2 - Velryba

23. února 2018 v 11:42 | Václav Hess |  5. série
River pomalu prošla ulicí a rozhlédla se kolem sebe. Co se tu mohlo stát. Omámeně se sehnula sebrala ohořelou loutku. Postavička měla zrzavé vlasy, které byli z části ohořelé. Na tváři byli rýhy, které připomínali jizby. Jako jizvy z války, pomyslela si River a usmála. Hned jí ale hlavou problesklo co dělá a úsměv zmizel. Znovu se rozhlédla a našla na silnici poničenou ceduli "Loutkářství u Chuckyho". Odhodila loutku na zem a prošla ulicí. Všude byli zničená auta, stopy výbuchů a výstřelů. Nikde ale neviděla žádné mrtvé tělo. Náhle ale zahlédla krev. Někdo tady musel táhnout tělo. Šla dál a město náhle skončilo. Pohlédla na propast a mlha v tu chvíli odstoupila a konečně poznala, kde je. Tohle nebyla přírodní propast ale kráter po nějakém velkém výbuchu. River ale budovy znala, tohle dřív bylo centrum Londýna. Musela tedy projít kolem kráteru. Celou cestu viděla další stopy bitvy. Muselo se tu stát něco strašlivého. Nakonec v mrtvé pustině objevila první známka života a to dost velké. Na vypálené půdě bylo město. Vysoké budovy, které byli přikryté průhlednou kupolí. River došla až na dohled a spatřila vchod. Zrychlila a došla až ke svému cíli, tam se skácela na zem.

**

River pomalu otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Musela únavou omdlít. Posadila a prohlédla si místnost, kde se tentokrát probudila. Podle bílých stěn a nástrojů na stolech to byla nemocnice. Dveře se s tichým cvaknutím otevřeli a dovnitř vešel muž v dlouhém bílém doktorském plášti. "Dobré ráno, jsem rád, že jste se probudila. Dva dny jste spala a bylo kolem vás nějaké zlaté světlo. Vy asi nebudete tak úplně lidského druhu, že?" ukončil muž s úsměvem a sedl si na starou bílou židli. River se jeho úlisnost nelíbila, jeho hlas spíše zněl jakoby mluvil k dítěti. "Nejsem lidského rodu ale nemusíte se bát, nic vám neudělám." řekla opatrně. Muž se ale usmál "My své nepřátele známe, víme že k nim nepatříte, jinak byste tu nebyla." "Můžete mi tedy říct, kdo sou vaši nepřátelé? Co se tu vlastně stalo? A jak se jmenuje tohle místo?" zahrnula ho River otázkami. Muž si stoupl a uhladil si bílý plášt. Chvilku jen stál na místě, jakoby přemýšlel co vše muže říct. Nakonec se ale asi rozhodl a řekl "Začnu asi od vaší poslední otázky. Tohle místo se jmenuje Sion, je to poslední bezpečné útočiště v Británii. Našimi nepřáteli sou dalekové, vražedné stroje, co se tu před dvěma roky objevili. Zničili velkou část světových měst." River jen zalapala po dechu. "Kolik lidí už zemřelo?". Přes tvář muže přelétl stín a jeho úsměv náhle zmizel "Miliony" řekl jen a znovu si sedl. "Měli dalekové lodě?" zeptala se River. "Někteří uměli létat." odpověděl muž. "Proč jen někteří?" zazněla další otázka. "Dalekové nejsou označením jednoho druhu ale celé skupiny vražedných robotů. Někteří z nich umí létat ale sou mezi nimi plavci, obři, brouci. Během války se objevili i nové druhy. Přispůsobují se prostředí a stávají se tak ještě silnějšími." River si znovu lehla. "Ukázal se ještě někdo?" řekla a pomyslela na Doktora. Odpověd muže jí ale zničila poslední zbytky naděje. "Několikrát jsme bojovali ještě s podivnými bytostmi, sou vysocí, chlupatí a mají dlouhé rohy. Říkají se krampusové.". Náhle nemocnicí otřásl tlumený výcbuch. "Co to bylo?" zeptala se River. "Nejspíše další útok!" zakřičel muž a vyběhl ven. Doktorka sáhla k pasu ale její pistole někam zmizeli. Stejně jako sonický šroubovák nebo mobil.

**

Yuen pomalu pohlédla na počítač. Nebyla v Tardis zas tak dlouho a ten příšerný chlap jí tu zase nechal. Co na tom, že byl roztomilý, když se k ní choval tímto způsobem. "Sakra, co mám dělat!" zakřičela a vyplašeně zmáčkla nějaké tlačítko, když se na obrazovce ukázal nějaký červený bod. "Kapitáne!" vykřikla rychle a hleděla na obrazovku, která definitivně zhasla. "Zkus mi říkat jménem zlato, třeba to pomůže." ozval se mužský hlas s chodby. "Jacku! Pomoc!" zavolala a hleděla na vchod, kde by se měl ukázat její zachránce. Za pár vteřin se i ukázal. Vysoký tmavovlasý a v plavkách. Yuen zůstala několik vteřin na místě. "Co si chtěla?" zeptal se se škodolibým úsměvem. Dívka konečně našla ztracenou řeč. "Příště se zkus i obléct, než sem přiběhneš." řekla a ukázala na monitor. "Uvedl jsem tě do rozpaků. To mě ale opravdu mrzí" řekl Jack hlasem, kterým dokazoval úplný opak. "Celé to zhaslo a já nevím jak dál." řekla Yuen a ignorovala všechny poznámky, které se jí nelíbili. "Tardis, mohla by si odložit svůj smysl pro humor. Hledáme tvojí společnici, jestli o tom nevíš." řekl Jack a podíval se k stropu. Náhle se všechno rozsvítilo a vše se zase zapnulo. "Posílala jsem zprávu Doktorovi a nějak jsem tu neuhlídala" ozval se strojový hlas. "Přiletí tedy taky?" zeptala se Yuen. "Myslím, že už je na cestě" ozvala se znovu Tardis. Náhle se stroj času přenesl do časového víru a vše se uvedlo samo do pohybu. "Nechtěla by si nám nechat aspon malou iluzi toho, že tě řídíme." zeptal se znovu vesele Jack. "Ne" ozvalo se rychle a červená telefonní budka přistála. "Musím se oblíct" vykřikl Jack a znovu zmizel někde v hlouby Tardis. "Proč? Celou dobu si tu pobíhal v plavkách a nevadilo ti to." křikla za ním Yuen ale žádná odpověd nepřicházela. Dívka si stáhla své modré vlasy do culíku a vyšla ven. Čekala tábor cyber lidí, hordu plačících andělů nebo výcvikové centrum sontaranů ale místo toho viděla jen pustinu a nějaké trosky. "Neletěla si špatně?" zeptala se opatrně. "Příště si slečno princezno můžete letět sama" ozvalo se podrážděně. "Dobře, nic jsem neřekla" vyhekla a udělal krok stranou aby mohl Jack projít. "Kde máme hledat?" zeptala se kapitána. Ten jen vytáhl s kapsy kabátů mobil a ukázal jí na displej. Prošli kolem trosek nějaké budovy a vyšli na něčem co vypadalo jako ulice. Jen se po ní muselo prohnat něco hodně velkého a žhavého. "Nedaleko odsud je velice živo." řekl Jack a tak se vrátili do Tardis. Hledali známky života a na blízko jich našli několik tisíc. Červená budka přistála a oba cestovatelé vyšli ven. "Tady to vypadá už lépe" řekla Yuen a pohlédla na upravené domy a obyvatele města. "Podle Tardis jsme v Sionu." řekla Jack a vyrazil k nějaké velké budově. "To je nemocnice?" zeptala se dívka, když městem otřásl nějaký výbuch. "A to bylo sakra co?" vykřikla a rozhlédla se. Náhle všude zavládl zmatek. Lidé utíkali a mezi nimi se objevovali vojáci v černých zbrojích. Yuen s Jackem se rozhlédli a náhle zahlídli bíle oděnou ženu. "To je River!" vykřikli současně a rozběhli se k ní.

**

River se proplétala chodbami nemocnice. Kolem ní se v chaotickém tanci rozproudila příprava na bitvu. Vymotala se z labyrintu a otevřela dvoukřídlé dveře. V davu vojáků a prchajících lidí zahlédla nečekanou dvojici. River! Zakřičeli oba a ona se rozběhla přímo k nim. Objala nejdříve Yuen a potom i Jacka. "Jak jste mě našli?" vyhrkla rychle. Yuen se zasmála "našla tě Tardis. Stejně jako jsme našli Susan a ty ostatní, prostě hledala všechny pány a paní času." "Tohle město ale bude brzy pod palbou, musíme něco udělat" řekla River a všichni se rozběhli k bráně. Tam už se ukázali i jejich nepřátelé. Obrovské a chlupaté věci, které se vrhali na vojáky. Krampusové útočili se stále neutuchající zuřivostí. "Ti mi ani nechyběli" řekla Yuen a vytáhla pistoli. "Počkej třeba je ani nemáme zastavit" řekla Doktorka a sáhla jí na ruku, v které zbran držela. "Kdyby jsme neměli zasahovat, tak by jsme tu nebyli" řekl Jack. "Tak dobře ale my tři je neporazíme" řekla River. "Co tedy navrhuješ?" zeptala se Yuen. "Musíme se vrátit do Tardis a potom se musím zamyslet" odpověděla jí Doktorka. Její hlas dal jasně najevo, že nehodlá o ničem diskutovat. V takovém případě jí šli všichni z cesty. River vběhla do červené budky, na pár vteřin zůstala stát, dvakrát se nadechla a vydechla a potom skočila k ovládání. Tardis vylétla z města, prolétla oblohou a zmizela ve vesmíru. "Podívej se!" vykřikla Yuen a ukazovala pravou rukou ven, Jack otevřel dveře a prohlédl na obrovského tvora, do kterého skoro narazili. "To je vesmírná velryba" odpověděla River klidně. "To neznám." řekla zamyšleně Jack. To už ale River zmáčkla další tlačítko a stroj se dal znovu do pohybu. Za několik vteřin přistáli v centru Sionu. Celá trojice vystoupila ze dveří a pohlédla na velkou budovu před sebou. "To má být sídlo vládce?" zeptala se Yuen. "Podle tardis to bude něco takového" odpověděla River a zabušila na velké dvoukřídlé dveře. Otevřel jim v tmavém obleku. "Dobrý den, jsme cestovatelé, mohli by jsme mluvit s vaším vůdcem" řekl okamžitě Jack. Muž pozvedl obočí, které mu téměř zmizelo v tmavých vlasech ale nic neřekl. River se tedy ujala slova "chtěli by jsme nabídnout svou pomoc. Pocházíme z rasy pánů času.". Muž je tedy uvedl dovnitř. Prošli širokou chodbou a zastavili se před kanceláří. Muž jim pokynul aby zůstali stát na místě a vešel dovnitř. River slyšel jen "je tu delegace od Doktora". "Oni znají Doktora?" zeptala se pomalu Jacka. Ten jen pokrčil rameny. Trvalo jen několik minut, než se muž zase objevil a ukázal jim aby šli dovnitř. Uvedl je se slovy "její veličenstvo vás přijme". Všichni tedy vešli a uklonili se. Před nimi se objevila žena v rudých šatech. Yuen rychle zašeptala "Jak to, že je to černoška?". River do ní strčila loktem aby jí zastavila a znovu se uklonila. "Pocházíme z Gallifrey, chtěli by jsme vám nabídnout pomoc v bitvě, která tu vypukla.". Královna se smutně usmála "Přicházíte tedy od Doktora. Děkuji vám za vaší nabídku, vaše vojsko samozřejmě vítáme." Jack se nervozně usmál "nepřicházíme s vojskem". "Jakou pomoc tedy nabízíte?" zeptala se královna. "Británie je v obležení a již dlouho naše město neudržíme. Chtěli by jsme naše město ubránit ale nevím jak" dořekla a její hlas přetékal smutkem. "Tak ho nebrante" navrhla River. "Co prosím?" řekla královna. "Mohli byste Sion opustit a začít znovu jinde" řekla Yuen. "Jak ale chcete přestěhovat několik stovek tisíc lidí?" zazněla další otázka. River se na několik vteřin zamyslela a potom řekla jen "Podloží tohoto města je z čeho?". Jack i Yuen po ní vrhli překvapený pohled. Královna ale řekla pouze "Je tam velká strojovna s podporou života.". "Dokáže město létat?" zeptala se rychle Doktorka. Královna ale zavrtěla hlavou "Musela by tu být tažná lod, jinak se nehneme". "Počkejte a vydržte pár minut" vykřikla River a rozběhla se ven. Potom se znovu vrátila a pohlédla na Yuen a Jacka. "Vy nepůjdete se mnou?". Oba tedy vyběhli s ní a hnali se k Tardis. River rychle zmáčkla ovládání a se zběsilou rychlostí nastavila souřadnice. "Mohla by si zpomalit a říct nám, co máš v úmyslu?" zeptala se Yuen. "Ne!" ozvala se rychlá odpověd a Tardis se dala do pohybu. Až potom řekla River "letíme na lov velryb." Červená budka prolétla kolem Země a po pár minutách našli, co hledali. Vesmírná velryba stále kroužila kolem planety. River zatáhla za nějakou páku a z Tardis vylétl paprsek modrého světla. Ovinul se kolem zvířete a zůstal tam, jako obří vodítko. Červená budka se dala do pohybu a táhla velrybu za sebou. Zvíře zůstalo až podivně klidné ale všechno bylo tak, jak River zamýšlela. Pomalým letem se dostali až do blízkosti města. Doktorka vzala do rukou telefon a vytočila nějaké číslo. "Za jak dlouho připravíte město na přestěhování?". Jack a Yuen neslyšeli odpovědi ale River za několik minut telefon položila a s úsměvem se otočila k ovládací konzoli. "Město bude za několik vteřin připravené." oznámila klidně. "K čemu?" zeptala se Yuen. River jí ale zdviženou rukou zastavila a čekala. Několik minut nikdo z nich neřekl ani slovo. Potom River, jakoby dostala nějaký neviditelný signál, skočila k nějakému modrému tlačítku a zmáčkla ho. Tardis se dala do pohybu. Kolem okem vířil čas i prostor. Náhle se vše zastavilo. Yuen se musela chytnout zábradlí aby nespadla, ted se ale pustila a otevřela dveře, Přímo proti ní byl Sion ale ted už nebyl na Zemi, nýbrž na hřbetě obří velryby. "Co má tohle znamenat?" zeptala se udiveně. Prohlížela si mohutné věže a množství budov, které se skrývali pod obrovskou kupolí. River se podívala na město "Přeci budoucnost lidí." a zavřela dveře. Došla k ovládací konzoli a zatáhla za páku. Tardis se dala znovu do pohybu. "Kam letíme?" zeptala se Yuen. "Přeci za královnou, musíme se ještě rozloučit" odpověděla River. Za několik vteřin zastavila na ploše, která bude asi v budoucnu sloužit jako letiště. Doktorka vyšla jako první ale udělala jen prvních pár kroků, než jí zastavili vojáci. "Musíme vás ihned zatknout" řekl jeden z nich. "Co se stalo?" zeptala se River vylekaně. Voják se zamračil "královna Alžběta zmizela".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama