ven, ale drak je chtěl pronásledovat. River hodila oním tajemným předmětem a zasáhla draka do tlamy. Ozval se výcbuch a tuny kamení se daly do pohybu. Mohutné balvany rozedřely šupinatou kůži nestvůry a nakonec ji nadobro pohřbily.
Všichni se rozeběhli a kašlali kvůli prachu, který se zvedl všude kolem nich. Doběhli až na místo, kde si všichni sedli na zem. Kolem nich byly menší stromy, které bojovaly o poslední zbytky vody a úrodné země. Hay Lin vyndala vejce a dala ho na zem.
"Jak ho tedy zničíme?" zeptala se neadresně lidí kolem sebe.
"Vezmeme ho do paláce a naši učenci si s tím poradí," řekl Lin a vzal vejde do rukou. Už se ale blížil večer a tak zpáteční cestu odložili až na ráno. Přes noc zůstali na místě a s východem slunce vyrazili. Nyní se jim šlo lépe, protože je stezka vedle dolů z hor a blíže do kraje, který Hay Lin a Lin dobře znali. Po dvou zastávkách se dostali znovu do lesa, kde potkali zpovědníky. Jejich mysl opět ovládl strach a ostražitost. River se neustále rozhlížela po stromech a všimla si tak jako první tvora, kterého se obávala. Zpovědník se držel horních větví stromů a nejvíce tak připomínal nějakou šerednou opici.
"Pořád na něj musíte hledět!" vykřikla hned. Polovina vojáků se samozřejmě podívala na ní. "Nesmíte ho spustit z očí nebo na něj zapomenete!" vykřikla naštvaně a vojáci ji konečně poslechli. Zpovědník se zhoupl na větvích a zmizel za kmenem stromu.
"Na co čekáme?" řekla Hay Lin a všichni se k ní otočili.
"To nevím" řekl Lin a znovu vyrazili. Udělali ale jen několik kroků, když na ně zaútočil zpovědník. Strhl jednoho vojáka z koně a zlomil mu vaz. Potom opět zmizel mezi stromy. Skupinu tížilo napětí, ale díky schopnostem jejich nepřátel si nikdo z nich nepamatoval důvod. Ušli dalších několik metrů, když se bledá bytost objevila přímo před nimi. Tentokrát ale podcenil svou údajnou kořist. Jeden z bojovníků s tmavou kůží ho zasáhl prakem. Zpovědník se zakymácel. River těch pár vteřin stačilo k tomu, aby vytasila pistoli a vystřelila. Její soupeř se znovu zakymácel a spadl na zem. Jeho mrtvolu nechali na místě a pokračovali po stezce, která byla stále upravenější a upravenější. Dostali se z lesa a vzhlédli k městu a velkému paláci.
"Takže jsme všechno přežili a můžeme plánovat svatbu," řekl Lin vesele.
River se na něj podívala a místo budoucího panovníka, viděla jen zamilovaného chlapce, kterému se splnil jeho sen. Musel malou Hay Lin opravdu milovat.
Lin jako první projel bránou a vkročil do změti budov. Projeli městem a blížili se k paláci. Vesničané se shlukovali u svých domů a hleděli na ně. Zvěst o jejich cestě se musela rozšířit. Nikdo z nich ale nic neřekl ani neudělal. Došli tak v poklidu k paláci, kde je v doprovodu stráží přivítal Akihiro.
"Zničili jste vejce?" zeptal se hned po pozdravu, z kterého čišelo napětí. Rukama si srovnal dlouhý rudozlatý oděv.
"Ne" odpověděl pouze Lin a sáhl do vaku, který nesl na zádech.
Císařova tvář se zkřivila vztekem. "Nikdo neřekl, že máte tu věc nosit sem!"
"Nevíme, jak to zničit a tak by nám mohli pomoci zdejší učení lidé," řekl Lin a nechápal, jak může jedno vejce císaře tak rozčílit. Přeci to bylo jen jedno vejce, ne nepřátelská armáda.
Akihiro ale odešel a už jim nic neřekl. Lin dal pokyn strážím, aby uvedli jejich společníky do pokojů. Potom spolu s Hay Lin a River prošli palácem přímo do síní učenců. Tmavé chodby zde končily velkou knihovnou, kde se nahromadily znalosti desítek generací. Některé svitky a knihy pocházely přímo od panovníků. Najít jste tu mohli poznatky o všech tvorech, kteří na planetě žili. Několik knih ale obsahovalo i celý rodokmen Linovy rodiny. Ten řekl, že jméno Hay Lin se tam brzy také ukáže, ale to až po svatbě. Hay Lin to doprovodila veselým úsměvem. Vejce získali a tak nic nebránilo tomu, aby zpečetili svou lásku.
Lin zastavil jednoho starce s dlouhými vousy, které sahaly málem až k zemi. Dal mu vejce a řekl mu vše, co věděli, a nebylo toho mnoho. Stařec se uklonil a zmizel v jedné z místností. River hleděla na dřevěné dveře a čekala na výsledek. Za několik vteřin se ozval výkřik. Doktorka jako první otevřela dveře a viděla mrtvolu muže. Jeho ruce vypadaly, jako by je spálil nějaký oheň. Na dřevěném stole leželo vejce a otřásalo se. Na žulové skořápce se objevovaly trhliny a pomalu se rozšiřovaly.
"Něco se klube ven," zavolala na Lina a hleděla na věc před sebou.
Přiběhl i Akihiro, jeho rozčilený výraz mluvil za vše. "Neměli jste sem tu věc nosit. Proroctví mluvilo jasně!" zahřměl a šel k vejci, ze kterého vyšlehlo světlo. Císař zakřičel pouze: "Zlo se dostalo ven!"


7 - DRAČÍ KLÍČE

18. února 2018 v 17:46 | Václav Hess |  3. série
River Song jako první rozrazila dveře. Kolem nich mezitím zavládl dokonalý zmatek. Strážci chtěli chránit svého pána a tak vtrhli do místnosti a uviděli žulové vejce, které se definitivně rozpadlo. Z rudého světla vypluly obrazy obrovského stvoření. Mohutné paže pozvedly jednoho z vojáků a roztrhly ho na dvě části. Hay Lin zaječela a couvla. Mohutná hlava s rohy se otočila k jedinému východu. Na kamennou podlahu dopadly chlupaté nohy s mohutnými drápy.
"To je vládce krampusů!" zakřičel Akihiro a vytasil meč. Strážci ho ale odstrčili a chystali se na boj s nepřítelem, který byl vyšší než oni. Stvoření vydalo vzteklý řev a vrhlo se na prvního muže. Stačilo jen několik vteřin a voják skončil na zemi v kaluži vlastní krve.
"Ústup!" zakřičela River a všichni jí následovali, dokonce i Akihiro.
Krampus vyběhl na chodbu a kopl do jednoho vojáka. Prostorem se rozlehlo hlasité křupnutí kostí. River na stvoření vystřelila ale nepoznala, že by kulka napáchala na chlupatém těle nějaké škody. Museli utéct nebo je ta příšera všechny zabije.
"Nemáš u sebe druhou bombu?" vykřikla Hay Lin.
"Nemůžu přeci vyhodit do povětří celý palác," odpověděla jí River.
"Můžete, dávám vám povolení" vykřikl Akihiro.
River se otočila ke krampusovi a zahlédla něco strašného. Těla zabitých se zvedla na nohy a začala se měnit. Na hlavách jim vyrůstaly rohy a jejich kůže mizela pod hustou vrstvou hnědé srsti. Doktorka už nezaváhala ani minutu a bombu hodila dopředu. Všichni se rozeběhli, proběhli po schodišti do spodního patra. Několik vojáků šlo varovat sloužící a zbytek obyvatel paláce. Ozval se tlumený výbuch a kus podlahy se propadl.
"Toho jsem se bála" řekla River a hleděla na spoušt kolem sebe.
"Podívej se dopředu!" vykřikla Hay Lin.
Doktorka se podívala před sebe a viděla jak se sutiny daly do pohybu. Z kamenů se vysunuly rohy a potom velká šeredná hlava s velkými čelistmi. Krampus se rukama chytil okraje díry a vysoukal se nahoru. Za ním následovalo několik jeho menších sluhů.
"Tak, kolik máme ještě pokusů?" zeptala se River a rozhlédla se.
"Kolik budete chtít, ale musíme se dostat ven," řekl Akihiro.
Až v této chvíli si Doktorka všimla změny v jeho chování. Najednou se choval přátelsky, když na něj vypustili velkou chlupatou příšeru.
"Můžeme tedy vyrazit?" zeptal se Lin a po jejich souhlasu se rozeběhli ven. Tam se už shromáždil zástup sloužících i se svými osobními věcmi. Nikdo nepočítal s tím, že by se do paláce vrátili. Všichni rychle nasedali na koně a menší vozy a odjížděli. Akihiro jim vysvětlil, že nedaleko hlavního paláce je pevnost. Sice v ní není mnoho vojáků, ale na obranu by to mělo nějaký čas stačit. Mezi tím pošlou posily, aby démony porazili.
River se naposledy ohlédla a viděla vládce krampusů, jak vítězoslavně stojí na věži a hledí na ně. Tohle bylo přesně to, co chtěl. Získal pevnost a první vojáky.
Blížili se ke kraji vesnice. Doktorka se dostala blíže k císaři. "Musím vás na pár minut opustit," řekla jen a čekala na jeho odpověď.
"Dobrá, pošlu i jednoho vojáka, abyste potom dorazili do pevnosti."
River jen přikývla, připojil se k ní jeden voják a společně vyrazili menší uličkou směrem k druhé bráně. Doktorka zahlédla obrysy TARDIS, která ve středověce působící vesnici vypadala více než nezvykle, ale díky filtru vnímání si jí lidé nevšímali. River otevřela dveře a pokynula rukou, aby ji voják následoval.
"Kde přesně je pevnost?" zeptala se a čekala pár minut, než muž překonal počáteční šok. Potom jí na monitoru ukázal polohu pevnosti. River nastavila souřadnice a TARDIS se dala do pohybu. Stroj času prolétl prostorem a během několika vteřin se dostal k cíli. River vyšla ven přesně ve chvíli, kdy Akihiro varoval strážce.
"Tohle bylo skvělé načasování, jsi žena mnoha talentů" řekl císař.
Doktorka se jen usmála, ale opravdu se rozesmála, až když viděla radost ve tváři Hay Lin. Po dlouhé době viděla před sebou cestu domů.
"Tak jak znělo celé proroctví?" zeptala se River Akihira.
Muž se jí poprvé uklonil. "Bystrost tvého lidu je bezbřehá. Proroctví dává možnost jak zlo porazit. Musíme dát dohromady tři klíče a zavřít s nimi bránu," řekl muž.
"První už máme" řekla Hay Lin.
Lin se jí uklonil a dodal: "Další dva mají zbývající kněžky kitsune".
"A ty najdeme jak?" zeptala se okamžitě River.
"Ony sami nás vyhledají, až to budeme opravdu potřebovat," řekl císař a pohlédl směrem k paláci. Náhle jeho tvář zbrázdil výraz dokonalé hrůzy. "Krampusové zapálili město!" vykřikl a začal dávat rozkazy vojákům. Za několik minut bylo vidět plameny, které stravovaly vše, co našli. Trvalo další dvě hodiny, než krampusové přišli na dohled pevnosti. River a Akihiro zděšeně hleděli na hordy nepřátel, které se blížili.
"Ty kněžky už by měly přijít," prohodila Hay Lin, sice šeptem, ale bylo jí i tak dobře slyšet.
"Máš pravdu, musíme něco udělat," řekla River a otočila s k císaři. "Kde ty ženy najdeme?"
Muž se na pár vteřin zamyslel a pak řekl jen: "Lin cestu zná, bude vám radit."
Lin se uklonil a ukázal pravou rukou na TARDIS. "Musíme ale vyrazit hned."
"Tak dobře" řekla River a luskla prsty.
Dveře červené budky se otevřely a umožnily jim vstup dovnitř. Stroj času prolétl prostorem a tentokrát i časem. River Song chtěla více času a tak se vrátila o půl hodiny v čase. Do chrámu tak doletěla v době, kdy v pevnosti teprve sledovala pochod krampusů. Lin vyšel ven a zdviženou rukou pozdravil ženu v bílém hávu. River vyšla hned po něm a rozhlédla se po upravené zahradě. Štěrkovitá cestička se linula jako řeka, která ústila v kruhovém vchodu chrámu kitsune.
River, Hay Lin a Lin prošli kolem bonsají a vešli do rozlehlé haly z bílého kamene. V křesle, které bylo podobné trůnu tam sedělo zvláštní stvoření. Nejvíce připomínalo lišku, až na bílou srst, modré znamínko na čele, které připomínalo hvězdu a několik dlouhých ocasů. River se je snažila spočítat a mohlo jich být osm nebo devět.
Stvoření vstalo a uklonilo se, potom klidným melodickým hlasem řeklo: "Jsem kitsune Maiko. Co vás sem přivádí?"
Doktorka si kitsuneho pozorně prohlížela. Nemohla poznat, zda se jedná o muže nebo ženu. Musí ho oslovit nějak neutrálně aby tvora neurazila. "Přišli jsme sem abychom tě poprosili o pomoc."
Zbytek za ni dořekl Lin: "Hledáme tři kněžky, které byly u mé kolébky, když jsem se narodil. Jednu z nich jsme našli ve vesnici u dračí jeskyně, ale její dvě sestry nemůžeme najít".
Kitsune kývl hlavou na znamení, že jeho slova slyšel. Pravou rukou se podrbal na bradě a zašeptal "Obě ženy jsou zde, v zahradě u nefritového vodopádu."
Lin se jako první uklonil a chystal se k odchodu, až potom River pochopila, že svou odpověd již dostali. Kitsune se s nimi už dál bavit nebude. Vyšli proto u chrámu a obešli zahradu. Nefritový vodopád nebylo jméno nějakého místa, šlo o malý uměle vytvořený vodopád se zelenou vodou. River u něj viděla dvě ženy.
Sice už za svůj život několik kněžek potkala, ale tyto byly nejpodivnější. Nesnažily se o cudné zahalení těla. Místo toho jejich oděv nedával moc prostoru pro fantazii. Lehké šaty z bílé látky spíše jejich přednosti zvýrazňovaly, než zakrývaly. Holou kůži měly pomalovanou divokými vzory. Jedna z nich si jich všimla a vstala ze země, její společnice ale zůstala sedět v trávě.
"Vítám vás v chrámu kitsune. Jak vám můžeme pomoci?"
Všichni se uklonili a až potom Lin řekl: "Hledáme tři klíče, abychom porazili vládce krampusů."
Kněžka se usmála a přitom ukázala špičaté zuby, které spíše připomínali vlka nebo lišku. Potom natáhla pravou ruku a podala jim klíč se slovy: "Některé stezky už jsou dané a nedají se změnit. Vezměte si tento klíč a konec bude blíže." Domluvila, odvrátila od nich pohled a vrátila se k vodopádu.
V té chvíli vstala druhá kněžka, která jim do té doby nevěnovala pozornost. Došla k nim natáhla pravou ruku, ve které byl třetí klíč. Na rozdíl od své společnice se neusmála, jen tiše zazpívala.

Tik Tak, běží čas
Tik Tak, ty zemřeš zas
Tik Tak, až zazní gong
Tik Tak, zemře River Song

S posledním slovem si od ní River klíč vzala. Všichni zůstali několik vteřin na místě, než se vědma otočila a odešla pryč. V tu chvíli z nich spadlo napětí a oni odešli zpět do TARDIS. River bez obvyklého komentáře nastartovala stroj času a všichni se vrátili zpět do pevnosti.
"Co se stalo? Vaše kouzlo nefungovalo?" ptal se ohromeně císař.
"Proč by to nemělo fungovat?" zeptala se Hay Lin.
Odpověděla jí ale River. "Vrátila jsem TARDIS přesně do okamžiku, kdy jsme odletěli. Císař viděl budku jen bliknout a byli jsme zpátky."
Hay Lin se zasmála, ale radost jI opustila, když pohlédla na blížící se krampuse.
"Kde je brána?" zeptala se Doktorka císaře.
Lin se usmál a prohodil: "Starší ženy Jsou jako cibule."
Hay Lin se ušklíbla. "Když se svléknou, tak začneš brečet?"
"Ne!" vyhrkl Lin a trochu se začervenal. Chtěl jí ještě odpovědět, ale řev krampusů se náhle ozval až příliš blízko hradbám.
"Jdete?!" vykřikla na ně River, která už v rukou držela mapu a stála ve dveřích TARDIS.
Oba ji dohnali a vběhli dovnitř. S tím se dal stroj do pohybu. Prolétli prostorem i časem, přímo k bráně. River se vrátila o pár minut, aby vše udělali ve správný čas. Vyběhli ven a stanuli před skalním převisem.
"Proč jsme se neobjevili přímo u brány?" zeptala se Hay Lin.
"Něco tomu brání. Stejně tak jsme se nemohli dostat k vejci s pomocí naší budky. To tě nenapadlo?" prohodila River.
"A tebe zase nenapadlo, co by tady mohlo rušit technologii Pánů času?" odpověděla dívka.
Doktorka jen pokrčila rameny a vyšla na cestu. Ušli ale jen pár metrů a už stáli před bránou.
"Tak jedeme!" vykřikla River a všichni tři vyndali klíče. Natáhli se k bráně a vložili je do tří otvorů. Křídla brány se dala do pohybu. Vchod se rozsvítil a bylo vidět zvláštní rudé světlo. Potom se brána zavřela a světlo zmizelo.
"To je všechno?" zeptal se ostražitě Lin.
"Nejspíše ano" odpověděla River a tak se vrátili do TARDIS. Stroj se dal do pohybu a přenesl je zpět do hrozící bitvy. Všichni vystoupili ven a vyšli na hradby.
Vládce krampusů se už blížil. Náhle se ale zapotácel a z jeho očí vyšlehlo rudé světlo, stejné jako bylo v bráně. S tím se zapotácel a padl do prachu. Krampusové kolem něj vydali směsici vyděšených výkřiků. Náhle neměli vedení, které je popohánělo celý jejich krátký život. Začali se rozbíhat do všech stran. Neohlíželi se jeden na druhého, tak skončila bitva o město.
Akihiro rozrazil bránu pevnosti a ukázal na bojiště. "Bitvu jsme vyhráli i když bez boje. Vím dobře, kdo to způsobil a kdo to zachránil," s tím ukázal na svého syna. "Synu připrav se, za tři dny se ženíš."
Hay Lin zavýskla radostí a vyskočila do vzduchu.
"Klid, třeba tou nevěstou nebudeš ty," řekla s úšklebkem River.
"Bude" řekl Akihiro vážně, i když mu cukali koutky úst.
"Budeš tu se mnou?" zeptala se smutně Hay Lin.
River přikývla. "Jen si pro něco doletím a pak už tu budu s tebou." S tím vešla do TARDIS a vzlétla.


6 - PŘÍCHOD ZLA

18. února 2018 v 17:44 | Václav Hess |  3. série
Rose se otočí na River. "To je Hay Lin?"
"Jak se jí to povedlo?" zašeptá Missy a hledí na ženu v honosných šatech, která by měla být jejich přítelkyní. Hay Lin je uvidí a usměje se na ně, ale ničím jiným nedá najevo, že by je poznávala. Společně s Linem dojdou až k císaři, před ním se ukloní a usednou ke stolu. Okamžitě je obklopí horda vysoce postavených lidí. River tak nemáš šanci, se k ní dostat blíže. Po pár minutách císař pozve tanečnice, které se s vějíři snaží vytvořit něco mezi tancem a divadlem. River sledovala jejich umění, ale za několik minut se otočila a mířila k Akihirovi. Proplétala se mezi návštěvníky, kteří ji vlastně ani nevnímali. Spíše sledovali tanečnice před sebou. River se tak dostala až k císaři, dokonce ani stráže jí nechtěli zabránit.
"Císaři, vy jste věděl, že Hay Lin není jen otrokyně. Proč jste nám tedy vyprávěl tu pohádku?" zeptala se přímo, bez nějakých řečí okolo.
Akihiro si toho také všiml, nejdříve kývl hlavou a nakonec řekl pouze: "Nařknout panovníka ze lži se u nás trestá vězením nebo rovnou popravou. Opomenu ale váš krok vedle, protože je vidět, že jste z daleka a líbíte se mi. Vícekrát vám ale podobné výpady odpouštět nebudu." River se mírně uklonila a čekala na jeho další slova a ta také přišla: "Můj syn mi pouze řekl, že přivede svou budoucí manželku. Stejně jsem to oznámil i strážím a všem okolo. Vůbec nevím, co můj syn zamýšlí, ale s jeho svatbou nesouhlasím."
"Proč ne?" zeptala se okamžitě River a hned toho zalitovala.
"Je to otrokyně, klidně si ji ode mě kupte a odejděte do vaší země. Lin si vezme ženu, která má postavení a ne nějakou vesničanku," odpověděl Akihiro a obrátil pohled k páru, který k němu hned zamířil.
"Ahoj, River," řekl pouze Hay Lin a usmála se, když viděla udivený výraz na Linově tváři.
"Odkud se znáte?" zeptal se okamžitě Lin. Jeho snoubenka se ale jen znovu usmála a neodpověděla.
Mluvit ale začal císař. "Mě by to také zajímalo a také bych chtěl vědět, jak ošálila princovo srdce," řekl Akihiro a hlas mu náhle zněl ostře. River si té změny všimla, ale vypadalo to, že ze všeho ještě vybruslí.
"Můžeme tedy odejít i s naší Hay Lin. Nechceme se plést do vašich věcí," rychle nabídla možnost, která by měla být výhodná pro všechny.
Hay Lin se ale rychle ohradila: "Tak to tedy ne, já se mám vdávat."
"Co Jack? Myslíš i na něj?" zeptala se rychle Rose, která se tu objevila neznámo odkud.
"Co ty a John? Myslíš někdy na Doktora?" vrátila jí to okamžitě Hay Lin.
"To je úplně něco jiného" vyhrkla Rose.
"Proč? Nemůžeš být s Doktorem, tak jsi s Johnem. Já nemohla být s Jackem i když na něj pořád myslím. Tahle planeta ještě nemá takové možnosti jako Gallifrey. Nemohla jsem prostě odletět!" vykřikla Hay Lin, ale to už se k nim otáčela řada hostů.
"Tak dost!" zahřměl Akihiro. "Tu holku si vemte s sebou a okamžitě zmizte!" jeho slova vyvolala dokonalé ticho.
Potom ale promluvil Lin: "Já ji miluji, i když má v jejím srdci místo i někdo jiný. Klidně zabiju draka, abych ji mohl mít po svém boku.".
Akihiro se náhle usmál, i když to vypadalo jako škleb šelmy, která se snaží zabít jehně. "Tak to také můžeš. Na vrcholku největších hor této planety je jeskyně. Najdeš tam draka, který stráží jediné vejce. Musíš to vejce zničit a máš na to pouze jeden pokus. Věštci vyslovili věštbu, která tě zavazuje. Pokud boj prohraješ, tak se z vejce vyklube vládce krampusů a otevře brány pekla. Pokud vyhraješ, můžeš si vzít tu holku."
Lin se uklonil a usmál se. Stál už v bitvách a nezalekne se ani draka. Potom ho ale něco napadlo. "Co kdybych se tomu tvoru nepostavil v boji?"
"Tak by tam čekal klidně dalších tisíc let," odpověděl Akihiro.
Lin vyšel ze sálu, Hay Lin šla za ním. River se rychle podívala na Rose a dala jí klíče od TARDIS. "Poletíte domů a všechno jim řeknete, já půjdu s nimi a pomůžu jim."
Rose se nadechla, aby něco namítla, ale River jí položila prst na pusu, aby ji zastavila. "Nemáme čas, ani my nemáme tolik času, abychom jím mohly plýtvat." S tím se otočila a běžela za Linem a Hay Lin.
**
Lin došel až do svého pokoje a začal se sluhy připravovat zbroj. Hay Lin se mezi tím měla připravit ve své ložnici. Náhle někdo zaklepal na dveře. "Dále!" vyhrkl rychle a ani se neohlížel po neznámém.
"Princi Line, chtěla bych jít s vámi a pomoct tak Hay Lin" řekla River. Sice ho žádala o souhlas, ale půjde s nimi i když souhlasit nebude. Princ ale souhlasil a tak bylo vše domluveno.
**
Hay Lin si oblékla něco mezi zbrojí a růžovými šaty, které se hodily k jejím vlasům. Sama si oděv navrhla a z velké části i vyrobila. Potom vyšla na chodbu a spatřila tam už Lina a River, jak na ni čekají. Společně prošli chodbami paláce a vyšli před hlavní bránu, kde už byli připraveni tři koně. Za nimi stáli ještě dva jezdci, kteří jim měli pomáhat. Celá skupina projela podhradím a projížděla mezi domy vesničanů. Několik jich vyšlo ven sledovalo zvláštní skupinu, ale nikdo je neoslovil. Dostali se tak v poklidu až ke konci vesnice. Cesta potom pokračovala do lesa, který je dovede až k prvním menším kopcům, které potom přerostou v největší pohoří na planetě. River zarputile mlčela, jízda na koni jí nepřinášela žádnou radost. Určitě se z toho nestane její oblíbený dopravní prostředek. Naštěstí cesta ubíhala i tak rychle.
Brzy se dostali až k nějaké vesnici, kterou ale nikdo neznal a ani na mapě nebyla zakreslená. River opatrně projížděla kolem zvláštních domů, které z velké části připomínali ruiny. Udělali ale jen pár kroků, když z jedné chatrče vyběhlo zvláštní stvoření. Připomínalo člověka, až na černou kůži a divoké žluté oči. Stvoření zastavilo přímo u jejího koně a prohlížel si ji.
"Kdo jste?" zeptalo se to stvoření.
"Já se jmenuji Doktorka, hledáme jeskyni, kde je drak," odpoví River a hledí do jeho podivných očí. Stoření jen přikývlo a ukázalo jí na jednu z cest, které se proplétaly mezi chatrčemi. River mu poděkovala a opatrně projížděli dál vesnicí. Brzy nechali chatrče za sebou a nahradili je zvláštní stany z kůží zvířat. Hay Lin si všimla podivného ptáka, který je sledoval až příliš bystře. V jednu chvíli ale vzlétl a dívka si všimla zlatého kroužku na jeho noze. Prostě jen zakroutila hlavou a nechala to být. River si ničeho nevšimla a tak ji neotravovala s něčím takovým. Nakonec se dostali až ke stanu, před kterým je čekala šamanka. Žena s tmavě hnědou kůží a očima, které vypadaly jako kočičí. Zahalená byla do vlčí kožešiny. V ruce držela hůl vyrobenou z kostí.
River sesedla z koně a došla až k ní. Uklonila se a stačila říct jen: "Jsem Doktorka, potřebovali bychom…," ale žena ji přerušila a pokynula jí, aby šli za ní. River jako první vešla do jejího stanu a rozhlédla se po změti kožešin a kostí. Uprostřed stanu bylo ohniště, v této chvíli v něm plál modro zelený oheň.
Šamanka si sedla na zem a natáhla ruce k podivným plamenům. Její hlas se rozezněl s nezvyklou silou, kterou byste od takové stařeny nečekali. "Vaše kroky jsou mi známy, proto nemusíte již dál hovořit. Já jsem byla tou, která pronášela věštbu nad kolébku prince Lina. Předpověděla jsem mu část jeho budoucnosti, ale vy jako cestovatelé prostorem i časem chápete, že něco nesmí být vyřčeno. Cesta za drakem bude složitější, než si myslíte. Temný vládce má mnoho očí a mnoho uší. Musíte kráčet ve stínu hor a nezapomenout na opatrnost. Vyjdete z vesnice vydáte se cestou, která vede proti proudu řeky."
River jí poděkovala a chystala se k odchodu, když jí šamanka chytila za ruku a pronesla slova:

Tik Tak, běží čas
Tik Tak, ty zemřeš zas
Tik Tak, až zazní gong
Tik Tak, zemře River Song

Doktorka se vytrhla z jejího sevření a vyběhla ven. Nechtěla se zabývat slovy, která už ale někde slyšela nebo viděla. Místo toho došla k Linovi a Hay Lin a přetlumočila jim slova věštkyně.
Chystali se k odjezdu, když stařena opět vyšla ven. "Vaše přítelkyně vyběhla ven příliš brzy, chtěla jsem vám ještě něco dát," řekla vědma a natáhla k nim ruku. Držela v ní zlatý klíč. Hay Lin si ho vzala a poděkovala. Stařena ukázal na nebe. "Blíží se noc, tak by bylo lepší, kdybste zůstali zde. Po západu slunce prochází lesem stíny." Všichni tedy souhlasili s její nabídkou. Věštkyně jim ukázala cestu k chatrči, kde budou moci přespat. River, Hay Lin, Lin a jejich dva tiší společníci se tak dostali až místu, kde stráví noc. Doktorka jako první vešla do budovy, kterou tvořila pouze jedna místnost. Bohužel tu ale byly jen čtyři postele. Okamžitě se strhla hádka mezi vojáky, kdo z nich bude spát na zemi. Nakonec Lin rozhodl za ně. Všichni si tak lehli do postelí a čekali na spánek.
Náhle je ale přerušil nějaký hluk. River jako první vyšla ven a spatřila nějaké rudé světlo. Stačilo jen pár minut, než si mohla být jistá, že jde o plameny. Někdo musel na vesnici zaútočit. Chtěla běžet dál, ale to už vyběhla i Hay Lin. "Co se děje?" zeptala se vyděšeně. "Někdo na vesnici útočí, ale nevím kdo." Náhle Hay Lin zahlédla bledou postavu, která se mihla mezi domy. Chtěla to River říct, ale hned jak se otočila, tak zapoměla, co vlastně chtěla udělat.
River se na ni podívala, ale když poznala, že jí nic neřekne, tak se otočila zpátky ke směru ze kterého šlehaly plameny. Náhle uviděla možného původce. Velkou bledou postavu, která se blížila přímo k nim. River pohlédla do jeho černých očí a poznala, že jde o zpovědníka Ticha. Rychle vytáhla pistoli a vystřelila. Zpovědník se zakymácel spadl do prachu.
"Co to bylo?" zeptal se Lin a tasil meč.
"Na to teď nemáme čas, ale musíme se probít ven," vykřikla River a vystřelila na dalšího zpovědníka.
Z jednoho domu vyběhla skupinka skřetů vedená šamankou. Ta doběhla až k River a udýchaným hlasem řekla pouze: "Tito bojovníci vám pomohou, abyste se dostali ven. Potom vám budou pomáhat při nalezení draka a při boji s pánem zla."
River přikývla a v tu chvíli šamanku zabil zpovědník, který se objevil přímo za ní. Nikdo nevěděl, jak se tam vlastně dostal. Za pár vteřin ho ale Lin probodl mečem. Skřeti kolem nich tasili zbraně a připravili se k útoku. Přitom ale hleděli na River a čekali na její rozkazy. Ta zakřičela jen: "Ústup!" a rozběhla se ven. Cestou zabili další dva zpovědníky. Za pár minut se ale dostali mezi stromy a zmizeli mezi nimi. Teď jim zbývalo jen jediné, najít jeskyni draka.


5. KRAMPUS

18. února 2018 v 17:41 | Václav Hess |  3. série
Císař Akihoro se podíval na dětskou postýlku, ve které spal jeho syn Lin. Nastal den, kdy k němu přijdou tři kněžky z chrámu Kitsune a vyjeví mu jeho velkou budoucnost. Stáli uprostřed rozlehlého sálu a čekali na jejich příchod. Spolu s císařem tu čekali i královští strážci a zástup sloužících, vždy připravení vyslyšet rozkazy svého panovníka. V tuto chvíli se ale zraky všech upíraly na drobnou dětskou postýlku. Jejich rozjímaní přerušil až příchod sluhy, který vešel dovnitř a procházel sálem. Jeho kroky se v tom tichu rozezněly. Došel k císaři a ohlásil příchod tří žen.
Vtom vešly kněžky bránou a procházeli kolem mlčícího zástupu diváků. Na sobě měly hedvábná roucha. Vidět byla jen malá část holé kůže a ta byla pomalovaná henou. Divoké vzory se ubíraly do ztracena a dávaly tak prostor fantazii přihlížejících. Ženy došly až k císaři a před ním se uklonily. Akihiro je pozdravil a ukázal na postýlku. Kněžky přešly k ní a utvořily kruh, který nedával příliš šancí ke sledování obřadu. První z nich došla k malému Linovi a dotkla se jeho čela, její oči začaly modře zářit. Potom otevřela ústa a pronesla hlubokým hlasem: "Tvá budoucnost bude divoká a plná nečekaných darů, které někdy budou dobré, ale někdy přinesou i zlo. To se nakonec ale ukáže být pouhou zkouškou, která tě učiní silnějším na duchu a i na těle." Potom couvla o krok nazpět a k postýlce přistoupila druhá kněžka. Ta se také dotkla jeho čela a pronesla " Tvá budoucnost bude plná zkoušek, ale přijde neznámá dívka s nečekanými schopnostmi, která ti ukáže cestu životem." Potom i druhá kněžka odstoupila a přišla řada na poslední ženu. Ta přešla k postýlce a tentokrát položila na čelo malého prince obě ruce a tichým hlasem pronesla: "Tvá budoucnost bude plná zákrutů a nečekaných spojenectví. Nakonec ale nalezneš lásku, kterou nikdo z lidí nebude čekat. Nastane ale den, který bude pro celé království zkouškou, ten den se otevřou hlubiny země a zpřístupní cestu do temnoty a k pánovi zla." S posledním slovem pozvedla své ruce a kněžky se chystali k odchodu, když se náhle rozrazily dveře a dovnitř vešla žena v černých šatech. "Tak a kdo nepozval čtvrtou sudičku?" zakřičela, až se její hlas rozlehl celým sálem.
"Co si to dovolujete?!" zahřměl císař. "
Ticho!" houkla na něj Missy pobaveně.
"Chopte se jí!" vyštěkl Akihiro a tvář mu zrudla vztekem.
Dva vojáci okamžitě chtěli uposlechnout jeho pokyny ale Missy se zasmála a řekla jen: "Řeknu vám tajemství, kdo ke mě dojde, ten brzy umře." Vojáci se překvapeně zastavili na místě a čekali. Missy se zasmála a řekla jen: "Tak je to lepší, dožijete se příštího rána.....možná".
"Okamžitě ji chyťte nebo vás zabiju sám," zakřičel Akihiro. Jeden z vojáků udělal jen první krok a vzápětí se rozpadl na prach.
"Já jsem vám to říkala" pronesla pobaveně Missy. Zbytek přihlížejících se rozeběhnul pryč ze sálu. Na místě zůstal jen Akihiro a Lin.
"Kdo jste a co chcete?" zakřičel císař.
"Hledám jednu dívku s prořízlou pusou a růžovými vlasy," řekne Missy klidným hlasem.
"Tu tady máme jako otrokyni. Co po ní ale chcete?" řekl rychle Akihiro.
"Okamžitě ji pustíte nebo vám to tady srovnáme se zemí," řekne klidným hlasem Missy.
"Jak se mi opovažujete vyhrožovat a dávat rozkazy?!" zakřičí znovu naštvaně císař.
"Uvidíme se tedy později" řekne Missy a zmizí.
**
River zmáčkne ovládací páku rudé TARDIS a rozhlédne se kolem sebe. "Kdo vlastně to vyjednávání vedl?" zeptá se neadresně lidí kolem sebe.
"Vedla to Missy," odpoví Rose s úsměvem.
"No nazdar," odpoví napůl vyděšeně River.
"Tak špatné to zase nebylo," ohradí se Missy dotčeně.
"Kolik válek jsi stihla rozpoutat" řekne Doktorka.
"Možná jednu, takovou roztomilou, maličkou," řekne sladce Missy.
"Dobře, už jsme stejně na místě, tak si to zjistíme," řekne River a otevře dveře ven. Před jejich očima se ukáže starověká vesnice, která vypadá opravdu zvláštně.
"Já myslela, že nejsme na Zemi" řekne udiveně Rose.
"To taky nejsme, tohle není Čína, jen to tady tak vypadá" řekne Missy a vyjde ven. Rychle projdou přes pozemek, který nenápadně připomíná pole a zastaví před jedním domem. Missy udělá dva kroky dopředu a potom jim rukou ukáže, aby šly za ní.
River se ušklíbne. "Hlavně aby ti to vedení nestouplo do hlavy".
"Pozdě. A přidejte na rychlosti," zazní ženin hlas odněkud ze shluku lidí. River a Rose ji okamžitě následují. Brzy se tímto způsobem dostanou až na dohled paláce, obrovské a honosné stavby, kde se zlatem rozhodně nešetřilo.
"Tady jsem potkala toho strejdu," řekne Missy a zasměje se.
"Tak ho ale nebudeš oslovovat nebo si vysloužíme popravu," řekne River.
"Ty máš o mě strach? To je roztomilé," poznamená pobaveně Missy.
"O tebe ani tak ne, ale o sebe a Rose ano," řekne River a zabuší na velkou bránu.
"He he, naše prudce vtipná doktorka zase udeřila," řekne Missy a následuje obě ženy do paláce. River projde chodbou a hned ji zastaví dva strážní. River rychle sáhne do kapsy a vyndá nějaký růžový prášek. Okamzitě ho foukne mužům do tváře a s pobaveným úsměvem hledí na jejich tváře. Náhle se jeden z vojáků ukloní a řekne jen: "Pojďte prosím za mnou ctěné dámy."
"River, začínáš se mi nějak podobat," řekne Missy, ale nedočká se žádné odpovědi. Místo toho projdou palácem až k velkému sálu. Muž je provedl zástupem honosně oblečených lidí až k velkému trůnu. Na něm seděl starý muž. River se uklonila a Rose s Missy hned následovaly jejího příkladu. Muž je nejdříve přehlížel, až za několik vteřin se jeho pohled zastavil u Missy.
"Tak se naše podivná vědma opět vrátila? Proč až po tolika letech?" zeptal se muž.
Missy se sice chystala odpovědět, ale River jí zastoupila cestu a sama řekla: "Hledáme naši přítelkyni, růžovlasou dívku jménem Hay Lin."
Muž na ni upřel své tmavé oči a pravou rukou si projel šedočernou bradku. "Není to dívka, ale dospělá žena, je jednou z mých nejlepších otrokyň." Jeho hluboký hlas se rozezněl spokojeností.
"Musíte ji pustit, ona není otrokyně, ale velká vládkyně," řekla šokovaně River. Sice to nebyla tak úplně pravda, ale Pánové času jí byli vděčni za mnohé. Nemohli ji tu jen tak nechat.
"Jste na oslavě mého syna Lina. Dnes se z něj stane muž a slíbil i návštěvu jeho budoucí ženy. Připojte se tedy k nám a až čas dovolí, abychom se zabývali maličkostmi, podíváme se po vaší přítelkyni. Varuji vás ale předem, ona je teď mým majetkem a za její život budete muset zaplatit."
River přikývla a celá trojice odešla dál mezi slavíci lidi. Všem třem se honilo hlavou to samé, Hay Lin zde musí hrozně trpět. Missy si náhle odkašlala a vrhla na River naléhavý pohled.
"Co se stalo?" zeptala se Doktorka.
"Ten Lin se dnes stane mužem, ale když jsem tu byla naposledy, tak to bylo pár dní po jeho narození."
"Tím chceš říct co?" zeptala se jí Rose.
"To, že naše malá Hay Lin zde žila 18 let, tolik let musela snášet otroctví na tomhle místě," odpověděla jí Missy.
"Tak se prostě vrátíme a vyzvedneme ji dříve," navrhla Rose, ale hned jí došlo, že je to nesmysl. Právě vytvořily pevný bod v čase, který se nedal přepsat. Místo další záchrany tedy čekaly na příchod Lina a jeho nevěsty. Co jim ale záleží na nějakém princi a jeho nepochybně bohaté budoucí manželce.
"Proč to tady vypadá jako v Číně?" zeptala se najednou Rose.
"Nikdo neví, odkud jednotlivé kultury pocházejí," řekla nečekaně Misy.
"To jako že jsou z vesmíru?" zeptala se znovu Rose.
"Přečti si Bibli, Korán a starověké mýty na Zemi," řekla netrpělivě Missy.
"Bibli jsem četla, ale Korán ne. Co tam má být?" řekla zvědavě Rose.
"Většinou se to opravdu stalo, i když to bylo trošku jinak......" začala mluvit Missy, ale přerušila ji nějaká hudba. Všichni se otočili k hlavní bráně, která se otevřela a dovnitř vešel průvod barevně oděných žen.
Před nimi kráčel nějaký muž a hlasitě řekl: "Přichází princ Lin se svou snoubenkou." V tu chvíli se ženy rozestoupily a ony uviděly prince a ženu vedle něj. Rose v tu chvíli opravdu otevřela ústa v tichém údivu. River a Missy jen s kamenými tvářemi hleděly na ženu, která stála vedle prince a na všechny se usmívala.
River řekla jen: "To je naše Hay Lin."


4. KLONY A DALEKOVÉ

18. února 2018 v 17:38 | Václav Hess |  3. série
Červená budka přistává na planině zarostlé trávou. Ze zvláštního stroje vycházejí tři lidé, River Song, Jenny a Jack. Doktorka projde po písčité cestě zastaví se před branou komplexu, který připomíná něco mezi městem a pevností. Doktor tady kdysi byl, spolu s Jenny a svou tehdejší společnicí. River chtěla toto setkání připomenout a získat klonovací stroj Hathů. Ten název ale nebyl úplně přesný. Stroj nevytvářel kopie ale něco jako dítě jednoho rodiče. Tímto způsobem se zrodila Jenny. Hathové potřebovali vojáky a tak chytili Doktora a použili ho jako zdroj DNA. Ani netušili, že tak možná zachránili Pány času. Ten jejich pokus se dostal až do deníků River a Doktora.
Obě ženy došly až k bráně, která se před nimi otevřela. Vstříc jim vyšli dva vojáci, lidského vzhledu.
"Co tu chcete?"
"Zdravím, chtěla bych mluvit s vaším vůdcem. Přicházím od Doktora," řekla rychle River. Sice to nebyla tak úplně pravda, ale to nemůžou zjistit. Voják ale i tak vrhl po ženách nedůvěřivý pohled. Nakonec se do hovoru vložila Jenny. "Mě přeci znáte, půjčovali jste mi loď, abych mohla odletět. Jsou to teprve dva dny."
Tohle sice byla pravda, ale jen z části. River a Jenny se vrátili v čase, ale to je také celkem zbytečná informace, o kterou se nemusí dělit. Voják ale přikývl a pustil je dovnitř. Ještě stačil utrousit poznámku: "Ta loď zase nebyla tak úplně půjčka".
Jack se jen ušklíbl a dostal za to od Jenny pohled, který by byl schopný založit lesní požár. Prošli chodbami, které už rozhodně nevypadaly pustě. Ženy prošly až do velké haly, kde u železných stolů sedělo nespočet vojáků. Muž je bez zaváhání vedl dál, až se zastavili před jedním starším mužem. Jenny ho okamžitě poznala a pozdravila se s ním. Muž se podíval na River.
"Jsem Alandor, vůdce našeho nově vznikajícho společenství. Doktor nás vyvedl z velkého omylu a tak jsme mu vděční. Co byste od nás ale potřebovali? Stále toho moc nemáme."
River přešla rovnou k věci. "Potřebovali bychom od vás klonovací stroj." Alandor po ní vrhl nechápavý pohled a tak to River doplnila: "Ten stroj, kterým jste stvořili Jenny."
Muž pochopil, ale ihned zavrtěl hlavou. "Ten vám dát nemůžeme, i my jsme už upustili od jeho používání. Doktor nás zachránil před úplný koncem, ten jsme si ale přivodili právě tímto strojem."
River ale na takové jednání byla připravená. "Doktorův národ je na pokraji vyhynutí a ten stroj by nás dokázal zachránit. Nechceme rozpoutat válku."
Muž ale svůj názor nezměnil. Obě ženy a Jack tedy odešli z místnosti, ale neměli v úmyslu se vzdávat. Ten stroj musí dostat nebo jejich národ skončí dříve, než pořádně začal. Vojáci je dovedli do jejich pokojů a odešli ven. River okamžitě sáhla do kapsy a vyndala dva manipulátory časového víru. Mohli jste s nimi cestovat časem i prostorem. Sice tímto kouskem riskovali válku s Hathy, ale přežití Nové Gallifrey bylo důležitější. Jenny zmáčkla jediné tlačítko a obě zmizely. Jack zůstal na místě, aby odlákal zvědavce, Za několik vteřin se objevili v postranní uličce. Pohlédli za roh a viděli dva strážce, kteří strážili jejich pokoj. River se místo toho vydala opačným směrem. Jenny zastavila před předmětem na zdi, který připomínal časem osleplé zrcadlo. Položila na něj ruku a ukázal se plán celého města. Obě ženy se naučily cestu ke strojům, která naštěstí nebude tak dlouhá, jak se obávaly. Rychle naslouchaly ale nic neslyšely, opravdu tu byly samy. Rozeběhly se dál a hledaly stroje nebo vojáky. Opravdu bylo divné, že tu nikoho nenašly.
Najednou se celé město otřese. Obě ženy tomu ale nevěnují moc pozornosti a běží dál. Za pár minut následuje další otřes, to už se ale zastaví na místě.
"Co to bylo?" zeptá se Jenny.
"To vypadá jako by někdo na město zaútočil," řekne River.
Jenny ale nechce nechat Hathy samotné. "Mohli bychom jim pomoct."
River ale zakroutí hlavou. "Musíme najít ten stroj a zmizet."
Jenny si ale všimne, že o tom, co říká, není úplně přesvědčená. Zmáčkne proto tlačítko na manipulátoru a obě zmizí. Znovu se objeví jen několik metrů před bránou. Ta je ale vyražená a celá chodba je plná prachu. River se rozhlíží a hledá kohokoliv živého, když se od brány ozve robotický hlas. "VYHLADIT! VYHLADIT" VYHLADIT".
River se otočí a vidí Daleka, který se k nim pomalu blíží. Šedý, malému tanku podobný tvor se chystá vystřelit, když se obě ženy rozběhnou chodbou, co nejdál od něj. Zapomínají na plány budovy i na svůj úkol. Musí rychle najít vojáky a zjistit, co se tu děje. Je jasné, že na město útočí Dalekové ale proč? Obě ženy se rozeběhnou dál od blížících se Daleků. Musí získat čas vymyslet nějaký plán.
"Co tu vlastně ty popelnice chtějí?" vykřikla Hay Lin.
"Napadá mě jen jedna věc. Chtějí klonovací stroj Hathů," odpověděla River a rychle se podívala za roh chodby. Nic tam nebylo a tak mohli pokračovta dál.
Dalekové se zatím dostali jen k bráně a nejbliším chodbám. Mezitím se jim do cesty postavili Hathové. River zavřela mohutné dveře a uzamkla je s pomocí sonického šroubováku. Hay Lin se zvědavě podívala na malou ale vysoce užitěčnou věc.
"Dá se vyrobit i něco jiného s podobnými vlastnostmi?" zeptala se zvědavě?
"Co bys chtěla?" zeptala se River. Hay Lin se zamyslela a tak jí River napověděla: "Třeba brýle nebo lopatku?"
Hay Lin se zasmála: "Kdo by vyráběl sonickou lopatku? To by musel být nějaký šílený vědec."
"Já ji měla," odpověděla River a smích rázem ustal. Místo něj ale chodbu naplnil křik.
Obě opatrně vyhlédly ven a viděly Daleky, jak se blíží přímo k jejich úkrytu. Obě vyběhly ven a klestily si cestu bojištěm. Dalekové nějak museli najít cestu do hlavních obytných prostor.
Hay Lin se najednou zastavila. "Vím jak je porazit."
"Jak?" zeptala se její společnice a rychla vystřelila na nejblišího nepřítele.
Hay Lin se na vteřinu zamyslela a nakonec opatrně navrhla: "Chtěli jsme stroj Hathů, abychom vytvořily více Pánů Času. Proč je tedy nevytvoříme hned?"
River se nebezpečně usmála a řekla jen: "To ale musíme běžet hodně rychle." Chytila Hay Lin za ruku a obě se daly do běhu.
Dalekové mezi tím bojovali s Hathy. Vojáci se stále klonovali, ale jejich nepřítel se i tak blížil k vítězství a co bylo horší, blížili se i ke klonovacím strojům. River otevřela mohutné dveře a vešla do velkého sálu, kde stáli vojáci. Někteří muži měli pravici strčenou do zvláštních přístrojů. Všude se valila oblaka páry a z nich vystupovali bojovníci.
"Co tu chcete?!" vyštěkl jeden z dozorců.
"Můžeme vám pomoci, ale musíte nás nechat, abychom se naklonovali."
Muž zakroutil hlavou. "Ten stroj neklonuje, ale vytváří dítě jednoho rodiče."
"To je nám jedno, musíme ho prostě použít," vyhrkla Hay Lin.
Muž ale znovu zavrtěl hlavou "Máme tady cvičené vojáky a jejich potomci zdědí všechny jejich válečné znalosti. Co můžete nabídnout vy? Kurz malování na nehty?"
River zavřela oči a napočítala do deseti. Na klidu jí to ale nepřidalo, proto její odpověd zněla naštvaně. "Jsem Paní času, můžu jim předat znalosti, které nemá nikdo z vás".
Muž přikývl a dva vojáky odvelel k bojišti. River i Hay Lin přistoupili ke strojům a natáhly ruce. River pomalu vložila ruku dovnitř a čekala. Přístroj se jí přisál na kůži a za pár vteřin z páry vystoupila ženská postava. Uchopila zbraně, které kolem nich projížděly na pásu a vyšla z místnosti. Hned na to vystoupila další postava, ale tentokrát mužská. Zástup vojáků se dal do pohybu. River měla možnost vše sledovat na monitorech, které byly kolem nich. Dalekové kolem sebe stříleli a ve zběsilém tanci se blížili k vítězství. Náhle trefili i jednu ženu, ta spadla na zem. Za několik vteřin ji ale obestřelo zlaté světlo. Místo černovlasé ženy tu náhle stála dívka s tmavou pletí a světlými vlasy. Bojovnice vstala a rychle zabila Daleka, který ji předtím zabil.
Na bojiště náhle vjel napůl bojovník, z poloviny muž a z té druhé Dalek. Dolní polovina těla vězela v černém kovu. River ale viděla i lidskou tvář s černým knírkem pod vrásčitým nosem. Adolf Hitler projížděl mezi svými vojáky a uděloval jim rozkazy. Velitel Hathů si stoupl za River a prohlížel si nového nepřítele. "To je Adolf Hitler, syn Davrose."
River jen přikývla. Náhle zahlédla opravdu zvláštní postavu. Žena s rudými vlasy a modrou kůží měla v rukou hned dvě pistole a běžela zástupem nepřátel. Náhle Doktorka ale zahlédne něco ještě horšího. Jack a vedle něj běží růžovlasá dívka, Hay Lin. "Musíme okamžitě dostat do bezpečí tu dívku a toho muže," řekne jednomu z vojáků, ten ale zakroutí hlavou.
"Všude tam zuří bitva, nemůžeme je teď zachránit." Jenny se po něm také otočí a rychle zkřiví obličej, když jí stroj vezme další vzorek DNA. "Ti lidé jsou naši přátelé a jsou pro budoucnost hodně důležití."
"Pro čí budoucnost?" zeptá se voják.
"Pro tvou, jestli je nezachráníme, tak ti utrhnu hlavu" završí naštvaně River.
"Je nás celá armáda, vy jste tu jen dvě," řekne pobaveně voják.
"To nejsou, zapomínáte na nás," řekne jedna dívka, která je skoro stejná jako Jenny.
"Půjdeme ven!" zakřičí voják a pět mužů vyběhne s ním. River a Jenny opustí přístroje na klonování a vyběhnou s nimi. Boj se rozhořel naplno a obě ženy musí uhýbat troskám anebo zbloudilým střelám. Dalekové sice ustupují ale stále jich tu jsou stovky. River se otočí na jednu ženu a řekne jí, aby ji zastoupila při výrobě dalších vojáků. Náhle zahlédne Hay Lin. Je velmi blízko u Adolfa Hitlera. Najednou vzduchem prolétne střela a zasáhne dívku do břicha. River musí jen hledět na to, jak padá na zem. Slyší křik Jacka, který srazí jednoho z Daleků na zem a vytáhne pistoli.
Potom výhled River zakryje masa bojujících. Trvá několik minut, než znovu zahlédne Jacka, v tu chvíli ale už je boj skončený, vyhráli. River prochází kolem zabitých, ale její pohled zabloudí i k nové generaci Pánů času, nakonec tedy opravdu vyhráli. "Proč jsi jí sem volal?" zeptá se Doktorka Jacka, hned jak k němu dojde.
Muž vypadá opravdu zlomeně. "Oni ji odnesli," řekne jen tiše.
"K čemu by jim bylo její tělo?" zeptá se překvapeně Jenny. "Byla přeci mrtvá," ještě dořekne, když jí nikdo neodpovídá.
Nakonec ale Jack řekne pouze: "Nebyla, byla jen zraněná". River se otočí k Alandorovi, teď musí jednat rychle, aby napravili škody. "Dostaneme tedy jeden z těch vašich přístrojů."
Muž rychle přikývne "Jen jeden, jako poděkování."
Doktorka poděkuje a otočí se k Jackovi: "Vyložíme ten stroj na Nové Gallifrey a vyrazíme."
"Ale kam?" zeptá se Jack.
"Přece zachránit Hay Lin," řekne River Song.


3. MUMIE

18. února 2018 v 17:36 | Václav Hess |  3. série
Rychlé kroky se rozezněly chodbami nového domova Pánů času. Jenny potřebovala najít River a říci jí o to, že viděla Rani. Už několik dní ji hledaly, ale žena jim stále unikala ve spletitém labyrintu Atlantidy. Prudce zahnula za roh a narazila do něčeho vysokého. "SAKRA!" vyhrkla dívka a pohlédla na druhou osobu, do které narazila, a strnula děsem. Rozhodně nešlo o žádného z obyvatel Atlantidy. Tvor měl celé tělo zahalené obvazy a na obličeji plynovou masku.
Jenny se rychle odtáhla dál a řekla s nervozním úsměvem: "Nejsem tvá máma, musíš hledat dál." Tvor se ale začal pomalu šourat přímo k ní a jejích slov si nevšímal. Jenny rychle vstala a rozeběhla se do jedné z chodeb. "Sakra, proč naši nepřátelé nemají smysl pro humor." U dveří zmáčkla tlačítko a vchod se s tichým klapnutím uzavřel. Dívka natáhla ruku a až v tu chvíli si všimla krvácející rány. Prošla do jednoho z pokojů a zaklepala. Otevřela jí Hay Lin, jedna ze společnic River Song. "Mohla bys mě ošetřit a zavolat River? Potkala jsem v chodbě nějakou mumii, asi dárek od Rani."
Hay Lin přikývla a zmáčkla tlačítko poplachu. Známka toho, že se tu pohybuje něco zlého. Jenny natáhla ruku a připravila se na ošetření. Druhá dívka se zamračila na její zranění. "Nemocní mě děsí. Proč jsi přišla za mnou?"
Jenny na ni vykulila oči. "Říkalas mi, že máš zdravotnický kurz."
"Něco jsem dělat musela, potom už zbýval jen kurz o islámu." Znovu se zamračila na krvácející ránu a začal ji čistit. Zrovna dávala na ránu obvaz, když bez zaklepání vešla River Song.
"Myslela jsem, že jste v nebezpečí," řekla hned.
Jenny jí vyprávěla o mumii, ale River jí sdělila, že už o ní ví. Přesvědčila se, že je vše v pořádku a odešla.

**

Missy procházela ulicemi Londýna. Chvílemi hleděla do malé věci podobné mobilu, ale rychle se znovu zadívala na restauraci před sebou. Někde tady měla být TARDIS. Missy chtěla najít Doktora a navzdory příkazům ho přivést na Atlantidu, potřebovaly jeho pomoc.
Missy vkročila do budovy a rozhlédla se. Odpudivé retro, které vysloveně nesnášela. Jak se tohle mohlo lidem někdy líbit. Rychle prošla k baru a zastavila prvního člověka, který vypadal, že by tu mohl teoreticky pracovat. "Kde najdu majitele nebo někoho na tak intelektuální úrovní, aby se mnou mohl mluvit?"
Chlapec popadl pití, jako by to byl záchraný kruh a on topící se plavec a řekl jen: "Já tu nepracuji, ale tamta dívka by mohla něco vědět." Missy prošla kolem něj a zahlédla mladou dívku s hnědými vlasy.
"Dobrý den, můžu vám nějak pomoci?" zeptala se dívka.
Missy se pokusila o úsměv. "Ahoj, my se přeci už známe." Dívka se zatvářila udiveně a zjevně ženu nepoznávala. Missy netrpělivě odfrkla: "No tak, Ashildr, to jsem já, úžasná, talentovaná a krásná Missy."
Ashildr se trochu rozjasnil obličej, ale řekla jen: "Stále jsem jen člověk a má pamět mě někdy zklame. Má Doktor nějaké problémy?"
Missy si sedla na malou stoličku a zamračila se. "Na něj si ale pamatuješ, to mám tedy radost," řekla i když její hlas svědčil o opaku. Ashildr neřekla nic a tak žena mluvila dál. "Myslela jsem, že Doktora najdu tady. Objevila jsem tu TARDIS."
Ashildr se usmála a řekla: "Jsi v ní, Clara a já máme na starost svůj vlastní stroj času. Máme tedy letět s tebou my dvě?"
Missy zavrtěla hlavou. "To by nebylo úplně dobré, ale dejte mu tohle, až se potkáte," řekla a vyndala ze záhybu černých čatů nějaký předmět, který vypadal jako starodávné hodinky. Na jedné straně byla věc plná vyrytých symbolů připomínající písmo Gallifrey. Potom vstala a odešla ven. Pohlédla na šedivý chodník pod sebou a zmáčkla něco na svém zápěstí. Okamžitě zmizela a nechala za sebou jen trojici udivených dívek v černém oblečení a s velmi silným líčením.
**
River stála s Rose v hlavní místnosti a společně hleděli na řadu obrazovek, na kterých běžela změť obrazů a čísel. "Máme to!" vyštěkla najednou River, až sebou Rose polekaně trhla. River prošla kolem ní a otevřela dveře. "Musíme jít, už víme, kde je Rani." Rose prošla kolem ní, ale starší žena rychle převzala velení a vedla ji chodbami.
Rani už několik dní byla v Atlantidě a nikdo nevěděl, co všechno už stihla napáchat. Jednou věcí bylo oživení zvláštného tvora, který ale nebyl příliš nebezpečný. Spíše šlo jen o odvedení pozornosti, ale nikdo nevěděl od čeho. Co vlastně Rani chtěla udělat?
River a Rose zabočily za roh, když se před nimi objevila stěna z bílé lepkavé hmoty. River prošla až k zábraně a opatrně na ni položila ruku. Slizká stěna ale nejevila známky ničeho nebezpečného. "Už jsme zjistili část toho, co tu Rani chtěla udělat. Zdá se, že už s tím začala."
Rose ale zavrtěla hlavou: "Je to jen další vtípek."
River obešla zábranu a otevřela další dveře. "Stejně se můžeme dostat dál i bez toho, že bychom tohle musely zničit." Společně šly dál a River rychle hledala další cesty na malé věci, která byla podobná mobilu. Náhle Rose zakopla a narazila přímo do ní. Stroj spadl na zem a rozlétl se na kusy. "Co děláš?" vyštěkla River. "Dávej přece pozor."
Rose se zatvářila zdrceně, ale to ničemu nepomohlo. River se pokusila o povzbudivý úsměv, ale spíše vypadal, jako by měla zácpu. Místo toho tedy raději vyrazila dál, její společnice byla hned za ní. Došly až do rozlehlého sálu a konečně poznaly, co tu Rani chtěla udělat. Celý sál byl plný nějakých vajec, rudých jako krev.
"Co to má být?" zeptala se Rose.
"To nevím, ale těch vajec jsou tu stovky," odpověděla River.
"Už jste našli moje nové děti," ozval se hlas za jejich zády. River se otočila a spatřila Rani. Přímo za ženou s hnědými vlasy se objevila další bílá stěna a uzavřela je tak uvnitř sálu.

**
Missy se rozhlédla po velmi osvětlené uličce. Něco se tu snad slavilo? Mohl se jí manipulátor časového víru poškodit a hodit do nějaké podivné alternativní reality? Nakonec se její oči zastaví u nápisu "GAY-CLUB", takže ne, je tu správně. S nic neříkajícím výrazem otevře vchodové dveře a elegantním pohybem se vyhne chlapci, který prolétne kolem ní a dopadne na zem s elegancí kobylince. Missy ho nechá ležet na zemi a vejde do sálu, kde je ještě více barevných světel, než venku. Jak ho má tady najít? Projde kolem proskleného barového pultu a zahlédne vysokého černovlasého muže, jak líbá chlapce se světlými vlasy. Missy zvedne fotku, na které je Tasha Lem a Jack Harkness. Ten muž by mohl být on. Rychle k nim dojde. "Je tady někde Jack Harkness?" zeptá se.
"Tady jsem!" ozve se výkřik odněkud ze změti rukou a nohou. Potom se černovlasý muž odtrhne od své zábavy, která se potom s potácením odebere k baru a usměje se na Missy. "Vy jste od Doktora?" zeptá se hned.
"To jsi poznal jak?" zeptá se Missy.
Jack se usměje a řekne jen: "Vypadáš na to." Chvilku si ji prohlíží a pak se zeptá: "Má Doktor nějaké problémy?"
"Atlantida potřebuje pomoct, až se ti podaří opustit tohle vysoce kultivované místo, stačí použít tohle…," s tím podá Jackovi zařízení na navigaci, stejné jako nechala u Clary a Ashildr. Potom rychle zmáčkne něco na svém zápěstí a zmizí. Tady si toho stejně nikdo nevšimne.

**

River se znovu podívala na vejce. "To už jsi Rani taková slepice, že snášíš vejce?"
Žena se rozesmála. "Ani pár minut před svou smrtí neztrácíš svůj ubohý smysl pro humor?"
"Co chceš abychom tu dělaly my dvě?" zeptala se River.
Rani se po tváři rozlil děsivý úsměv. "Tady Zoe bude děti hlídat, ale ty se hodíš jen jako krmení pro nové zygony."
River celé divadlo chápala ještě méně, než na začátku. "Zoe je kdo?" zeptala se a pohledem sledovala Rani i Rose.
"To budu já, paní doktorová," řekla Rose a udělala krok dopředu. Během několik vteřin se její tělo změnilo. Její kůže nabrala rudou barvu a celé její tělo se zvětšilo. Oblečení zmizelo a nahradila ho zbroj. Přímo před River se tak zjevil zygon, ve své přirozené podobě. Žena okamžitě zvedla zbraň, ale věděla, že je to k ničemu.

**
Hay Lin procházela chodbami. S pohledem upřeným na detektor pohybu hledala mumiii, která tu někde obcházela. "Pojd ke mě mumie, hned tě vrátím zpátky odkud jsi přišla," pronesla tiše. Ne že by čekala odpověď, ale potřebovala nějak narušit hrobové ticho, které kolem ní zavládlo. Najednou zaslechla tiché kroky. Otočila se po jejich směru a viděla něco vysokého a svalnatého, co se pohybovalo v jedné temné chodbě. Pomalu nabila pistoli a čekala. Její soupěř se pomalu zastavil a hleděl na ní. Hay Lin nerozeznala nic z jeho podoby, ale nemohla čekat dál. Ruce se jí nervozně třásly, když se mumie ozvala.
"Tak zastřelíš mě nebo ne," ozval se John a Hay Lin pistoli zase rychle ukryla.
"To jsou vtipy! Vážně jsem ti mohla něco udělat," vyštěkla dívka.
John se hlasitě rozesmál: "Samozřejmě, má milá. Mohl jsem se učekat k smrti. Být to opravdu nějaký protivník, tak jsi už dávno mrtvá." Najednou ji prudce popadl za ramena a strhl na zem. Něco bílého a dlouhého prolétlo přímo nad její hlavou. Potom John vystřelil a na zem dopadlo tělo mumie, už bez života. Hay Lin se dívala, jak se jejich soupěř svíjí na zemi a v posledních křečích ryje dlouhými drápy do podlahy chodby. Hay Lin poznala, že jde o nějaká slova. Opatrně se sehla k umírajícímu stvoření a četla:

Tik Tak, běží čas
Tik Tak, ty zemřeš zas
Tik Tak, až zazní gong
Tik Tak, zemře River Song

"Uvidíme se brzy"

"Co to má znamenat?" zeptala se Hay Lin Johna. Ten ale jen pokrčí rameny.

**

"Co jste udělali s Rose?"zeptala se River Song. Rani ukázala rukou na jednu z bílých zábran a River tam zahlédla obrysy lidské postavy. Zoe náhle zakřičela a všechna vejce se dala do pohybu.
"Už se budí, tak si to tady užijte," řekla Rani a prošla slizkou stěnou, jako by byla duch.
River rychle vystřelila na Zoe a zasáhla ji do hlavy. Na stěnu se roztříkla tmavá krev a zygon padl na zem. River rychle doběhla k pravé Rose a roztrhala její pouta. Dívka padla na zem, její bledá kůže ženu vyděsila. Rose vypadala, že je skoro mrtvá. "Potřebujeem doktora!" zakřičela River a doufala, že ji někdo zaslechne a probije si cestu dovnitř.
"Volal mě někdo?" ozvalo se přímo za jejími zády. River se otočila a spatřila modrou TARDIS. Jejími otevřenými dveřmi na ni hleděl starší černovlasý muž. Když ji poznal, po tváři mu přelétl nervozní úsměv. "River Song?"
River přikývla a vstala, aby viděl i polomrtvou dívku u jejích nohou. Doktor rychle vyběhl ven a zvedl ji do náruče. Společně vešli do TARDIS a položili ji na zem. Doktor poté nastartoval a dostal se do časového víru.
"Mohl by mi někdo vysvětlit, co se to tady děje?" zeptal se a otočil se na River.
Ta ale náhle něvěděla, co říct. Doktor několik vteřin počkal a tak řekla: "Kolikátá si regenerace?"
Doktor se rychle otočil a odněkud vytáhl deník, který musel mít minimálně tisíc stránek. "Jsem čtyřicátá sedmá regenerace," řekl a položil deník na ovládací konzoli.
River popadla deník, který byl nyní formátu A4 a potěžkala ho. "Proč se pro mě nemohla ani jedna regenerace vrátit? Proč jsem měla zůstat v knihovně? Jak se ti podařilo tolik regenerací? Když regenerační proces je omezený."
Muž na ni vrhl zářivý úsměv a řekl jen: "Spoilery."
"Tak lehce se z toho nevykroutíš," vyštěkla River a dál ho poutala pohledem schopným založit požár.
"Na některé otázky není lehké odpovědět," řekl Doktor a úsměv mu zmizel z tváře až příliš rychle. River toho nechala a sklonila se k Rose. Její kůže už nebyla tak bledá a i dech se vracel do normálu.
TARDIS se dostala znovu na oblohu nad Atlantidou. Přistála u otevřené brány, to už se ale Rose probudila a tak se všichni mohli vrátit na místo činu. TARDIS pomalu přistála u brány a všichni vystoupili ven.
Rose sotva dala první nohu na podlahu chodby, když se ozvalo hlasité: "Růce vzhůru nebo budu střílet!" Dívka rychle poslechla a čekala. Potom ze stínů vyšel muž, kterého by tady rozhodně nečekala.
"Jacku!" vyhrkne a rychle muže obejme. "Kde ses tu vzal?"
"Přišla ke mě jedna vaše známá a dala mi pozvánku. Neřekla mi ale, o co jde."
Během konce cesty k vejcím se k nim přidali i Hay Lin se zbytkem obyvatel města. Jen Missy nebyla nikde vidět. Hay Lin pozvedla zbraň, která připomínala menší dělo a vystřelila. Střela se zaduněním narazila do bílé stěny a rozmetala ji na kusy. Ven se vyhrnul zástup malých zygonů. Útočili jen drápy, které byli až příliš krátké. Jack pozvedl něco podobného, jako měla Hay Lin a začal střílet.
Netrvalo dlouho a zástupy nepřátel začaly mizet. Jeden zygon se ale odhodlal a s velkou dávkou štěstí se dostal až k růžovlasé dívce. Jack rychle vytasil nůž a hodil ho po malém bojovníkovi. Potom se rychle usmál na Hay Lin a věnoval se dál střelbě na zbytek zygonů.
River a Doktor jako první vešli zpět do sálu. "Rani nám zase utekla," řekla River a sledovala sál plný lepkavého slizu.
"Tak to bych neřekla," ozvala se za nimi Missy. Vedle ní stáli kyberlidé a drželi zmítající se Rani.
River se rozesmála radostí. "Tohle bychom tedy mohli uzavřít." Potom se otočila zpět k Doktorovi "Zůstaneš tu s námi?"
Muž se usmál a dal jí rychlý polibek. "Jeden psychopat je na jednu TARDIS až moc. Něco podobného jsi mi kdysi řekla". Potom dodal jen: "Brzy se zase uvidíme," a šel ke dveřím TARDIS. Tam se ale ještě otočil a smutným tichým hlasem ještě dodal: "Chtěl jsem se pro tebe vrátit, ale ty už Jsi tam nebyla." Ozvalo se známé pískání a stroj zmizel.


2. NECHNĚNÝ NÁVRAT

18. února 2018 v 17:35 | Václav Hess |  3. série

Žena se zasměje. "Už by sis mohla všimnout, že mě žádné vězení na dlouho nezastaví."
River pomalu přesouvá pravou ruku k pistoli. Bude muset střílet hodně rychle a hodně dllouho, aby tu bestii před sebou opravdu zabila. Nejdříve ji ale musí rozptýlit. "Co ode mě tedy chceš? Návštěva z ryzího přátelství to asi nebude."
Rani se usměje. "Proč myslíš? Doktor už má Missy nebo bych měla říct Vládce. Ten chlap umí překvapit, vždy měl svůj styl. Já bych tedy mohla pronásledovat tebe, pokud jednoho dne nezregeneruju do chlapa, to bych opravdu nerada."
"Můžu tě zastřelit dřív, než se to stane," řekne River a rukou se opět dostane blíže ke zbrani. Rani jí ale nevěnuje moc pozornosti a dokonce se k ní otočí zády. River toho využije, rychle vytrhne zbraň z opasku a vystřelí. Kulka se zastaví někde u krku ženy a dopadne neškodně na zem.
Rani vydá zvuk, který matně připomíná zlomyslný smích. "Ty mě podceňuješ, s tím musíme něco udělat. Ty sis ale opravdu nemyslela, že na mě stačí obyčejná pistole, že ne?"
River zůstane stát v klidu na místě. "Chvilku jsem v to doufala ale vymyslím si jiný způsob. Opravdu tě nechci za společnici." V tu chvíli TARDIS přistane na místě. Rani odněkud vyčaruje vlastní zbraň, která je mnohem větší, než pistole River Song.
"Léčíš si s tím komplex méněcenosti nebo to opravdu dobře střílí?" zeptá se River. Rani to opět nechá bez odpovědi a přiloží hlaveň k ženiným zádům. Společně vyjdou ven a zahlédnou užaslé výrazy kolem stojících tvorů.
"Co to má znamenat?" ozve se nejbližší z nich.
Rani překvapeně otevře ústa a několik vteřin vypadá opravdu hloupě, než najde ztracený dar řeči. "To si děláš srandu, žes mě dovedla zpět k šedivákům? Já myslela, že letíš za Doktorem."
River se zasměje a srazí její pravou ruku stranou. "Říkala jsem snad něco takového?"
Rani se rozběhne k otevřené bráně, když ji zasáhne několik výstřelů naráz a ona spadne na zem. Několik šediváků ji popadne a odnášejí ji do změti uliček. Kapitán ale zůstane stát u River. "Můžeme vám ještě nějak pomoci?"
River odvrátí pohled od toho zajímavého divadla. "To určitě můžete. Letěla jsem za vámi s žádostí o pomoc. Objevili jsme Atlnatidu a chtěli jsme z ní udělat nové sídlo našeho lidu, ale je tam příliš mnoho nepřátel a moje dvě společnice tam uvízly."
Šedivák jí slíbí jen jediné, jejich královna se tím bude ihned zabývat. S tím ji nechá stát na místě.
**
Missy proběhne změtí chodeb a zastaví se u větší skupiny nepřátel. Za nimi slyší výstřely a volání o pomoc. Rychle zvedne pravou ruku a z té vystřelí paprsek rudého světla. To opakuje třikrát, než se horda černých postav rozběhne proti ní. Znovu se dá do běhu i když netuší kam. Věznice je už plná. Ještě je tu ale jedna možnost. Rychle se rozeběhne k východu. Už jí téměř dochzejí síly, což samozřejmě nikdy nepřizná nahlas, když doběhne do cíle. Rychle zmáčkne tlačítko na zápěstí a zmizí. Ocitne se vedle Hay Lin, popadne ji za ruku a znovu zmizí. Tentokrát se objeví u ovládání města. Missy na nic nečeká a rychle zmáčkne několik tlačítek. Celé město se otřese a naplní se podivným hučením.
"Co děláš?" vyštěkne Hay Lin.
"Právě jsem otevřela bránu města a plním chodby vodou, s trochou štěstí se ty potvory utopí."
"To se ale utopíme i my," řekne Hay Lin.
"Zastavím to včas, chci jen, aby to zabilo nepřátele u brány," odpoví Missy. Najednou se dá ale do pohybu celé město. Tentorkát se i Missy zatváří překvapeně.
"Co se to děje?" zeptá se Hay Lin.
"To nejhorší, co se mohlo stát, město se vynořuje na povrch," řekne Missy. Pomalu projdou chodbou a zastaví se v místě, kde byla část knih. Velké okno sem pouští čím dál více světla, jak se vodní hladina pohybuje blíže k podlaze sálu. Zanedlouho už je vidět vodní hladina, která se táhne několik mil, až končí u obzoru, kde je nějaká pevnina.
Hay Lin zírá ven, ale rychle se zeptá: "Opravdu si myslíš, že to všechny nepřátele zabilo?"
"Tak to rozhodně ne," řekne Missy. Její pohled se rychle přesune ke dveřím, kde stojí tři temné postavy. Sice vypadají jakoby prošli pračkou, ale jsou až moc živé.
**
River čeká několik hodin, než ticho protrhne ženský hlas: "River, jsem tak ráda, že tě zase vidím."
River se rychle otočí a vidí Rose, Johna, Davida i Jenny. Za nimi jde i dívka s hnědými vlasy, kterou Doktorka nezná. River se s ní pozdraví a představí se.
Dívka jí podá ruku, potom se ukloní a řekne jen: "Jsem Ashildr, strážný anděl Doktorových bývalých společnic. Dávala jsem pozor na jednu dívku, když mě kontaktovali šediváci."
River neovládne zvědavost: "Byla to některá z Doktorových společnic?"
Ashildr se zasměje. "Spoilery," řekne.
Tentokrát je to River, kdo se rozesměje. Společně vejdou do TARDIS, která už začíná být trochu přeplněná. Za nimi ještě vejde několik šediváků. TARDIS se dá rychle do pohybu a za několik málo minut se vznáší nad městem.
River otevře dveře a pohlédně na město, které se vznáší na hladině. "Co má tohle být?" zeptá se a podívá se při tom na Rose, jako by ona měla znát odpověd.
Ta jen pokrčí rameny, "Jsem sice Bad Wolf, ale nevím vše."
"Co je vlastně špatně?", zeptá se John.
River se na něj otočí, "Když jsem odlétala, město bylo pod vodou."
TARDIS pomalu přistane u otevřené brány a strhne se velká bitva o Atlantidu. Šediváci i přátelé River Song vyběhnou ven a střílí po všem, co se pohne. Cizí tvorové nejeví známky velké inteligence a místo toho, aby se kryli, běží vstříc své smrti. Bitva je tak vyhráná až příliš rychle.
River projde chodbami Atlantidy a hledá Hay Lin a Missy. Dá se do běhu a brzy je najde. Rychle zvedne zbraň a zastřelí tvora, který stál přede dveřmi. Z nich brzy vycházejí obě ženy. Hay Lin se sice trochu klepe, ale Missy se opět tváří jako by měla situaci pevně ve svých rukou a je to také ona, kdo první promluv: "Co vás tak dlouho zdrželo? Zavřela jsem tlupu těch potvor v celách, ale něco jsme nechaly i pro vás."
River jen zavrtí hlavou a se svými společníky projdou městem. Rychle zjistí, že už tu žádní nepřátelé nejsou a tak se šedivácí vrátí zpět na svou planetu. Hned po jejich odletu ale nastane jeden problém.

**

Rose stojí u cel a hledí na zvláštní tvory. Nejvíce připomínají lidi ale jsou i částečně zvířaty. Rose se zaposlouchá a slyší dvě srdce. Jedno z nich ale bije nějak divně, jakoby vynechávalo. Možná je ten tvor nemocný. Rose se přikloní blíže, když jí něco popadne za krk a do ucha jí někdo zašeptá: "Tak tohle se vám tedy opravdu nepovedlo."
Náhle nějaká ruka prolétne vzduchem a otevře cely. Tvorové se okamžitě vyhrnou ven. Rose se otočí a spatří hnědovlasou ženu, která ji hned začne škrtit, brzy na to ztratí vědomí. Rani její tělo zavře do jedné z cel a odejde pryč. Tohle město bude novým začátkem jejího lidu a ta blonďatá bestie jí to rozhodně nepřekazí. Projde další chodbou a bere do ruky věc podobnou mobilu. Její lovkyně brzy dorazí na místo a potom bude celé město jejich. River Song jí dokonce pomohla a dostala celou Atlantidu zpět na povrch. Ti zblázni z Archivu si mysleli, že se potopením zachrání. Znovu zmáčkne na zařízení v ruce nějaké tlačítko a přivolá další spojence. Voordové sice nejsou nejspolehlivější ale budou se hodit.

**

River Song hledí přes velké okno na ostrovy, které jsou v dálce. Opravdu je čeká ještě mnoho práce, než budou moci žít v klidu a míru. Náhle po obloze přeletí nějaká loď. River rychle přeběhne k ovládání a podívá se na obrazovku. Po celém nebi se rychle přibližuje mnoho lodí. River se pokusí s loděmi navázat spojení, ale signál skončí opět ve městě. Obrazovka se ale i tak rozsvítí a River uvidí Rani. Žena se zasměje a ukáže za sebe, aby její soupeřka opravdu viděla, kde je.
"Opět jsi mě podcenila, ale neboj se, dnes je to naposledy. Ještě dnes večer budu tančit na tvém hrobě."
River spojení přeruší a rychle vyhlásí poplach. Nastává druhá bitva o Atlnatidu. Rychle se snaží navázat znovu spojení s šediváky, ale něco ruší signál. Mezi tím se lodě dostali až k městu. Na zdi dopadají střely, které se zatím odrážejí od štítů, ale to nebude dlouho trvat.

**

Missy projde chodbami a zastaví se až u sálu plného knih. Původní plány nechala v úkrytu, ale teď může najít originál. Rychle popadne jednu knihu a přímo za sebou uslyší vrčení. Nedbale mávne rukou, ze které vyšlehne rudý paprsek a stvoření zabije. Až potom Missy odvrátí zrak od knihy a podívá se, co vlastně zasáhla. Před jejíma nohama leží tvor s černou kůží a bílými vlasy. Naštěstí změnila účinek své zbraně, ta mrtvola se ještě bude hodit. River by s tím sice nesouhlasila, ale ta má teď jinou práci. Missy vytáhne ze záhybu šatů nějakou šedou krabičku a postaví ji na stůl. Už jednou tohle udělala, ale tady to bude v menším měřítku. Zmáčkne na zařízení znak, který vypadá jako starověká runa a zamíří s tím na mrtvolu. Okolo těla se rozlije modré světlo a tělo se pomalu začíná zahalovatnějakým stříbrným kovem. Zanedlouho z původního tvora moc nezbyde. Stvoření zahýbe rukou a pomalu vstane. Missy se zaraduje, další generace kyberlidí je na světě.

**

River proběhne chodbami a zastaví se před bránou. Její společníci už jsou na místě. Jediná Rose ale drží v rukou něco podobného zbrani. Velkou věc, kterou musí držet oběma rukama. S úsměvem se podívá na River a řekne jen: "Na velikosti někdy záleží."
To už se ale zbývající obránci chystají na prolomení brány. Na kov dopadají střely a vypadá to, že brzy budou nepřátelé uvnitř. Najednou Rose vystřelí ze zbraně a jedinou ranou zničí zámek brány.
"Co děláš?!" zakřičí River, ale to už dovnitř dopadají první střely a všichni se kryjí, kde se dá.
Rose vypadá vyděšeně. "Omlouvám se, myslela jsem, že brána povolila a chtěla jsem zničit prvního nepřítele, co se objeví."
River jen zavrtí hlavou. Jak s ní Doktor mohl tak dlouho putovat vesmírem, když se chová takto. Všichni se dají rychle do střelby, ale lodě jsou moc blízko a první soupeři se dostávají do chodby. River zavelí k ústupu a boj se přesouvá hlouběji do města. Do Atlantidy se dostaly lovkyně, které dříve měla v armádě Rani. River se na překvapně podívá, ale to už musí uhnout, protože se do města dostávají i zvláštní tvorové. Vypadají jako lidé, ale na hlavě mají něco jako černou přilbu nebo je to snad samotná hlava?
John se podívá dopředu a zavolá: "To sou voordové, ale co tu dělají lovkyně?"
Jeden z šediváků zakřičí a River se k němu okamžitě otočí. Přímo nad jeho tělem stojí vysoký černý tvor. Všichni se po něm zmateně ohlédnou. Přeci je zavřeli, tak co tu dělá jeden z nich? Než stačí ale něco udělat, jsou náhle nepřátelé na obou stranách chodby a oni jsou obklíčeni.

**

Missy probíhá chodbami a za ní se ozývá dusot něčeho těžkého. Rychle se otočí a podívá se na armádu kyberlidí. Sice jich není tolik, kolik by chtěla, ale snad to na obranu města bude stačit. Společně se dostávají až k místu, kde se plíží armáda vojáků Rani. Missy rychle zakřičí rozkazy a běží do úkrytu. Kyberlidé se přeženou jako stříbrná bouře a zabíjejí jednoho nepřítele za druhým.
Missy otevře dveře nějaké místnosti a přímo do obličeje jí míří pistole. "Tebe jsem zrovna nečekala ale stejně zabiju všechny, tak je jedno kým začneme."
Missy se podívá na novou hrozbu. "Ale zlatíčko, opravdu si myslíš, že jsem tak naivní? Rani, zase nejsi tak skvělá, jak si myslíš i když by mě zajímalo, jak jsi se tak rychle dostala od šediváků."
Rani se zasměje a řekne: "Vlastně jsem se od nich nedostala, protože mě nikdy nechytili. To, co putovalo v TARDIS s River Song byl jen zygon. Já tak mohla nerušeně plánovat dobití tohoto města."
Missy jen zavrtí hlavou. Objeví se rudé světlo a ona zmizí. Rani zůstane jen stát a hledí na dveře, kde ještě před chvílí stála Missy. Ta se náhle objeví hned za ní a praští Rani do hlavy. Poutnice se skácí na zem s elegancí pytle mouky. Missy si začne zpívat: "Tentorkát se budu smát já," a odtančí zpátky ke kyberlidem.

**

River Song rychle vystřelí na jednu z lovkyň, ale brzy se do jejího zorného pole dostává několik kyberlidí. Stříbrní bojovníci si jich ale vůbec nevšímají a proběhnou kolem nich rovnou k voordům. River pochopí, kde se tu vzali a zakřičí jediné slovo: "Missy!"
Přímo za ní ozve: "Nekřič tolik, zlatíčko. Jsem se tak lekla, že jsem z toho málem zregenerovala."
"Cos to udělala?" zeptá se jí River.
Missy se usměje: "Měly jsme málo vojáků, tak jsem nějaké vytvořila. Neříkej, že se nám nehodí. Měla bys také vědět, že je tu Rani. To u šediváků je jen zygon."
"To se k té mrše přidali i oni?" zeptá se River.
"To nevím, třeba se k ní přidal jen jeden, ale na tom teď nezáleží. Můžeme ji najít později, stejně tohle město neumí ovládat. Podívej se ale k bráně," odpoví Missy.
River se otočí a podívá se ven. Kyberlidé létají vzduchem a ničí lodě nepřátel. Missy prochází kolem a z těl vyrábí další vojáky. River se k ní chce vydat, aby ji zastavila, ale nakonec to neudělá. Pohlédne na Hay Lin s Jenny a řekne: "Vyhráli jsme další bitvu.


1. VYNOŘENÍ

18. února 2018 v 10:59 | Václav Hess |  3. série
TARDIS se skřípavým zvukem zastaví na temném místě, které nikdo nepoznává. River Song jako první vyjde z útrob stroje a rozhlédne se. "Ví někdo, kde jsme to skončili?"
Z TARDIS se ozve posměšný ženský hlas: "Paní navigátorka asi zase není tak dobrá, jak si myslela." Do temné chodby vychází Missy a na tváři se jí, asi už trvale, usadil zlomyslný úsměv.
River se na ní zamračí. "Nejraději bych tě na místě zastřelila, ale stejně bys jen zregenerovala a výsledek by mohl být ještě protivnější."
"Ach, ta láska. Neměly byste to s ní ale tak přehánět," řekne Hay Lin a navzdory tmě, vytančí mezi ně, jako by byly na nějakém veselejším místě. Na tváři se jí usadil veselý úsměv, který nemizí ani při pohledu na temnou chodbu, ve které se nacházejí.
"Myslím ,že poznávám ty dveře před námi," řekne náhle Missy.
"A kde že tedy jsme?" zeptá se Hay Lin.
To už to ale dojde i River Song. "My jsme doletěli na správné místo, jen čas nesedí. Atlantida je už dávno opuštěná." S tím projde chodbou a dotkne se jednoho místa na zdi. Na stropě se postupně rozsvěcejí světla a ukazují jim, jak se město změnilo. Vše je skryté pod nánosem prachu a nějakého slizu.
Missy si okamžitě všimne kostry, která leží opodál. Skloní se blíže a hledí na kosti, které nesou stopy po zubech a drápech. "Tak, děcka, máme tu asi dalšího hosta a nepřišel sem zrovna kvůli knihám," řekne a otočí se na další dvě ženy. River ale něco na jejím hlase vadí. "Mohla bys alepoň předstírat, že tě jejich smrt mrzí."
"Ne, to bych tedy nemohla." řekne Missy a otevře jakési dveře. Za nimi se nachází jedna z místností, kde se skladovaly knihy. Společně dojdou až do hlavního sálu, kde je nejvíce mrtvol. River Song dojde až k velkému oknu a zůstane překvapeně stát na místě. Nejdříve si myslela, že je sklo špinavé, ale potom jí to došlo. Jsou pod vodou. Hay Lin se postaví vedle ní a zírá ven. "Atlantida je tedy znovu pod vodou. Proč tou dělali?" Sice se s otázkou otočila na River, ale odpoví jí Missy. "Někdo na ně útočil a tak město opět ponořili. Nemělo by být těžké ho zase vrátit na hladinu."
Celá trojice projde další chodbou a dojde až k hlavnímu ovládacímu panelu. River ale napadne něco jiného. "Kdyby se bránili, nebyly by tu mrtvoly na podlaze a město by nebylo prázdné."
"Co se tady podle tebe stalo?" zeptá se Missy.
River se na chvíli zamyslí, ale brzy řekne: "Něco se sem dostalo a oni město potopili, aby se to nedostalo ven. Není tady ale nikdo živý, takže nakonec prohráli, ale to neznamená, že jsme tu my samy. Ta stvoření, tady ještě mohou někde být."
Hay Lin se rozhlédne kolem sebe. "Jak ale zjistíme, co to je zač a jestli to tady ještě vůbec je? Třeba to už umřelo hlady."
"To si opravdu myslíš, nebo si to jen přeješ?" pronese jedovatě Missy.
"Tak dost, musí tu být nějaké bezpečnostní pojistky" řekne River a rychle si prohlíží ovládání města. Po pár minutách něco zmáčkne a na obrazovce před ní se objeví plán města. Na modré ploše, která označuje chodby a místnosti se ale pohybuje jeden žlutý bod, který se blíží přímo k nim.
"Tak, návštěvník se nám asi brzy představí," pronese vesele Missy. Rychle ale zmáčkne ovládání dveří, které se hned zavřou. Všechny hledí na obrazovku a na blížící se žlutý bod. Ten se přiblíží až ke dveřím a téměř ihned se ozve úder.
"No, moc inteligence to zvíře nepobralo," řekne Missy.
"Takže jde o nějaké zvíře, ale jak to máme zastavit?" zeptá se River.
"Co prostě dveře otevřít a zastřelit ho?" navrhne rychle Missy.
"Kdyby to šlo tak snadno zastřelit, tak to udělali správci Archivu," podotkne Hay Lin.
Všechny zůstaly stát na místě a naslouchaly úderům, které se stále ozývaly. Najednou se ale zvuk změnil.
"Zdá se mi to, nebo tam už náš nový kamarád není sám?" zeptá se Missy.
"Jsou tam minimálně dva," řekne River a podívá se znovu na monitor. Všechny chodby jsou plné žlutých teček, označujících nějaký život. Čtyři tečky jsou přímo v jejich laboratoři.
"Máme tu problém," řekne River.
"Jaký?" zeptá se Hay Lin.
"Jsme tu tři ale na monitoru jsou čtyři známky života."
Missy místo odpovědi vytáhne zbraň a namíří ji do rohu místnosti. Z otvoru pro vzduch tam vylézá stvoření podobné člověku, až na černou kůži, rudé oči a bílé vlasy. Missy rychle vystřelí. Stvoření padne na zem a škube sebou. Místo hlavy je teď jen krvavé cosi, co hlavu už moc nepřipomíná.
"Musíme se odsud rychle dostat. Všichni míří sem," vykřikne River. Jako odpoveď do dveří udeří hned několik úderů najednou. Hay Lin napadne jen jediná možnost "Musíme se dostat do TARDIS a doletět pro pomoc."
"A jak to asi máme udělat?!" vyštěkne Missy. "Mohly bychom utéct tou samou cestou, kterou se sem dostalo to stvoření, ale musíme rychle, než se ty dveře úplně prolomí, už jsou na nich praskliny," řekne rychle River.
Má pravdu, na dveřích se opravdu objevují jasné známky toho, že jejich nepřátelé se brzy dostanou dovnitř. Hay Lin se jako první vsouká do malého a velmi úzkého otvoru, kterým se dostane přes šachtu až na chodbu. Postaví se rychle na nohy a zaslechne vrčení. Přímo před ní se tyčí vysoký tvor s černou kůží. Hned se chystá na výstřel, ale potom se zastaví. Jestli vystřelí, tak přivolá další nepřátele. Náhle kolem ní proletí červený paprsek a tvor se rozpadne na prach. Hay Lin se otočí a uvidí, že se na chodbu dostala i Missy, která má ještě v ruce malou mobilu podobnou věc a River Song.
"Teď máme udělat co? Nejvíce jich je v chodbě, kde je TARDIS," řekne Missy.
"Co kdybys něco vymyslela ty?" odpoví jí rychle Hay Lin.
Missy jí nejdříve odpoví jen pohledem, schopným založit lesní požár. Stejně se ale rozhlédne kolem, jako by řešení bylo napsané na stěnách. Možná ho tam ale někde našla, protože vzápětí řekla: "Dvě dobrovolnice je musí odlákat a ta třetí, odletí s TARDIS a doletí pro pomoc. Poletím já a vy dvě je odlákáte."
"Proč bys měla letět zrovna ty?" zeptá se River Song.
Missy se usměje i když to vypadá spíše jako škleb divoké šelmy. "Protože jsem z vás nejchytřejší, nejhezčí a...."
"....a schopná odletět pryč a nás tu nechat umřít," dořekne za ni River. Potom ještě dodá: "Poletím já, protože TARDIS je moje."

Rychle si domluví zbytek plánu a rozejdou se.
**
Missy prochází chodbami a tiše se blíží k místu, kde si myslely, že by se mohlo nacházet nejvíce nepřátel. Po pár krocích se přesvědčí, že je to pravda. Podívá se do očí jednomu z nich a řekne: "Tak co, hoši, kdo si chce užít s nejhezčí ženou ve vesmíru?" V odpověď jí zazní temné vrčení a tvorové se postupně dávají do pohybu.
"Je vás nějak moc, ale to zvládneme," řekne Missy a rozeběhne se chodbou. Za ní zaznívá dusot několika desítek nohou. Rychle vystřelí a zasáhne jednoho z nich. Zbytek se chová ještě zuřivěji. Missy rychle proběhne spletí chodeb a dojde k místu, kde byla věznice. Zvířata běží za ní a vůbec si nevšimnou místa, kde se nacházejí. Missy doběhne až k pevné zdi a zasměje se. "Mám pro vás návrh chlapci, vy tu na mě počkáte a já dojdu pro další kamarády." Počká až k ní doběhne poslední z nich, ale to už chce na ní první tvor zaútočit. Rychle zmáčkne něco na svém zápěstí a zmizí. Objeví se o pár metrů dál u vchodu do věznice. Rychle zabouchne dveře a zmáčkne další tlačítko na zápěstí. Zámek se s hlasitým cvaknutím uzavře. Tvorové narážejí do mříží, ale to je to jediné, co mohou udělat. Missy rukou poklepe na svůj sonický náramek. "Tak první krok máme za sebou."
**
Hay Lin jde zdánlivě tichými chodbami. Dojde až k místu, kde by měla být Missy. Náhle se ozve dusot a její společnice proběhne kolem. Vlastně ani neřekla, co má v plánu ale na to nezáleží, s Missy nebyla nikdy normální domluva. Za několik vteřin za ženou proběhne i horda nepřátel. Několik z nich si všimne Hay Lin a zamíří k ní. Konec vší opatrnosti, řekne si v duchu dívka a vytáhne pistoli. Rychle vystřelí a musí rychle uhnout, aby se vyhnula ráně dalšího protivníka. Znovu rychle vystřelí a zasáhne tvora do rozkroku. Zazní úpěnlivý bolestný řev. Hay Lin se zasměje, asi to byl samec, a zabije posledního tvora. Projde dalšími třemi chodbami a před sebou vidí cíl, kterého má dosáhnout River. Jejich TARDIS je jen několik kroků od ní. Na levé straně vidí i dveře místnosti, kde se ukrývaly, dveře, vyrvané a zničené, leží na podlaze. Opravdu utekly právě včas. Dívka zakřičí a nepřátelé se rozeběhnou proti ní. Teď začíná další zběsilý útěk chodbami Atlantidy, boj o holý život. Hay Lin rychle proběhla nějakými dveřmi a zastavila se až o stěnu, která před ní náhle vyrostla. Neměla tu být další chodba? Rychle se otáčí, ale nikde nic není. To už k ní ale doběhnou další tři nepřátelé. Ocitla se v pasti
**
River Song proběhne změtí chodeb, zastaví se u dveří a otevře je sonickým šroubovákem. V dálce je slyšet nějaký řev a údery. Nejspíše to je věznice, kde Missy zavřela část nepřátel. River rychle projde již prázdnými chodbami a dojde až k místu, kde je TARDIS. Hay Lin a Missy by měly právě hledat bezpečné útočiště, aby tam počkaly na posily. River přejde k ovládací konzoli a zmáčkne tlačítko startu. Rychle zadá souřadnice a stroj se dá pohybu. V tu chvíli se za ní ozve:
"Ahoj, opravdu sis myslela, že jste se mě zbavily?"


17. Kuřátko a River Song

18. února 2018 v 10:55 | Václav Hess |  2. série
Hay Lin přecházela po své cele. Myslela na Hitlera a na to, jak se dostat ven. Bohužel její vězení bylo až příliš dokonalé. Musí dát River Song nějakou zprávu. Hitler něco plánoval, chtěl něco oživit. Sice nevěděla co, ale rozhodně tím nesledoval nic dobrého. Najednou se ozvaly něčí kroky. Hay Lin se postavila těsně vedle dveří a čekala.

**

Missy otevřela oči a rozhlédla se. Viděla velikonoční sochy kuřátek, zajíčků a beránků. Kde to vlastně skončila? Zvedla se a pozorně si prohlédla místo kde byla. Kruhová místnost, nikde ale neviděla žádný východ. Několikrát stěny obešla a někdy se jich i dotkla rukou. Najednou začaly zdi rudě zářit. Missy se postavila do středu místnosti a čekala. Jejím tělem začala proplouvat nějaká energie. Připomnělo jí to chvíli, kdy musela regenerovat. Den kdy zmizel její minulý život. Umírala snad? Najednou se někde venku ozval křik.

**

River Song čekala na návrat Missy, nakonec ale čekání vzdala a sama vyklouzla do chodby domu. Jenny se měla dostat ven a vrátit se do TARDIS. River vyšla na chodbu domu a rozhlédla se kolem sebe. Nikdo tady nebyl. Mohla se v poklidu pohybovat domem. Něco tady ale opravdu nebylo v pořádku. River vyhlédla z okna a zahlédla důvod toho, proč je dům prázdný. Dalekové projížděli ulicemi a stříleli po lidech. Pomalu se blížili k náměstí, kde byla velká věž ozdobená sochami kuřátek, zajíčků a beránků. River vyběhla ven a běžela k Dalekům. Dohonila je až na náměstí, bylo jich tady ale moc. River nemohla zasáhnout, hned by jí zabili. Místo toho pouze sledovala, jak Hitler dochází k věži. Zmáčkl něco na svém zápěstí a čekal. Doktorka doufala, že jeho plán prostě nevyšel. Najednou se ale všechny sochy daly do pohybu. Beránci se rozběhli mezi lidi a vnesli do jejich řad ukázkový chaos. River vytáhla zbraně a vystřelila na nejbližšího Daleka. Místo něj se ale k ní začali blížit dva další. Rychle se proto rozběhla zpět k TARDIS. Musela najít Jenny a přivolat pomoc.

**

Missy se přestala třást a pohlédla na své ruce. Bála se toho, že by mohla zregenerovat, ale naštěstí se to nestalo. Pořád byla ve svém těle a nic se nezměnilo. Najednou za sebou zahlédla pohyb. Rychle se ohlédla a našla chodbu, která tu ještě před pár vteřinami nebyla. Cesta zvolna klesala, ale to žena neřešila. Místo toho se zaměřila na muže, který se jí snažil utéci. Missy ho ale brzy dostihla a srazila ho na zem. "Teď mi rychle řekni, co se to tady děje."
Muž ležel na zemi a klepal se strachem, ale neprozradil ani slovo. Missy se rozhlédla a našla židli. "Sedni si a všechno mi řekni!" vyštěkla vztekle.
Muž se na ní otočil a řekl jen: "Já si rozhodně nikam sedat nebudu."
Missy se ušklíbla. "Sedni si nebo ti přerazím nohy!"
Muž jí tentokrát poslechl a pomalu si sedl.
"Tak povídej nebo se opravdu neudržím!" vyštěkla žena.
Její vězen ale začal mluvit. "Před několika dny k nám přišli Dalekové a obsadili jeden z domů. Řekli nám ale, že nám nechtějí ublížit. Potom ale přišel on a oni začali dělat něco v chodbách pod městem."
Missy se zamyslela a potom vyhrkla: "Kdo má být ON? Má snad nějaké jméno!"
Muž jen pokýval hlavou. Žena ho nakopla a až potom řekl: "Ten cizinec s tím směšným knírkem."
Missy se náhle rozsvítilo. "Hitler!" Potom se rychle otočila a hledala dveře ven.
"Počkejte, vy mě nepustíte ven?" zavolal za ní muž.
Missy se otočila a zasmála se. "Neřekla jsem, že tě pustím ven, klidně tu pojdi hlady." S tím vyšla další chodbou, až našla dveře na denní světlo.

**

Jenny se otřásla, když procházela domem. River by jí na místě zabila, kdyby zjistila, že neposlechla její pokyny, ale nechtěla tu Hay Lin nechat. Musela jí najít a pustit ven. Dům byl naštěstí prázdný, nebylo tu ani živáčka. Najednou se ozvalo šramocení. Jenny se ukryla za sochou nějakého rytíře. Do jejího zorného pole vcupital malý mýval, který hýřil všemi barvami. Jenny ho okamžitě poznala.
"Melvine!" vykřikla a rychle zvířátko popadla do náručí. Melvin mával packami a něco ukazoval. Jenny ho pustila a mýval se okamžitě někam rozběhl. Jenny ho sledovala, až došli k nějakým dveřím. Klíč byl v zámku a tak dívka odemkla a dveře otevřela. Našla to, co hledala, proti ní stála Hay Lin. Rychle jí objala a zeptala se: "Jak jsi sem dostala?"
"Spoilery," odpověděla Hay Lin s úsměvem, ale potom její tvář zvážněla. "Hitler se chystá něco oživit a nevěřím tomu, že by to bylo něco dobrého." Jenny přikývla a obě vyrazily na cestu domem.

**

River Song se vyhnula obřímu velikonočnímu zajíci a přemýšlela co dál. Mířila k TARDIS, ale tím její plán končil. Znovu se vyhnula hejnu velikonočních kuřátek, která byla velká jako koně a dostala se k cíli. TARDIS stála přímo před ní. Doběhla ke dveřím, otevřela a zavolal na Jenny. Žádné odpovědi se jí ale nedostalo. Místo toho tu bylo pouze ticho.
River Song napadlo jen jediné, dívka neposlechla a vyšla ven. Rychle tedy stroj času opustila a vydala se na další cestu městem, které se stalo velmi nebezpečným místem. Doktorka se vyhnula dalšímu hejnu kuřátek, když zaznělo velmi hlasité hučení. River se ohlédla a uviděla jeho původce. Velikonoční kuřátko, ale ne malé, jako ty okolo, nýbrž velké jako slon. Mohutnými drápy drtilo budovy pod sebou. River utíkala k domu Davrose a modlila se ke všem bohům Gayllifrey, aby tam Hay Lin byla.
Ulice byli plné křičících lidí a oživlých velikonočních ozdob. Doktorka prokličkovala až zpátky k domu, který byl zatím celý. Naštěstí stáli bohové při ní, ze dveří právě vybíhala Hay Lin a hned za ní Jenny. River doběhla až k nim a vyštěkla: "Jenny! Jak to, že si odešla z TARDIS?"
Dívka jen pokrčila rameny a zašeptala: "Nechtěla jsem jí tady nechat."
River rychle zavrtěla hlavou. "Ty si opravdu myslíš, že bych jí tady nechala? Nejsem Doktor, nikdy na nikoho nezapomenu." S tím se otočila a mávla rukou, aby šly za ní. Společně doběhly až k hlavní ulici, odkud dobře viděly na obří kuře. Nestvůra ničila domy a někdy sehnula odpornou hlavu, aby polapila některého z obyvatel. Pod jejíma nohama se pohybovali Dalekové. River neviděla žádnou možnost, jak se z tohohle dostat.

**

Missy otevřela červené železné dveře a vyšla ven. Všude kolem ní vládl tak krásný zmatek. Tentokrát ale nebyla jeho příčinou ona, ale žluté monstrum, které viděla několik desítek metrů před sebou. Obrovské kuře ničilo město s až trapnou důkladností. Missy se otočila a pohlédla na rudé vejce, které se stalo na krátkou dobu jejím vězením. Přímo nad ním se tyčila velká a kýčovitě vyzdobená věž. Missy sáhla do kapsy kalhot a vyndala sonický šroubovák. Je načase, aby se do toho vložila. Pohledem si našla prvního protivníka a zamířila na něj. Dalek se náhle vypnul. Sice to možná dlouho nevydrží, ale i tak to bylo lepší, než nic. Žena prošla až k železnému monstru a otevřela jej. Rukou vytáhla chobotnici podobného tvora a odhodila ho na zem. Pohledem našla dalšího protivníka a vyrazila k němu, když se za ní ozvalo "VYHLADIT! VYHLADIT!"
Missy se otočila a jen vyštěkla: "Mlč, ty plechovko!" a namířila na Daleka sonickým šroubovákem. Ten okamžitě zhasl, jako když praskne žárovka. Žena se ale nenechala svým dalším vítězstvím unést. Kolem bylo ještě dost protivníků.

**

River Song běžela jako první v čele jejich trojice. Hay Lin šla jako druhá a pohledem pátrala po blízkém okolí. Na konci šla světlovlasá Jenny. Hledaly cokoliv, co by jim pomohlo. Bohužel ale ani jedna z nich nevěděla, jak oživlou výzdobu zastavit.
Došli až na náměstí, které bylo velkým bojištěm. Dalekové honili obyvatele vesnice. Náhle River zahlédla Missy. Žena tančila po náměstí, jakoby to vše kolem byl jen nějaký podivný ples. Doktorka na ni zamávala, protože nevěřila tomu, že by jí v tom hluku bylo slyšet. Missy jí pozdrav oplatila a s úsměvem k ní přitančila. "Zničila jsem sedm Daleků, kde jste se flákali?"
"Jak jsi sem dostala?" zeptala se River, která její otázku diplomaticky ignorovala.
Missy udělala piruetu a zasmála se. "Někdo mě zavřel do obrovské a strašně kýčovité kraslice. Mluvila jsem s jedním nemehlem a nejspíše to bylo na Davrosův rozkaz…" Potom vyprávěla vše o podivné vlně energie a oživlých sochách. River náhle vše zapadlo na správné místo. Dalekové potřebovali energii, aby mohli sochy oživit, proto sem lákali Pány Času. Chtěli použít jejich regenerační energii. Ta vlna, kterou Missy cítila, to byla chvíle, kdy se její síla přesunula do nějakého stroje. Kde má ale něco takového hledat? Musí jít o něco velkého a musí to být blízko. River se rychle rozhlédla a zahlédla obrovské kuře, které se k nim blížilo. Nejdříve si tedy musí poradit s ním. Doktorka pohlédla na cestu, která vedla k Tardis. Napadla jí jen jediná věc.

**

Společně se vrátili do TARDIS. River zapnula motory, ale tentokrát se nechystaly na cestu časem, ale pouze prostorem. Vzlétly vstříc obrovskému kuřeti. Doktorka létala kolem jeho hlavy a dráždila ho. Obrovská a až příliš živá dekorace ji následovala. River kličkovala těsně před obrovským zobákem. Kuře ji následovalo, ale při tom zničilo ještě další budovy.
Po dvou kilometrech úhybných manévrů se dostaly na okraj města. River plně zaměstnávala svého nepřítele, který se vůbec nedíval kolem sebe. Dostaly se tak až k propasti. Prolétla nad ní a kuře ji následovalo. Náhle se utrhl kus skály a jejich nepřítel zmizel v lavině padajícího kamení.
"Tak to bychom měli" pronesla s úsměvem Missy. Společně stáli v otevřených dveřích TARDIS a hleděli dolů. Náhle se ale kameny daly do pohybu. Všechny jen překvapeně hleděly na to, jak se kuře dostává zpět na denní světlo. Křídly rozhrnuje kamení a šplhá zpět nahoru.

**

Hay Lin se vzpamatovala jako první. Rychle se rozběhla labyrintem chodeb, až doběhla do zbrojnice. Popadla to největší, co našla, a běžela zase zpátky. Mezi dveřmi zmáčkla něco, co by teoreticky mohlo být i nabíjení a zaměřila. Prstem zmáčkla spoušť a čekala. Ozvala se detonace, která je odhodila ode dveří. Naštěstí tedy do vnitřku stroje času. Za několik vteřin se všechny zvedly a pohlédly na výsledek svého malého atentátu. Obrovské kuře bylo bez hlavy, z pahýlu se ještě kouřilo.

**

River znovu zapnula motory a stroj se dal do pohybu. Náhle Missy něco napadlo: "Už vím, kde by mohl být zdroj té energie."
Doktorka se k ní otočila: "A řekneš nám to nebo máme počkat, až to vyjde knižně?"
Missy se škodolibě zasmála. "Dáme tomu knírači poslední ránu z milosti."
"Ty něco takového znáš?" zeptala se překvapeně Hay Lin.
Missy na ní mrkla. "Neznám ale zní to tak vznešeně, vždy jsem to chtěla říct." Otočila se k River a začala mluvit. "Hitler potřeboval něco velkého, něco co je uprostřed měst a mohlo by to sloužit jako vysílač. Co třeba ta šeredně vyzdobená věž?"
River přikývla. "To by mohlo být ono. Co když se ale pleteme?"
Missy znovu jen pokrčila rameny. "Tak zbavíme obyvatele vesnice jedné velké šerednosti."
Všichni se rozesmáli a TARDIS se dala do pohybu. Prolétli nad vesnicí a zůstali stát nad náměstím. Tentokrát si na atentátníka zahrála Jenny. Už ale věděly, co zbraň dokáže udělat. Ubraly proto na síle, aby nezničily celé náměstí. Jenny nabila a vystřelila. Ozval se výbuch, i když tentokrát menší a věž se rozlétla na kusy. River rychle přešla k monitoru a podívala se na napáchané škody. Všechny sochy ztratily svůj přízračný život a zůstaly ležet na místě. Znovu vyhrály.

**

Missy procházela TARDIS a mířila do jednoho z pokojů. Dovolí si ještě malý vtípek, než se vše vrátí do starých kolejí. Ještě měla v plánu mnoho věcí a brzy se do nich musí pustit. Došla ke dveřím a zaklepala. Nečekala na pozvání a vešla. Na posteli tam ležela Hay Lin, právě spala.
"Dobré ráno Sněhurko," řekla tiše.
Hay Lin zívla. "Ležím v posteli, ne ve skleněné rakvi."

"To se dá ale rychle změnit" pronesla Missy sladce. Potom se usmála a položila na noční stolek malou figurku. "Tady máš malou připomínku své poslední mise." S tím se podívala na malé kuřátko a vyšla ven.


16. Pozor na zajíčky!

18. února 2018 v 10:55 | Václav Hess |  2. série
Hay Lin opatrně hleděla na tajemný a podle ní i velmi nebezpečný lidský vynález. Jak se postaví tak velké výzvě? Její život se táhl přes staletí, ale nikdy se ještě nemusela postavit, takovému protivníkovi. Pomalu se otočila a podívala se na Missy, která za ní netrpělivě podupávala a rozhodně jí tím neuklidnila.
Hay Lin se místo toho tedy otočila na River Song a řekla jen: "Sakra, jak mám tu kachnu tedy upéct?"
Missy si odfrkla a podívala se na troubu před sebou. "Prostě jí tam dej a rychle."
Dívka s růžovými vlasy se na ní udiveně podívala. "To není tak lehké!"
Missy zakroutila hlavou a podívala se na River. "Ty už jsi kachnu viděla?" River jen přikývla a tak její společnice pokračovala: "Bylo to v ZOO, cirkuse nebo jinde?"


River se zamračila "Kachnu jsem někdy viděla a dokonce jsem jí pekla, ale chtěli jsme to naučit i Hay Lin."
Missy se znovu otočila k Hay Lin. "Ta kachna už nemá hlavu, takže to nejhorší má už za sebou. Dělej!"
Hay Lin se už chystala do díla, když do místnosti vběhl velký a barevný mýval. River se podívala na zvíře a zakřičela pouze: "Melvinéééé!"
Zvíře zůstalo stát na místě a zvědavě poslouchalo. River si během několika vteřin všimla něčeho strašného. Zvíře drželo v tlamě manipulátor časového víru. Mýval mávl tlapkou a dotkl se ovládání. Ozvalo se tiché klapnutí a Melvin zmizel.
Hay Lin jen zalapala po dechu a dál koukala na místo, kde zmizel. River mezi tím prošla jejich provizorní kuchyní a došla k ovládací konzoli TARDIS. Stačilo zmáčknout pár tlačítek a vyhledávání se dalo do pohybu. Hay Lin došla až k ní a stoupla si hned vedle. "Půjde to?" zeptala se opatrně, ale River jí neodpovídala. Malý terč na obrazovce se rozblikal a Doktorka tiše zajásala: "Už víme, kam zmizel. Náš miláček se dostal do vesnice jménem Vejcodar," Přešla k ovládací konzoli a již za několik vteřin byli na cestě.

**

Červená budka přistála a River s Hay Lin vyšli ven. Před jejich očima v tu chvíli zazářila exploze barev. "Co se tu děje?" zeptala se Hay Lin vyděšeně.
"Přeci Velikonoce" odpověděla pobaveně doktorka a šla se podívat na sochu zajíce, která stála jen tři metry od nich. Hay Lin se rozhlédla, ale žádné zlepšení nálady jako u její kamarádky se nekonalo. Všude bylo plno zářivých barev a kýče. Obrovské a bohatě vymalované sochy zajíců, ovcí a kuřat. Dívka sice měla ráda barvy, ale tohle bylo už přehnané. Společnice prošli ulicí a River se snažila najít mývala podle signálu z čipu na jeho obojku.
Prošli kolem něčeho, co mohlo mít náměstí. Minuly několik letitě působících domků a zastavily se před velkou stavbou, kde se Melvinův signál ztrácel. "Opravdu si myslíš, že je mýval tady?" zeptala se pochybovačně dívka.
"Signál jde odsud, takže tu musíme začít" řekla River a zaklepala na dveře. Ozval se šramot a za několik vteřin se dveře otevřely. River zalapala po dechu, když před sebou viděla bytost, kterou by v městečku nečekala.
"Uvítat! Uvítat! Uvítat!" opakoval Dalek stále dokola. Potom odjel do vchodu a čekal, až ženy vejdou dovnitř.
River nevěděla, co dál, ale nakonec vešla do chodby. Vše působilo čistě ale starobyle.
"Myslíš, že je jich tu víc?" zašeptala vystrašeně Hay Lin.
River jen přikývla a následovala jejich podivného průvodce. Podivná trojice došla až do jídelny, kde je opět čekalo nemilé překvapení. U stolu seděl Davros, stvořitel Daleků. Po jeho pravici seděla nějaká žena, kterou ještě neznali. Po Davrosově levici seděl Adolf Hitler, stále bez nohou. Vedle Hitlera seděla další žena, kterou River také ještě nikdy neviděla.
Žena po Davrosově pravici vstala a s úsměvem je přivítala. River i Hay Lin si sedly a čekaly. Dalekové jim přinesli jídlo a vrátili se na svá místa. Davros se po předkrmu otočil k River: "Jsem rád, že jsme se tu potkali. Co vás sem ale přivádí? Něco mi říká, že naše přátelství to nebude"
Hay Lin přikývla a River řekla pouze: "Hledáme ztraceného přítele".
Stvořitel Daleků se usmál, i když na vrásčitém obličeji to spíše vypadalo, jako když šelma vycení zuby. Najednou bez nějakého varování, pozvedl ruce a dvakrát tleskl. Do místnosti přišel muž v pestrém oděvu a stoupl si na malé podium, kterého si River s Hay Lin všimli až teď. Muž začal předvádět kouzelnické triky, které by i River uměla lépe. Davrosův úsměv prozrazoval, že je s programem spokojený. Doktorka se podívala na svou mladší společnici, která nasadila zdvořilý úsměv, takže ani jí to moc nebavilo. Na konci představení ale začala Hay lin hlasitě tleskat a směrem k muži pronesla. "Ty jsi hotový Merlin"
Hitler se po ní otočil "Merlin? Jiného kouzelníka neznáš?"
Hay Lin se zamračila. "A Harry Potter by ti stačil?"
Hitler se otočil a dál jí nevěnoval ani pohled.
Zbytek večera pokračoval klidně. Po dezertu se s nimi Davros a jeho rodina rozloučili, aniž by prozradili, co mají v úmyslu. River Song i Hay Lin znovu prošly celý městem a zpět do TARDIS. Obě dvě myslely na jediné. Co tady Dalekové chtějí? Určitě nechtěli jen v klidu dožít. Obě tak rozdílné ženy seděly u ovládací konzole a snažili se něco vymyslet. Hay Lin si všimla nějakých papírů, které byly naskládané na sobě. Sáhla po nich a rozložila malé album fotek. River udělala krok k ní a natáhla ruku, jakoby jí chtěla fotky vzít, ale pohyb si rozmyslela a znovu si sedla. Hay Lin se podívala na fotky a viděla ženu s rudými vlasy. Potom nějaké malé dítě a nakonec mladou černošku. "Co je to ženy?" zeptala se směrem k River.
Doktorka se tiše a krátce zasmála. "Ta první žena je má matka. Jmenuje se Amy Pond."
Hay Lin se znovu podívala na fotky. "A ty ostatní?"
River si fotky vzala a přejela po nich rukou. "To jsem všechno já, moje regenerace."
Hay Lin se podívala znovu a zeptala se: "Budeš už do smrti vypadat tak jako teď nebo ještě budeš regenerovat?"
River vzala fotky a složila je do původní podoby. Trvalo dlouho, než odpověděla: "Mám nový regenerační cyklus, ještě budu regenerovat, aspoň myslím. Umím spoustu věcí, ale předpovídání budoucnosti mezi ně nepatří."
Hay Lin se chystala něco říct, když se ozvalo zaklepání. "Kdo to je?" zeptala se dívka.
"Říkala jsem ti, že neumím věštit, ale vím, že se to brzy dozvíme". Několika málo kroky přešla ke dveřím a otevřela je. Za nimi stál zadýchaný černovlasý chlapec. River ho pustila dovnitř a zavřela dveře. Chlapec si sedl na zem a řekl jen "Dalekové obsadili vesnici".

**

Missy protančila kolem velkého zrcadla a podívala se do něj. Na její posteli seděla Jenny a sledovala každý její pohyb. "Kolik je ti vlastně let?" zeptala se Jenny. Missy se zastavila a na tváři jí se jí objevil pobaveně překvapený výraz. "Myslíš tuhle regeneraci nebo celkově?"
Jenny rychle řekla: "Myslím tuhle regeneraci. Máš za sebou už spoustu věcí, ale vypadáš pořád stejně."
Missy se rozesmála. "Jsem starší, než si myslíš, ale šediny jsem nechala u minulé regenerace."
Jenny si sedla k zrcadlu a začala se česat, když se ve dveřích ukázal John a zeptal se: "Už budete hotové?" Potom se podíval na mladou dívku a zeptal se: "O co se před tím zrcadlem vlastně snažíš?"
Jenny se zamračila a otočila se k němu. "Musím ze sebe udělat něco koukatelného.".
John se ušklíbnul. "Slavnost je za týden. Myslíš, že to do té doby stihneš?"
Jenny po něm chtěla hodit velký fialový polštář, ale zasáhla jen dveře. John se rozesmál a zmizel.
Missy zvedla jedny z bot na zemi. "Vezmeš si tohle? To bys byla asi o deset centimetrů vyšší. Tomuhle se říká podpatky."
"Tohle?" řekla vyděšeně dívka. "Tohle bych si měla vzít na nohy? Nejsem Lady Gaga." Místo bot na šíleně velkých podpatcích si vzala tenisky a chystala se otevřít dveře pokoje, když se přístroj na ruce Missy červeně rozblikal. Obě ženy zůstaly strnule na místě. "Co se stalo?" zeptala se Jenny.
"Někdo nás volá," řekla Missy a chytila mladší dívku za ruku. Ve vteřině se objevily vedle velké červené budky.
"To je River a její TARDIS," řekla udiveně Jenny. Missy prošla kolem budky a potom zaklepala na dveře. Okamžitě jí otevřela Hay Lin a pustila jí dovnitř.

**

River Song držela v rukou manipulátor časového víru a snažila se ho napojit na ovládání TARDIS. Vše začalo do sebe zapadat a vytvářet velice nepěkný příběh. Davros měl večeři v domě připravenou předem. Chtěl, aby tam přišly a tak se mohly domnívat, že Melvinova cesta nebyla jen nehodou. Stvořitel Daleků je sem chtěl vylákat, teď jenom zjistit proč. River napojila manipulátor na konzoli a její domněnky se potvrdily. Davros je sem všechny přivolal. Hay Lin ale napadlo, jak zjistit více. Musí se dostat do jeho domu a vyslechnout si ho, aniž by o tom on věděl. River a Hay Lin vyšli z TARDIS a dostali se před vyzdobené město, až k domu Daleků.

**

Hay Lin našla mříže, které mohly vést do sklepa. River je otevřela a společně se vsoukaly do úzké chodby. Udělali jen pár kroků a už slyšely škrábání. Doktorka opatrně pohlédla za roh a viděla Daleka, který tu držel hlídku. Projížděl po úzké chodbě a sledoval blízké okolí. River na něj zamířila sonickým šroubovákem a Dalek ustrnul na místě. Sice ho znehybněla, ale to vydrží jen několik vteřin. Musela proto jednat velmi rychle. Prošla chodbou ke stroji a otevřela horní poklop. Uchopila hnědé, chobotnici podobné stvoření a hodila ho na zem. Hay Lin ho rychle probodla nožem a pomohla River otevřít stroj. Potom si dívka srovnala vlasy a nasoukala se do Daleka. Trvalo několik vteřin, než se Hay Lin plně vžila do své role. Měly ale příliš málo času. River šla a otevřela nejbližší dveře. Za nimi byly schody, které vedli do dobře osvětlené chodby. Dalek začal levitovat a tak se dostal až nahoru. Hay Lin se tak dostala až do staromódního obývacího pokoje, kde seděl Davros a Hitler.
"...přišlo to ale v pořádku," dořekl stvořitel Daleků větu. Hay Lin zalitovala, že nepřišla dříve. Vůbec nezjistila, o čem to vlastně mluví. Hovor ale pokračoval a po několika nejasných větách zaznělo něco opravdu zajímavého. Hitler se zeptal na nějakou věž, která by je měla oživit. Hay Lin si myslela, že už zjistila vše, co potřebovala a chystala se vrátit k River, když na ní Davros zavolal. Musela přijet až k němu a hrát poslušného vojáka. Davros se k ní naklonil a několik vteřin na ní hleděl. Dívka se začala ve svém vězení mírně potit. Bála se, že by jí mohl poznat a na místě zabít. Stvořitel Daleků se k ní naklonil a potom zašeptal: "Ahoj princezno, jsem rád, že tě zase vidím."

**

River Song sledovala hodinky. Hay Lin už byla pryč až příliš dlouho, ale nemohla jí kontaktovat, neměla jak. Missy a Jenny byli v TARDIS. River tedy na pomoc zavolala je. Vzala do ruky věc podobnou mobilu a zmáčkla na ní jedno tlačítko. Za několik minut se do sklepení dostali i její společnice. Missy jako první vklouzla do úzké chodby. Hned za ní se na místo dostala i Jenny. Obě dvě měly v rukou baterky, aby v pološeru našli cestu. Nemohli si ale dovolit příliš ostré světlo, aby je nikdo nenašel. Nikdo ale nevěděl, jak se do Davrosova domu dostat, aniž by spustily poplach. Nakonec se Missy rozhodla pro hlavní roli. Vyšla dveřmi ven a klidnými kroky kráčela po rudém koberci. Trvalo jen několik vteřin, než se za ní objevil Dalek a ptal, co tam chce.
"Přišla jsem vašemu pánovi nabídnout spojenectví". Dalek zůstal stát na místě a neřekl ani slovo. "Okamžitě mě za ním dovedeš" řekla Missy panovačným hlasem. Voják se ale nehnul. Místo něj ale promluvil Hitler. "Jsem rád, že jste přišla i vy, takže teď chybí jen River Song a naše oslava může začít." Potom mysl ženy ovládla tma.

**

Hay Lin seděla v cele a přemýšlela jak ven. Davros jí nějak poznal a trvalo mu to jen několik vteřin. Nezabil ji, ale zavřel ji v jedné části domu. Musí ale povědět River, co zjistila, jinak všechno riskování bylo k ničemu. Vůbec ale netušila, jak se dostat ven.


15. Vlk v rouše beránčím

18. února 2018 v 10:54 | Václav Hess |  2. série
Rose tiše prochází chodbou a naslouchá hlučným krokům. Někdo prochází budovou a ani se nesnaží o plížení. Všude se rozléhá klapání dámských bot na vysokém podpatku. Rose si nervózně uhladí světlé vlasy a znovu se zaposlouchá. Udělá několik kroků a připraví si pistoli. Znovu se snaží zaslechnout kroky, ale najednou zjistí, že zmizely. Podívá se do chodby za rohem. Ozve se zvláštní strojový zvuk. Najednou jí na krku přistane ostrá čepel a do nosu jí udeří nějaká silná vůně.
"Co tu hledáš, princezno?" zazní jí do ucha posměšný hlas.
"Hledám River Song," zašeptá Rose a snaží se ignorovat nůž, který se jí blíží k hrdlu.
"Tak to jsme už dvě," ozve se hlas za jejími zády. Potom jí na ramena dopadnou dvě ruce a obrátí ji o 180 stupňů. Rose pohlédne na ženu ve fialových šatech, s vlasy vyčesanými do drdolu. Spíše než bojovnici ve vesmíru připomíná chůvu z pohádek.

"Kdo jste?" zeptá se a dál si prohlíží její podivné oblečení.
"Dovol mi, abych se představila, i když jsme se už viděli, Rose," pronese starší žena a vysekne dokonalé pukrle. "Jmenuji se Missy."
Rose překvapeně zalapá po dechu. "Kdy jsme se viděli?"
"Spoilery, drahoušku," pronesla Missy a tanečním krokem proběhla chodbou.
Projdou několika dveřmi, když si Missy začne zpívat. Nakonec se i přes Rosino skřípění zubů dostanou až k červené budce. Missy okamžitě sáhne po dveřích a vstoupí dovnitř.
"Co tu děláš?" ozve se River Song.
Missy ale věnuje více pozornosti muži, který stojí vedle ní. Hnědý dlouhý kabát a tenisky jí nenechají na pochybách. "Můj Doktor k nám našel cestu?" vykřikne s divokým úsměvem.
Rose rychle projde kolem ní a strčí do ní ramenem. "To není Doktor, to je můj manžel."
Missy jen pokrčí rameny a podívá se na River. "Kdy vyrážíme na cestu?"
"Až mi řekneš, jak si nás našla," vyštěkne River a čeká na odpověď.
"Chytila jsem tuhle Pocahontas na chodbě, když jsem tě hledala. Proč jsi jí na mě nasadila?"
Rose dala v ruce v bok a nadechla se k odpovědi, ale River jí ale nepustila ke slovu.
"U mě byl jen John," pokývla rukou k muži a pokračovala.
"Rose k nám měla dorazit později, nečekali jsme jí tak brzy."
"Dobře" řekla Missy "A kdy vyrážíme?"
Vysvětlování se ale ujal John: "Našli jsme planetu Šediváků a chtěli jsme zjistit, co mají v plánu. Zajímá nás, jestli upustili od pokusů na lidech."
Missy ale i tak něco vrtalo hlavou. "Rose a John by ale měli být v jiné realitě, jak se sem dostali?"
"Spoilery," odpověděla River a zmáčkla několik tlačítek na ovládací konzoli.

**

TARDIS divoce poskočí a zůstane stát na místě. Všichni vyklopýtají ven a pohlédnu na bojiště před sebou. Dalekové prolétají vzduchem, nad obrovským městem. Z budov vylétají rudé střely, ale Daleků je příliš mnoho.
"Mohli bychom počkat, až se vyvraždí navzájem" řekne s úsměvem Rose.
"Mohli bychom raději pomoct jedné straně, tedy spíše Šedivákům a vysloužit si tak spojenectví.." odpoví rychle River.
"Opravdu chceš pomoct Šedivákům?" zeptá se okamžitě John.
"Kdysi dávno jsme jim pomohli a chtěla bych to dotáhnout do konce," řekla jen River.
Celá zvláštní skupinka lidí nebo minimálně jim podobným, se dostala až k bráně zvláštního města. Mohutná křídla vrat se dala do pohybu a oni mohli vstoupit dovnitř. Nad nimi se odehrával souboj Daleků a větších letících strojů, které připomínali hroty oštěpů. Na cestě tak byl zdánlivý klid, i když dávali pozor na zbloudilé střely nebo padající stroje. Jako první se do města dostala River.
"Chceme mluvit s královnou," zvolala Doktorka, tak hlasitě, aby jí slyšeli okolo stojící Šediváci. Ti na ně nejdřív jen překvapeně pohlédli, ale brzy se jejich řady rozestoupili a přišel Šedivák se zlatou obroučkou kolem velké hlavy. Jeho černé oči se zaleskly, když jeho pohled prolétl po podivné skupině cestovatelů. "Přišli jste, abyste probudili vlka?" pronesl hlubokým hlasem, který se k jeho vychrtlé postavě příliš nehodil.
"Jakého vlka?" zeptala se rychle Rose s nadějí v hlase.
"Ve zdejším městě leží jeskyně, do které může vstoupit jen posel vlka. Dalekové chtějí zdejší město zničit, aby nemohl posel přijít."
"Jak máme toho posla poznat?" zeptala se okamžitě River.
Šedivák se na ní zahleděl velkýma očima. "To nevíme a ani nevíme, co tam má vlastně být. Dalekové to také netuší, ale chtějí to zničit. Zdejší místo je příliš mocné a mohlo by být pro ně hrozbou."
"Jsem Zlý vlk a budu i poslem toho vašeho," prohlásila Rose.
"Pojďte tedy za mnou" řekl jejich průvodce a provedl je městem. Cestou se vyhýbali padajícím troskám a probíhajícím skupinkám malých bojovníků. Brzy se dostali hlouběji do města a zastavili se u zavřené kamenné brány, která vypadala starší, než celé město.
Missy chtěla bránu otevřít, ale nepodařilo se jí to. Potom kolem ní prošla Rose a brána se na lehký dotek otevřela. Šedivák vydal zvuk, který připomínal smích a rychle řekl: "Můžete vstoupit dovnitř, my ale musíme zůstat venku." Jeho hlas zněl radostně, jakoby na tuhle chvíli čekal už mnoho let.

**

Rose prošla kolem svých společníků a dostala se do tmavé chodby. Po několika krocích se potopila do ticha, které znělo přímo zlověstně. Rychle se otočila a pohlédla na východ, kde ve světle slunce čekal její manžel i se všemi ostatními. Za několik vteřin se ale dveře zhoupli a zavřeli. Najednou se Rose ocitla v úplně tmě. Udělala pár váhavých kroků a vzduch začal být chladnější. Bohužel s sebou neměla žádný zdroj světla. Vytasila ale svou zbraň a připravila se vystřelit na první známku života. Zde nemohl nikdo žít, žádný Šedivák sem nemohl jen tak přijít. Rose pokračovala dál a jejího těla se zmocňoval strach. Ještě že tu nebyl John, aby jí viděl. Po několika krocích se objevilo světlo. Nebylo ale na stěnách nebo stropě ale přímo z podlahy, na které stála. Kámen volně přešel ve sklo, které vydávalo jemné modré světlo. Rose tak viděla, kde se nachází. Dlouhá chodba ale vypadala, jako by byla výplodem nějakého středověkého stavitele. Všude na stěnách byli dlouhé malby zvířat a mytických tvorů. Rose se ale zastavila před jednou, kde viděla něco podivného. Dalek, který bojoval s drakem. Po pár dalších krocích objevila malbu Plačícího anděla, opodál našla i kyberčlověka. Snad to byli dějiny planety Šediváků nebo možná Země, to se ale Rose nedozvěděla. Chodba vyústila do rozlehlého sálu. Malby zde nekončily, ale přecházely na stěny, které byly ale napůl skryté v záplavě mohutných sloupů. Rose ale nejvíce upoutala stříbrná socha nějaké ženy. Nejdříve nepoznala, co jí na ní tak upoutává. Než v matném světle rozpoznala tvář ženy. Byla to její vlastní socha v životní velikosti. Rose opatrně prošla až k ní. Socha na sobě měla stejné oblečení, jako měla v této chvíli i její předloha. Pomalu natáhla ruku a dotkla se sochy, v té chvíli všechno zalilo ostré světlo, které jí proniklo do všech částí těla.

**

River Song čekala u dveří, které jí zakryly výhled na Rose. Její společníci stáli kolem ní, ale ona se pořád neodhodlala k tomu aby odešla. Ze zamyšlení jí vytrhl až vystrašený hlas Šediváka.
"Musíme odsud, míří sem armáda Daleků."
Všichni se zachovali úplně opačně, než se od nich očekávalo. Vytasili zbraně a čekali na protivníky. Ani jeden z nich v tom nechtěl Rose nechat. Trvalo jen několik minut, než se ozval strojový hlas: "Vyhladit! Vyhladit! Vyhladit!"
Do jejich zorného pole se dostalo množství tvorů, které Hay Lin popsala jako převrácené odpadkové koše. V tuto chvíli ale nikdo neměl náladu na vtipkování. Jako první začala střílet River a po ní se do boje přidali i ostatní. Hay Lin z kapsy vyndala nějaký stříbrný předmět a hodila ho mezi Daleky. Několik vteřin se nic nedělo, potom se ale ozval výbuch a čtyři Daleky to roztrhalo na kusy. Mezi kovovými částmi bylo vidět i něco malého a hnědého. Díky takovým výpadům to dlouho vypadalo, že vyhrají ale Daleků brzy přišlo až příliš mnoho. Všichni začali ustupovat a vchod do tajemných jeskyní se tak dostal až k Dalekům. Jeden z nich se bránu snažil otevřít, ale nedařilo se mu to. River jen mohla hledět na to, jak se jejich nepřátelé dostávají čím dál tím blíž k Rose. Najedou se ale Dalek u brány rozpadl v záplavě zlatého světla. River to nejdříve nechápala a ani neměla čas, se nad tím zamyslet. Kolem její hlavy prolétl paprsek rudého světla a donutil jí, aby se skryla na rohu úzké uličky. Náhle se světlo rozlilo po celé ulici a brána jeskyní se otevřela. V záplavě světla na ulici vplula Rose i když se jí ta bytost podobala jen opravdu mizivě. Vypadalo to, jakoby nějaká bohyně vstoupila mezi lidi. V ostrém světle mizel jeden Dalek za druhým. Zbytek se stáhl do vedlejších ulic, co nejdál od nečekaného protivníka. Šediváci ale získali novou víru ve vítězství a vrhli se do dalšího útoku. V záplavě zlatého světla útočili jejich lodě na poletující nepřátele a sestřelovali je z oblohy. Pěší vojáci v čele s Rose a dalšími cestovateli vyháněli protivníky z ulic města. River se rychle dostala až k bráně a sledovala Daleky, jak mizejí venku. Nakonec zůstal stát na místě jen jediný nepřítel. River hleděla na velkého Daleka, který byl z větší části z nějakého černého kovu. Okamžitě po něm vystřelila, ale střela jen sklouzla po jeho zbroji. Dalek se začal přibližovat, ale nevypadal, že by se chystal vypálit. Místo toho projel blíže k River a s prudkým zabržděním se zastavil. Přední část jeho brnění se začala rozevírat a odhalila jeho pravou tvář. Jednalo se o tvář muže, kterou River už nikdy nechtěla vidět. Adolf Hitler opatrně zamrkal, jak se po dlouhé době dostal na sluneční světlo. Jeho tvář byla bledší a vyzáblejší, než si jí doktorka pamatovala. Mužův protivný knírek byl ale pořád na svém místě.
"Co tu chceš?" zeptala se River.
"Ničil jsem hrozbu pro své bratry a sestry," odpověděl muž.
"Co máš společného s Daleky?" zeptala se River a rychle vymýšlela, jak Hitlera zastavit.
"Můj otec je jejich stvořitel. Já jsem jenom zástupce" odpověděl muž.
River Song konečně něco napadlo. Sonickým šroubovákem zamířila na bránu a ta se s mohutným zhoupnutím zavřela. Křídla byla sice poškozená ale i tak Hitlerovi zabránila v úprku nebo v příchodu posil. Potom rychle namířila na jednu z poškozených lodí a její motory se zapnuly. Celé plavidlo se dalo do pohybu a připravovalo se na rychlý start. Hitler se zasmál a celé jeho tělo zalilo fialové světlo. Stačil ještě vzít do ruky pistoli a vystřelit. Stroj se ale dal do letu, i když nízko nad zemí a narazil do brány. Ozvala se mohutná exploze a mohutná křídla se opět rozlétla, tentokrát ale úplně zničená. River Song prošla spáleništěm a pohlédla na zbytky černého Daleka. Našla tam ohořelé nohy, ale zbytek těla nikde nebyl. Hitlerovi se povedlo uniknout. Na bojiště přiběhl i zbytek cestovatelů. John pohlédl na zbytky Daleka. "Musel se teleportovat," prohlásil.
"To umí všichni?" zeptala se Hay Lin a podívala se na Johna. Odpověděla jí ale Rose, která už vypadala téměř stejně jako dřív, jen její původní oblečení zmizelo. Měla na sobě nějaký bílý oděv, jako starověká kněžka. "Umí to pouze vůdci. Dalekové tuto schopnost ještě plně neovládli a tak pro ně není tak lehké, jí vyrobit." Její hlas zněl mocně a sebejistě, i když vypadala křehce. Najednou se otočili a viděli River, jak padá na zem. Z rány na břiše se valila rudá krev. Missy k ní rychle přiběhla. "To tě střelil Hitler?"
River jen zalapala po dechu a chvíli trvalo, než se jí povedlo vyslovit: "Hitler už střílí lépe, než jsem myslela." Potom začala ztrácet vědomí. Jedna věc ale udivila všechny kolem. River rozhodně nevypadala, že by měla regenerovat, opravdu umírala. Naposledy se podívala na Hay Lin a chtěla něco znovu říct, ale už se jí to nepovedlo. Všichni zůstali stát na místě a nevěřili tomu, co se právě stalo.
Náhle bránou vstoupily dvě zvláštní návštěvnice, kterých si ale nikdo nevšímal. První byla mladá žena se světlými vlasy a tváří, která se až podezřele podobala té Johnově. Rose se na ní podívala a rychle pohledem přejela ke svému manželovi. Její pohled ale upoutala druhá žena, nebo spíše dívka. Malá holčička přecupitala bojištěm a zastavila se až u těla River. Celá scéna působil tak nepatřičně, až se i Šediváci zastavili. Holčička přešla k River a položila na ní ruce. Okamžitě se okolo nich rozlilo zlaté světlo. River pomalu otevřela oči a první co viděla, byla její malá zachránkyně. Potom její pohled utkvěl na starší ženě u brány. "Jenny co tu děláš?"
"Musela jsem ti přeci představit tvou skorovnučku. Bohužel jsme tě hledali až moc dlouho."
Jejich rozhovor ale brzy přerušila Rose: "Je čas abychom se rozloučili."
River Song si jí pečlivě prohlédla. "Měla by ses toho zbavit a stát se zase člověkem."
Rose se na ní usmála. "Jsem Zlý vlk a na tom se už nic nezmění. Mluvíš skoro jako Doktor."
River ale zavrtěla hlavou: "Žádný člověk, ani jakýkoliv živý tvor, by neměl mít tolik moci."
Dívka ale opět odpověděla klidně a sebejistě. "S mocí přichází i vědění. TARDIS mně jen postrčila správným směrem, ale svou pravou moc jsem měla získat až tady. Vše je jak má být, nemusíš se ničeho bát. Brzy se zase uvidíme a zjistíš, že vše je v nejlepším pořádku".
River Song jí uvěřila a kývla. Rose pozvedla pravou ruku a otevřela trhlinu v čase i prostoru. Vypadala, jako by otevřela okno a za ním se ukázala zelená louka a nějaký les. Rose a John trhlinou prošli a zmizeli.
River poznala, že nastal čas na to, aby udělali další krok. Podívala se na zbývající společníky. "Mohly bychom založit novou Gallifrey?" zeptala se.
Missy jen zavrtěla hlavou. "To chtěla Rani a my jsme jí zastavily."
River se usmála. "Poutnice chtěla vytvořit armádu a ovládnout celé galaxie. My se vrátíme do zlatých časů Pánů času a budeme žít v míru."
Hay Lin se zašklebila. "Pokud nám to nepřátelé dovolí."
River a Missy se po sobě jen podívali a zavrtěli hlavou.
Jeden z vojáků se ale podíval přímo na River a zašeptal "Tak to je konec?"
River se jen tajemně usmála: "Tohle není konec, to je teprve začátek."