2. kapitola

25. února 2018 v 10:57 | Václav Hess |  Zlobivé holky
Amanda stála ve dveřích nahrávacího studia a fascinovaně hleděla na něco, co jí připomínali palubní desku stíhačky. Áres jí sice vysvětlil, že jde o profesionální přístroje určené k nahrávání, ale ona se stejně svého pocitu nemohla vzdát. Všechno okolo se jí líbilo. Stále nevěřila tomu, že jde s vlkodlakem nahrávat svou první písničku. S tímto snem se rozloučila, když začala lovit ostatní upíry. Nyní přišel čas, aby se k minulosti a všem nevyplněným přáním zase vrátila. Áres ji něžně vzal za ramena a postrčil ji, aby se sám dostal do místnosti. Svlékl si koženou bundu a hodil ji přes starou židli. Potom si s úsměvem sedl a čekal, až se jeho svěřenkyně dostane zpět do reality. Amandin úsměv náhle zmizel: "Pořád jsi mi ještě neřekl, co z toho budeš mít ty."
Vlkodlak stále vypadal spokojeně a klidně, nebyla na něm vidět ani špetka napětí: "Už tě tedy mohu požádat o pomoc?"
Amanda okamžitě přikývla a sedla si vedle něj.
Áres si upravil výšku židle a začal mluvit: "Když bohové stvořili upíry a vlkodlaky, dali jim jisté věci, které je spojovali. Aby vše nebylo jen tak jednoduché, přidali i pár rozdílů. Jistý muž, nějaký doktor, mi vysvětlil, že může dojít ke zrození hybrida."
Dívka nechápavě ucukla: "Takže se vlkodlaci a upíři můžou křížit, jasně. Jenže co z toho souvisí s námi dvěma?" Hned jak svá slova dořekla v ní vzklíčilo jisté drobné podezření, ale ve vteřině jej odsunula stranou.
"Tím klíčem k vytvoření hybrida jsi ty. Pocházíš z rodu Mullerů, staré šlechtické rodiny. Vaše krev má jednu velice zajímavou schopnost, spojuje vlkodlaky a upíry."
"Jak je to možné?" Zeptala se dívka.
Áres se zamyslel a pronesl tiše: "Když bohové tvořili upíry a vlkodlaky, vzali si na to tři sourozence. Z prvního vznikl upír, z druhého vlkodlak a jen třetí zůstal člověkem. Tvoji předkové pocházejí z třetího sourozence. I tak mají v krvi dávné příbuzenství s upíry i vlkodlaky."
"Mám ti tedy porodit hybrida?" Zeptala se Amanda bez obalu. Nemělo cenu, aby okolo toho tak tancovali. Áres se jí líbil, takže něco takového by rozhodně nebyl problém.
Vlkodlak se rozesmál: "Ty jsi opravdu zlobivá holka. Ano, přesně to jsem měl na mysli."
"Teď a tady ve studiu nejsme kvůli tomuhle. Mohli bychom tedy přejít k hudbě." Navrhla nevinně.
Áres přikývl a s úsměvem jí otevřel dveře do místnůstky, kde již čekal mikrofon a piano.
Amanda si sedla na černou stoličku a začala hrát lehké stupnice a kadence, aby se rozcvičila. Později přidala i svůj hlas, který netvořil slova ale připojil se k pianu jen jako souhra tonů. Po pár minutách skončila a otočila se k muži. Ten na ni hleděl přes prosklenou stěnu. Ukázal posunkem ke stropu, kde zářil rudý nápis. Amanda zaklela a rozesmála se. Áres její cvičení nahrával.
"Možná to někam použijeme, nikdy nevíš, co publikum nadchne." Zazněl jeho pobavený hlas ve vysvětlení.

**

Sandala ťala mečem a démonický protivník se sesul k zemi. Její bělostná křídla potřísnila tmavě rudá krev. Bojištěm zazněl její bojový výkřik a planoucí meč usekl hlavu dalšímu rohatému soupeři. Brána, kterou otevřel Fenris, ale byla stále otevřená a stále páchala zlo. Energie magického průchodu lákala na Zem bytosti, naležící do úplně jiných končin. Sandala pohlédla na svého vůdce. Metatron se oháněl obřím mečem a zabíjel desítky nepřátel, během několika vteřin- Sandala pomyslela na lidi, co netušili nic o nebezpečí, co se na ně brzy požene. Serafové sice vyhrávali jednu bitvu za druhou, ale nedařilo se jim vchod uzavřít. Náhle bojištěm otřásl výbuch. Andělé pohlédli k bráně. Démoni, upíři, vlkodlaci a další bestie dostali novou posilu. Magickou energií procházelo mohutné, chlupaté tělo. Šeredná hlava s dlouhými kly se otočila k bojovníkům světla.
"To je Mahut!" zakřičel Metatron
Sandala pozvedla meč a její tělo bylo stržené dalším výbuchem.

**

Sandala otevřela oči a bolestně zaúpěla. Celé její tělo zachvátila bolest. Pomalu vstaal a snažila se vzlétnout, ale její křídla byla polámaná. Pomalu vstala a rozhlédla se. Blízko ní byla vesnice a kostel. Bestie musely sice projít i tudy, ale trosky již odklízeli lidé a jejich směšné stroje. Sandala pohlédla ke kostelu. Lidé si sice její svět, pro potřeby náboženství, značně upravili, ale i tak by tam měla najít bezpečné útočiště. Pevně lidem věřila a zemřela, aby je uchránila. Sandala došla ke dveřím a zaklepala. Otevřel jí postarší muž, kterému ubývaly vlasy a přibývala kila.
Zůstal na ní šokovaně hledět a ve chvíli, kdy se už bála, že mu vypadnou oči, ustoupil a nechal ji vejít.
"Nejdříve tudy prochází zplozenci pekel a teď anděl? Co se to děje s naším světem?"
Sandala se usmála: "Démoni i andělé s vámi byli neustále, ale až teď je vidíte"
"Nejste tedy podvodnice?" vyštěkl muž.
Sandala roztáhla křídla, i když jejím tělem opět projela bolest.
Muž jí poté pomohl na židli a začal jí sundávat poničenou zbroj. Za pár minut stála před mužem nahá. Neviděla na tom ale nic špatného, dokud nespatřila jeho tvář. Dobromyslný úsměv zmizel a nahradil ho chtíč. Sandala si obvazy zakryla ňadra a rozkrok, aby se chovala slušně. Nechtěla svého zachránce urazit.
"Mohla bych se někde tady vyspat? Potřebuji nabrat novou sílu, abych odletěla za svými."
Muž se okamžitě zase usmál a ukázal jí svoji ložnici.
Sandala si lehla a během několika vteřin usnula.
Venku vládla hluboká noc, když jí něco těžkého dopadlo na záda a probudilo ji to. Chtěla se s leknutím zvednout, ale její ruce i nohy byly připoutané k posteli.
"Ted neutečeš!" vykřikl její zachránce. V jeho hlase ale náhle zazněla krutost.
"Co to děláte?" vykřikla překvapeně.
"Zařizuji si lepší život."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama