2 - KOUZLA PÁNŮ ČASU, část 1.

21. února 2018 v 15:42 | Václav Hess |  4. série
River stála ve špinavé uličce a hleděla na tržiště před sebou. Opravdu neměla v úmyslu poflakovat se po nákupech. Její pozornost upoutala zvláštní dvojice. Doktor procházel mezi barevnými stánky spolu s nějakou dívkou. Afroameričanka menšího vzrůstu. Tmavé kudrnaté vlasy se jí divoce vlnily kolem hlavy. 'Určitě nová společnice,' pomyslela si River a dál studovala její drobnou postavu. Přemýšlela, jestli se na to místo vůbec hodí, ale Doktorovi to zjevně starosti nedělalo. Byl nepředvídatelný. Společně něco hledali, ale River si nedokázala domyslet, o co by mohlo jít. Stačilo jí však pouze vědomí, že jsou oba v pořádku. Sice potkala i budoucí regenerace Doktora, ale čas se přecijen může změnit a vše by mohlo nakonec dopadnout úplně jinak. Stačila drobná změna a Doktor se mohl stát obětí daleků, kyberlidí nebo Vládce. Náhle zaslechla prásknutí dveří a přímo za jejími zády se ozvalo: "River Song! Zase mi bereš práci..." River se otočila a odvětila: "Příště víc křič, Ashildr, aby tě všichni slyšeli." Hnědovlasá dívka v kožené bundě a džínách se jen usmála. "Já mám dávat pozor na Doktora a jeho společnice. Ty se máš starat o novou Gallifrey." "Však to také dělám," ohradila se okamžitě a potom dodala: "Doktor jednou zachrání všechny obyvatele našeho města, tak musím dávat pozor, aby se toho dne dožil." "Ty jsi skvělá herečka," poznamenala s úšklebkem Ashildr. "Na tu ochránkyni bývalých společnic ses pasovala sama a tahle dívka je jeho společnice," odsekla River a dala velký důraz na poslední slovo. "Nežárlíš na ni trochu?" zeptala se rychle Ashildr, ale nedočkala se žádné odpovědi, tak jen pokračovala dál: "Našla jsem nějaké pověsti o starověkých druidech. Mohli bychom je prozkoumat." "Kde jsi je našla?" zeptala se s drobným zájmem River. Dívka odněkud vyčarovala malou černou knížku. "Ve svém deníku, už jsem se s nimi někdy setkala." River to zaujalo a vzala cenný majetek do svých rukou. Opatrně v něm listovala, až našla, co hledala. "Druidi ale byli hlavně léčitelé," podotkla tiše. "To ano, léčili sebe i ostatní tak, že je zalili zlatým světlem. Není ti to nějak povědomé?" River se na ni udiveně podívala. "Jistěže ano. Ale to není možné..." Ashildr přikývla a pokračovala: "Ale je, byli to ve skutečnosti Páni času. Všichni." Doktorka se nenechala přemluvit. "To není možné, na Zemi nikdy Páni času trvale nežili." "A to víš odkud?" ohradila se Ashildr. "Náhodou jsem vystudovala archeologii, tak bych o minulosti mohla něco vědět," odpověděla jí Doktorka. Ashildr jen vztekle odfrkla. Pořád byla z části ta vikingská dívka, kterou Doktor před stovkami let zachránil. "V budoucnosti se hodně skutečných událostí překroutilo. Já to vím lépe. Ty jsi jen studovala, ale já celou tu historii prožila. V budoucnu budou za klasickou hudbu považovat i Lady Gagu nebo dceru Justina Biebera." River jen kývla. Napadlo ji, jak to vše vyřešit. "Můžeme se tam tedy podívat a samy zjistit, kde je pravda." Ashildr přikývla. Obě ženy prošly úzkou uličkou a nechaly Doktora i s jeho společnicí za sebou. Nakonec se přes haldu odpadků a špíny dostaly až k červené telefonní budce, která se sem opravdu nehodila. River nerušeně otevřela dveře a vešla dovnitř, Ashildr ji hned následovala a společně tak vešly do obřího sálu, kterému vévodil ovládací panel TARDIS. Doktorka začala startovat a Ashildr znalecky nastavila letopočet. Sama vlastnila svou TARDIS, i když jí ted nechala na jiném místě, takže věděla, jak se ovládá. Od Doktora se naučila jeden menší trik na maskování, tak ho opět použila. River se k ní ale brzy otočila a zeptala se: "Clara je ve vašem bistru?" Dívka nejdříve jen přikývla, ale potom dodala: "Je s ní jedna tvoje stará známá, nebo možná budoucí známá, ted už nevím." Chvilku se zamyslela a potom pokračovala: "Máš nějakou kamarádku s černými vlasy a podivnou zálibou v make-upu?" Doktorka jen zakroutila hlavou. "Mně se sice nepředstavila, ale myslím, že se jmenuje Tash..." "Ne!" vyštěkla z ničeho nic River. Potom však hned klidnějším hlasem dodala: "Mohlo by jít o někoho z mé budoucnosti." Vůbec si nemohla na nikoho takového vzpomenout, a tak se s Ashildr raději již více o ženě nebavila. TARDIS sebou náhle škubla a tichým hvízdáním jim napověděla, že jsou na místě. Obě šly ke dveřím a společně vkročily do sluncem prozářeného lesa. Všude rostlo množství listnatých stromů a kolem nich prorůstal měkký mech a kapradí. "Skoro jako v pohádce. Už jen čekám, odkud vyjde jednorožec," poznamenala Ashildr a zašklebila se. "Myslím, že jeden je támhle," ukázala River mezi stromy. Obě fascinovaně sledovaly stvoření, které se k nim blížilo. Bílá srst jemně zářila a stejně tak i dlouhý roh, který mu vyrůstal zprostřed čela. "To si děláš srandu?" zašeptala hnědovlasá dívka udiveně. "Jak já? V tomhle prsty nemám." Obě hleděly na jednorožce, který se několik metrů před nimi zastavil a zůstal na místě. "Podle toho, co jsem četla, tak by se měl přiblížit k panně." řekla Ashildr, stále ještě šeptem. "Jsi ještě panna?" zeptala se potom s úšklebkem. "Co nějaká úcta ke starším?" ohradila se River. "Tu jsem nechala doma, bohužel pro tebe," zasmála se Ashildr. Jednorožce její zvonivý smích vylekal a rozběhl se lesem pryč. "A máme to," řekla River. Rozhlédla se a ukázala na cestu, která se kroutila mezi stromy. "To stvoření už stejně nedohoníme, tak se alespoň podíváme na ty tvoje druidy." Kráčely dál, i když úplně opačným směrem, než běželo zvíře. Doktorce vše okolo připadalo nějakým podivným způsobem zvláštní. Mezi stromy byly velké rozestupy, a tak tu světlo padalo přímo do trávy a les tak působil vzhledem širokého palouku s krásnými květinami a barevnými motýly. Nedaleko dokonce bylo i poněkud kýčovité jezírko ohrazené kamením. Vše vypadalo spíše jako pečlivě upravovaná zahrada, než divočina. River nikde neviděla daleky nebo kyberlidi, ale i tak se jí zmocnil neklid. Po nějaké době dorazily k menší vesnici, obehnané palisádami. "Zaklepeme?" zeptala se Ashildr. River kývla hlavou a zabouchala na mohutná vrata. Dřevo zaskřípalo a dalo se do pohybu. Nikde nebylo vidět nikoho živého. Místo toho před nimi vykvetla další cesta, která se opět kroutila mezi stromy. Za nimi už však byly první domy, postavené z masivních a napůl opracovaných kmenů. Obě ženy procházely porostem, ale nikde nenašly člověka, ani jakoukoliv jinou formu vyšší inteligence. Domy byly opuštěné, ale nikde nebyly vidět známky násilí. Nakonec Ashildr vešla do jednoho z domů. Chtěla se podívat co tam najde. Nakoukla do jediné velké místnosti, která v domě byla. Nikde neviděla krev nebo něco takového, ale všude leželo rozbité nádobí. Opatrně vzala jeden střep do rukou a otáčela ho mezi prsty. Tohle jí připomínalo její domovinu. Pomalu rukou pohladila dřevěného koníka, kterého tu nechalo nějaké dítě. Co se tu mohlo stát? Náhle ji z rozjímání vytrhl zvířecí řev a jediný hlasitý tupý úder.
**
River hleděla na záda Ashildr, která vešla do domu, a sama se vydala na průzkum. Vesnice byla monotonní a nenápaditá. Všechno sice vypadalo jako z pohádky ale při bližším pohledu bylo vše úplně stejné a něco na tom všem nebylo v pořádku. Najednou se River zastavila na místě a hleděla na jeden z domů. Byl úplně stejný, jako všechny ostatní. Ne podobný, zkrátka to byla úplná kopie. Toho by přeci lidé v této době neměli být schopní. Dřevo bylo jen napůl opracované ale nikde nebyla chyba, špatný řez nebo odštěp. Vypadalo jako po zásahu lejzrem, ne sekerou. Druidové možná byli podivnější, než si myslela. Otočila se a vracela se k Ashildr. Nechtěla ji nechat samotnou na tak podivném a nepřirozeném místě. Došla ale jen na dohled domku, když za ní zazněly těžké kroky. Otočila se a uviděla velké, chlupaté a rohaté stvoření. Krampus se k ní rozběhl a máchal ve vzduchu dlouhými drápy. River popadla klacek, který byl až podivně lehký a ohnala se po zvířeti. Ozval se silný úder a krampus se skácel na zem jakoby ho skolil výstřel z děla. "Tady není nic normální," postěžovala si River nahlas a otočila se k domku, kde už čekala Ashildr. "Musíme odsud rychle odejít, těch plesnivých kozlů tady může být víc. Už aspoň víme, co se stalo s obyvateli." "Myslíš, že je všechny povraždili krampusové?" zeptala se jí dívka. River okamžitě zakroutila hlavou. "Stačilo jen zranění a ti lidé se proměnili v krampuse. Možná jsme ani neporazily toho prvního, ale jen jednu z jeho obětí," vysvětlila River. "Jak se sem ale dostali?" zeptala se Ashildr. River se zamyslela a otočila se k poraženému soupeři. "Na pravém zápěstí má manipulátor časového víru. Svědčí to o dvou věcech. Druidové opravdu měli s pány času něco společného a krapusové se sem mohli dostat z úplně jiného času a místa." Obě se rozeběhly k bráně, ta se ale dala sama do pohybu. Dřevěná vrata zapadla na své místo a uzavřela je tak mezi palisádami. River a Ashildr se otočily na druhou stranu a zůstaly stát bezradně na místě. Přímo před jejich očima se začali objevovat lidé v bílých pláštích s kapucemi. Nevycházeli z okolních domů, prostě se vynořili z ničeho, jako by je zrodil vítr. Všichni měli na zápěstích manipulátory časového víru. "Asi máme problém," zašeptala nejistě Ashildr a podívala se na River. Jeden z mužů předstoupil dopředu a pobaveně pronesl: "Tak to tedy máte!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama