Únor 2018

5. Narození

23. února 2018 v 11:44 | Václav Hess |  5. série
River Song přeběhla skrz ovládací místnost TARDIS, rudé telefonní budky, která byla zároveň i strojem času. Praštila do ovládací konzole a zanadávala tak jadrně, že by se i dalek začervenal.
"Proč nefunguješ?" zakřičela naštvaně ale telefonní budka mlčela.
River Song si, v posledním stádiu těhotenství, připadala jako nafouklý balon. Velké břicho vláčela před sebou a snažila se rychle zprovoznit svůj stroj času. Zmáčkla několik tlačítek a nepřítomně si utřela ruku do kalhot. Podívala se na svou pravici a viděla jasně červenou krev. Vyděšeně se podívala na své břicho. Už jednou potratila, nesmí se to stát znovu. Praštila do ovládací konzole a doufala v zázrak. Stroj se opravdu dal do pohybu
Tardis náhle naběhla a vyrazila na cestu. River Song sice nevěděla kam ale doufala, že to bude domů. Po pár vteřinách dopadlo plavidlo na něco tvrdého. River se dovláčela ke dveřím a podívala se ven. Nedaleko se sice táhla cesta ale jinak tu bylo pusto. Všude jen seschlá tráva a hejna ptáků.
"To mě chceš zabít?" zakřičela River a vyklopýtala ven. Tardis jí ale opět ignorovala. Jak jí tohle mohla udělat?
V dálce uviděla vůz tažený koňmi. Rozběhla se k němu a zamávala na lidi.
Dva starší muži jí zastavili a seskočili dolů aby jí pomohla. Jí samé už docházeli síly, což museli být jasné, už na první pohled. Vůz byl krytý plachtou a tak nebylo vidět, co je naložené uvnitř.
River pohlédla na oba muže. "Mohli byste najít někoho, kdo mi pomůže?" Potom omdlela, pouze zaslechla odpověd "Nazaret"

**

River pomalu otevřela oči. Položila ruku na své břicho a cítila jak je dítě stále v pořádku a u ní. Sáhla si rukou k podbřišku ale krev už někdo umyl. Ležela v nějakém voze, který se pomalu kodrcal po špatné cestě. Chtěla vstát ale silné, mužské ruce jí jemně zatlačili zpět na její lůžko z dek a látky "Musíte ležet, brzy budete rodit."
River pohlédla do vousaté tváře před sebou "Jmenuji se River"
Muž se unaveně usmál "Já jsem Josef"
"Neboj se, pomůžeme ti" zazněl hlas za její hlavou. Mírně se zaklonila a pohlédla do známé tváře
"Tasho?"
Tasha Lem se usmála " Jsem to já ale lež klidně, sice jsem zastavila krvácení a už brzy budeš moct vstát ale zatím odpočívej."
"Jak si mě našla?" zeptala se River
"Chtěla jsem tady zastavit banshee a přitom jsem narazila na Josefa a jeho doprovod. Později ti řeknu víc."
River se potom potácela někde mezi bdělým stavem a bezvědomým. Nakonec ale cítila, že se jí vrací síly.
Už dokázala vstát a rozhlédnout se po svých zachráncích. Jela s nimi ještě další žena, které také vypadala, že brzy porodí.
River se ale otočila znovu na Tashu "Bude mé dítě v pořádku?"
"Udělala jsem maximum abych zastavila krvácení a oddálila porod. Nebylo by dobré abychom tady měli příliš mnoho krve a přilákali tak dravce."
"Jaké dravce? A co banshee?" zeptala se Doktorka
"Řekněme že krev pánů času by mohla přilákat spousty, velmi zajímavých, tvorů." odpověděla Tasha a pohlédla k jejich průvodcům. "Banshee je něco, co straší zdejší poutníky. Nevím kolik pravdy na tom je ale jedné noci, jsme zahlédli bytost, která se podobala ženě s dlouhými šedými vlasy. Ten tvor prolétl nad cestou a zmizel v mracích."
"Už se blížíme k městu." zavolal na ně Josef
River pohlédla na první domy Betléma. Hlavou jí prolétla pobavená myšlenka, porodím Ježíše Krista. Potom pohlédla na druhou ženu "Nejmenujete se Marie, že ne?" Žena se jen usmála a přikývla "Jmenuji, už jsme se někdy viděli?"
River se zasmála "Četla jsem o tobě"
Marie se zatvářila překvapeně "O mě se někde psalo? Jsem jen žena tesaře"
"Si daleko víc, jen musí přijít tvůj čas" odpověděla Doktorka.
Několik minut cestovali v tichosti, než se okolím rozlehl strašidelný křik. "To je banshee" křikl Josef. Tasha se přes něj naklonila a pohlédla ven "Tentokrát ale nebudeme ujíždět ani se choulit pod plachtou. Přišel čas abychom se toho přízraku zbavili."
"Máme nějakou zbran?"
River se k nim přidala "Máte nás dvě, to by mělo stačit"
Zastavili na prašné cestě a pozorovali postavu, která se proháněla vzduchem. Banshee se hnala přímo k vozu a při tom vydávala něco, co znělo jako nářek a řev dravého zvířete zároven. River Song ještě něco takového neslyšela ale ani to jí nevzalo víru v to, že se jim jí podaří zastavit.
Tasha jí ale nenechala jít do boje. Místo toho si stoupla před ní a hodila po tvorovi nějakým malým předmětem. Šedá koule prolétla vzduchem, banshee se jí elegantně vyhnula a letěla dál.
River se k ní naštvaně otočila "Proč si mě zastavila?"
Tasha si v poklidu došla pro svou munici a tepre až potom odpověděla "Nechtěla jsem zbytečně riskovat. Jsem starší než ty"
"Jsem starší, než na kolik vypadám a umím se o sebe postarat i jako těhotná"
Tasha se ušklíbla "Vím moc dobře, kolik je ti let ale si moc impulsivní, musíš věci řešit poněkud vynalézavěji. Pokaždé nestačí jen kolem sebe střílet."
"A co tedy chceš dělat?"
Tasha sáhla do záhybu svých šatů a odněkud vytasila mobil. "Davros A6" řekla a ukázala ho River. Ta zalapala po dechu "Jaký šílenec by pojmenoval mobil po Davrosovi"
"Já" odpověděla Tasha a pustila se do hledání. "V mobilu mám aplikaci, která nám pomůže"
"To si jako zahrajeme Banshee GO!" zasmála se River. Tasha se nakonec připojila "Něco takového ale tohle jsem vyrobila já."
Nechali své společníky na místě a sami se vypravily najít banshee, která už samozřejmě zmizela v dáli. Na Tashi mobilu se objevila mapa, bezpečně jim ukazující směr.
Několik minut jen sledovali ukazatel a procházeli po planině, která opravdu nevypadala zajímavě. Po dalším pochodu ale došli k hoře. Mezi kameny viděli i ústí jeskyně, zívající jako ústa nějakého netvora.
"Podíváme se dovnitř?" zeptala se River Song.
"Mohlo by tě zajímat, co je uvnitř, dříve než tam vběhneš?"
"Jsem sice blondýna ale nemusím nikam běhat" zavrčela okamžitě. Už jí štvalo jak s ní Tasha mluví, jako s dítětem. Sice byla těhotná ale to na mozku nezanechá žádné škody.
Tasha jí ukázala monitor mobilu, v jeskyni bylo pět známek života.
"Stejně musíme jít dovnitř, jinak nic nezjistíme" pronesla River a jako první se vydala jeskyní. Kámen byl po pár krocích nahrazen ocelí.
River zůstala stát na místě "Ocelové pláty v této době?"
"Takže banshee zase nebude tak kouzelná, jak si lidé myslí?" dodala pobaveně Tasha.
Zašli za roh a nahlédli do obří haly. Spolu s banshee tam byli ještě čtyři tvorové, připomínající odpadkové koše.
"Dalekové?" zašeptala Tasha
"Už párkrát vytvořili něco podobného člověku, asi to zkoušejí znovu"
"Co ale chtějí tady?"
Náhle se uprostřed chodby zablesklo a všichni sebou polekaně trhli. Objevilo se zlaté světlo a z něho vystoupil robotický pes.
"To je K-9 zakřičeli Tasha s River současně a vrhli se do místnosti"
Dalekové se začali točit na místě a snažili se vyhodnotit celou situaci. Banshee udělala rukama pohyb, jakoby je chtěla obejmout a její maskování zmizelo. Místo ženy s šedými vlasy, tam nyní stála postava z kovu.
Výstřely, rudé světlo a chaos, to bylo jediné, co River vnímala. Vše trvalo jen pár vteřin a kolem ní už byla jen Tasha, K-9 a rozstřílení dalekové. Banshee ale opět někam úspěšně zmizela.
Prošla místností až k dřevěnému stolu a pohlédla na tabulku, která tam jediná zůstala.
"Dalekové si zde jen zkoušeli svoje výzkumy, objevili se tu náhodou"
"Chceš K-9 u sebe?" zeptala se Tasha nevzrušeně.
"Ano ale měli bychom už konečně najít banshee"
S tím všichni tři vyšli z jeskyně a znovu se pustili do hledání.

**

River Song jako první spatřila banshee, stojící na planině. Její útlá postava byla ve volném prostoru nepřehlédnutelná. Tasha natáhla ruku a podala River kouli, kterou měla použít jako zbraň. Všichni tři se vydali k banshee, ta vzlétla a blížila se k nim.
River podběhla přímo pod nepřítelem a sáhla po podivné kouli. Nerozmýšlela se a hodila jí. Koule udeřila do banshee, zablesklo se a podivný tvor zmizel.
"Co to bylo?" zeptala se a stále hleděla na místo, kde podivný přízrak zmizel.
Tasha zatleskala "Sice jsme tu běhali jako malé děti ale zbavili jsme se jí. Ta koule byl střípek z plačícího anděla"
"Jak to, že jsme se toho mohli dotknout?" zeptala se River.
"Bylo to naprogramované, jednou se tohle sama naučíš."
"Budeme tedy pokračovat v cestě?"
"Ano, máme nejvyšší čas" řekla Tasha Lem a později ještě dodala "Musíme se dostat do Betléma co nejdříve, už je nejvyšší čas."
S tím ukázala na tmavnoucí nebe, kde zářila velká hvězda.

**
"To porodím Ježíše nebo se to stane opravdu Marii?" zeptala se River
Tasha se zasmála "Spoilery"
"Héj, to říkám ale já" ozvala se River, napůl naštvaně a napůl pobaveně.
"Já taky a nevidím na tom nic špatného" odpověděla jí Tasha
"Co porušení autorských práv?" řekl River a obě se začali smát, s tím projeli branou Betléma. Zastavili s vozem u hostince, kde chtěli najít ubytovaní. Josef vešel do zděné, poněkud zchátralé budovy a zmizel za dveřmi. Za pár minut sed ale vrátil. "Nechtějí nás ubytovat, musíme najít něco jiného."
Tasha se na něj zamračila "River i Marie budou brzy rodit"

**
Tělo River Song ovládla bolest. Neměla ponětí o čase a ani prostoru. Cítila pouze, že leží na zemi nebo na něčem podobném. Bolest nebyla stále stejná ale lila se přes její tělo ve vlnách. Kolem ní pobíhali lidé a snažili se pomoci jí i jejímu nenarozenému dítěti.
River naposledy zakřičela a potom cítila jak dítě opustilo její tělo.
"Co je s dítětem?!" snažila se zakřičet i když to spíš znělo jako poslední vydechnutí umírajícího. Vyděsilo jí ale ticho, které se rozlehlo. Proč neslyší žádný křik?
Josef jí jemně chytil za ruku "Byla to holčička"
"Byla? Proč byla?" vyštěkla River a do hlasu se jí vrátila síla.
"Narodila se mrtvá, je mi to líto" ozvala se nějaká žena.
"Dejte mi jí" řekla River rozhodně a rozechvělýma rukama vzala mrtvé dítě, zabalené v přikrývce.
"Morano" zašeptala pomalu a hladila miminko po tvářičce. Náhle se kolem malého tělíčka rozlilo zlaté světlo. Obličejík se nepatrně změnil a holčička otevřela zářící oči. Lidé kolem ní užasle vydechli, když Morana začala brečet. River Song ještě zaslechla "Je to zázrak". Potom už k sobě jen tiskla svou dceru, Moranu.
Ona rodí! Ozvalo se hlasitě a River sebou polekaně trhla "Marie rodí!" ozvalo se znovu a náhle vše pochopila. Nyní přichází na svět Ježíš Kristus a Vánoce.

4 - Překvapení!

23. února 2018 v 11:43 | Václav Hess |  5. série
River vyšla z Tardis, svého stroje času a rozhlédla se. To, že právě vyšla z červené telefonní budky, která tu ještě před pár vteřinami ani nebyla ale nikoho nezajimalo. Ne snad, že by tu bylo málo lidi. Primo kolem ní pobíhali desítky lidi a o nějakou blondýnu v modrém se prostě nestarali. River ještě prekontrolovala sonicky šroubovák a potom se vydala mezi stánky. Středověké trhy byli podle ni, skvělým místem, kde si odpočinout. Chtěla prostě vypustit všechen boj, daleky, cyber lidi i Missy. Trochu se zastyděla, když si uvědomila, že si chce odpočinout i od svých přátel. Nevzala si proto žádného společníka a tak procházela mezi stánky osamocená ale spokojená. Prodavači kolem ní nabízeli spousty jídla a haldu úplně zbytečných věci, které najdou kupce jen před Vánoci. Obvyklá věc, která lidí drží už tisíce let. Ničím se to nelišilo od trhů v budoucnosti. River s úsměvem prošla uličkou až k většímu prostrannství. Náhle jí dobrá nálada opustila. Lidé se šokovane rozestupovali ale oči nespouštěli z věci, která sem rozhodně nepatřila. Obrovský předmět, ve tvaru krychle. River prošla kolem skupina vyszrasenych žen a vypátrala něco, co vypadalo jako dveře. Znovu si prohlédla celý podivný nález. Na loď to sice melo použitelnou velikost ale úplně špatný tvar. Z přemýšlení jí vytrhl vyděšeny křik. River šla po zvuku, až uviděla postavy v červených zvech, jak si razí cestu mezi lidmi. Nechala je dojít blíž a potom.si všimla jejich obličeju. Propadle tváře pptazene hnědou, vrascitou kůží. Jeden z nich prošel těsně kolem River Song a zastavil se až před podivnou lodi. Netvor přejel rukou po uzavřených dveřích, jakoby něco hledal. Potom se pomalu otočil k lidem a chraptivym hlasem se zeptal "kde je klíč?" Lidé ale mlčeli, szrach je prikoval k zemi a uzavřel jejich úsa. Netvor se rozhlédl kolem sebe. "Chceme klíč od Trezoru. Nejsme vaši nepřátelé, chceme vás chránit. Musíme se ale dostat do Trezoru a využít jeho obsah.
Náhle River vše začlo zapadat na správné místo a ona si vzpomněla na Doktorovo starší dobrodružství. " Mniši,kde jste nechali svou pyramidu?" vykřikla a snažila se rychle vymyslet, jak jim zabránit v získání Trezoru. Netvor se obrátil přímo k ní a River viděla misto jeho nosu jen dvě díry. "Co to má být?" zeptal se udiveně. Doktorka zaklela, možná teď způsobí víc škody, než užitku. "Stavba, která sloužila jako hrobka panovníků" odpověděla a doufala, že nic nepokazila. Mnich udělal krok k nísvou pravou rukou se dotkl jejího čela. River cítila, jak se prehrabuje ve vzpomínkách ale nemohla s tím nic udělat. Mnich skončil a usmál se, což na jeho obličeji vypadalo děsivě. "River Song, děkuji ti za pomoc. Pokohla si nám vyřešit jeden problém, pri stavbě našeho stroje". Potom se otočil k lidem kolem sebe. "Zítra přijdeme znovu a chceme klíč od Trezoru.
River slefo ala odcházející Mnichi a napadlo jí jediné, tohle se jí opravdu nepovedlo. "Víte jaký klíč mají na mysli?" Rozhostilo se dokonalé ticho, ktere narusovalo jen několik skepic. Nakonec k River došel malý chlapec. "Tuhle obálku, jsem měl předat vám." River vzala vzkaz do ruky a rozložila ho. Na bílé ploše byla směsice kruhů, Gallifreyština. Někdo zapsal dvě slova, sonický šroubovák. River se podívala na maleho doručovatele "Kdo ti to dal a jak si věděl, že je to pro mě?" Chlapec se nervózně pohupoval na místě. "Dala mi to žena jménem Tasha Lem, budete nám chtít pomoct až přiletí příšera."
"těch příšer přiletělo trochu víc" ušklibla se hned. Chlapec ale zakroutil hlavou "mluvila jen o jediné příšere.
River se tedy otočila zpět k Trezoru. Ta příšera bude uvnitř. Jen musí Mnichům zabránit aby se k ní dostali. Znovu si všechno prohlédla ale na nic nepřišla.
Druhý den ráno se vrátila k Trezoru, který již hlídali vojáci. Pokud se tak třem mužům bez zbroji a s tyčemi v rukou, mohlo tak říkat. Mezi nimi ale stál i muž v černém oděvu a zlatým řetězem na krku. Pozdravil jí a teptal se "Můžete nám pomoct?" River prikyvla "Budu se snažit"
Po několika minutách ale přiběhl vystraseny muž a zakricel "Ti démoni se vrací, už zabili tri strazne."
"proč začali zabíjet?" zeptala se ho River. Muz se podíval na starostu ale ten kývl. Nakonec tedy pokračoval "řekli nám, že dokončí pyramidu a ovládnou nás"
River zaklela a zamířila na Trezor sonicky šroubovák. Nic se ale nestalo. Nemohla tedy schránku přesunout. To už ale k nim dolehli zvuky boje a pach spaleneho masa. Nakonec River napadlo jen jediné. Namirila sonicky šroubovák na dveře a odemkla zámek. Ozvalo se několik cvaknuzi a potom se dveře otevreli. River zahlédla dovnitr a strnula. Viděla pohodlně a moderně zarizenou mistnost. Uprostřed bylo piáno a na něm seděla žena ve fialových šatech. Rozpuštěné černé vlasy jí zakryvali část tváře ale i tak jí River hned poznala. "Ahoj" . Missy zvedla hlavu a mávla na ní "Ahoj zlato, konečně si to otevřela" River ale zůstala stát na místě "Co všechno si pamatujes?"
Missy "To te tahle hra tak baví? Nezahrajeme si raději Pokemon GO?"
River se zamracila. "Jde o budoucnost lidí, opravdu nemáme čas na tvoje prupovydky"
Missy na ni mrkla a ušklibla se "Lidi je pěkných pár miliard ale slibila jsem Doktorovi, že se zlepsim. Neboj, pamatuju si i Atlantidu"
River ale zaujalo něco jiného "Co si provedla, že tě Doktor k něčemu takovému dohnal?"
Missy mávla rukou "Znas to, hodis jedno dítě do sopky skoncíš před soudem a nakonec tě zavřou do Trezoru."
River se zeptala dál "Mniši tě chtějí získat a staví pyramidu, kterou jsem jim omylem pomohla dokončit."
"takže taky nejsi tak hodná" podotkla Missy. River Song vyšla ven a neodpověděla. Starosta zůstal nevěřícně zírat, když vyšla Missy, ted už upravená. Černé vlasy vycesane do drdolu.
"Trezor je otevřený a nyní se.postarame o Mnichy."
Prošli městečkem a vyhnuli se bojujicim. Na jeho okraji uviděli nehotovou pyramidu, která se do zalesnene krajiny opravdu nehodila. River došla až ke skupince mužů, která stavbu hlídala. Jejich úkolem bylo pozorování změn.
Došla až k nim a pozdravila je.
Muži se na ní podívali a jeden z nich vytáhl nějaký kus papíru "Vy jste ta cestovatelka, co nám má pomoct?" Jeho pohled byl velice výmluvný ale i tak ještě dodal "Nevypadáte jako bojovnice"
River se chystala podat nějakou společenskou odpověd ale Missy jí předběhla, když si dala ruce v bok a vyštěkla "A ty zase nevypodáš jako někdo, kdo by trpěl sebevražednými sklony!"
Muž okamžitě zrudnul vztekem "Žádná stará ženská mě nebude okřikovat"
Missy se ušklíbla, vytasila sonický šroubovák a zmáčkla jediné tlačítko. Vylétl proud rudého světla a zasáhla neposlušného vojáka, ten se rozzářil a zmizel, Místo něj tu byla jen hromádka popela.
"Co tě napadlo?" vykřikla River. Vojáci se okamžitě otočili a úspěšně zmizeli v lese.
Missy jen mávla rukou "Byl to jen jeden opilec, ještě jim zbývá celá tlupa."
"Doktor má asi nejspíš pravdu!" vyštěkla River Song. Zhluboka se nadechl a pokračovala "Opravdu by si se měla nad sebou zamyslet."
"Dobře, udělám to hned jak se vrátím do Trezoru, ted by jsme ale mohli jít a tachránit svět nebo udělat nějakou další zbytečnost" s tím Missy vyrazila přímo k pyramidě.
River bežela za ní a stále nespouštěla oči z obří stavby. Už doběhli skoro až k uzavřenému vchodu a nikde nebyla ani známka nějakého života. Nakonec došli až ke svému cíly, bez jakýchkoliv potíží. Missy zaklepala na stěnu, která vypdala jako kámen ale při poklepu zaduněla jakoby šlo o železná vrata. River zkusila sonický šroubovák a pyramida se dala do pohybu. Vzduch kolem stavby se rozvlnil a zešedl, potom se vrátil do původní barvy a vchod se dal do pohybu. Za pár vteřin už hleděli do prázdné chodby. Ruver vešla jako první, v jedné ruce měla pistoli a v druhé sonický šroubovák. Vadilo jí, že nikde nevidí stráže nebo jakoukoliv ochranu. Jednalo se nejspíše o nejmodernější výtvor Mnichů ale nikdo ho nehlídal.
Missy sledovala stěny, ty byli plné hyreoglifů. Nejvíce to připomínalo starověké písmo, až na jeden znak. "Hej! Na tohle se musíš podívat" zakřičela netrpělivě. River za ní šla a podívala se na zed. Mezi změtí znaků, byl menší obrázek daleka a vedle něj postava v černých dlouhých šatech . Žena měla obličej téměř bílý, až na černý pruh, který se jí táhl přes oči.
"Vypadá skoro jako ty" navrhla River.
"To nebudu já, jsem daleko hezčí, než tahle vychrtlina." ohradila se Missy
"To už je jedno, musíme stejně jít dál. Nevím, proč to sem Mniši namalovali ale Doktor by to mohl vědět," S tím River vzala mobil a nafotila většinu znaků. To samé opakovala i na druhé straně. Potom, opět v tichosti, vyrazili dál. Po pár minutách zjistli, kam se ztratili jejich nepřátelé. Přímo před nimi byla rozlehlá místnost, ze stropu se táhla modrá chapadla. Jejich konce se zmítali a několikrát to vypadalo jakoby se ohnali po postavách pod nimi. Mniši pobíhali kolem a snažili se chapadla chytit.
"Těch mrtvolek je jen tucet, mohli by jsme je porazit." zašeptala Missy.
"Mohli ale také nemuseli, vesnici jich taky napadlo jen pár a lidé nevěděli co s nimi" oponovala jí River, Missy ale jen mávla rukou "To byli lidé, my jsme někde trochu jinde."
"Já jsem z poloviny člověk" řekla River a usmála se. "Lidé ale mají něco, co by nám mohlo pomoci." Rychle se otočila a rozběhla se k východu.
"Co si vymyslela?" zeptala se Missy a snažila se jí dohnat. Nakonec se jí to povedlo až u dveří Tardis.
River Song vešla dovnitř a okamžitě začala zadávat souřadnice.
"Mohla by si mi prozradit, co si vymyslela?" zeptala se Missy a sedla si na schody.
"Dáme pod tu pyramidu bombu" řekla jednoduše River a Tardis se dala do pohybu.
"To si myslíš, že Tardis prokope cestu" zeptala se Missy
River několik vteřin nic neřekla a snažila se zkrotit svůj stroj času. Potom Tardis, s velice výmluvným hvízdáním, dopadla na zem. River překročila Missy a znovu vyšla ven.
"Naše kamarádka z Egypta už odletěla nebo ještě nepřiletěla?" zeptala se Missy
Tentokrát odpověd dostala "Mniši by tu ještě neměli být a my máme dost místa aby jsme sem dali bombu."
Missy se rozhlédla "No, snad tu nemají předvoj. Potom se otočila a musela uskočit aby jí nepřeválcovala River, která běžela s velkým balíkem v rukou. Věc byla popsaná galifreyštinou a výhružně rudě blikala."
River Song doběhla až k cíly, tam vykopla pár drnů a bombu dala pod ně. Potom se rychle vrátili do Tardis a odletěli.
Stroj času se během několika vteřin, dostal do doby, která již byla bezpečná. Několik vteřin potom, co odletěli. River otevřela dveře a spolu s Missy hleděla na obří pyramidu. Ta se tyčila k nebi jako památník, nějaké strašlivé bitvy. Tichá a majestátní. Potom se ale celá stavba otřásl a z jejích útrob byli slyšet zvuky explozí. Na plášti se objevili praskliny, z kterých sálal ohěň. Potom se celá stavba dala pomalu do pohybu a odlétala do vesmíru.
"Měli jsme jí zničit" řekla vylekaně River.
"Tohle ale také dává smysl" opravila jí Missy "Doktor se s nimi setká ještě jednou ale to už budou oslabení."
"Odkud ty tohle víš?" zeptala se podezíravě River.
Missy se ale zasmála a mávla rukou. Potom se otočila na místě jako baletka a zazpívala "Měla by sis lépe schovávat svůj děník, blondýno" Potom se ale zastavila a zvážněla "Ted mě ale budeš muset zase zavřít do Trezoru"
River ale zakroutila hlavou "Proc prostě nezůstaneš venku?"
Missy se poprvé objeví na tváři slza "Nechci Doktora znovu zklamat.
River Song okmažitě přikývla na souhlas a v mysli se jí zažehla malá jiskra žárlivosti. Zdá se jí to nebo Missy na Doktorově názoru až moc záleží. Možná začíná bláznit, vždyt Missy a Doktor sou staří přátelé.

3 - Ztraceno v upgradu

23. února 2018 v 11:42 | Václav Hess |  5. série
River přecházela po své cele a hlavou jí vířily ty nejhorší vyhlídky. Jaký může být trest za únos královny? Sice na to neměli jediný důkaz ale jejich panovnice se ztratila během evakuace, která byla její nápad. To všem stačilo jako dostatečný důkaz. Udělal dalších pár kroků a zůstala stát na místě. Před celou se ozval nějaký hluk. Možná to byla záchranná mise od Doktora. Ozval se dutý úder a potom další. Druhý zvuk vypadal jakoby na zem spadl nějaký strážný. Dřevěné dveře se otevřely a v jejich rámu stál jako v nějakém podivném obraze, vysoký a velice vyzbrojený cizinec. River sklouzla pohledem po samurajské zbroji a dvou mečích, které byli na první pohled srostlé se zápěstím. Cizinec tak vypadal jako saranče zkřížené s šíleným samurajem. "Kdo si?" zeptala se rychle, kdy postava prošla k ní a začala otevírat dveře jejího vězení. "Identifikujte se!" ozval se zastřený hlas. "Ty si robot?" zeptala se opatrně. "Identifikujte se!" ozvalo se znovu. Doktorka se tedy rozhodla přistoupit na hru "profesorka River Song". "Chyba! Chyba! Chyba!" začal robot neustále opakovat. "Jaká chyba ty herko, snad vím jak se jmenuju!" řekla naštvaně River. "V databázi daleků nejste." ozval se samuraj. "V čem?" vylekala se okamžitě. "Co s tím mají

společného dalekové?". "Mluvíte s jedním z nich" ozval se cizinec. River zůstala fascinovaně hledět na robotické tělo, na ruce, které s jemným klapnutím otevřeli zámek. Černé oči projeli po její tváři. "Co se mnou chceš udělat?" zeptala se ho klidně., "Budete uvedena před vůdce a on se rozhodne, co s vámi bude." odpověděl dalek. S tím vyšli z cely a pokračovali dál chodbou, která vypadala jakoby by byla napůl vytvořena přírodou. Hnědé stěny z nějaké hlíny skončili u dřevěných dveří. Vyšli ven a došli ke dveřím, které je dovedli do velkého sálu. Tam jí dalek zavřel do malé lodě, která připomínala křivou pyramidu. Plavidlo vzlétlo a za nedlouho River oknem viděla, že něčím velmi podivným. Vylekaně zalapal po dechu a sledovala míhání času a prostoru kolem nich. Jak je tohle možné? Dalekové takovou technologii přeci neovládají. Nemůžou letět časovým vírem. Pravda ale byla jiná, oni jím letěli, to se nedalo popřít. Plavidlo náhle vylétlo do prostoru a River viděla modré nebe. Během pár vteřin měkce dopadli na zem. Dalek si pro ní opět došel a vyvedl jí ven. Doktorka se zahleděla na stavbu, která jí něco připomínala. "To je Skaro?" zeptala se hned. Její průvodce byl několik vteřin potichu a potom řekl "všechny města daleků sou stejná, máme jen omezený počet možností." "To vám tolik mozkové kapacity zabírá válčení?" zeptala se ho. "Nerozumím" řekl dalek a vedl jí dál po travnaté louce. Zbytek cesty se tedy nesl v tichém duchu. Nikdo z nich už neřekl ani slovo. Brána před nimi vyrostla přímo a bez nějaké zátočiny. Voják třikrát zabušil na kovovou desku a ta se sama odklonila stranou., Mohli tak vejít do daleckého města. River si ho ale představovala rozhodně jinak. Nikde neviděla stvoření podobná odpadkovým košům. Místo nich tu přecházela pestrá směsice robotů. Vysoké postavy podobné lidem, čtyřnohé nestvůry podobné hmyzu nebo zvířatům. Snad nikdo z nich nevypadal stejně jako někdo jiný. Dalekové se opravdu změnili. River a její tichý doprovod došli až k budově připomínajíc palác. Dovnitř je pustila dvě hmyzu podobná stvoření a tak jejich cesta pokračovala dál. Cestou si Doktorka prohlížela další skupinky robotů. Co se tu vlastně stalo? Ani neřekla otázku nahlas a to ze dvou důvodů. Tím prvním bylo, že stejně nečekala vysvětlení. Druhým důvodem bylo doražení na místo jejich pochodu. Velký sál podepřený ocelovými sloupy. River prošla po červeném koberci až k velkému trůnu. Tam seděla postava, kterou rozhodně nechtěla vidět. "Ahoj Davre, jak se ti vede, dědku?" řekla okamžitě. Stvořitel daleků vykouzlil na tváři znechucený výraz "jmenuji se Davros. Bude lepší když si podobné výstupy necháš příště jen ve své mysli.". River chtěla odpovědět ale v tu chvíli odpověděl někdo za jejími zády. "Ale staroušku, snad by si nám nezkazil mejdan", River se otočila a spatřila Missy. Žena protančila kolem vojáků a zastavila se u jejich velitele. "Proč si přivedl i tu bloncku, sami by jsme si určitě vystačili" řekla Missy a rukou ho pohladila po ruce. Davros se jí vytrhl a zakřičel "Střílejte!". Dalekové se probudili ze strnulosti a dali se do střelby. Missy zmizela v oblaku prachu. River zůstala hledět na místo kde zmizela její společnice. Opravdu tohle měl být konec. To nemůže být přeci pravda, přežili už tolik věcí. Náhle se ozval smích a z úkrytu za jedním ze sloupů vyšla Missy "tak a jedeme dál. Pustíme si nějakou hudbu, Lady Gaga? Madonna by mohla taky stačit. Ke konci své kariéra sice Lady Gaga za moc nestála ale její čtrnácté album byla pecka." "Zabijte jí, okamžitě jí zabijte" zahřměl Davros. Opět vzduchem prolétla řada střel ale to už se River docela dobře bavila. Missy opět zmizela aby se za pár vteřin opět objevila a tancovala kolem záplavy robotů. "Vy mě chcete zastřelit? To je od vás sice roztomilé ale budete asi střílet opravdu dlouho. Právě jsem si na Gallifrey dobila regenerace a ještě pár triků v rukávu. " pronesla Missy pobaveně. "Tak už mě to nebaví, to střílení si nechte na jindy" dořekla se smíchem. Potom vytáhla pudřenku a řekla "musím taky nějak vypadat dneska je můj slavný den". Náhle se prudce otočila a foukla prášek z pudřenky do tváře daleka, který držel River. Ten se zakymácel a potom spadl na zem. "Kal
m šel? Dyt to byl jen pudr" řekla Missy a uklonila se směrem k Davrosovi jakoby byla divadelní hvězda, která zahrála své životní představení. "Co máš v plánu" zeptala se River stvořitele daleků. Davros poklepal prstem na opěradlo svého trůnu. Dveře sálu se znovu otevřeli a dovnitř vjel Adolf Hitler. "Co nohy, pořád chybí?" zeptala se bleskově Missy. Doktorka se jí snažila zacpat rukou pusu ale nepodařilo se jí t dost rychle. Hiler jí ale ignoroval, místo toho se zastavil u zdi. Stěně se dal do pohybu a ukázala nějaký zlatý stroj. Vysvětlování se ale ujal Davros "tohle jsme ukradli šedivákům. Oslniví tvorové ale nevěděli co si počít, když jsme k nim přiletěli. Tohle zařízení umí vytvořit časovou trhlinu, tak velkou, že to zničí samotnou podstatu vesmíru. Dalekové se v časové kapsli dokáží zachránit a po konci času vytvoří nový vesmír, dalecký.". "Už se zbláznil ale že to trvalo" řekla Missy. Náhle se ozval výstřel, potom druhý a třetí. Několik daleků padlo na zem a bylo jich podstatně více, než vystřelených střel. Do sálu vešla postava s bledou kůží a černými dlouhými šaty. "Přišel tvůj den River Song" řekla žena. Doktorka hned poznala, kdo k ní přišel. To byla přeci Smrt. Něco tu ale nehrálo. "Ty si kdo?" zeptala se Missy. "Mám mnoho jmen, pro většinu bytostí jsem Smrt." odpověděla žena klidně. "Chceme tvé opravdové jméno?" vyštěkl Davros. Žena okamžitě vystřelila. Stvořitel daleků spustil ochranný štít a usmál se. Úsměv ale přišel příliš brzy, kulka totiž pronikla jeho ochranou a zasáhla ho do hlavy, Dalekové kolem nich se dali okamžitě do pohybu. Smrt náhle vyndala odněkud ze záhybu svých šatů stříbrnou kouzli a pustila jí na zem. Ozvalo se zvláštní pískání a potom vyšlehlo oslnivé světlo, když pohaslo byli všichni dalekové mrtví. "Tohle byla bomba s názvem Mor daleků, můj vlastní vynález. Otec sice nebyl moc vynalézavý ale odněkud jsem podědila talent." prohodila Smrt. "Jaké je tedy tvé jméno?" zeptala se Missy a hleděla při tom na mrtvého Davrose. Potom její pohled sklouzl na mrtvého Adolfa Hitlera. Černovlasá žena se usmála "můj otec své jméno nikdy neprozradil.". "Tvého otce neznám ale tebe bych znala ráda, tak nech toho divadla" odsekla Missy. "Jmenuji se Morana" představila se žena klidným hlasem. "Jak se dá ta sranda vypnout?" zeptala se River a hleděla při tom na stroj, který mohl vytvořit trhlinu ve vesmíru. "Jeden člověk musí zmáčknout to zlaté tlačítko ve tvaru kříže. Bude ho to ale stát život. Musíme jednat rychle, ten blázen to aktivoval." odpověděla Morana. "Chceš se toho ujmout?" zeptala se jí River. "Udělám to já." ozval se za nimi mužský hlas. Všichni se otočili a pohlédli na starého muže, s bílými vlasy, kterých už začalo obývat. River ho okamžitě poznala "Doktore?". Muž se na ní usmál ale pořád tady něco nebylo v pořádku. Rychle z kapsy vytáhla fotky všech Doktorů a začala si je prohlížet. Nakonec se zeptala "Ty si se vrátil k první generaci?". Doktor se na ní podíval a kývl, v očích mu pobaveně zajiskřilo "Dnes přišel můj den, kruh se uzavírá. Touto tváří vše začalo a všechno jí i skončí," "To ne, otče, to nemůžeš" řekla zoufale Morana. "Otče?" ozvala se River. Doktor se na ní jen usmál a zašeptal "spoilery". "To mi vysvětlíš!" zakřičela na něj. Nemůže se přeci obětovat a nic jí neříct. To prostě nemohl. Doktor se k ní otočil a udělal krok od stroje "Pro svou manželku a děti, jsem ochotný i zemřít." "Cože?" zeptala se River. "Že by pro tebe i zemřel!" vyštěkla Morana naštvaně. Doktorka se k ní otočila "Doktor je tvůj otec. Jsem já tvá matka?" zeptala se dívky, ta ale dál hleděla na svého otce. Místo ní tedy odpověděl on "Morana tě našla a zachránila před smrtí, dala ti část své regenerační energie, jinak by si v té rakvi tenkrát zemřela. Chtěla aby si se dnes obětovala ty a já nezemřel." "To si raději chtěla smrt své matky?" zeptala se jí River. "Ano" řekla pouze Morana a očima propalovala stroj šediváků. Doktor se usmál "musíme se ted rozloučit, jinak vesmír skonči". "Ne, určitě je i jiná cesta" řekla River. Po tváři jí stékaly slzy. "Už mě nemůžeš připoutat k trupce a jít místo mě." řekl Doktor a zmáčkl tlačítko ve tvaru kříže. Kolem něj se rozlilo zlaté světlo. Náhle se zablesklo a stroj i pán času zmizeli. "Půjdeš ted s námi?" zeptala se River své dcery. Morana se na ní otočila a v její tváři byl vidět hněv "riskovala jsem vznik paradoxu, jen abych zachránila otce. Už nikdy tě nechci vidět." S tím se otočila a zmizela ve dveřích. "Seš si jistá, že nepotřebujete nějakou psychoterapii?" zeptala se jí Missy. "Možná by se něco takového hodilo" řekla River a udělala několik kroků ke dveřím. Náhle jí tělem projela křeč a vyzvracela se na podlahu. "Co to bylo?" zeptala se jí Missy a z jejího hlasu zmizela všechna veselost. Smrt Doktora jí zase tak nezasáhla, pomyslela si River ale nahlas řekla pouze "přeci Morana". "Myslíš, že si těhotná?" zeptala se překvapeně Missy. "Mojí dcerušku si právě viděla, tak by tě to tak nemělo překvapovat" odpověděla Song a znovu se pevně postavila na nohy. Prošli společně chodbou a blížili se ke dveřím ven, když jim cestu zastoupil další dalek. River vytáhla pistoli ale jejich protivník se nechystal k boji. "Kde je náš pán?" zeptal se pomalu. "Ten už dovládl, musíte si najít nějakého jiného zkrachovalce" řekla Missy a její hlas zněl opět pobaveně. Dalek připomínal křížence mezi sarančetem a cyber člověkem. "Davros nemůže zemřít" řekl jen a dál stál klidně na místě. "Řekl mu to někdo?" zeptala se River. V jejím hlase také zaznělo tiché pobavení. Dalekové nikdy žádného jiného panovníka neměli a vůbec si nepřipouštěli, že by o něj někdy mohli přijít. "Podívej se na sebe" začala River "ztratili jste vše, čím jste byli. Davrosova honba za vítězstvím vás zničila". "Nikdo nás nezničil, jen jsme upgradovali do vyšší formy" odpověděl robot. "Ne, tohle nebylo vylepšení ale zničení. Dříve jste byli bojovníky, velkými a odvážnými. Davros vám dal jen plané sliby. Přišli jste o svou lidskost a nakonec i o svůj život. Nejste nic jiného než hlupáci.", River domluvila a nechala svá slova působit. Stroj proti ní zaváhal. Její slova ho zasáhla a donutila k zamyšlení. "Zabila jste Davrose?" zeptal se náhle. "Ano" vykřikla místo ní Missy. "Jste tedy naše nová vládkyně" řekl dalek. "Přikážu vám jen jediné, buďte svobodní a sami se rozhodujte." řekla mu Doktorka. "Chceme jít s vámi" řekl dalek. "Tak to se raději zničte" řekla River znechuceně. Dalek se otočil a vyšel ven. "Zbláznila ses, on opravdu spáchá sebevraždu" zavrčela Missy. "Ztratili vše, nedivila bych se tomu" odpověděla River také vyšla ven. Mezi kupolemi věží vzlétávali dalekové. Vylétli až k nebesům a explodovali. Na nočním nebi to působilo jako ohňostroj. River a Missy sledovali, jak se dalekové sami ničili. Nakonec vzlétl obrovský zlatý obr a vybuchl v poslední velké explozi. "Je tohle konec daleků?" zeptala se Missy. "Myslím že ano, nakonec vše ztratili a svůj boj sami ukončili" řekla River a šla dál k Tardis. "Pro vesmír to rozhodně nebude ztráta. Zmizelo jedno velké zlo ale vesmír je téměř nekonečný. Určitě se najde něco nového." "Pesimistko" řekla Missy a obě se smíchem zmizeli v Tardis.

2 - Velryba

23. února 2018 v 11:42 | Václav Hess |  5. série
River pomalu prošla ulicí a rozhlédla se kolem sebe. Co se tu mohlo stát. Omámeně se sehnula sebrala ohořelou loutku. Postavička měla zrzavé vlasy, které byli z části ohořelé. Na tváři byli rýhy, které připomínali jizby. Jako jizvy z války, pomyslela si River a usmála. Hned jí ale hlavou problesklo co dělá a úsměv zmizel. Znovu se rozhlédla a našla na silnici poničenou ceduli "Loutkářství u Chuckyho". Odhodila loutku na zem a prošla ulicí. Všude byli zničená auta, stopy výbuchů a výstřelů. Nikde ale neviděla žádné mrtvé tělo. Náhle ale zahlédla krev. Někdo tady musel táhnout tělo. Šla dál a město náhle skončilo. Pohlédla na propast a mlha v tu chvíli odstoupila a konečně poznala, kde je. Tohle nebyla přírodní propast ale kráter po nějakém velkém výbuchu. River ale budovy znala, tohle dřív bylo centrum Londýna. Musela tedy projít kolem kráteru. Celou cestu viděla další stopy bitvy. Muselo se tu stát něco strašlivého. Nakonec v mrtvé pustině objevila první známka života a to dost velké. Na vypálené půdě bylo město. Vysoké budovy, které byli přikryté průhlednou kupolí. River došla až na dohled a spatřila vchod. Zrychlila a došla až ke svému cíli, tam se skácela na zem.

**

River pomalu otevřela oči a rozhlédla se kolem sebe. Musela únavou omdlít. Posadila a prohlédla si místnost, kde se tentokrát probudila. Podle bílých stěn a nástrojů na stolech to byla nemocnice. Dveře se s tichým cvaknutím otevřeli a dovnitř vešel muž v dlouhém bílém doktorském plášti. "Dobré ráno, jsem rád, že jste se probudila. Dva dny jste spala a bylo kolem vás nějaké zlaté světlo. Vy asi nebudete tak úplně lidského druhu, že?" ukončil muž s úsměvem a sedl si na starou bílou židli. River se jeho úlisnost nelíbila, jeho hlas spíše zněl jakoby mluvil k dítěti. "Nejsem lidského rodu ale nemusíte se bát, nic vám neudělám." řekla opatrně. Muž se ale usmál "My své nepřátele známe, víme že k nim nepatříte, jinak byste tu nebyla." "Můžete mi tedy říct, kdo sou vaši nepřátelé? Co se tu vlastně stalo? A jak se jmenuje tohle místo?" zahrnula ho River otázkami. Muž si stoupl a uhladil si bílý plášt. Chvilku jen stál na místě, jakoby přemýšlel co vše muže říct. Nakonec se ale asi rozhodl a řekl "Začnu asi od vaší poslední otázky. Tohle místo se jmenuje Sion, je to poslední bezpečné útočiště v Británii. Našimi nepřáteli sou dalekové, vražedné stroje, co se tu před dvěma roky objevili. Zničili velkou část světových měst." River jen zalapala po dechu. "Kolik lidí už zemřelo?". Přes tvář muže přelétl stín a jeho úsměv náhle zmizel "Miliony" řekl jen a znovu si sedl. "Měli dalekové lodě?" zeptala se River. "Někteří uměli létat." odpověděl muž. "Proč jen někteří?" zazněla další otázka. "Dalekové nejsou označením jednoho druhu ale celé skupiny vražedných robotů. Někteří z nich umí létat ale sou mezi nimi plavci, obři, brouci. Během války se objevili i nové druhy. Přispůsobují se prostředí a stávají se tak ještě silnějšími." River si znovu lehla. "Ukázal se ještě někdo?" řekla a pomyslela na Doktora. Odpověd muže jí ale zničila poslední zbytky naděje. "Několikrát jsme bojovali ještě s podivnými bytostmi, sou vysocí, chlupatí a mají dlouhé rohy. Říkají se krampusové.". Náhle nemocnicí otřásl tlumený výcbuch. "Co to bylo?" zeptala se River. "Nejspíše další útok!" zakřičel muž a vyběhl ven. Doktorka sáhla k pasu ale její pistole někam zmizeli. Stejně jako sonický šroubovák nebo mobil.

**

Yuen pomalu pohlédla na počítač. Nebyla v Tardis zas tak dlouho a ten příšerný chlap jí tu zase nechal. Co na tom, že byl roztomilý, když se k ní choval tímto způsobem. "Sakra, co mám dělat!" zakřičela a vyplašeně zmáčkla nějaké tlačítko, když se na obrazovce ukázal nějaký červený bod. "Kapitáne!" vykřikla rychle a hleděla na obrazovku, která definitivně zhasla. "Zkus mi říkat jménem zlato, třeba to pomůže." ozval se mužský hlas s chodby. "Jacku! Pomoc!" zavolala a hleděla na vchod, kde by se měl ukázat její zachránce. Za pár vteřin se i ukázal. Vysoký tmavovlasý a v plavkách. Yuen zůstala několik vteřin na místě. "Co si chtěla?" zeptal se se škodolibým úsměvem. Dívka konečně našla ztracenou řeč. "Příště se zkus i obléct, než sem přiběhneš." řekla a ukázala na monitor. "Uvedl jsem tě do rozpaků. To mě ale opravdu mrzí" řekl Jack hlasem, kterým dokazoval úplný opak. "Celé to zhaslo a já nevím jak dál." řekla Yuen a ignorovala všechny poznámky, které se jí nelíbili. "Tardis, mohla by si odložit svůj smysl pro humor. Hledáme tvojí společnici, jestli o tom nevíš." řekl Jack a podíval se k stropu. Náhle se všechno rozsvítilo a vše se zase zapnulo. "Posílala jsem zprávu Doktorovi a nějak jsem tu neuhlídala" ozval se strojový hlas. "Přiletí tedy taky?" zeptala se Yuen. "Myslím, že už je na cestě" ozvala se znovu Tardis. Náhle se stroj času přenesl do časového víru a vše se uvedlo samo do pohybu. "Nechtěla by si nám nechat aspon malou iluzi toho, že tě řídíme." zeptal se znovu vesele Jack. "Ne" ozvalo se rychle a červená telefonní budka přistála. "Musím se oblíct" vykřikl Jack a znovu zmizel někde v hlouby Tardis. "Proč? Celou dobu si tu pobíhal v plavkách a nevadilo ti to." křikla za ním Yuen ale žádná odpověd nepřicházela. Dívka si stáhla své modré vlasy do culíku a vyšla ven. Čekala tábor cyber lidí, hordu plačících andělů nebo výcvikové centrum sontaranů ale místo toho viděla jen pustinu a nějaké trosky. "Neletěla si špatně?" zeptala se opatrně. "Příště si slečno princezno můžete letět sama" ozvalo se podrážděně. "Dobře, nic jsem neřekla" vyhekla a udělal krok stranou aby mohl Jack projít. "Kde máme hledat?" zeptala se kapitána. Ten jen vytáhl s kapsy kabátů mobil a ukázal jí na displej. Prošli kolem trosek nějaké budovy a vyšli na něčem co vypadalo jako ulice. Jen se po ní muselo prohnat něco hodně velkého a žhavého. "Nedaleko odsud je velice živo." řekl Jack a tak se vrátili do Tardis. Hledali známky života a na blízko jich našli několik tisíc. Červená budka přistála a oba cestovatelé vyšli ven. "Tady to vypadá už lépe" řekla Yuen a pohlédla na upravené domy a obyvatele města. "Podle Tardis jsme v Sionu." řekla Jack a vyrazil k nějaké velké budově. "To je nemocnice?" zeptala se dívka, když městem otřásl nějaký výbuch. "A to bylo sakra co?" vykřikla a rozhlédla se. Náhle všude zavládl zmatek. Lidé utíkali a mezi nimi se objevovali vojáci v černých zbrojích. Yuen s Jackem se rozhlédli a náhle zahlídli bíle oděnou ženu. "To je River!" vykřikli současně a rozběhli se k ní.

**

River se proplétala chodbami nemocnice. Kolem ní se v chaotickém tanci rozproudila příprava na bitvu. Vymotala se z labyrintu a otevřela dvoukřídlé dveře. V davu vojáků a prchajících lidí zahlédla nečekanou dvojici. River! Zakřičeli oba a ona se rozběhla přímo k nim. Objala nejdříve Yuen a potom i Jacka. "Jak jste mě našli?" vyhrkla rychle. Yuen se zasmála "našla tě Tardis. Stejně jako jsme našli Susan a ty ostatní, prostě hledala všechny pány a paní času." "Tohle město ale bude brzy pod palbou, musíme něco udělat" řekla River a všichni se rozběhli k bráně. Tam už se ukázali i jejich nepřátelé. Obrovské a chlupaté věci, které se vrhali na vojáky. Krampusové útočili se stále neutuchající zuřivostí. "Ti mi ani nechyběli" řekla Yuen a vytáhla pistoli. "Počkej třeba je ani nemáme zastavit" řekla Doktorka a sáhla jí na ruku, v které zbran držela. "Kdyby jsme neměli zasahovat, tak by jsme tu nebyli" řekl Jack. "Tak dobře ale my tři je neporazíme" řekla River. "Co tedy navrhuješ?" zeptala se Yuen. "Musíme se vrátit do Tardis a potom se musím zamyslet" odpověděla jí Doktorka. Její hlas dal jasně najevo, že nehodlá o ničem diskutovat. V takovém případě jí šli všichni z cesty. River vběhla do červené budky, na pár vteřin zůstala stát, dvakrát se nadechla a vydechla a potom skočila k ovládání. Tardis vylétla z města, prolétla oblohou a zmizela ve vesmíru. "Podívej se!" vykřikla Yuen a ukazovala pravou rukou ven, Jack otevřel dveře a prohlédl na obrovského tvora, do kterého skoro narazili. "To je vesmírná velryba" odpověděla River klidně. "To neznám." řekla zamyšleně Jack. To už ale River zmáčkla další tlačítko a stroj se dal znovu do pohybu. Za několik vteřin přistáli v centru Sionu. Celá trojice vystoupila ze dveří a pohlédla na velkou budovu před sebou. "To má být sídlo vládce?" zeptala se Yuen. "Podle tardis to bude něco takového" odpověděla River a zabušila na velké dvoukřídlé dveře. Otevřel jim v tmavém obleku. "Dobrý den, jsme cestovatelé, mohli by jsme mluvit s vaším vůdcem" řekl okamžitě Jack. Muž pozvedl obočí, které mu téměř zmizelo v tmavých vlasech ale nic neřekl. River se tedy ujala slova "chtěli by jsme nabídnout svou pomoc. Pocházíme z rasy pánů času.". Muž je tedy uvedl dovnitř. Prošli širokou chodbou a zastavili se před kanceláří. Muž jim pokynul aby zůstali stát na místě a vešel dovnitř. River slyšel jen "je tu delegace od Doktora". "Oni znají Doktora?" zeptala se pomalu Jacka. Ten jen pokrčil rameny. Trvalo jen několik minut, než se muž zase objevil a ukázal jim aby šli dovnitř. Uvedl je se slovy "její veličenstvo vás přijme". Všichni tedy vešli a uklonili se. Před nimi se objevila žena v rudých šatech. Yuen rychle zašeptala "Jak to, že je to černoška?". River do ní strčila loktem aby jí zastavila a znovu se uklonila. "Pocházíme z Gallifrey, chtěli by jsme vám nabídnout pomoc v bitvě, která tu vypukla.". Královna se smutně usmála "Přicházíte tedy od Doktora. Děkuji vám za vaší nabídku, vaše vojsko samozřejmě vítáme." Jack se nervozně usmál "nepřicházíme s vojskem". "Jakou pomoc tedy nabízíte?" zeptala se královna. "Británie je v obležení a již dlouho naše město neudržíme. Chtěli by jsme naše město ubránit ale nevím jak" dořekla a její hlas přetékal smutkem. "Tak ho nebrante" navrhla River. "Co prosím?" řekla královna. "Mohli byste Sion opustit a začít znovu jinde" řekla Yuen. "Jak ale chcete přestěhovat několik stovek tisíc lidí?" zazněla další otázka. River se na několik vteřin zamyslela a potom řekla jen "Podloží tohoto města je z čeho?". Jack i Yuen po ní vrhli překvapený pohled. Královna ale řekla pouze "Je tam velká strojovna s podporou života.". "Dokáže město létat?" zeptala se rychle Doktorka. Královna ale zavrtěla hlavou "Musela by tu být tažná lod, jinak se nehneme". "Počkejte a vydržte pár minut" vykřikla River a rozběhla se ven. Potom se znovu vrátila a pohlédla na Yuen a Jacka. "Vy nepůjdete se mnou?". Oba tedy vyběhli s ní a hnali se k Tardis. River rychle zmáčkla ovládání a se zběsilou rychlostí nastavila souřadnice. "Mohla by si zpomalit a říct nám, co máš v úmyslu?" zeptala se Yuen. "Ne!" ozvala se rychlá odpověd a Tardis se dala do pohybu. Až potom řekla River "letíme na lov velryb." Červená budka prolétla kolem Země a po pár minutách našli, co hledali. Vesmírná velryba stále kroužila kolem planety. River zatáhla za nějakou páku a z Tardis vylétl paprsek modrého světla. Ovinul se kolem zvířete a zůstal tam, jako obří vodítko. Červená budka se dala do pohybu a táhla velrybu za sebou. Zvíře zůstalo až podivně klidné ale všechno bylo tak, jak River zamýšlela. Pomalým letem se dostali až do blízkosti města. Doktorka vzala do rukou telefon a vytočila nějaké číslo. "Za jak dlouho připravíte město na přestěhování?". Jack a Yuen neslyšeli odpovědi ale River za několik minut telefon položila a s úsměvem se otočila k ovládací konzoli. "Město bude za několik vteřin připravené." oznámila klidně. "K čemu?" zeptala se Yuen. River jí ale zdviženou rukou zastavila a čekala. Několik minut nikdo z nich neřekl ani slovo. Potom River, jakoby dostala nějaký neviditelný signál, skočila k nějakému modrému tlačítku a zmáčkla ho. Tardis se dala do pohybu. Kolem okem vířil čas i prostor. Náhle se vše zastavilo. Yuen se musela chytnout zábradlí aby nespadla, ted se ale pustila a otevřela dveře, Přímo proti ní byl Sion ale ted už nebyl na Zemi, nýbrž na hřbetě obří velryby. "Co má tohle znamenat?" zeptala se udiveně. Prohlížela si mohutné věže a množství budov, které se skrývali pod obrovskou kupolí. River se podívala na město "Přeci budoucnost lidí." a zavřela dveře. Došla k ovládací konzoli a zatáhla za páku. Tardis se dala znovu do pohybu. "Kam letíme?" zeptala se Yuen. "Přeci za královnou, musíme se ještě rozloučit" odpověděla River. Za několik vteřin zastavila na ploše, která bude asi v budoucnu sloužit jako letiště. Doktorka vyšla jako první ale udělala jen prvních pár kroků, než jí zastavili vojáci. "Musíme vás ihned zatknout" řekl jeden z nich. "Co se stalo?" zeptala se River vylekaně. Voják se zamračil "královna Alžběta zmizela".

1 - Temný seraf

22. února 2018 v 14:53 | Václav Hess |  5. série
"Tak kam pojedeme?" zaznělo z TARDIS ... už zase. River Song ani tentokrát neodpověděla, plánovala překvapení a rozhodně ho nechtěla kazit, i když se ji Jenny snažila za každou cenu zlomit. "Nic ti neřeknu, nech se překvapit," řekla znovu a doufala, že je to naposledy. "S kým tedy pojedeme?" zkusila světlovlasá mladá dívka pozměnit svou taktiku. River Song se usmála: "Bude to někdo hezký, sympatický a ..."
"Volal mě někdo?" ozval se Doktor a otevřel dveře TARDIS. "Psst, River se mi právě chtěla svěřit, s jakým krásným chlapem poletíme!" River se zlomyslně zašklebila: "Já myslela jeho." Jenny udiveně otevřela pusu: "Říkala jsi, že to bude někdo hezký." "To já podle tebe nejsem? Poslední regenerace se mi náhodou povedla," řekl Doktor mírně dotčeně. "Proč jdu vlastně já na nějaké vaše rande? Letím tam snad jako dozor abych, neměla dalšího bratříčka?" zahrnula je Jenny další salvou otázek. "Můžeme letět!" vykřikla rozhodně River a zatáhla za červenou páku. TARDIS se dala do pohybu a nechala za sebou prostor, čas i odpovědi na Jennyiny otázky.

Stroj času zastavil na drobné, opuštěné mýtince uprostřed lesa. Doktor už dříve toto místo vybral, protože obyvatelé zdejší planety byli pověrčiví a byl tady i někdo, kdo by jim mohl způsobit problémy. River tady našla další signál, který pocházel od nějakého pána času. Všichni tak vyšli z TARDIS a připravovali se na dlouhou cestu, která je provede lesem až k blízké vesnici. Po minulém setkání s Rani a Sabrinou si dávali větší pozor, a právě proto nechtěli riskovat rychlé prozrazení. Doktor jako první vešel do změti stromů a vedl tak celou skupinku přes první část jejich cesty. Po úzké pěšince se dostali až k močálům. První komentář pocházel opět od Jenny: "Fuj, proč jsou zdejší močály tak ... tak, …?" začala větu. "Močáloidní?" nabídla jí River rychle možnost. "Ha, ha, ha-áááá!" vykřikla náhle Jenny a až po kolena zapadla do bahna. Doktor ji rychle vytáhl, i když na něm River viděla, jak se brání smíchu.

Zbytek jejich cesty proběhl v klidu, i když Jenny vypadala všelijak, jen ne pobaveně. River jako první vyšla z lesa a všimla si trhu, který tu probíhal. Všude bylo vidět divokou směs různého zboží. Doktor dokonce zahlédl i prodej otroků. Tím se ale nemohli zabývat. Museli najít pána času, který tu někde byl. Pokud náhodou svůj nelidský původ dával na obdiv, tak by na něj mohli narazit právě tady. River se rozhlédla, ale nic zvláštního neviděla. Prošli kolem kněze, který vybíral dary pro svou církev. Muž se podíval po doktorce vševědoucím pohledem a zašeptal: "Zeptejte se na radu serafa, ona vám pomůže." River se zastavila a otočila se k němu: "A kde bychom ho našli?" Muž v bílém hávu se jí podíval přímo do očí. "Medituje v chrámu," řekl pouze a ukázal dál do města. Doktor mu dal několik mincí a pokračovali v cestě, tentokrát ale k chrámu. Prošli kolem posledních stánku trhu. Město plné dřevěných chýší a kamenných středověkých domů nechali téměř za sebou, když spatřili stavbu, která byla nepochybně chrámem. River, Doktor i Jenny prošli pod klenutým bílím obloukem přímo mezi sloupy velkého nádvoří a dál po cestě vysypané bílými oblázky až k černé bráně. Tam je přivítala další postava v kápi a bílém plášti. Podle tvarů těla šlo nepochybně o ženu, i když jí nebylo vidět do tváře. "Vítejte, poutníci prostorem i časem. Zdi našeho chrámu jsou vám otevřeny," pronesla postava přátelským hlasem. "Jak víte, kdo jsme?" zeptala se River. "Vím mnoho věcí, znám tvá jména i tvé životy a vidím i tvou smrt, Melody. Nebo River. Nebo - ..." "Dost!" přerušila ji náhle River: "Nemůžete mi prozrazovat budoucnost." Žena se pomalu uklonila a ukázala rukou ke dveřím: "Pojďte dále a přesvědčte se o moudrosti serafa. Potom poznáte, že je někdy potřeba znát svou budoucnost."

Prošli hlavním vchodem do rozlehlého sálu, jehož strop podpíraly bílé sloupy. Na konci byl trůn, ve kterém seděla nějaká žena. Bledá kůže odrážela světlo svící a působila proto jaksi uměle, jako by před nimi seděla vosková figurína. Světlé vlasy byly svázané do dvou copů a spadaly na stříbrnou zbroj. Tvář ženy byla zdobená tetováním, které se jí táhlo přes oči až k uším. Žena povstala a uklonila se: "Jsem serafa a paní tohoto chrámu. Co vás sem přivádí? Chcete znát konec Gallifreye, nebo snad chcete vědět, jestli bude mít Doktor další sadu regenerací? Vidím narození i smrt vás všech."

"Chceme najít jednoho z pánů času, který tu někde je. Pomůžeš nám?" Zeptala se River přímo. Společnost serafa se jí zamlouvala čím dál tím méně. Nevěřila v její magickou moc, spíše je musela nějak sledovat. "Vězte, že pravda je blízko a brzy ji spatříte. Nyní mě ale omluvte, za několik málo minut sem dorazí velká armáda kyberlidí a musím zdejší vesnici pomoci. Byla bych ovšem ráda, kdybyste se k nám připojili." řekla žena a vstala. Odněkud se rozlilo zlaté světlo a bojovnici se v rukou objevilo světle modré kopí, které matně zářilo. Všichni vyšli ven, ale tentokrát bočním a menším vchodem. Prošli rozlehlou zahradou a dostali se až na hradby. Za městem byla nehostinná pustina, která ale tentokrát kypěla životem - byť ne úplně doslova. Po planině pochodovala armáda kyberlidí a dva kyberkrálové. River pohlédla k lesu, kde byla ukrytá TARDIS. Měli ji vzít s sebou, ty plechovky byly až moc blízko jejímu úkrytu. Doktor jako první vyndal zbraň a připravil se k útoku. Jenny pozvedla velkou bílou kouli a mrštila jí mezi protivníky. Zablesklo se a ozval se menší výbuch. Desítky kyberlidí to na místě zabilo, ale další vojáci se blížili. Seraf kolem nich náhle proběhla, kopí se v její ruce roztočilo a vyšlehl modrý plamen. Žena zbraní jen mávla a tři soupeři se skáceli na zem, rozpadli se na kusy. Vlna nepřátel ale jakoby neměla konce. Jeden z kyberkrálů dorazil až k prvním domům a do boje se pustili i obyvatelé města. Vzduchem prolétla salva šípů a neškodně sklouzla po neživých tělech. Seraf vytasila meč, který se zableskl světlem a přesekla další tři protivníky. Najednou ale vzduchem prolétla nějaká střela a zasáhla ženu do hrudi. Seraf se rozzářila zlatým světlem a začala se měnit. Tělo dostalo robustnější postavu. Za několik vteřin tu stál vysoký muž, který měl stále na sobě stejnou stříbrnou zbroj a i tetování zůstalo na svém místě. "Co jsi zač?" zeptala se River.
"Jsem seraf," řekla bytost rychle. "Tohle vypadalo jako regenerace, jsi pán času?" zeptal se Doktor. Seraf jen kývl hlavou na znamení souhlasu a pustil se zpět do boje. Armáda kyberlidí ale jakoby neměla konce. Nakonec se River rozhodla. Prokličkovala mezi nepřáteli a dostala se až na dohled lesa. Rozběhla se mezi stromy, ale cesta jí připadala delší než minule. Doběhla až k TARDIS. Musela jen doletět na Atlantidu a říct všem, co se stalo. Vyšla ze skrytu stromů, když jí do hlavy něco udeřilo a omráčilo ji to.

**
River pomalu otevřela oči. Ležela v nějaké místnosti, která ale nevypadala, jako by byla ve městě. Zdi byly ocelové a lesklé. Cítila i jemné otřesy, mohla být na nějaké lodi. River zvedla hlavu a zahlédla muže, který seděl na židli a hleděl přímo na ni. Velké rty se pohnuly v úsměvu, když poznal, že se probudila. "Dobré ráno, princezno," pronesl hlubokým hlasem. "Jak jsem se sem dostala?" zeptala se River a sedla si. "Jsem John Pink, potřeboval jsem DNA Pána času a moje přítelkyně mi nabídla, že mi pomůže." řekl jako odpověď na její otázku. "Nejmenovala se ta přítelkyně náhodou Rani nebo Vědma?" zeptala se Doktorka. John ale jen zakroutil hlavou, několik vteřin si ji prohlížel a nakonec řekl: "Ani jednu z těch žen neznám." River se zamyslela, kdo jiný by ji chtěl věznit? Celý život strávila na cestách, už od školy. Najednou se tok jejích myšlenek zasekl u jedné černovlasé ženy, která ji vzala její matce. "Jmenovala se ta žena madame Covarian?" zeptala se rychle. Muž pomalu přikývl a řekl: "Ano, to je ona. Odkud se znáte? Neřekla mi, že se znáte." Doktorka se zamyslela, již při posledním setkání jí chtěla madame Covarian chytit a dostat se k její krvi. Ale proč? Bohužel to nestačili s Doktorem zjistit. "Jsem na Zemi?" zeptala se Johna. "Ano, jsme, kvůli tomu jsem tě chtěl chytit," odpověděl její věznitel. "Ale proč, co z toho získáš?" zeptala se rychle. John začal přecházet po místnosti: "Lidé trpí mnohými chorobami a jejich život není vůbec tak dlouhý, jak si někteří chtějí namluvit. DNA pánů času je poklad, který je potřeba využít. Stačí, když vytvořím míšence mezi člověkem a vaším druhem. Lidstvo by tak pokročilo ve svém vývoji." River ho dál neposlouchala, napadlo ji, co chce madame Covarian. River se jí vzepřela a odmítla zabít Doktorka, proto si chce vytvořit nového vraha. Najednou se ozvaly kroky a vytrhly ji z rozjímání. Dveře na konci místnosti se otevřely a dovnitř vešla osoba, kterou tu River opravdu nechtěla vidět, madame Covarian. "Dobrý den, Melody. Tedy, omlouvám se, River Song. Setkala jsem se s tvými regeneracemi a různými jmény, začínám v tom mít zmatek." "Co ode mě chceš?!" vyštěkla River. "Přeci tvou krev. Nebo Doktorovu, ale ty jsi hloupější, tak jsme tě chytli jako první," odpověděla její nenáviděná mentorka. Do místnosti poté tiše vplul Aštar. Jeho tmavé oči si ji přeměřily, potom sáhl do kapsy svého tmavého obleku a vyndal malou lahvičku. Až potom z jeho podivných úst zazněla slova: "Je fascinující, jak málo stačí, abyste naklonovali něco živého. Stačí nám jen trocha krve a budeme mít armádu, která porazí Doktora." River se rozesmála: "To se pořád zpovědníci klepou strachy před jediným mužem? Jsou vás stovky, ale vy jste stvořili psychopata, aby se mu postavil místo vás. To vám nevyšlo, a tak jste schopní stvořit celou armádu, ale pořád se vy sami bojíte." Aštar se poklonil: "Opravdu obdivuji vaši upřímnou povahu, jednou to ale bude vaše smrt." River se uštěpačně usmála: "Naštěstí můžu regenerovat, třeba bude další regenerace jiná." Najednou John Pink vstal a podíval se na madame Covarian: "Neřekla jste mi, že chcete stvořit armádu." Žena se zamračila: "Mlč, blázne, vůbec nevíš, o co skutečně jde." John se ale nechtěl tak lehce vzdát "Té ženě nic neuděláte, okamžitě ji pustím a už té vaší sektě nikdy nebudu pomáhat. Můj syn mi - ...." Aštar odněkud vytasil pistoli a muže zastřelil. Ten s tupým zaduněním padl na zem a zůstal ležet. "Můžeme tedy přejít k našemu pokusu?" zeptal se Aštar a pozvedl injekční stříkačku s nějakou tekutinou.

**
Doktor rychle vystřelil na jednoho z kyberlidí. Ozvalo se kovové cinknutí a postava se skácela na zem. Muž se otočil a pohlédl na obrovského kyberkrále. Některé Doktorovy regenerace měly odpor ke všem zbraním, naštěstí se ale změnil, a tak mohl uvažovat v širším měřítku. "Jakou technologii jste si vzal s sebou?" zakřičel na serafa, který svůj tanec smrti tančil opodál. Muž s potetovanou tváří se na vteřinku zamyslel a hodil zvláštní zářící dýku. Čepel prolétla vzduchem zarazil se jednomu nepříteli do čela. Potom začala pulzovat a nakonec zmizela. Doktor viděl, jak se znovu objevila na opasku podivného bojovníka. Až potom se seraf otočil a odpověděl: "Všechny zbraně jsou výsledkem mé víry." Doktor netrpělivě mlaskl a zastřelil dalšího kyberčlověka. "Jsi pán času, viděli jsme, jak si regeneroval, tak začni mluvit pravdu." Muž se jízlivě usmál: "Všechno je v chrámu, ale musíš být pán času. Aspoň z části, jinak nic nejde použít. To je můj vlastní vynález." Doktor se zasmál: "Věděl jsem to, zase mám pravdu." Rychle se podíval k chrámu a rozběhl se k velké bráně. Museli vydržet ještě pár minut. Kyberkrál nohou prorazil hradbu a vrhl se na armádu vesničanů.

**
Madame Covarian se podívala na omráčenou River. Doktorka si vůbec nevšimla zpovědníka, který stál přímo za ní. Sice ho zahlédla, když se otočila, ale hned na něj zase zapomněla. Jen díky tomu se jim ji povedlo tak rychle omráčit a připoutat na operační stůl. Potřebovali jen trochu její krve… Ale proč ji nevzít všechnu? Hned bude regenerovat, a tak v tom můžou pokračovat hodně, ale opravdu hodně dlouho.

**

Doktor proběhl bránou a zastavil se v hlavním sále. Zamyslel se a potom si sedl na ozdobný trůn. Zavřel oči a soustředil se. Jeho mysl se částečně odpoutala od těla a všechny systémy chrámu se spustily. Doktor si vše prohlédl a nevnímal při tom hluk bitvy. Po několika minutách oči znovu otevřel a zvedl se. Proběhl sálem a zastavil se u jedné zdi. Položil na ni ruku a všude vykvetly modré linky, jako žíly nějakého obra. Stěny paláce byly protkané, jako by byly obrovským srdcem. Doktor našel to, co hledal. Sáhl rukou na stěnu a jedna z žil mu zůstala v ruce. Rychle ji přehodil na jednu z věží. Ještě pár posledních úprav a tahle vesnice pozná rychlý pokrok v technologii.

**

Jenny si vypůjčila jeden meč od serafa a musela uznat, že je to skvělý způsob, jak se zbavit nepřítele. Jeho technologie byla podobná té na Gallifrey, ale zároveň se lišila. Náhle z jedné věže vylétl modrý blesk a zabil několik desítek kyberlidí. Jenny pohlédla na obrovského krále, který si razil cestu k domům obyvatel. Druhý blesk mu ale urazil hlavou. Několik minut se nic dalšího nedělo. Z ničeho nic ale oblohu zachvátila velká bouře. Blesky létaly po celém nebi a zasahovaly nepřítele. Netrvalo dlouho a všichni nepřátelé byli mrtví. Jenny se rozhlédla. Kde jsou vlastně River a Doktor?

**

Doktor pohlédl z oken věže, kterou mírně vylepšil. Na tohle zdejší obyvatelé nikdy nezapomenou. Rychle seběhl ze schodů a podíval se na lidi před sebou. Seraf vyšel z jejich řad a došel k němu, potom zašeptal: "Doktore, připrav si řeč, která ti půjde přímo od srdcí. Tohle si jim vysvětlíš ty." Doktor se dal do vysvětlování, vynechal slova, která používal seraf. Nic o zázracích a nadpřirozených jevech. Potom se otočil k serafovi: "Půjdeš s námi a pomůžeš nám na Gallifrey?" Muž zakroutil hlavou: "Zůstanu tady, ale pomohu vám najít tvou manželku." "Co je s ní? Kde vlastně je?" zeptal se Doktor, náhle jeho mysl ovládl strach. Seraf se ale usmál: "Vím jen, že opustila tuto planetu. Myslím ale, že ji nechtěli zabít, to by mohli udělat hned. Ona byla živá, když tento svět opouštěla." Oba muži se vydali městem a cestou se k nim připojila i Jenny. Prošli planinou, kde ještě ležely zbytky kyberlidí i dvou mohutných kyberkrálů. Došli až na kraj lesa a zanedlouho se dostali k mýtině, kde nechali TARDIS. Červená budka byla stále na místě. Seraf ukázal na zem, byla tu udusaná tráva, jako by někdo spadl na zem nebo dlouho přešlapoval téměř na místě. Museli najít nějakou další stopu.

**

River pomalu otevřela oči, cítila se zničená jako po chřipce. Podívala se na ruce, našla jizvy a velké množství obvazů a náplastí. Rozhlédla se a znovu jako prvního člověka zahlédla Johna Pinka. Muž se držel za břicho, které měl provizorně obvázané. "Musím vás rychle dostat ven, nebo vás zabijí. To jsem nikdy nechtěl. Nechtěl jsem, aby někoho mučili." Jeho hlas zněl unaveně a přerušovaně. Musel zápasit o každé slovo, to mu ale nezabránilo, aby River odpoutal. Doktorka vstala a udělala několik opatrných kroků. John se potom usmál a skácel se na zem. River mu sáhla na krk, byl mrtvý. Doktorka vrávoravě prošla kolem něj a otevřela dveře. Její kroky se hlučně rozezněly bílou chodbou, která byla bez života. Prošla k dvoukřídlým dveřím a otevřela je. Jejím očím se naskytl obrázek dokonalé zkázy. Domy nesly stopy výbuchů a ohořelin. Okna byla rozbitá a sklo se válelo po silnicích. Všude byla spálená auta a mezi nimi leželo bezpočet mrtvol. Městem se musel prohnat strašlivý nepřítel. River pomalu prošla ulicí. Věděla, že její jedinou nadějí je najít Doktora.


15 - ÚTĚK

22. února 2018 v 14:50 | Václav Hess |  4. série
"Už tam budeme?" ozvala se znovu otázka, kterou musela River Song zodpovědět už několikrát. "Jak s tebou mohl Doktor vydržet?" zeptala se Doktorka Jacka, ale odpovědí jí byl jen pobavený úsměv. Hlavou jí prolétla další otázka, kterou však již neřekla nahlas. Jak je možné, že Jack jeví zájem o naprosto každou ženu, ale o River ne? Na to se raději opravdu nezeptala, protože si nebyla jistá, do jaké míry by se jí odpověď zamlouvala. "Nebaví mě to, když se jenom tak vznášíme vesmírem," pronesl Jack do prázdna. River místo odpovědi zmáčkla příslušnou páku a stroj se dal do pohybu rychleji. Zběsile prolétli časoprostorem, ale pak zůstali zase stát na místě. "Tak sem jsem ale nechtěla!" poznamenala River a otočila se k ovládací konzoli. "Možná je tu něco, co musíš vidět," ozve se hlas TARDIS, který už dlouho slyšet nebyl. "Co tu máme najít?" zeptala se River, ale odpovědí jí bylo pouze slovo: "Spoilery." "Hej, to je moje hláška. Tu mi neber, nebo tě nedám do servisu," vyhrožovala River. "Doktor by mi nevyhrožoval," bránila se TARDIS. "Tak teď tě dostala," zasmál se Jack a přešel k malé obrazovce, která sloužila jako okno. "Je tu nějaké plavidlo, ale vypadá, jako by se přes něj přehnali dalekové." "Ti by tu nenechali nic. Ale dobrý pokus," řekla River a navedla TARDIS blíž k onomu zbytku plavidla. "Prostě se podíváme, co je tam tak zajímavého," řekla Doktorka a vystoupila ven. Loď opravdu vypadala značně zničeně. Stěny byly sežehnuté a nesly stopy četných výbuchů. Prošli dál chodbou, když zazněly tiché kroky. River zůstala stát na místě. Jack vytáhl zbraň a vyskočil za roh s výkřikem: "Ruce vzhůru, mám červenou telefonní budku a nebojím se ji použít!" River vyšla hned za ním a s očima v sloup se zeptala: "To měla být výhrůžka, nebo jsi chtěl našeho neznámého pobavit?" Otočila se a pohlédla do očí mladé ženě, která rozhodně nevypadala nebezpečně. Byla totiž nahá. Doktorka rychle Jackovi zastoupila cestu a otočila se k neznámé. "Jak se jmenuješ? Jak jsi se sem dostala?" zeptala se pomalu a tiše, jako by hovořila k umírajícímu. Dívka se na vystrašeně podívala a zašeptala: "Eva. Vy nepřicházíte od Aštara?" River zakroutila hlavou. "Známe ho, ale nejsme jeho spojenci." Jack si sundal kabát a opatrně ho Evě podal. Dívka si ho okamžitě vzala, ale pořád jí z tváře nezmizel vystrašený výraz. River se na ni pokusila usmát. "Půjdeš s námi?" zeptala se co nejmileji dovedla. Eva ale zakroutila hlavou: "Musíte mi ještě pomoct. Prosím." "S čím?" zeptal se Jack velmi ochotně. "Je tu ještě můj manžel, Aštar ho vězní v laboratoři," řekla potichu dívka a Jack začal působit poněkud zklamaným dojmem. "Jdeme tedy za tebou," přikývla River a dala tak dívce vedení. Eva sice nevypadala moc nadšeně, ale prováděla je chodbami dál. Každou chvilku zůstala stát a naslouchala, ale zdálo se, že někde nikdo není. "Aštar musel už odletět," poznamenal Jack neadresně, ale odpověděla mu River: "Ten ještě neřekl poslední slovo." Dalších několik minut jejich pochod nikdo nepřerušil. Dostali se tak až do dalšího podlaží, kde by měla být laboratoř. River jako první zahnula za roh, když něco prolétlo vzduchem. Rychle uskočila a vyhla se tak noži, který se s krutým zadrnčením zabodnul do stěny. V šeru se objevila vysoká postava s bledou kůží, velkou hlavou a otevřenými ústy. Aštar. "Můj oblíbený zpovědník je tu zase," řekl Jack a jako jediný vypadal pobaveně. Zpovědník vydal nějaký zvuk, který matně připomínal smích. "Smrdí ti z tlamy, dej si nějaké Orbitky," navrhla River a do ruky jí vklouzla pistole. "Dejte mi tu dívku a můžete odejít," pronesl Aštar. River ale v jeho hlase zaslechla něco, co ji znepokojilo. "Eva odejde s námi, najdi si jinou hračku." "Mohl by sis třeba koupit morče," navrhl Jack a naznačil Evě, aby si stoupla za něj. Aštar se ale nehnul ani o jediný krok. "Vydejte mi tu dívku a můžete odsud odejít, jinak se z této lodi už živí nedostanete."
Chodbou se rozlehl Jackův smích: "Už se začínáš pomalu opakovat. Jsi tu sám hlavoune, takže trocha pokory by neuškodila." Aštarova ústa se v tu chvíli roztáhla v děsivý úsměv. "Já tu nejsem sám." "A kdo je tu s tebou?" zeptala se River a už během řeči jí na těle naběhla husí kůže. Pomalu se začala otáčet a ještě než otočku dokončila, uviděla, co je za ní. Dav zpovědníků. Možná je zahlédli už předtím, ale zapomněli na ně. River pomalu posunula ruku ke svému opasku a snažila se, aby si toho ani jeden ze zpovědníků nevšiml. Aštar ji dál propaloval pohledem a nikdo jiný se ani nehnul. Jen Eva dýchala velmi rychle, nejspíše musela mít opravdu hrůzu z těch bytostí kolem sebe. Doktorka zmáčkla kousek psycho papíru, který měla v kapse a doufala, že někdo její vzkaz dostane. Možná Doktor. možná Missy, i tu by teď ráda viděla a to už je co říct. Náhle se za Aštarem ozval pobavený ženský hlas: "Pojď za mnou a užij si trochu srandy, chlape." River byl hlas sice povědomý, ale v tu chvíli si jej nedokázala nikam zařadit. Jeho zdroj stál za rohem chodby, takže měla pro tuhle chvíli smůlu. Rychle zamířila a vystřelila na dav zpovědníků. Potom jí hlavou prolétlo pouze: Co vlastně ty potvory chtěly? Rychle jednoho zastřelila a couvala za neznámou zachránkyní. Jackův obličej náhle ovládlo překvapení. "Co ty tu děláš?" zeptlal se užasle. River se neovládla a otočila se. "Rani? Ty jsi nás přišla zachárnit?" Žena vypadá jako vždy, jen přes jedno oko měla černou pásku. "Já myslela, že mě volá někdo z mojí rodiny. Vás jsem tedy opravdu zachránit nepřišla." River jí chtěla něco odpovědět, ale přihnala se k nim skupinka zpovědníků. Bez jediného slova tak uzavřely něco, co by se dalo popsat jako účelové spojenectví, a začaly střílet po tvorech, co se na ně hrnuli chodbou. Jack bránil Evu a občas také vystřelil. Mezi výstřely si všichni na oči nasadili věc, připomínající černou pásku přes oko. Zařízení, které jim zabránilo zapoměnout na zpovědníky. Eva je celou dobu neřekla jediné slovo. Po pár dalších výstřelech se všichni přesunuli do nějaké místnosti a rychle zavřoeli dveře. River se rozhlédla kolem sebe. Doběhli až do nějaké laboratoře. Všude se to hemžilo různými stříbrnými nástroji. Uprostřed toho všeho stál operační stůl. "Co to je?" zeptal se do vzduchu Jack a přiblížil se k bytosti na stole. Eva jen zašeptala: "To jsem já." Stvoření před nimi jí opravdu bylo pododbné, až na bílou kůži a šupinatý dlouhý ocas. "Ticho tady muselo dělat pokusy na lidech," odpověděla River. Ani ona nemohla z té věci spustit oči. Rani mezitím zablokovala otevírání dveří, aby tím získali více času. Nakonec přerušila další zkoumání podivného nálezů: "Mohli bychom se věnovat útěku? Nebo už snad máte nějaký jiný nápad?" "Jak jsi se sem dostala ty?" zeptala se prudce River. "Mám manipulátor časového víru, budeš se možná divit, ale používáme ho taky," odsekla Rani. Náhle ale ještě rychle dodala: "Zapomeň ale na to, že ti budu pomá - ..." Náhle se ozvala rána a Rani se skácela k zemi. Za ní stál Jack a v rukou ještě držel něco kovového a velmi dlouhého. "Nevím, na co to je, ale jedna mrcha se s tím omráčit dá," řekl jen a hodil tu věc zase na zem. River jí rychle z pravého zápěstí sundala manipulátor časového víru a sama si ho dala na ruku. "Můžeme tedy jít?" zeptala se Evy. Ta stále hleděla na operační stůl a tiše zašeptala: "Někde je tady ještě Adam, můj manžel." "Tady je," ozval se Jack a z vedlejší místnosti přivedl značně zmateného a nahého muže. "Seděl vedle na židli a ani se nehnul." Všichni se postavili co nejblíže k sobě a stiskem jediného tlačítka zmizeli. Do ted už skoro prázdné místnosti se nahrnul dav zpovědníků. Mezi nimi se ale dovnitř dostala i žena s rudými vlasy a černou maskou na obličeji. "Kde jsou?" vyštěkla okamžitě. "To nevím, ale jsou s nimi i Eva a Adam," odpověděl Aštar. Rani ho jen omráčila, a tak se brzy opět vrátil do boje, i když už bylo pozdě. "To nám ale moc nepomůže, měli jsme je tady uvěznit, ne je pustit," odpověděla podrážděně zrzka. Náhle si všimla Rani, která stále ležela na podlaze. Hlavou jí prolétlo jediné. Ještě nebylo vše ztraceno.
**
River, Jack, Eva a Adam přistáli na nejbližší planetě. Neudělali skok v čase, jen v prostoru. Dostali se díky tomu na rozlehlou louku, plnou trávy. V dálce River zahlédla rozlehlé jezero a les. Náhle okolní ticho protrhlo pískání a přímo před nimi se objevila TARDIS. "Tys mě tam opravdu nechala! Tomu se říká zrada," ozval se robotický hlas. River si jen s drobnými výčitkami svědomí vybavila Rani. "Ted tě opět potřebuji," řekna nakonec a doufala, že jí TARDIS opět odpustí. Na několik vteřin zavládlo ticho, než se ozvalo: "Jsme na Zemi." "Jak víš, na co jsem se chtěla zeptat?" zeptala se River. Odpovědí jí bylo ale pouze slovo: "Spoilery." "Budeme tu v bezpečí?" zeptal se náhle Adam. River se usmála: "To budete. Dočkáte se i potomků, ale to už jsem vám prozradila až moc." S tím se s oběma naposledy rozloučila a společně s Jackem zmizela v TARDIS.

14 - AMANDA

22. února 2018 v 14:50 | Václav Hess |  4. série
Fotograf zběsile mačkal spoušť a snažil se zkroutit tělo do nepřirozených pozic, jen aby dostatečně dobře zabral trojici dívek, která se snažila na tvářích vykouzlit něco na způsob sympatického úsměvu. Muž však nebyl s jejich výrazem spokojený. "Usmějte se! Zkuste třeba říct 'sýr'!" Prostřední z dívek, Amanda, si rukou urovnala světlé vlasy a snažila se své botoxem vylepšené rty dostat do podoby úsměvu, ale beznadějně. Fotograf byl bohužel stejného názoru. "To by nešlo," roznesl se ateliérem jeho hlas. "Uděláme to jinak: řekněte 'penííííze' a usmějte se, nebo máte všechny padáka." Amanda se usmála tak široce, že si několik vteřin myslela, že si vykloubila sanice. Naštěstí to tak nebylo, ale jejich práce se zdařila. Dívka si na recepci vyzvedla šek a vyšla z hlavních prostor. Její boty, s tak vysokým podpatkem, že by s nimi měla problém i Lady Gaga, klapaly na tvrdé podlaze. Amanda pohlédla na vystavené figuríny. Mezi ženskými tvářemi stálo něco plechového a strašidelně ošklivého. Dívka na tu věc poklepala prsty s dlouhými rudými nehty a prohlížela si podivnou hlavu. Nad očima, které byly tvořeny jen dvěma kulatými otvory, vězely zvláštní antény, které spíše připomínaly sluchátka. Amanda znovu zaklepala na plechovou hlavu. Ozvalo se hlasité cinknutí a ruka robota se pohnula velmi rychlým pohybem. Chytila ji za levou paži a pevně držela. Dívka se rozesmála a vykřikla: "Holky, to byl skvělý vtip!" Trhla rukou, aby se osvobodila, ale robot ji nepouštěl. "Tak dost!" vyštěkla znovu a z její hlasu téměř zmizely známky pobavení. Začala se cítit nejistě. Modelky si samozřejmě dělaly různé vtípky a naschvály, ale tohle se nějak nehodilo, neodpovídalo to jejich stylu. Amanda se rozhlédla a spatřila ženu, která se sem hodila ještě méně. Staromodní černé šaty a vlasy vyčesané do šeredného drdolu, ta sem rozhodně nepatřila. "Nepotřebuješ pomoct?" zeptala se žena naoko starostlivým hlasem, i když jí koutky úst zběsile cukaly, jako by se stěží bránila smíchu. "Ta plechovka patří vám?" zeptala se jí dívka na oplátku. "Ano, patří. Jmenuji se Missy," řekla žena a vysekla komicky hluboké pukrle. Amanda se také představila a čekala, až ji pustí, což se ovšem nestalo. "Mary Poppins, mohla byste mě už laskavě pustit na svobodu?" "Nejsem Mary Poppins a nestarám se o všechna toulavá štěňata, která najdu," odpověděla a její ústa už opravdu pokřivil úsměv. "Vypadáde tak," poznamenala Amanda. Missy kolem ní beze slova prošla a robot se dal sám od sebe do pohybu. Pustil dívku a šel za svou paní, ani jeden se k ní už neobrátil.
**
River rychle proběhla chodbami Atlantidy, smykem se zastavila na místě a zavětřila. "Co to tady tak smrdí?" vykřikla a otevřela dveře místnosti. "Rose, co je na tom stole?" zeptala se hned. Rose se zamračila: "To jsem vařila." "Proč je to zkažený?" zeptala se Doktorka váhavě. "Jsi šílená? To jsem vařila dneska!" řekla Rose dotčeně. River jen zakroutila hlavou a dveře zase zavřela. Venku si všimla svých hodinek, které začaly blikat. Někdo měl problémy a nacházel se právě mimo Atlantidu. River prošla změtí chodeb a došla do skladiště TARDIS. Otevřela dveře červené budky. "Tak poletíme zase na cesty." Spojila hodinky se systémem stroje času a vše se dalo do pohybu. TARDIS prolétla prostorem i časem a zastavila v New Yorku. Okamžitě ji do tváře udeřila divoká směsice světel a křiklavě barevných reklam. River prolétla na velký růžový poutač. "Lady Gaga tu má za dva dny koncert, tak ten taky vidět nemusím," utrousila nahlas. Jeden chlapec se na ni zamračil. River si všimla bundy a fotky, která byla přes celá záda. Zrovna narazila na jednoho z fanoušků, zákon schválnosti. Znovu se podívala na své hodinky a vydala se za signálem. Prošla ulicí a zastavila se před vchodem do metra. Vyhnula se davu lidí, který ji málem srazil na zem a sešla do temného koutku města. Všude se tlačily desítky lidí a bránily jí v identifikaci cíle cesty. Hledaný signál musel být někde tady. Najednou jí někdo sáhl na rameno. Škubla sebou a otočila se. Její pohled padl na Missy, kterou předtím neviděla. "Co se stalo?" zeptala se jí hned. Missy vypadala zničeně: "Jeden z mých kyberlidí se vzbouřil a utekl mi. Je někde tady, ale nemůžu ho najít." "Jak se něco takového mohlo stát?" zeptala se jí River. Přemýšlela, jestli to může mít nějakou spojitost s těmi podivnými kyber-anděli v Benátkách, ale to přece nemohlo být možné. Missy jen pokrčila rameny. Obě tak rozdílné ženy prošly metrem zpět na ulici. Všude bylo plno lidí, ale nikde nikdo, kdo by se podobal kyberčlověku. Došly tak zpět do TARDIS a vnořily se do hlubin technologie Pánu času. River se otočila k počítači a zapnula vyhledávání. Potřebovaly ale ještě něco. Hned se otočila a uviděla Missy, jak v rukou drží plechovou hlavu. "Kde jsi to vzala?" zeptala se jí rychle. "Každá žena má mít své tajmeství," odpověděla Missy s úsměvem. River se již raději na nic neptala, zapojila hlavu k přístroji a spustila vyhledávací program. "Myslíš, že nám ten tvůj gallifreyský google pomůže?" zeptala se za několik vteřin Missy. "Už ho máme," řekla River. Světlo blikalo na stanici metra, ale na jiném místě, než byly předtím. TARDIS přelétla asi o dva kilometry dál a přistála na malém parkovišti. "Tak kde začneme?" zeptala se Missy. River ukázala na malou restauraci s nápisem: "Bistro u Veselého Daleka". "Tu holku ale nepotřebujeme," namítla Missy rozladěně. "Musíme se dozvědět, proč se ten tvůj plechový kamarád vzbouřil," odpověděla River a začala se blížit k malé restauraci. "To nemusíme, já to vím," odpověděla stroze Missy. "Proč tedy?" zeptala se Doktorka. Missy se dlouze nadechla a poprvé byly vidět známky výčitek. "Použila jsem při jeho výrobě mozek daleka." "Mohla bych vědět proč?" zeptala se udiveně Doktorka. Missy si sedla na malou zídku na kraji parkoviště: "Chtěla jsem ty dvě rasy spojit a vytvořit hybrida, který by byl silnější než oni. Doktor má hybridy rád, bylo by to přesně v jeho duchu. Navíc jsem našla nějaké staré poznámky, nechápu, odkud se vzaly, ze kterých jsem vyrozuměla, že kyberlidé jsou velmi kompatibilní druh." River Song na to nic neřekla, ale otočila se k restauraci zády. Claru v této chvíli opravdu nepotřebovaly. Nakonec by se ale mohla aspoň částečně hodit. "Missy, mohla by ses Clary aspoň zeptat na hybridy. Možná už to někoho napadlo dřív. Zvlášť pokud se do budoucnosti dostaly poznámky o kompatibilitě kyberlidí." Žena v černém se uklonila a s kyselým úsměvem zaplula do bistra. River našla vchod do metra a zmizela v hlubinách New Yorku. Přímo před ní se otevřela divoká sít chodeb. Doktorka našla opuštěnou cestu a vydala se za signálem. Uběhlo pár minut, když si všimla, že ji někdo sleduje. Zašla za roh a čekala. Jasně teď slyšela klapot, který zněl místy tlumeně, ale někdy se ozval jako rána s pušky. River popadla pistoli a vyskočila na útočníka. Před ní se objevila mladá dívka se světlými vlasy. "Co jsi zač?" vyhrkla River. Dívka pokrčila rameny: "Jmenuji se Amanda Manson." Po tváři se jí rozlil nezúčastněný pohled, jako by se sem dostala nějakou náhodou. Na River to ale dojem neudělalo. "Proč jsi mě sledovala?" zeptala se jí rychle. Amanda se vítězoslavně usmála: "Viděla jsem tebe a tu divnou ženskou, už nevím, jak se jmenovala, možná Lady, takže jsem vás sledovala. Ta druhá žena měla nějakého robota, chtěla jsem vědět, co to bylo zač." řekla přímo. "Ta žena se jmenovala Missy, ale to není podstatné. Honíme tady toho robota a chceme ho vrátit tam, kam patří," odpověděla jí River. "Můžu jít taky? Mohla bych vám pomoct," řekla rychle dívka. River jen přikývla na souhlas a zaposlouchala se do dalších kroků. Rychle popadla Amandu za ramena a šoupla ji do výklenku. Skryla se tam i s ní a čekaly. Kolem nich náhle prošla menší skupinka kyberlidí. Minuli je a pokračovali dál. River na několik vteřin zůstala stát užasle na místě. Missy přeci tvrdila, že jí utekl pouze jeden. Pokynula Amandě, aby ji následovala, a šla za nimi. Dívka se k ní pomalu naklonila a zašeptala: "Co jsou ty plechovky vlastně zač?" Doktorka napočítala do deseti a zašeptala: "To bych taky ráda věděla." "Byli z Japonska?" ozvalo se znovu za jejími zády. "Ne," odpověděla River a snažila se jí rukou naznačit, aby byla zticha. "Takže to jsou mimozemštani?" zeptala se Amanda a sváděla tichý, ale urputný souboj s River, aby jí nezacpala pusu. "Takže když nějaký robot není z Japonska, je to mimozemské? Teda, tihle sice jsou, ale i tak tvou logiku nechápu. A už buď potichu, blížíme se k nim." "Máš nějaké zbraně?" nepřestávala Amanda. "Ne, ale jestli nebudeš potichu, tak ti tu pusu sešiju. Na to ještě náčiní mám," řekla naštvaně Doktorka. To ticho bylo tak náhlé, že se ohlédla, jestli je manekýna ještě stále za ní. Byla. Společně se protáhly chodbami, které už rozhodně nepřipomínaly metro. Dlažbu nahradily hrubé balvany a udusaný písek. Některé velké kameny byly seříznuté, něčím opravdu silným a ostrým. River to značně zneklidnilo. Jak se sem dostala ta skupina kyberlidí a jak se dostali k vyspělejší technologii? Došly za roh a část doktorčiny otázky se dočkala odpovědi. Přímo před nimi se rozléhal obrovský sál a okolní teplota až podivně šplhala nahoru. Amanda sundala boty na podpatku a hodila je na zem. Stačilo pár metrů tímhle labyrintem a boty byly úplně zničené. River vyrazila a sledovala okolní stěny. Zde bylo vše uhlazenější a opracovanější. Dostaly se do další úzké chodby, ale to už teplota byla opravdu vysoká. "Tady je to jako v sauně," řekla hlasitě Amanda. River jí už doopravdy zacpala ústa rukou. Dívka se ji pokusila kousnout, ale to už River dala paži zase do bezpečné vzdálenosti. Amanda i tak gesto pochopila a naštvaně pokračovala dál. Svoje zamračené pohledy vystřelovala do Doktorčiných zad, takže to bylo bez účinku. "Máš taky modrou budku?" zeptala se za pár dalších minut. "Jak jsi na něco takového přišla?" zeptala se jí na oplátku River. Zněla vyrovnaně, ale Amandina poslední věta pro ni byla jako alarm. "Viděla jsem nějakého pěkného chlapa v hnědém dlouhém kabátu a teniskách. Patří přeci k vám, ne?" vylétlo rychle z dívky. River se usmála: "Ano, ten taky patří k nám. Je to můj manžel." "Škoda, doufala jsem, že je volný. Jak daleko jste s rozvodem?" zeptala se najednou. "Proč bychom se měli rozvádět?" zeptala se překvapeně River. "Protože už tě pár minut znám," řekla sebevědomě Amanda. River jí raději neodpovídala a opakovala si modlitbu Ticha, kterou ji naučili zpovědníci. Jejich cesta brzy došla k mnohem poutavějšímu cíli, a tak debaty o Doktorovi nechaly. Chodba se otevřela v dalším rozlehlém sálu. Všude byly vidět potoky lávy a mezi nimi se pohybovala větší skupina kyberlidí, mohli jich tu být desítky. River hleděla na kovadliny a důlní vozíky. Kyberlidé si tu udělali svoje malé království a opravdu tu kovali vše od začátku. Doktorka se začala obávat, že jim někdo pomáhá. "Zničíme je?" zeptala se Amanda. "Musíme rychle," řekla River. V hlavě jí vířily stovky nápadů, ale žádný nemohla uskutečnit. Nakonec sundala od opasku menší bombu a připevnila ji ke zdi. Nastavila vše na čtyři minuty a ustoupila. Amanda rychle poznamenala, že to nebude stačit, ale Doktorka jí neodpověděla. Místo toho popadla mobil a poslala SMSku. Pár vteřin čekaly na místě, než se v obrovském sále začalo něco objevovat. Stavba, kterou byste tady rozhodně nečekali a nečekali ji samozřejmě ani kyberlidé. Malá restaurace. Amanda hleděla na podivné "Bistro U Veselého Daleka" a sledovala roboty kolem. Ti zůstali stát na svých místech a hnuli se až ve chvíli kdy se otevřely dveře a ven vyšly dvě ženy. Ashildr se ohnala zbraní, která vypadala jako menší raketomet a vystřelila. Hned za ní vyšla Clara a také se dala do boje. River se podívala na hnědovlásku a vykřikla: "Ashildr, já taky něco dostanu?" Dívka jen přikývla a zabila prvního kyberčlověka. River vběhla do bistra a zasmála se, pult byl pokrytý velkou škálou různých zbraní. Doktorka dokonce našla i samurajský meč, ten si k jejímu překvapení rychle vzala Amanda. Společně tedy vyběhly ven a daly se do boje. Clara vytasila menší dýku a hodila s ní. Zbraň se několikrát točila kolem své osy a s hlasitým cinknutím se zastavila v plechové hlavě. Amanda mečem usekla jednomu plecháči levou paži a pak i polovinu hlavy. Sice mu ji chtěla useknout, ale meč držela v rukou poprvé, a tak i tohle byl docela slušný výkon. Netrvalo dlouho a před nimi stál poslední nepřítel. Teprve v tu chvíli si všimli jedné zvláštní věci. Ostatní kyberlidé byli pomalejší a slabší. Muselo jít o novou generaci, na její vyrobení, ale chyběl potřebný materiál a čas. Poslední exemplář musel být vyrobený jinde a rozhodně kvalitněji. Ashildr stačily dva výstřely, aby ho vyřadila z boje. Clara potom přešla k bombě a zmáčkla jedno tlačítko. Všechny vešly do restaurace a ta se dal do pohybu. Amanda hleděla z malého okénka, za kterým se míhalo divoké množství barev a světel. "Kudy letíme?" zeptala se klidně. River obdivovala její odvahu a klid, proto jí odpověděla: "Časoprostorem, místem, kde neplatí čas ani prostor, tak jak ho běžně známe." Dívka jen přikývla a sedla si na barovou stoličku. Bistro zastavilo na parkovišti, dveře se hned otevřely a dovnitř vešla Missy. Rozhlédla se po pestré skupině žen a řekla jen: "Měly byste vyjít ven, budete možná překvapené." River šla jako první a za ní šly i její společnice. Vyšly ven a sledovali nečekané divadlo. Silnicí otřásalo mohutné zemětřesení, několik aut začalo hořet. Země se pomalu otevírala a na světlo denní se vysoukala nejdříve hlava a potom i mohutná ramena. Kyberkrál se rukama chytil nejbližšího domu a opřel se o něj. Ocelová konstrukce dlouho nevydržela, ale i tak se s její pomocí dostal úplně ven. "Tohle už asi tak lehce nezastavíme," řekla vyděšeně Ashildr. Stroj se dal do pohybu. Mohutné nohy drtily budovy. Kříčící dav lidí se dal do rychlého běhu, aby unikl obrovi, který se vynořil přímo pod jejich nohami. "Zabavte tu věc na pár minut," vykřikla River a dala se do běhu.
**
Clara rychle nabila a začala střílet. Hned za ní byla i Ashildr, ale její útok vyšel také na prázdno. Stroj si jejich zbraní vůbec nevšímal a dál ničil vše okolo. Kyberlidé začali invazi. I když její část zničili, vůdce pokračoval dál.
**
River doběhla k TARDIS a vešla dovnitř. Musela rychle najít jeden polozapomenutý vynález, který jim nyní mohl zachránit život. Proběhla divokou změtí chodeb, až do knihovny. Mohla by ho také umlátit knihami. TARDIS tady opravdu měla veškeré tituly. River pohlédla na devátý díl Harryho Pottera a rychle se otočila ke svému cíli. Na jednom konci místnosti byl položený ocelový válec s modrým žilkováním. Doktorka ho popadla a vydala se na zpáteční cestu. Vyběhla zpět na ulici a rozhlédla se. Hned zahlédla to, co hledala. Velký vysílač.
**
Kyberkrál kopl do kamionu, který se s hlasitým zaúpěním rozpadl a z jeho útrob se mezi utíkající lidi vysypal náklad. Stroj se ale takovými věcmi nezabýval, jeho pozornost zaujal podnik "Bistro U Veselého Daleka". Rychle se k němu vydal a ignoroval výstřely, které se k němu nemilosrdně hnaly. Střely vždy jen neškodně sjely po jeho brnění.
**
River pohlédla na kyberkrále, vyhnula se proláklině v silnici a dala se do šplhání. Rukama se rychle chytala ocelových částí vysílače a lezla nahoru. Podivný stroj si pověsila za kožené pásy na záda, aby jí nepřekážel ale teorie se ukázala poněkud lepší, než praxe. Ocelová část jí neustále narážela do páteře. Navzdory tomu se brzy dostala až na nejvyšší bod. Zapřela se nohama a rukama připravila stroj. Byla to rušička, kterou kdysi dávno sestrojila Missy. River musela jen zvýšit její výkon, aby to zničilo něco tak velkého, jako byl kyberkrál.
**
Stroj kopl do maskované TARDIS ale její štíty vydržely. Amanda se protáhla kolem svých spolubojovnic a pustila se do akce. Vadilo jí, že je tady jen za přítěž. Zatraceně, byla přeci modelka, přežila horší věci, než je útok nějakého robota. Rychle popadla věc podobnou raketometu a hnala se k nohám stroje. Zbraň si položila na rameno a vystřelila. Jejím ramen projel záchvěv bolesti, ale nic neviděla. Náhle uslyšela výkřik, otočila se a poznala svůj omyl. Držela tu věc špatně a místo dopředu vystřelila dozadu. Rychle mávla rukou nad troskami nějakého stánku a upravila svou palebnou sílu. Chystala se vystřelit, když kyberkrál kopl nohou a zasáhl ji. Dívka proletěla vzduchem a ztratila vědomí.
**
River ze své pozice vyděšeně sledovala, jak Amanda střílí na kyberkrále. Střela ale místo toho zničila stánek s párky v rohlíku. Stroj vykopl nohou a Doktorka jen viděla, jak dívka mizí v jedné z proláklin. River věděla, že je to jeden z průchodu do kovárny a chodeb plných lávy. Dívku už nemohla zachránit. Vrátila se do reality a zapojila poslední drát na místo. Vysílačem projela vlna energie a všude se rozhořely modré eliášovy ohně. River sledovala, jak se kyberkrál zapotácel. Jen několik vteřin poté se definitivně skácel k zemi. Pod jeho mohutným tělem našlo svůj konec několik aut, ale jinak se nikomu nic nestalo.
**
Ashildr, Clara a Missy sledovaly, jak se obr hroutí k zemi. Rychle se otočily a pohlédly na vysílač, který stále zářil. Lidé okolo se po něm také otáčeli i když netušili, co se vlastně stalo. Na místo zkázy přijela i černá dodávka a z ní vystoupila afroameričanka se zářivým úsměvem. "Ahoj Martho," ozvalo se z davu lidí, ze kterého se vydrala River Song. Obě se pozdravily a Doktorka se smutně podívala na díru v zemi, ve které zmizela Amanda. Dívky jí bylo líto, i když ji sotva znala. Měla určitě velkou dávku odvahy. Ashildr, Clara a Missy Amandu neznaly vůbec a tak je její smrt příliš nezasáhla. Všechny tak odešly do svých strojů, Clara s Ashildr do Bistra a River s Missy do své červené budky.
**
Rukama zahalená do obvazů přejela po obrazovce notebooku. Obrázek River Song zmizel a nahradila ho další zpráva, Madonna znovu vyjela na turné. Amanda přístroj definitivně vypnula a lehla si zpět do postele. Uběhlo jen několik málo dní od jejího setkání s cestovatelkami časem, ale zranění se budou léčit mnohem déle. Otočila hlavou a uviděla odraz svého spáleného obličeje v okně. Některé rány se nevyléčí nikdy. Potichu zašeptala svou přísahu: "River Song, za tohle mi jednou zaplatíš."

13 - TROCHA LEGRACE, část 2.

22. února 2018 v 14:49 | Václav Hess |  4. série
Relativně malý, shrbený muž vztekle kulhal dlouhou mramorovou chodbou, která byla součástí rozsáhlého sklepení. Každý jeho krok doprovázel zvuk klapání kovové nohy. Konečně došel ke dveřím, které potřeboval. Zadal vstupní kód a velká plechová vrata se začala otevírat. Za nimi se rozprostírala obrovská místnost s velmi moderním vybavením, dost kontrastním s pečlivě upravenými, klenutými mramorovými zdmi. Když došel až do jednoho z rohů oné místnosti, usadil se u velkého pultu a začal rychle, avšak pečlivě, nastavovat několik parametrů a mačkat různá tlačítka. Než stiskl velké červené tlačítko, kterým potvrdil všechny zadané pokyny, ještě si celou desku prohlédl a ověřil si jejich správnost. Když tak nakonec učinil, naplnila se místnost hlukem mnohých strojů a zavalila ji pára. Onen muž těmto jevům přihlížel poněkud nejistě. Z ničeho nic se uprostřed místnosti objevila červená policejní telefonní budka a muž radostně zajásal. Došel k jejím dveřím a zaklepal.

"Tak co, kam pojedeme teď?" zeptal se Jack a vyzývavě sledoval ovládací panel TARDIS. "Co nejrychleji pryč, než si nás tady někdo všimne," odvětila River, zatímco se vysvobozovala z nepohodlného karnevalového oblečení. "A kam tedy?" nedal pokoj Jack. "Víš co? Tak si vyber. Nastav tam cokoliv, pro jednou je to jen na tobě," odpověděla již značně rezignovaně River. Jack tedy počal nadšeně ťukat své nápady do ovládacího pultu. Než je však vůbec stihl specifikovat, začala TARDIS pracovat. Cestovali. River přešla k jednomu z displayů. "Cože? Vždyť jsme se pohli tak o 2 kilometry, jsme pořád v Benátkách! Co tady chceš ještě dělat? Měli bychom naopak co nejdřív vypadnout, ti kyberlidé se mi vůbec nelíbili a představa někoho, kdo je ovládal, se mi líbí ještě míň!" Než se stihl Jack jakkoliv ohradit, ozvalo se lehké zaklepání na dveře. Oba si vyměnili zmatené pohledy. "Co třeba předstírat, že nejsme doma?" navrhl Jack. River jeho rádoby vtipnou poznámku ignorovala a pomalu oba došli ke dveřím.

Dveře TARDIS se otevřely a vykročili z nich River a Jack. "Zdravím vás, přátelé! Posaďte se, prosím," pronesl neznámý muž zvučným hlasem. To už se však Jack díval na River a nenápadně očima ukazoval na zvláštní mužovu nohu. River jen přikývla. Byla si jistá, že tohle je noha kyberčlověka. Jack se hned ujal slova: "River Song a Jack Harkness, těší nás! A vy jste kdo?" "To není důležité. Zdejší lidé mě nazývají Prorokem, můžete mě tak oslovovat. Ale k věci, posaďte se. Potřebuji s vámi něco probrat," ukázal na dvě křesla a sám se posadil do jednoho naproti nim. River a Jack se na sebe znovu podívali, ale pak se do křesel usadili. "Kde začít? Dobře, nejdříve vám povím, jak jsem se sem dostal," začal Prorok vyprávět. "Žil jsem o víc než 2000 let později, než kde teď jsme. Byl jsem vyhlášený vědec a konstruktér, nikdo nedokázal postavit tak úžasné stroje, jako já. Rád jsem experimentoval, rád jsem kombinoval, rád jsem zkoumal vše, co jsem našel. Jednoho dne jsem našel rozbitého, zrezavělého robota. Tedy, myslel jsem si že je to robot. Opravil jsem ho a mohl jsem se o něm dozvědět víc, o celé jeho rase. Říkají si kyberlidé. Pracoval jsem několik let na tom, abych jich nashromáždil aspoň 20. Všichni byli zamražení, aby se s nimi nic nestalo. Rozmrazl bych je, až by nastal pravý čas. Pomohl bych jim vybudovat nový národ. Jenže do toho jsem objevil něco ještě zajímavějšího. Sochy andělů, které se hýbaly pouze tehdy, když je nikdo nepozoroval. Vy o nich něco víte, že ano! Vypadáte tak. Určitě si tedy dokážete představit, že zkoumat něco takového již bylo těžší. A právě při jednom experimentu jsem neměl onu sochu úplně pod kontrolou a ona mě přenesla sem," dopověděl a odmlčel se. "Ale teď nechám chvíli mluvit vás. Jak jste se sem dostali vy?"

"Cestujeme časem. Máme na to stroj," odpověděla stroze River. "To je úžasné! Znamená to, že byste mě mohli dostat zpět domů?" neskrýval svůj zájem a záměry Prorok. "Pravděpodobně nemohli. Ale k tomu vám více povíme až po vás. To vy jste zkonstruoval ty květinové kyberlidi? Jak fungují?" zajímala se River. "No, dobře... Jak vidíte, mám nohu kyberčlověka. Měl jsem ji už dlouho předtím, než jsem začal zkoumat anděly. Když mě jeden dospělý anděl dostal sem, náhodou jsem s sebou vzal jednoho malého. Čili jsem skončil v Benátkách šestnáctého století s kusem kyberčlověka, anděla a svými schopnostmi vytvořit tuto laboratoř. Pak už bylo snadné dát obě bytosti dohromady. Kvůli této mezidruhové kombinaci byla jediná komplikace přijít na způsob, kterým bych tyto hybridy oživil. Nakonec se mi do zvonu povedlo zabudovat speciální zvukové signály, které je všechny probraly k životu. Mohli ovládnout celé Benátky, nebo i celou Itálii, časem by se vyvinuli a mohly by vzniknout úplně nové, nepředstavitelné druhy! Jenže pak jste se objevili vy a vše jste překazili," dořekl a prohlédl si Jacka s River od hlavy až k patě. "Ovšem to jsem vám schopný prominout. Pochopím, že jste se snažili zachránit všechny ty bezcenné lidi. Jen pokud mě dostanete domů."

"Takže pokud to chápu správně, když zvon utichl, projevila se v těch bytostech jejich andělí část? A proto se rozpadli, jen proto, že sochy se časem zničí?" zeptal se Jack. "Ne tak docela, jejich andělí část se osvobodila. Odcestovala pryč, což mělo za výsledek právě to, že se ti hybridi rozpadli celí. A právě proto také nikdo neumřel, když všichni andělé hromadně zmizeli, uvolnilo se najednou moc energie a ta způsobila, že se vrátil čas. Jen o pár minut nazpět, ale to stačilo k tomu, aby se nic nestalo. Copak sis nevšiml těch hodin na věži? Podle nich jsme z náměstí odcházeli dřív, než jsme na něj vůbec přišli," vysvětlila vše River. Pak se obrátila na Proroka: "A vás domů vrátit nemůžeme. Tady už snad lidstvo neohrozíte, ale ve svém čase máte několik zmražených kyberlidí, které plánujete pustit na svobodu. Jdeme, Jacku." Oba se zvedli a šli směrem k TARDIS. "Nikam nejdete!" vykřikl Prorok a stisknutím jediného tlačítka spustil mezi ně a TARDIS těžké, kovové mříže. "Celá tato laboratoř za 10 minut vyletí do vzduchu," dodal, když zmáčkl pár dalších tlačítek a zadal příslušný kód. Ani se nerozloučil a vešel do červené telefonní budky. Zavřely se za ním dveře a River začínala zoufale obcházet celý prostor, ve kterém byli uvězněni.

Stačilo však jediné Jackovo hvízdnutí a TARDIS se dala do pohybu. Nechala Proroka na místě, ale ochotně přistála přímo vedle Jacka a River. Ti už nechali Proroka i s celou podzemní laboratoří svému osudu a odletěli daleko od nich, do prázdného a klidného vesmíru. "Co jsi udělal? Jak se ti něco takového povedlo?" zeptala se po chvíli ještě stále zmatená River. Nenechala však Jacka odpovědět a hned pokračovala: "Počkej, to nemyslíš vážně! Ty flirtuješ s mojí TARDIS! Jak sis to vůbec mohl dovolit?" "No a co? Jí to nevadí. A vidíš, jak se nám to teď hodilo," dodal ve svou obhajobu Jack a oba s úsměvem přemýšleli, co dalšího je může potkat.

12 - TROCHA LEGRACE, část 1.

22. února 2018 v 14:49 | Václav Hess |  4. série
"Tváříš se, jak kdybych před tebou olizoval citron," prohodil vesele kapitán Jack Harkness při pohledu na doktorčin opravdu kyselý výraz. "Divíš se mi? Nikde se nic neděje. Začínám mít podezření, že někdo plánuje něco velkého," vysvětlila River. "A proto budeš dlouhé dny sedět zavřená v TARDIS a vyhledávat jakýkoliv signál. Nemyslíš, že kdyby někdo plánoval něco velkého, udělá to plánování tak, abys neměla sebemenší šanci jej překazit?" Po této otázce ho jen River sešehla dalším nepříjemným pohledem. "Kolikrát za poslední týden jsi byla na čerstvém vzduchu? Ani jednou. Vždyť kdyby se náhodou něco stalo, o čemž stejně pochybuji, tak bys ani neměla energii to řešit," namítl Jack a začal se věnovat ovládacímu panelu uprostřed místnosti. "Co s myslíš, že děláš?" okřikla ho River. "Beru tě na dovolenou. Měla bys být ráda, že se konečně nic neděje. Máš čas sama pro sebe a můžeš si jít užít pořádnou zábavu!" odvětil Jack, který překypoval pozitivní energií. 'S tebou v TARDIS čas sama pro sebe moc nemám,' pomyslela si River, ale už raději nic neříkala. Ozval se povědomý zvuk TARDIS a doktorka cítila, že prolétají skrz časový vír. Kam ji vlastně Jack bere?
Přistáli hladce. Jack odběhl do šatníku a nechal River chvíli samotnou. Popošla blíž k panelu a přečetla zřetelný nápis: Benátky, 1548. V tom se k ní vrátil Jack a vrazil jí do rukou šaty a masku. "Obleč si to," přikázal jí. Sám byl navlečený v přehnaně zdobeném oblečku a jeho obličej zakrývala bledá maska. Vypadal jako šašek. "Na to zapomeň. Na žádnou maškarádu nejdu, ještě k tomu s tebou," vykřikla River a chystala se dojít k ovládacímu panelu, aby z tohoto místa mohli hodně rychle vypadnout. Bohužel jednala velmi zbrkle a impulzivně, takže nebylo divu, že v polovině cesty zakopla. Kdyby ji Jack elegantně nechytil do náruče, spadla by na zem. "Pozor na cestu, madam. Vidíš, to že jsi tady zavřená ti opravdu nesvědčí. A teď se převleč, v riflích na karneval nemůžeš." River nezbývalo nic jiného, než vzít šaty a masku a poslechnout Jacka. Odfrkla si, ale šla se převléci.
Po chvíli už stáli oba připravení u dveří TARDIS. "Vidíš, jak ti to sluší," řekl konejšivě Jack a podržel River dveře. Ušli jen pár kroků a uviděli hlavní ulici, která byla přeplněná lidmi v nádherných kostýmech, exotickými zvířaty a různými atrakcemi. K jejich uším doléhala hlasitá karnevalová hudba. "Tam nejdu. Tam mě nedostaneš, pojď, jdeme zpátky," rozhodla se doktorka a doslova se otočila na podpatku. "Nebuď labuť, River, přece nepůjdeme zpátky, když už jsme tady. Bude se ti tam líbit," trval si na svém Jack, chytil River za ruku a skoro ji až táhl směrem k hlavní ulici.
River postupně začínala vdechovat atmosféru barevného průvodu a přece jen se trochu uvolnila. Přidali se k průvodu a nechali se jím vést na náměstí, na kterém se začaly houfovat stovky nadšených lidí. Z nejvyšší zvonice se rozezněl zvuk zvonu. Hudba ztichla a všichni zvedli hlavy k oné kostelní věži. Na jejím vrcholu stál muž v zářivě stříbrném obleku a začal do davu rozhazovat květiny. Když mu již žádné nezbyly, odrazil se a přistál až u dóžecího paláce na druhé straně náměstí. Lidé byli nadšení, jásali a tleskali. Z výkřiků okolo sebe River vyrozuměla, že tento kaskadérský kousek zde označují jako 'let anděla'. Pro lidi této doby se jednalo o něco nevídaného.
Znenadání začal zvon bít znovu, ovšem tentokrát již ve věži nebyl nikdo, kdo by jej rozezníval. Celé náměstí se pomalu začalo uzavírat těžkými, kovovými zdmi a květiny, které již mnoho malých dětí nadšeně sbíralo, vybuchovaly. Dveře pár domů po celém obvodu náměstí se rozlětěly dokořán a začaly z nich do již tak přeplněného prostoru vycházet mohutní kyberlidé. Ovšem tito byli jiní, River si je nedokázala nikam zařadit. Z lesklého kovového těla jim občas vykoukla drobná květinka a každý z nich měl jednu krásnou květinu uprostřed hrudi. Ozdobili se snad kvůli karnevalu? Ne... Muselo to mít nějaký svůj význam.
River déle nečekala, nechala Jacka za sebou a proplétala se panikařícím davem až ke zvonici. Snažila se nevnímat zmrzačená těla po výbuších a umírající nešťastníky pod rukami kyberlidí. Nebyl na to pěkný pohled. Konečně se prodrala až ke zvonici. Rozstřelila zámek a běžela nahoru po velkém, točitém schodišti. Neměla čas. Když již konečně stála na vrcholu věže, všimla si kyberčlověka, který stál v prostoru mezi schody a samotným zvonem, pravděpodobně na stráži. Pokusila se na něj vystřelit, ale nic se nestalo. Jen drobná květinka vzplála, ale kyberčlověk si toho ani nevšiml. River byla bezradná a nedokázala přemýšlet. Pravidelné údery zvonu ji ohlušovaly, lezly jí na mozek. Zvon rozezníval složitý přístroj plný ozubených kol, který zřetelně viděla v prostoru za kyberčlověkem. Jak se přes něj má dostat? A co udělá se strojem, aby jej zastavila?
"To už nech na mě," zašeptal jí do ucha Jack, jako by četl její myšlenky. River jeho přítomnost vůbec nezaznamenala. Než stihla cokoliv říct, vrhl se Jack střemhlav proti kyberčlověku a vrhl ho do hromady ozubených kol. Zvon přehlušilo příšerné skřípění. River myslela, že z těchto zvuků omdlí. Ovšem zvonění se zpomalovalo a po chvíli přestalo úplně, společně s ním dozněl i skřípavý zvuk. Jack podal River ruku, zvedl ji ze schodů a společně došli k zábradlí na okraji věže. Naskytl se jim prazvláštní pohled. Zranění se uzdravovali, mrtví ožívali. Budou si vůbec něco pamatovat? Všichni kyberlidé, a dokonce i kovové zdi, které obklopovaly náměstí, se začaly rozpadat v drobný, třpytivý písek, který vítr odnášel pryč. "Prach jsi a v prach se obrátíš," pronesl Jack dramaticky. Pak se jen otočil k mírně zmatená River a oba se společně vydali k TARDIS, vstříc dalšímu dobrodružství.

11 - NOČNÍ MŮRA V LONDÝNĚ

22. února 2018 v 14:48 | Václav Hess |  4. série
River si pohrávala s tenkou obálkou. Nesla nápis River Song, napsaný nádherným, pečlivým rukopisem. River nepoznala, jestli je mužský, či ženský. Stejně tak nedokázala určit, odkud se k ní obálka dostala a co se za ní skrývá. Obrátila ji a sledovala elegantní USB, které z obálky vypadlo na její dlaň. Zapojila ho do konzole TARDIS a dala jí jasný pokyn. Dopravit se na souřadnice zapsané na flashce. Místnost zaplnilo tiché hučení, které přerušilo až tvrdé přistání. Dveře se rozrazily. Do TARDIS vnikal neměřitelný žár modré hvězdy. TARDIS se roztékala a rozlehlými chodbami se ozýval pronikavý křik River v záchvatu agonie. Umírala několikrát zároveň. I přes to všechno bylo skoro nemožné přeslechnout zvláštně poědomý smích...
**
Tvrdé přistání vrátilo River do reality. Rozhlédla se a chvíli rozdýchávala tuto zvláštní halucinaci. Poslední dny si moc neodpočala, takže není divu, že upadá do denního snění. Snažila se zjistit původ záhadné obálky, která ji zavedla až sem. Kde že to vlastně byla? Země, Spojené království, Londýn. Díky bohu, žádná hvězda, jen starý známý Londýn v listopadu 1888. O co ovšem šlo tentokrát? Proč někdo chtěl, aby byla zrovna v Londýně? Přehodila přes sebe koženou bundu a otevřela dveře. Na to, že byl konec listopadu, bylo krásné počasí. Poměrně teplo, polojasno a vzduchem se linula příjemná vůně. River vyšla ven ze slepé uličky a rázem ona atmosféra krásného starého Londýna zmizela. Hlavní ulice byla plná špinavých žebráků, opilých námořníků bez špetky mravů, pseudoumělců zahnaných na okraj společnosti a prodejných dívek, které si chtěly vydělat na nocleh. Když se River vzpamatovala, obrátila se na jednoho kolemjdoucího muže: "Promiňte, mohu se zeptat, kde jsme?" Ten se však jen zašklebil a uplivl si před River na zem. Všichni se jí obloukem vyhýbali. Do tehdejší společnosti nepatřila a bylo to na ní poznat. Rozhodla se tedy, že se vydá dál. Třeba se jí poštěstí jinde.
**
Začalo se rychle stmívat a River už hodinu bloudila zaprášenými ulicemi. Jen uvažovala, o mnoha věcech. Co když se navigace TARDIS spletla? Za celou dobu nenarazila na jediného slušného člověka. Mimo to však objevila spoustu cizinců. Jedná se opravdu o Londýn? A kdo by ji na tak zanedbaném místě vůbec mohl potřebovat? Zdejší komunita je uzavřená, nikdy mezi sebe někoho jako River nepustí. Zapadla do nejbližší putyky a napila se. I ti největší podivíni a zohavenci ji celou dobu podezíravě sledovali. Když vyšla znovu ven, byla úplná tma a ulice byly zaplaveny mihotavým světlem petrolejových lamp. River začínala být zoufalá. Měla zde nějaké poslání, které přehlížela, nebo si z ní někdo vystřelil? Ulice se vylidnily a všude bylo ticho. Jen občas na nějakém rohu po sobě pořvávali statní muži nebo vedla vyzývavé řeči spoře oděná dáma. Najednou však River uslyšela tichý dívčí zpěv.
Hello darkness, my old friend...
I've come to talk with you again...
Teď a tady, v údajném Londýně roku 1888. To pro River znamenalo jediné. Okamžitě se rozběhla za vzukem krásného zpěvu.
**
Stačilo zahnout za roh a už ji viděla. Přímo pod světlem lampy seděla na zemi mladá dívka, sotva jí mohlo být 20, a zpívala. Měla krátké, tmavě hnědé vlasy a byla oblečená v květovaných, čistě bílých, na devatenácté století jistě velmi odvážných, šatech. Ty jen doplňovaly její nádherný vzhled. Byla zasněná, nevypadala, že by se zajímala o okolní dění. Seděla na studené dlážděné cestě a až po chvíli poorování si River všimla, že byla bosá. Měla k dívce dojít? Promluvit s ní? Zjistit, odkud přichází? Nemohla nic udělat, připadala si zhypnotizovaná melodií. Slabé světlo vrhalo do stran siluety dívčiny postavy. River by tuto scénu mohla pozorovat snad věčně. Najednou se na chodníku objevil další stín, mnohem větší a statnější. Pod kužel světla vešel muž, surově chytil dívku pod krkem a zvedl ji na nohy. Kouřil dýmku. "Opět jsi ji minula. Zítra se s ní seznámíš, už máš poslední šanci. Nehodlám tolerovat žádnou další sabotáž. Pokud pro mě nebudeš dělat svoji práci, nemám sebemenší důvod tě držet při životě," zašeptal hrubým, skoro až strojovým hlasem a odhodil dívku proti zdi. Celou dobu se mu kouřilo od úst, protože se ani neobtěžoval dýmku odložit.
Rychlým krokem z místa odešel a už neviděl, jak se dívka sesunula k zemi. Neplakala, ale nebyla od toho daleko. Ne kvůli bolesti, ne kvůli jednání onoho muže. Vypadala zklamaně, bez špetky naděje. River k dívce přiběhla a klekla si na zem před ni. "Jsi v pořádku?" zeptala se a prohlížela si ji zblízka. Ve vlasech měla zmrzlý šácholanový květ. Kde k němu na podzim přišla? Na River se zahleděly její tmavě zelené, skoro smaragdové oči. Téměř se rozzářila. "Vy jste mě přišla zachránit!" zvolala šťastně. Měla měkký hlas. Ani hluboký, ani vysoký, ale každé její slovo působilo živě. "Nejspíš to tak nějak bude," přikývla River a zeptala se: "Jak ti říkají?" "Jmenuji se Faye," představila se tiše. "Pěkné jméno. Já jsem River. Co je zač ten chlap, k čemu tě potřebuje?" pokračovala River ve výslechu. "Nevím, jak se jmenuje, nikdy mi to neřekl. Pochází z vyšších vrstev, myslím, že je opravdu hodně bohatý. Chce vyčistit celý East End od všech kreátur, které se tady pohybují. Začal prostitutkami. Čtete noviny? Je pro ně 'Jack Rozparovač'," vysvětlila Faye a na chvíli se odmlčela. "Já mám zvláštní schopnost. Všichni lidé mi věří, dokáži si získat každého. Vybere si objeť a já mu ji musím přivést. Je to strašné, zkamarádím se s pohledným děvčetem a zavedu jej na smrt. Ale jedna dáma to věděla, všimla si toho. Říkala mi, že s tou schopností budu mít problémy. Byla to ona, kdo vás zavolal?" pokračovala. "To je strašné... Nevím, kdo mě zavolal. Co to bylo za dámu? Jak vypadala?" chtěla vědět víc River. "Nevím, měla velký dům v centru Londýna. Byla milá, nevím, co měla za povolání, ale vždycky jsem si ji představovala jako umělkyni, možná malířku. Z nějakého důvodu o mé schopnosti věděla. Párkrát jsem u ní byla na čaj a povídaly jsme si, ale nikdy jsem jí neviděla do tváře, měla přes hlavu závoj. Myslíte, že mi ona nevěřila? Rozparovač mi také nevěří. Proč? Neměli by mi snad věřit všichni?" dopověděla Faye a River se zamyslela. Má snad co dočinění s mimozemšťany? "Jak jsi vlastně přišla k té písničce? Tady nemá co dělat," snažila se River změnit téma konverzace. Nemůže jen tak Faye vysvětlit, že nejspíše nemluvila s lidmi. "Naučila mě ji ta paní. Říkala mi, že ji mám začít zpívat, když mi bude nejhůř. Že ji uslyší můj strážný anděl a ta melodie ho ke mně dovede."
**
River jen seděla a mlčela. Kdo byla ta záhadná žena, která naučila Faye Sound of Silence? Musela cestovat časem, takže připadaly v úvahu Missy, nebo Ashildr a Clara. Jenže všechny by měly odhalenou tvář a žádná z nich by neměla důvod zdržovat se v Londýně déle, než by musely. Navíc mají od označení 'umělkyně' hodně daleko.
Z ničeho nic ji něco uhodilo do obličeje a ona se svalila na zem. "Kdo to je?" zakřičel Rozparovač na Faye. "Ona... Já vlastně nevím, kdo je," řekla Faye pravdu. "Vypadá jako novinářka. To je to poslední, co bych potřeboval!" rozčiloval se a vydechl oblak kouře. Ten se však vůbec nepodobal tabákovému dýmu. River nemohla dál čekat. Zvedla se, popadla zbraň a jedinkrát vystřelila. Vrah se rozzářil a spadl nehybný k zemi. River ho hbitě začala prohledávat. V kabátu měl v elegantním pouzře uložených několik nožů a kousek opodál zvláštní předmět podobný magnetu. "Má tvar srdce," poznamenala Faye. A nepletla se. Když magnet přiložily na mužovu hruď, rozzářil se znovu a před jejich zraky se objevil bez přestrojení. Železná kostra problétaná několika hadičkami se zvláštní tekutinou. "Proto mi nevěřil!" uvědomila si Faye. River svým sonickým šroubovákem prozkoumala onu tekutinu. "Kdysi to byl člověk. Toto jsou jeho vzpomínky, povaha a rozum. Ty doslova proudily téhle konstrukci v žilách. Mohl tak být nesmrtelný a navíc neusvědčitelný ze všech těch vražd. Je pravděpodobné, že rozšířil ve společnosti zprávu o své smrti, o smrti svého lidského těla," vysvětlila River. "Zjistím, kdo to byl. Najdu ho, jistě bude někde zpráva o smrti někoho bohatého. A znovu najdu tu dámu, vrátím se k ní a všechno jí povím. Povím jí o vás," odvětila Faye. River se jen usmála a popřála Faye hodně zdaru. I ona jí věřila. Věřila, že svou schopnost nezneužije a že se někdy jistě znovu potkají.

10 - SABRINA

22. února 2018 v 14:47 | Václav Hess |  4. série
River Song přeběhla skrz ovládací místnost TARDIS, rudé telefonní budky, která byla zároveň i strojem času. Našla malou modrou knížku a zase se vrátila zpět do pohodlného křesla, které před chvílí opustila. Sotva však přečetla prvních pár slov z tlustého výtisku Harry Potter a Kámen mudrců, začala světla na ovládací konzoli opět blikat. Znovu přeběhla celou místnost a opět se podívala na monitory. Na mapě Země blikal zřetelný rudý bod. Někde v Německu bylo něco, co upoutalo pozornost TARDIS - další Pán času.
River opsala souřadnice a stroj se dal do pohybu. TARDIS prolétla časovým vírem a zastavila se na louce plné trávy. Doktorka vystoupila ven a rozhlédla se. Kolem ní nebylo vidět vůbec nic lidského. Žádný dům, nebo cokoliv pododbného. Podle monitoru na stroji času ale bylo 1. 2. 2016. Těsně před začátkem 3. Světové války... River udělala jen několik kroků, když narazila na cestu. Měla se vydat vlevo, nebo vpravo? Prostě nějakým směrem vyrazila, někam ta cesta určitě povede. Šla jen několik minut, když před ní vyrostl první dům. Za ním bylo vidět začátky nějaké vesnice. River přešla k domu a pohlédla na dveře. Podle cedulky by tu měla žít Sabrina M. River se trochu podivila. Lidé většinou na podobné cedule psali své příjmení, ne křestní jméno. Doktorka se podívala na hodinky a hledala, odkud signál Pána času vychází. Znovu se podívala rychle na dveře, potom zase na hodinky. To nemohla být přeci pravda. Signál ukazoval přímo na tenhle dům. Že by ona Sabrina byla Paní času? River se to rozhodla 'risknout' a zaklepala na dveře. Otevřela jí vysoká štíhlá dívka s dlouhými černými vlasy. "Dobrý den, jmenuji se Sabrina, přejete si?" River vytasila psychopapír a nastavila ho před dívčin obličej. "Jmenuji se River Song," řekla stroze. Sabrina se podívala na psychopapír a po její tváři se rozlil radostný úsměv. "Jé, vy jste z okultistického semináře! To jste měla říct hned!" River se rychle snažila vymyslet vhodnou odpověd. "Tedy... Ano jsem z okul... toho... tam toho semináře," vypadlo z ní nakonec. Dívka na ni vykulila velké tmavé oči a tak jen řekla: "Mohly bychom jít dovnitř?" Pak se znovu usmála a pokynula jí rukou s dlouhými černými nehty.
River tedy vešla do tmavé chodby, která by spíše pasovala do nějakého hradu. Náhle ve stínu vysvitl zářivý úsměv a tentokrát to byla River, kdo zůstal překvapeně stát. "Doktore? Co tu děláš?" vyhrkla okamžitě. Muž s černými krátkými vlasy a až nebezpečně velkým úsměvem na ni zamrkal. "Jsme přeci z okultistického semináře. Musel jsem si osobně prohlédnout novou členku." Jeho zářivý úsměv pohasl, když se vydal skrz dveřmi a zmizel jí z dohledu. Sabrina a River šly za ním a tak se všichni op chvíli dostali do malého obývacího pokoje, který byl až moc bohatě zařízený. Doktorka se proplétala řadou křesel, až našla něco, na čem by se dalo i pohodlně sedět. Zbytek připomínal spíše mučící nástroje. Doktor si sedl a obě ženy obdařil dalším ze svých úsměvů. Sabrina si sedla a zůstala na ně pozorně hledět, jakoby byli ve škole a právě začala hodina. Doktor si odkašlal a řekl: "Když dorazila i má kolegyně, rádi bychom se zeptali na vaše rodiče." Sabrina křikývla a začala mluvit. "Moji rodiče neměli takové nadání, nevím odkud se to vzalo. Jako malá jsem začala vídat duchy. Později jsem si o tom našla nějaké knihy a začala se zabývat i přenosem myšlenek na dálku a telekinezí," Dokončila svou řeč a tentokrát svou pozornost věnovala River. Doktorce naskočila husí kůže, právě se jí chtěla na něco zeptat a dívka se k ní otočila dříve, než se stačil nadechnout. Překonala mrazení a zeptala se tedy: "Jste adoptovaná?" Sabrina se na okamžik zamyslela a pak jen váhavě řekla: "Rodiče mi nikdy nic takového neřekli." River ji chápala, myslela si, že je adoptovaná, ale nechtěla to otevřeně prozradit. "Máte nějaké dokumenty o vašich rodičích? Například rodné listy, nebo něco takového?" zeptala se River. Sabrina se ale na oplátku zeptala: "Jak to souvisí s mými schopnostmi?" Tentokrát se do toho ale vložil Doktor: "Chtěli bychom zjistit více o původu vašich schopností a možná tak nalézt i další vaše příbuzné, co by na tom byli podobně." Dívka se usmála a odběhla do vedlejší místnosti. Vrátila se se stohem papírů. River si je vzala a začala jimi listovat. Musela najít něco divného, zvláštního. Někde se tam musel skrývat důvod, proč se tu objevila tato dívka. Zjevně o svých schopnostech nic netušila. Nebo je tohle všechno jen past. Doktorka prolétla údaje v rodném listu jejího otce a strnula. Tohle jméno tedy opravdu nečekala, to muselo být ono. Musela to nějak nenápadně ozámit Doktorovi, ale dívka nevypadala, že by chtěla pokoj opustit. Místo toho tedy River vzala rodný list a podala ho muži vedle sebe. Doktor přelétl nad řádky očima a u jednoho jména se zastavili. Matka Sabriny se jmenovala Susan. Všechno do sebe začalo zapadat a tvořit velice nepěkný obrázek. Susan byla Doktorova vnučka, ale za jistých okolností ji nechal na Zemi. Nečekal, že by na ni ještě někdy narazil. Nakonec se to ale povedlo a oni ji našli a dopravili na Atlantidu. Nikdy se ale nezmínila o tom, že by měla nějaké děti. "Co jste našli?" zeptala se Sabrina a její přátelský úsměv rázem zmizel. River na ni pohlédla z jistou dávkou opatrnosti a obav. Dívka uměla telepatii, přenos myšlenek na dálku. Jak velké byly ve skutečnosti její schopnosti však Doktorka netušila. Chystala si nějakou výmluvu, aby mohli dům nenápadně opustit, ale dívka svou otázku řekla znovu a tentokrát zněl její hlas chladně a nepřátelsky. Doktor se do toho vložil a zkusil z celé situace vycouvat: "Musíme dát dohromady více informací a potom znovu přijít." "Ne!" vyštěkla dívka a její oči začaly zlatě zářit. River se chtěla zvednout, ale její tělo ji neposlechlo. Nemohla se vůbec pohnout a stala se jen divákem. Podle Doktorova pohledu poznala, že je na tom stejně. Sabrina zvedla ruce a oba povstali, jako poslušné loutky. Dívka je vedla domem, jako by byli jen hračkami. Prošli po chodbě a jedny ze dveří se otevřely. Ve vchodu stála Rani a usmívala se. River si několik vteřin připadala, jako by se koukala na nějaký obraz. Rani vyšla z místnosti a prošla kolem nich. Opatrně a s tichým triumfem si je prohlížela. "Jsem ráda, že se zase potkáváme. Doktora jsem už dlouho neviděla a tebe ostatně taky ne, River." "Jak se vám líbí moje vnučka?" zeptala se River. "Myslíme obě na to samé?" zeptala se tiše Rani. "Jé, ty si taky myslíš, že jsi pěkná mrcha?" zeptala se Doktorka. Rani se po tváři rozlil nebezpečný úsměv. "Humor? Ten tě rychle přejde, až uvidíš, co jsem pro tebe vymyslela." Do místnosti přišel nějaký muž s hnědými vlasy. Nebylo těžké uhodnout, kdo to je, protože byl podobný Rani. Její syn se na ně usmál. Připomínal svou matku až moc. Sabrina došla k němu a chystala se projít dveřmi, ale muž jí zastoupil cestu: "Nikam nepůjdeš a budeš se na všechno dívat." "Pust mě a nech toho divadla," ohradila se dívka. "Jak mě k tomu chceš donutit?" zeptal se muž. "Jdi mi z cesty, nebo ti utrhnu hlavu!" vyštěkla na něj Sabrina. Muž jí uhnul a otočil se místo toho k River: "Děti, člověk je musí zabít, dokud to jde..." "Ano?" zeptala se Rani, "Mám to tedy ještě napravit?" "Ne, matko, mluvil jsem pouze o zlobivých dětech. Já byl jako dítě hodný," ohradil se rychle její syn. "To tvrdíš pouze ty, na Trenzalore na to mají určitě jiný názor," poznamenala Poutnice a obrátila svou pozornost opět k polapeným. "Ráda bych vám s mírným zpožděním představila Michaela, mého syna." "Kdybychom ho nepoznali, ani by nám to nevadilo," poznamenal Doktor. River se rozesmála ale Rani to rozhodně vtipné nepřipadalo. "Přišel tedy čas, abych vám představila našeho posledního aktéra. Nejdříve ale zkuste hádat. Je asi 170 cm vysoký a rád by vás chtěl oba dva zabít." "To je moc obecné, zabít nás chce hodně lidí," řekla River. "Dobře," odpověděla Rani, "Věštec tedy může přijít a dostat z vás vše, co potřebuje." Do místnosti vstoupil holohlavý muž a ukázal jim zlatou krabičku: "Tohle se používalo na Gallifrey, aby se zločincům vzaly jejich regenerace. Opravdu užitečná hračka, která se bude velmi hodit. Doktor se naučil hodně špatných věcí, třeba jako porušit regenerační protokol. Opravdu nás baví ho neustále zabíjet ale 47 regenerací je už opravdu moc. Vy, drahá River Song, jste podobný případ. Před lety vás dokonce úspěšně zabili a stejně tu přede mnou stojíte a hloupě se usmíváte. Rád vám oběma vezmu celý váš život a budu se koukat, jak umíráte. S tím věštec otevřel skříňku a z ní vyšlo zlaté světlo. Světelné paprsky se pomalu dostávaly k River a Doktorovi. Najednou zazněl výstřel a zářící předmět spadl na zem. V chodbě byla zdánlivě větší tma než na začátku. Doktorka se ohlédla ke dveřím a spatřila Missy. Žena stála mezi dveřmi a v rukou měla zbraň připravenou k dalšímu výstřelu. Rani i věštec strnuli na místě a šokovaně na ní hleděli. Missy se připravovala k dalšímu výstřelu, když se jí po těle rozlilo modré světlo. Do místnosti znovu vstoupila Sabrina. Oči jí zářily ledově modrým světlem. V rukou držela malou loutku a i její oči svítily. Sabrina prošla kolem Doktor a River a oni ztratili vědomí. Potom došla k Missy a i ona se propadla do sladkého spánku.
**
River pomalu otevřela oči. V první chvíli vůbec nevěděla, co se kolem ní děje. Potom si ale na všechno vzpomněla. Rychle si dala pravou ruku před oči a čekala. Její regenerační energie tedy nebyla na svém místě, prostě zmizela. Rychle zavzpomínala na to, co řekla Sabrina. Rani byla její babička a Michael její otec. To ale znamenalo, že Susan měla něco s Michaelem. Celé to bylo až příliš divoké. Proč Susan nic neřekla? Její rozjímání ale přešlo v nefalšovaný strach. Pohlédla na své ruce, které vypadaly, jako by byly udělané ze dřeva. Rozhlédla se a našla zrcadlo. Došla k němu a podívala se na odraz. Její strach se vyšplhal asi na své historické maximum. Spatřila obličej vyrobený ze dřeva. Byla loutka, figurína. Došla ke dveřím a vzala za kliku, ale bylo zamčeno. Několikrát zabušila do dřeva rukou a klika se dala do pohybu. Do místnosti vstoupila Sabrina i se svou šerednou loutkou. "Vidím, že jste se už probudila. Co říkáte na sé nové tělo? Matka se chtěla dostat do Atlantidy, ale báli jsme se použít zygony. Mohli jste už dávno použít nějaké senzory. Babička vás sice plánovala hned zabít ale já si chtěla ještě chvilku hrát. Doufám, že vám to nevadí a pokud náhodou ano, máte smůlu." S tím dveře zavřela a zmizela. River zůstala stát na místě, byla vyděšená a naprosto bezmocná.
**
Doktor přecházel po místnosti a hleděl na své ruce. Jak se něco takového mohlo stát? Musel najít nějaký způsob, jak se dostat zpět do svého těla. Rychle prohledal své kapsy, ale nic v nich nenašel. Po dlouhé době byl bezmocný.
**
Missy stála na místě a hleděla na dveře, kterými před chvilkou odešla Rani. Sice byla mrcha docela chytrá ale rozhodně nemyslela na všechno. Ze zápěstí jí vzala manipulátor časového víru, ale nepodívala se jí na nohy. Missy si připnula stroj na pravé zápěstí a vítězoslavně zmáčkla tlačítko. Nic se nestalo. Znovu to zkusila. Nic. Opakovala to znovu a znovu, než se bezmocně sesunula k zemi.
**
Susan seděla na terase a hleděl na moře. Její babička někam odletěla a ani jí neřekla kam. Potom se vesele usmála. Už na River myslela jako na svou babičku, i když ji potkala vlastně nedávno. Rodina byl velký dar, i když nebyla tak úplně vlastní. Susan vstala a podívala se na obrazovku počítače. Chtěla se jen podívat na polohu TARDIS. Ty existovaly celkem tři, více jich nezkusili vypustit. Mohlo by to totiž narušit něčí časovou osu. Změny sice způsobili i tři cestovatelé, ale jejich cesty se většinou nekřížily. Susan se podíval a našla dvě TARDIS na jednom místě. Rychle vyhledala souřadnice a lekla se. Jak ji mohli najít? Přeci jim o své dceři neřekla ani slovo. Nechtěla si připomínat věc, která se jí stala krátce po tom, co jí dědeček opustil. Jednou byla v noci sama doma a do domu vtrhnul nějaký muž. Nikdy před tím ho neviděla, ale cizinec ji tu noc znásilnil. Její hrůza se ještě zvětšila, když zjistila, že je těhotná. Zkoušela jít na potrat, ale doktoři nedokázali její těhotenství přerušit. Nakonec tedy dítě opustila a doufala, že na něj už nenarazí. Cesty Pánů času se ale nějakým kouzelným způsobem vždy znovu dávaly dohromady. Jejich moudrost sice popírala vyšší moc, na kterou se často obraceli lidé ze Země, ale Susan někdy myslela, že se spíše plete moudrost Gallifrey. Dívka se trochu zklidnila, i když pořád měla špatné tušení. Znovu se zahleděla na obrazovku a rychle se rozhodla. Oblékla si bundu a šla do pokoje svého dědečka. Pomalu otevřela dveře a nahlédla dovnitř, samozřejmě tady nikdo nebyl, ale pořád měla špatný pocit. Vynadal by jí a rozhodně jí vynadá, jestli je Susan najde a Doktor zrovna nebude mít žádné problémy. Susan našla na stole Doktorův mobil. Usmála se a rychle vzala přístroj do ruky, zapnula ho a před jejíma očima se rozzářil nápis HESLO. Tiše zaklela a rozhlédla se. Jaké heslo by zvolil její dědeček? Zamyslela se a napsala první, co ji napadlo. Bohužel, "TARDIS" nebylo. Vyzkoušela jména všech jeho společnic i společníků. Nakonec se rozhlédla a spatřila figurku robotického psa. Rychle napsala na mobil "K9" a přístroj ji pustil dál. Rychle se dostala do seznamu kontaktů a projížděla jména. Doktor by je měl rozhodně probrat. Nakonec našla jméno "Clara" a zmáčkla tlačítko. Vyzvánění trvalo moc dlouho, ale nakonec ho Clara zvedla. Susan jí jenom řekla, že Doktor může mít problémy. Žena na druhé straně vesmíru jí slíbila pomoc. Netrvalo dlouho a v hlavní hale se objevila staromodní restaurace. Staré oprýskané dveře se otevřely a ven vyšla dívka s hnědými vlasy. Ashildr jí zamávala. Hned za ní šla Clara. Obě se s úsměvem uklonily a zůstaly stát na místě. Susan se několikrát nadechla a potom vyprávěla vše o dvou TARDIS na jednom místě. Muselo jít tedy o River a Doktora. Nemohla se spojit ani s jedním z nich. Clara i Ashildr okamžitě souhlasily, že jí pomohou. Celá trojice zamířila do restaurace. Společně prošly kolem baru a otevřely nenápadné dveře, kterých si Susan skoro nevšimla. Místo skladu nebo něčeho podobného ale viděla ovládací panel TARDIS. Clara začala zadávat souřadnice a navádění na signál Doktorovy TARDIS. Susan došla k oknům a pohlédla ven. Hnali se časovým vírem, prostorem i časem. Nakonec stroj zastavil na louce. Susan vyšla ven a podívala se stroj času, který se sem opravdu nehodil. "Co třeba opravit chameleoní okruh?" zeptala se neadresně. "Nám se tak líbí," řekla se smíchem Ashildr a ukázala na menší dům před nimi: "Signál vychází z toho domu." Clara vyšla jako první a zaklepala na dveře. Ty se pomalu otevřely a za nimi stála dívka s černými vlasy: "Dobrý den, co si přejete?" "Hledáme Doktora a jistou River Song. Mohla byste nám poradit?" Dívka jen zakroutila hlavou: "Nikoho takového bohužel neznám. Možná jste si spletli dům." "Víme, že je tady, takže nám hned řekněte pravdu," vyštěkla Ashildr. Dívka se uklonila a pustila je dovnitř. "Mimochodem, jmenuji se Sabrina," pronesla ledově, když kolem ní prošly přímo do chodby. Susan jako první pohlédla na své hodinky. Blížily se ke zdroji signálu. Pomalu ukázala na jedny z dveří a zeptala se Sabriny: "Co je za těmi dveřmi?" "Tvá smrt, princezno," zašeptala dívka a pozvedla ruce. Susan s Ashildr se okamžitě skácely na zem ale Clara zůstala stát na místě. "Co se to děje?" vyštěkla Sabrina. "Nemůžeš mě uspat. Asi se ti porouchala kouzelná hůlka," řekla rychle Clara. Sabrina znovu pozvedla ruce a oči jí začaly fialově zářit. Znovu se ale nestalo to, co by chtěla, jak bylo poznat z jejího vyděšeného pohledu. "Proč neumíráš, ty mrcho?!" vyštěkla na dívku před sebou. "Jsem už dávno mrtvá ty ježibabo!" řekla Clara a praštila dívku vycházkovou holí, která byla opřená u stěny. Sabrina se v bezvědomí skácela na zem. Clara došla ke dveřím a otevřela je. Za nimi viděla místnost pododbnou ložnici. Na posteli tu leželi Missy, River Song i Doktor. Clara došla až k nim a všimla si podivných náplastí, které měli na čele. Sundala tu na Doktorově čele a počkala několik vteřin. Muž otevřel oči a pomalu se rozhlédl. "To všechno se nám jen zdálo?" zeptal se jí okamžitě. "Co všechno?" zeptala se Clara, ale Doktor jí neodpověděl. Místo toho sundal náplasti i River a Missy. Trvalo jen několik vteřin, než se probudily.
**
River otevřela oči, trvalo jí chvíli, než se úplně probrala. Rychle se podívala na své ruce a vyzkoušela svou regenerační energii. Vše bylo na svém místě. "Kde je Rani?" zeptala se okamžitě. Nikdo jí ale nemohl odpovědět. Clara vyběhla na chodbu a viděla, že se Ashildr a Susan také probraly. Sabrina také zmizela. Náhle se za ní objevila River a řekla jen: "Určitě se s nimi zase uvidíme ale to už budu muset Rani zabít. Žádné vězení ji dlouho neudrží."

9 - ČERVENÉ PÍRKO

22. února 2018 v 14:47 | Václav Hess |  4. série
River procházela Londýnem a hledala jednu konkrétní ženu. Bohužel ji zrovna nemohla najít. Procházela ulicemi a náhle ho zahlédla. Bistro U veselého daleka. River otevřela dveře a vešla dovnitř. Tam už bylo otevřeno, i když tu zrovna nebylo narváno. "Brzy zkrachuješ, milá zlatá," zavolala River směrem k barovému pultu. Neustále se to tady měnilo, i když název zůstával stejný. "Nazdar," ozval se křik a náhle se v rohu objevila tmavovlasá dívka. "Ahoj Claro, jsem ráda, že jsem tě konečně našla." "Trvalo ti to? Vždyť název se nemění! To jen interiér. A vlastně někdy i trochu exteriér... No, mění se toho dost, asi chápu, proč jsi hledala dlouho." Obě se zasmály a vyrazily do ulic. Chtěly si udělat něco jako volný den a jen tak se projít. Udělat si malou přestávku, než se vesmír opět začne hroutit. Prošly jen tři obchody, než Clara prohodila: "Musíme najít nějaké záchody." "Jsi jako malá, to sis nemohla zajít ve své TARDIS?" zeptala se jí River. "Nevím, co se děje. Třeba jsem těhotná," řekla potichu. River ale pohotově odpověděla: "To si nemůžete dát s Ashildr pozor?" Za jejími zády se ozval Clařin ironický smích. Obě se proplétaly ulicemi a davy turistů a hledaly toalety. Nakonec zůstaly stát před velkou budovou, která nesla zářivé označení HOTEL. "Tak půjdeme sem," řekla Clara a prošla dvoukřídlými prosklenými dveřmi. Vešly přímo do rozlehlého sálu, kde byla recepce. Nějaká žena si tam lakovala už tak zářivě růžové nehty a jich si prakticky nevšímala. River ukázala na cedulku 'WC' a sama si sedla do červeného křesílka u tmavě hnědého stolku s časopisy, kterých se asi už dlouho nikdo nedotkl. Clara mezitím zmizela za dveřmi. Doktorka sáhla po časopise, který upozorňoval na nový vztah Brada Pitta a podívala se na rok vydání. 2016. Potom překvapeně vzala do rukou hodinky a podívala se na aktuální rok. 2036. To tu ten časopis teda ležel hodně dlouho. Třetí světová válka už skončila, ale tenhle hotel musel být ještě starší. River položila tento artefakt zpět na místo, když se Clara vracela. Obě se otočily ke dveřím a strnuly na místě. "Tam by měly být dveře, nebo se pletu?" zeptala se River. "Samozřejmě, že by tam měly být dveře, jiný vchod jsem nikde neviděla," podotkla vyplašeně Clara. To už se ale k recepci hrnuli další hosté hotelu. River ze všech těch stížností pochopila jediné - mizela i všechna okna a jakékoliv další cesty z hotelu. Musela něco okamžitě udělat, nebo se všude rozšíří chaos. "Ticho!" zakřičela. "Ticho padlo," ozvalo se za jejími zády. River se rychle otočila a spatřila šklebící se Claru: "Pardon, tomu nešlo odolat." River incident raději ignorovala podívala se lidi, tvářící se opravdu vyděšeně. Přelétla je pohledem. Tři ženy a čtyři muži, z toho jeden na vozíku. Nějak se bude muset chopit velení, jinak to na sebe strhne někdo jiný. "Opravdu jste prohledali všechny východy z hotelu?" zeptala se do vzduchu. Žena s černými vlasy a vyzáblým obličejem udělala krok dopředu: "Obešla jsem i nouzové východy a dokonce i šachtu na vyhazování špinavého prádla." River jen přikývla. Takže už věděla, kdo tu má dost dominantního ducha, aby jí stěžoval práci. "Musíme se všichni znovu podívat po celém hotelu a to pomalu a v klidu." Všichni se rozešli do spleti chodeb. Okamžitě ji poslechli, to byl příjemný nezvyk. River se otočila na Claru: "Máme tu ještě dvě nouzové možnosti, ale nechtěla jsem je použít před ostatnámi." Zmáčkla tlačítko, které měla na náramku na zápěstí a čekala. Manipulátor časového víru se sice rozzářil, ale potom hned zhasl. Doktorka se tím nechala rozrušit a vytasila se se sonickým šroubovákem. Chtěla přivolat TARDIS, ale ani to, se jí nepodařilo. "Něco tu ruší signál," řekla Clara, která celou dobu sledovala její snahu. River na ni pohlédla, když v tom se ozval výkřik. Obě se rozeběhly za jeho zdrojem a našly recepční jak stojí nad nehyným tělem nějakého muže. "Co se tu stalo?" zeptala se jí River, i když jí hned bylo jasné, že z ní nedostane ani slovo. Žena jen stála s rukama před obličejem a klepala se. Musela být nejspíše v šoku. Doktorka se sehnula a otočila muži hlavou, našla velkou skrvnu od krve. Někdo ho musel něčím praštit po hlavě. Hmátla mu na krk a hledala tep, ten už však nenašla. Byl mrtvý. River se otočila na recepční: "Musíme zase svolat všechny hosty, někdo nás tady vraždí."
**
Sešli se opět v hale. River všechny sledovala snažila se odhadnout, kdo to mohl udělat. Nešlo o nic z vesmíru - někdo toho muže udeřil a ona neznala nic, co by vraždilo tímto způsobem, s vyjímkou člověka. Sledovala proto hosty a hledala vraha, nebo vražedkyni. Muže na vozíku mohla hned vyřadit. Ten se nemohl k nikomu nenápadně přiblížit. Rána byla také vedena ze shora a to by on nemohl udělat. Nic ji ale nenapadlo, a tak jí zbývalo jen jediné. "Jděte všichni do svých pokojů a nevycházejte ven." Clara se otočila na recepční: "Vy samozřejmě zůstanete tady, s námi." Dívka jen vystrašeně přikývla. "Proč bychom vás měli poslouchat?" ozval se nečekaně starší muž s brýlemi. "Protože jsem Doktorka. A teď už jděte." Muž několikrát po sobě otevřel ústa, ale hned je zase zavřel. River se musela otočit, aby se nezačala smát. Clara už ale pohled na něj nevydržela a zasmála se, i když to rychle zamaskovala jako zakášlání. River hleděla na to, jak se na schodišti ztrácí poslední host a potom si sedla na zem. "Vůbec nevím, jak tohle máme vyřešit," řekla neadresně. Clara jen pokrčila rameny a začala přecházet u zdi, kde dříve byly dveře. Najednou zakřičela: "Ti upíři!" River okamžitě všechno zapadlo na správné místo. Nedávno potkala odpadlé pány času, co vysávali regenerační energii ze všeho živého. "Proč by ale dělali tohle všechno, když můžou prostě někoho unést?" Clara se chvilku zamyslela, náhle ale její tvář zbrázdil úsměv: "Je jich pořád málo, nemůžou otevřeně zaútočit, ale je jich až moc na to, aby jim stačilo unést jediného člověka." River stačila jen přikývnout, když se ozval křik. Všechny tři ženy vyběhly do schodů. Hned u nich ležela další mrtvola, byl to ten starší muž. Přímo nad ním stála mladá žena, pořád se třásla. Muž měl přes hruď dlouhou, řeznou ránu. "Viděla jste něco?" zeptala se ženy Clara, ale nedostala z ní jediné slovo. "Já něco viděl," ozval se hlas z šera před nimi. Na světlo vyjel muž na vozíku. "Nějaká žena s hnědými vlasy u něj stála, ale zmizela". River se zamyslela, přejela přes muže pohledem a hned si všimla krve, na mužových kalhotech. "Zranila i vás?" zeptala se a chtěla se na ránu podívat. Hned jak se sklonila, vylétla nečekaně mužova noha do vzduchu a zasáhla ji do čela. "Héj!" zakřičela Clara, ale to už se muž zvedal ze svého vozíku. Odkopl ho na stranu a vyndal ze saka dlouhý nůž. "To jste prostě nemohli všichni v klidu umřít?" Clara se ušklíbla: "To mi nikdy nešlo." Mužovy oči se rozzářily zlatým světlem. Sklonil se a rukou si vykasal nohavici kalhot. River i Clara viděly řeznou ránu, ta se ale brzy na to zacelila. Doktorka rychle vyndala pistoli a vystřelila... Nebo to spíše chtěla, ale zbraň cvakla naprázdno. "Co se stalo?" vykřikla a pistoli po muži prostě hodila. Ozval se tupý náraz a muž se skácel v bezvědomý na zem. "Tak tohle bylo dobrý," řekla Clara a rychle odněkud vzala provaz, aby upíra svázala. Ten náhle ožil a rychle ji popadl za pravou ruku. Jeho oči se rozzářily jasným zlatým světlem. Ozvcal se další tupý úder a muž se opět skácel na zem. Tentokrát mu ale z rány na hlavě tekla krev. River se podíval za upíra a viděla recepční, jak drží v rukou nějakou sošku. Stále jí držela ve vzduchu připravená znovu udeřit. Vypadala odhodlaně, i když se jí ruce jemně třásly. River jí okamžitě vzala její velice svéraznou zbran z rukou a objala ji. Vypadala totiž, že za chvíli omdlí. Clara jako první seběhla po schodech. Dveře se znovu objevily na svém místě a právě jimi procházel nějaký muž v obleku a klobouku. "Je tu otevřeno?" Clara se rozesmála, nikdo si nevšiml, že se tu něco něco velmi zvláštního.
**
River vedla upíra Atlantidou, přímo k celám kde už zavřeli i Rani. Ta ale zase uprchla. Volná cela tak posloužila znovu svému účelu. Doktorka se otočila a podíval se na Claru, která ji doprovázela: "Je všechno v pořádku?" zeptala se jí a hleděla jí do tváře, která vypadala značně strhaně. River si pořád pamatovala na to, jak na její společnici zaútočil upír. Dívka jen přikývla a otočila se. River tak nemohla vidět, jak se její oči zlatě rozzářily.

8 - ZRCADLO

21. února 2018 v 15:55 | Václav Hess |  4. série
River snila o Doktorovi a byla ráda, že jí do hlavy nikdo jiný neviděl. Takové věci by spolu měli dělat jen manželé. No dobře, sice s Doktorem byli manželé a to dokonce několikrát, ale River to tak vážně zase nebrala. Milovala toho muže, ale někdy váhala, jestli ona láska není pouze jednostranná. Náhle ji ze spánku vytrhnul ženský hlas: "Vstávej, máme tady problém!" River naštvaně otevřela oči, celé její snění bylo náhle pryč. "Někdy bych tě ráda zabila," konstatovala rozmrzele. "Ano, tomu věřím, ale vzhledem k mým regeneracím by ti to trvalo hodně dlouho," odpověděla pohotově Missy. "Co se vlastně stalo?" zeptala se River, ještě rozespalá. Vstala a oblékla se. Missy mezitím začala vyprávět: "Našla jsme nějaký starý sklad, je plný věcí a moc si s tím neumím poradit." River tomu sice moc nevěřila, ale prošla chodbou a následovala svou společnici. V jejich patách šla malá skupinka vojáků. Nakonec se tak dostali až k oné místnosti, o které Missy mluvila. Proplétali se řadami regálů až k černé truhle. River se k ní naklonila a podívala se na podivný zámek.
**
Missy sledovala množství regálů, na kterých ležela záplava modrých koulí. River byla přímo před ní a sledovala jednu zvláštní truhlu. Náhle však Missy zahlédla, jak se jedna z koulí rozzářila. Chtěla po ní sáhnout, ale něco se jí otřelo o nohu a ona zakopla. Snažila se rychle získat ztracenou rovnováhu a zamávala rukama. Omylem vrazila do River a ta zmizela. Missy prolétla vzduchem a upadla na zem. Jeden z vojáků něco zakřičel a hned pomohl ženě vstát. "Kde je River?" vyštěkla Missy a setřásla ze sebe vojákovu ruku. Ten jen ukázal na stěnu, kde bylo pověšené velké oválné zrcadlo a řekl jen: "Zmizela tam." Missy si hlasitě odfrkla a otočila se na druhého vojáka, který seděl na zemi. "Zvedni ten svůj líný zadek a začni něco dělat! Kde je River?!" Nechtěla poslouchat nějaké povídačky o zrcadle. Muž jen pokrčil rameny a ukázal na stěnu. To bylo přesně to, co Missy nechtěla. Nejspíše už jí ale nezbylo nic jiného, než vojákům věřit. Přešla k zrcadlu a pomalu se blížila rukou ke sklu. Její prsty se pomalu dostávaly blíže. Nakonec se dotkly jen chladného skla a nic se nestalo. Missy si začínala uvědomovat, že mají všichni velký problém.
**
River prolétla tmou a tvrdě dopadla na zem. Vstala a rozhlédla se kolem sebe. Spatřila stromy a nějaké dřevěné domky. Jedno jí bylo hned jasné, v Atlantidě tedy určitě není. Podívala se k jednomu stavení a viděla mladou dívku, která ze studny brala vodu. Došla až k ní a snažila se ji přátelsky pozdravit. Dívka se jemně uklonila a představila se jako Gregorie. River musela co nejdříve zjistit, kde a hlavně kdy vlastně je. "Jsem cestovatelka z daleké země a chtěla jsem se zeptat, kam jsem vlastně dorazila. Možná se mýlím, ale myslím, že jsem zabloudila." Dívka se na ni přívětivě usmála a odpověděla: "Jste v krásné Francii, v oblasti zvané Gévaudan." River se sice bála, že ji dívka bude považovat za nějakého šílence, ale musela se zeptat i na druhou věc, jinak by se mohla ocitnout ve velkých problémech: "Jaký je vlastně rok?" Dívka se opravdu zatvářila překvapeně, ale rychle své překvapení zamaskovala a klidným hlasem vysvětlila: "Máme rok 1765. Máte ve vaší domovině snad jiný kalendář?" River rychle přemýšlela a řekla jen: "Ano, máme, přišla jsem z dálného východu." Její hodiny studia se nakonec přeci jen trochu vyplatily. Gregorie se snad chtěla ještě na něco zeptat, ale z nedalekého lesa se ozval výkřik. Obě se rozběhly přímo k nedalekým stromům. Křovinami si razilo cestu něco velkého a těžkého. River se dostala na menší palouk kde ležela mrtvola nějakého muže. "Co se stalo?" zeptala se Gregorie, která už doběhla. Ani jedna z nich odpověd neznala. Nakonec mladá dívka zašeptala: "To byl určitě loup-garou..."
**
Missy rychle rázovala chodbami Atlantidy. Rozrazila těžké dveře a vešla do rozlehlého sálu, kde byl jen jeden jediný předmět. Velké, oválné zrcadlo bylo pověšené na řetězech a kolem něj přecházeli vojáci. Nikdo se nesměl bez jejího povolení přiblížit. Museli co nejrychleji zjistit, co se stalo s River Song. Missy rukou přejela po hladkém rámu. Nikde nebyl krystal nebo cokoliv, co by schopnosti zrcadla vysvětlovalo. To znamenalo, že se vše týkalo samotného skla. Jeden z vojáků popadl do rukou komunikátor a zmáčkl příslušné tlačítko. Ozval se hlas jednoho ze strážných: "Někdo na nás útočí, ale zatím se nedostal k bráně." Missy zaklela a vytrhla přístroj vojákovi z ruky "Hned tam budu!" vykřikla naštvaně a hodila předmět zpět jeho právoplatnému majiteli. "Nikam! K bráně půjdu já." ozval se za jejími zády mužský hlas. Missy se rychle otočila: "Nazdar, Jacku. Myslíš, že na to stačíš?" pronesla jízlivě. Muž se nenechal rozhodit: "Nezapomínej, kdo je tady kapitán." "Pořád nevím, čeho vlastně," podotkla Missy, ale vrátila se k zrcadlu. Jack Harkness vyrazil k bráně, aby pomohl při obraně města.
**
"Cože?" Vyhrkla River Song a hleděla na Gregorii. Obě ženy se vrátily z lesa a usadily se v malém, ale útulném pokoji. Dívka si odkašlala, jakoby se tomu sama chtěla vyhnout, a potom začala vyprávět: "Ten tvor je napůl člověk, napůl vlk." River ji přerušila: "To by musel být vlkodlak, ale ti přece neexistují." Gregorie zakroutila hlavou, až se jí světlé vlasy rozevlály: "My tomu stvoření tak neříkáme, ale opravdu tady je. Tohle není první mrtvý, obětí už bylo více." "To se ale určitě dá vysvětlit i jinak," namítla River. "Zítra pořádá markýz d'Apcher hon, u kterého hodlá tu bestii zabít. Půjdeme také, ať to zvíře uvidíš na vlastní oči." River jen přikývla, stejně nevěděla, jak by se dostala domů.
**
Missy studovala povrch zrcadla, když ji něco napadlo. Než River propadla zrcadlem, rozzářila se jedna z těch podivných koulí. Dala mužům pokyny a vyšla dveřmi na chodbu. Hledala tu nejrychlejší cestu do sálu, kde tu prokletou věc našla. Před vchodem byli dva strážci, kteří ji však nechali bez problémů projít. Umístili je tam s Jackem, kdyby někdo chtěl něco odnést. Několika kroky se dostala až nakonec místnosti, kde ještě bylo vidět místo, kam někdo zrcadlo uložil. Missy prošla mezi regály a vzala do rukou hledaný předmět. Na omak byla koule studená, i když všude ve městě bylo teplo. Missy se vrátila do síně se zrcadlem a už když přicházela, začal předmět opět zářit. Znovu si vypůjčila vojákův komunikátor a pohlédla na zvláštní zrcadlo. Napadla ji jen jedna možnost. Udělala jediný krok a prošla zdánlivým sklem. Vojáci zalapali po dechu, ale zůstali stát na místě. Co vlastně mohli dělat jiného?
**
River šla za svou průvodkyní, která ji vedla podél lesa. Obejít shluk stromů trvalo několik hodin. Potom vyšly před tábořiště vojáků a velkého množství dobrovolníků. "Markýz věnuje úspěšnému lovci 10 000 livrů," ujala se vysvětlování Gregorie. Dívka ukázala bokem, kde stála skupinka jeptišek: "Tam je abatyše Gregorie z kláštera Svatý Řehoř. Rodiče mě pojmenovali podle ní." River hleděla na lovce. Muži právě vcházeli do lesa. Stromy byly obklopeny vysokými horami, takže bestie se musela nejspíše uhnízdit v nějaké sklaní soutěsce. Možná ji muži chtěli nahnat do pasti. Zvíře prostě nebude mít kam utéci. Počkala proto pár minut a potom se vydala za nimi. Nebyl tu nikdo, kdo by v tom jí a Gregorii bránil. Možná snad někdo měl. River Song po krocích cítila napětí, které bylo všude kolem. Lovci se dostali už daleko mezi stromy. Obě ženy nakonec vyšly na mýtinu, kde se sešla skupinka lovců. Kolem nich vesele bublal potůček. Už se sice začalo stmívat ale i tak River viděla návnadu, kterou sem umístili. Mrtvá ovce byla dosud netknutá. "Jste si jistí, že je to zvíře?" zeptala se jednoho z mužů. Ten se na ni okamžitě zamračil: "Co si myslíte, že tady děláte?" zavrčel hlubokým hlasem. Gregorie okamžitě odvětila: "Honíme bestii, stejně jako vy." River našla na zemi stopy, neposlouchala dohadování těch dvou a klekla si na lesní půdu: "Vůbec nevíte, co honíte," řekla klidně, ale muž se ohradil jakoby na něj křičela. "My se ve své práci vyznáme, dnes to zvíře zabijeme a vy se můžete zase vrátit ke své vlastní práci!" River Song pohlédla na stopy a ukázala na ně rukou: "Tohle není žádný vlk, nebo vlkodlak." "Takyže není, je to nějaký démon, přímo z jam pekelných." Doktorka to vzdala, mávla rukou a vrátila se ke Gregorii. "Víš, co to tady obchází za démona?" zeptala se dívka hned. River přikývla a hned svou společnici opravila: "Není to démon, i když je z jiného světa…" Chtěla dopovědět ještě něco, ale lesem se rozlehl podivný zvuk, kovové cvakání a potom křik umírajícího muže. "Bestie je tady!" zakřičel jeden z mužů a začal střílet do křovisek kolem. Náhle se vyřítilo něco chlupatého a velkého a strhlo to střílejícího lovce a na zem. Zaleskl se kov a z hlavy muže nic nezbylo. River viděla jen pahýl krku. Zvíře se otočili přímo ke Gregori. River ho konečně uviděla v celé jeho zrůdné podobě. Chlupaté tělo a lesklou masku místo obličeje. Nebyl to žádný vlkodlak, ani vlk, nýbrž strážce kyberlidí. River již sahala k opasku, když kolem prosvištěl výstřel a zvíře trefil přímo mezi oči. "Tos nečekala, co?" ozvalo se za jejími zády a na palouk přitančila Missy. Zbylí lovci jen zmateně hleděli na dění kolem sebe. "Co tu děláš?" vyhrkla River překvapeně. "Přišla jsem tě zachránit," řekla prostě Missy a ukázala jí ovládání od TARDIS. "Jak ses asi chtěla dostat zpět domů?" River se jen zasmála a představila svou společnici. "Jé, další zatoulané kuře, které půjde na Atlantidu?" zeptala se otráveně Missy. Gregorie sice rozuměla možná tak polovině toho, co žena řekla, ale i tak rychle odpověděla: "Já nikam jít nemůžu, mám tu rodinu." River jen přikývla a do rukou jí dala malou krabičku. Dívka jí otevřela a našla tam kousek papíru. "Co s tím mám dělat?" zeptala se. "Stačí na mě myslet a já už si tě najdu," odvětila River. Lovci se mezitím stačili vzpamatovat. Jeden z nich ukázal směrem k Missy a River a mohutně zakřičel: "Čarodějnice, chyťte je!" Missy na nic nečekala, chytla River z ruku a obě zmizely zmateným mužům přímo před očima.


7 - ZÁVODY

21. února 2018 v 15:51 | Václav Hess |  4. série
Třída malých dětí tiše seděla na svých židlích a čekala na příchod paní učitelky. Všichni byli žáky první třídy základní školy. Dnes měli dostat novou vyučující a nikdo nevěděl, kdo to vlastně bude. Profesor Muerte říkal, že bude jistě přísná, což byl také jediný důvod, proč všechny děti seděly na židlích jako přibité. Náhle se tichem školní chodby rozlehly zvuky klapání podpatků, někdo se blížil ke dveřím třídy. Jedna dívka s dlouhými světlými vlasy zajásala: "To jsou podpatky, fakt to bude ženská!". "Rose Tylerová, zmlkni!" vyštěkl o dvě lavice dál malý chlapec s černými vlasy. Rose se rychle otočila a hodila po něm penál. Ten však minul svůj cíl a proletěl otevřeným oknem. Dívka několik vteřin seděla s pusou otevřenou dokořán, ale potom ji napadlo, že si pro penál zkrátka dojde. Neznámá žena na chodbě nejspíš stejně mířila jinam, jinak by už dávno vešla. Rychle doběhla ke dveřím a otevřela je. Přímo před ní se objevila žena ve fialových, staromodních šatech. Měla sytě rudé rty a tmavé vlasy vyčesané do drdolu. "Ehm, dobrý den," špitla Rose a šla si zase sednout, pro penál si raději dojde jindy. Žena prošla ke katedře a sedla si na rozviklanou židli. "Kam jsi chtěla jít? Hodina už přeci dávno začala," řekla rázně a dívala se na Rose. Ta se jí podívala do očí a řekla jen: "Tonks mi vyhodil penál z okna." "Tak si pro něj dojdi, ale rychle!" vyštěkla nová učitelka. Vylekaná Rose vyběhla ven a běžela dlážděnou chodbou. Její kroky se hlasitě rozléhaly. Byla už skoro u východu z budovy, když zaslechla i něco jiného. Tiché krůčky, které zněly velmi zvláštně. Jako bosé, mokré nohy kráčející po dlážděné školní chodbě. Rychle zabočila za roh, aby našla toho podivína. Když ho uviděla, stuhla zděšením. Kráčelo před ní nahé, malé stvoření, s velkýma černýma očima a vyzáblým, bledým tělem. Tvor se k ní blížil, ale ona nemohla vůbec nic dělat. Chtěla křičet, utíkat, prostě cokoliv, ale nemohla. Zvláštní stvoření došlo až k ní a naklonilo velkou hlavu na stranu. Potom se z malých úst ozvalo: "Ty jsi River Song?" "Ne," zašeptala ohromená Rose a dál hleděla do tmavých očí. "Znáš ji?" ozval se znovu tvor před ní. "Ve třídě máme novou učitelku, třeba to je ona." "Ale není!" ozvalo se náhle za rohem hlasitě, až sebou nejen Rose, ale i malé stvoření polekaně trhlo. Do chodby přišla ta neznámá učitelka, ale na rozdíl od Rose se tvora nezalekla. "Proč ji hledáš?" zeptala se příkře a potom ještě dodala k Rose: "Jdi do třídy." Ta se hned rozběhla pryč a byla ráda, že se jich obou zbaví. Šedivák se znovu podíval na ženu před sebou: "Jsi River Song?" "Ne, říkají mi Missy. Můžu tě k ní dovést, co od ní vlastně chceš?" Tvor pozvedl pravou ruku s dlouhými hubenými prsty a ukázal jí modrou, nejspíše skleněnou kouli: "Chceme ji pozvat na závody." Missy přikývla. "Předám jí to," nabídla se. Šedivák jí kouli předal a s úklonou zmizel.
**
River stála na ulici a snažila se maskovat mezi dvěma zaparkovanými auty. Přímo před ní bylo až moc živo. Všude pobíhali policisté a snažili se vyšetřit velice podivnou vraždu. Muž se uškrtil vlastníma rukama. Teda, mělo to tak vypadat. River moc nevěřila tomu, že by šlo o sebevraždu, což určitě v konečném protokolu bude stát, ale to jen proto, že lidé prostě potřebovali nějaké jim přístupné vysvětlení této události. Doktorka se chtěla podívat na místo činu, hned jak okolo něj přestane být tento shon. Stopy po mimozemském životě by mohly zůstat na místě i po policejním vyšetřování. "Co tu děláš? Zase sleduješ Doktora?" zazněla otázka za jejími zády. River se prudce otočila a odhrnula si z obličeje záplavu světlých vlasů. "Co tu ty děláš? Zase zastavuješ dopravní letadla?" oplatila otázku rychle River. Missy se jen ušklíbla a ukázala jí modrou zářící kouli. "Tvůj ctitel ti dal pozvánku na rande." "To je od Doktora?" zeptala se jí Doktorka a vzala předmět do rukou. "Máš těch chlapů nějak moc, nemyslíš?" zavtipkovala Missy a rychle zmizela, jako by tam ani nikdy nestála. River se rychle podívala na kouli a potom na shluk policistů na druhé straně silnice. Vytáhla sonický šroubovák a ukázala na blízký strom, bez listí. Vzduch kolem něj se rozvlnil a za několik vteřin na jeho místě stála červená budka. River vešla dovnitř a červená budka opět zmizela. Trvalo jen pár vteřin, než se zase objevila na stejném místě. Pár vteřin tedy uběhlo pro policisty na místě činu, pro ni uběhla daleko delší doba.. Dveře se rychle otevřely a vyšla z nich ta stejná River Song. Bílé oblečení však tentokrát vyměnila za černé kalhoty a červenou koženou bundu. Hlavou jí prolétlo jediné: "Tu vraždu musím vyřešit."
**
River si rychle oprášila bílé kalhoty a vyšla ze dveří TARDIS. Před ní kráčel obrovský průvod neskutečných stvoření. Doktorka tu viděla několik bytostí podobných liděm, akorát s modrou kůží, dále něco mezi kozou a chobotnicí, potom menší skupinku obřích hadů a podobné kreatury. Všichni na sebe křičeli, ale nešlo o zvuky nějaké hádky, nýbrž o projev velkého veselí. Právě probíhalo zahájení závodu vznášedel. River náhle našla někoho, koho tu určitě nechtěla, daleky. Robotická stvoření projížděla v průvodu a připojila se k radujícímu se davu. "Někdo to musel organizovat," pomyslela si River a rychle se rozhlížela. Na konci průvodu uviděla podivná nosítka, která nesla šestice otroků. Proběhla mezi pochodujícími a rozhrnula plátěnou stěnu nosítek. Hleděla na ni tvář, kterou na tomto místě opravdu nečekala. "Hay Lin?" vyhrkla River a dál hleděla na dívku zahalenou v šatech, které opravdu moc nezakrývaly. Záplava hedvábí určitě nebyla moc cudnou volbou. "Ahoj, River, dlouho jsme se neviděly. Přidej se ke mně!" odpověděla očividně veselá Hay Lin. Měla nefalšovanou radost z toho, že svou dávnou přítelkyni opět vidí. River se rychle vyhoupla za ní a snažila se vytušit, kolik času vlastně uběhlo. Hay Lin byla stvořitelkou Gallifrey a proto nestárla. Ale teď to byla chyba. "Musíme si dát pozor na spoilery," řekla nakonec River. Hay Lin se jen usmála: "Dcera Yuen už se mi narodila, vyrostla a odcestovala s tebou, od té doby utekl pouze rok. Nic podivného se mi nestalo, ani mě nikdo nenavštívil. Myslím, že můžeš v klidu mluvit."
"Organizuješ zdejší závody?" zeptala se hned River. Hay Lin přikývla: "Ano, a stojím si za svým výběrem." "Proč si tedy pozvala i daleky?" přilétla na dívku další otázka. "Nic špatného neudělají, ani nemůžou - jsou tady jen ti tři, které jsi už viděla. Co by mohli provést?"
River netušila, ale předsevzala si, že si na tu trojici dá pozor. Průvod prošel písčitou cestou a nakonec došel na tribuny. River prošla po dalším schodišti, spolu s jedním dalekem a dalšími čtyřmi lidmi. Všichni se dostali až k závodním vznášedlům, přímo na trať. River si nasadila přilbu a vsoukala se na sedadlo zvláštního plavidla. Vznášedlo vypdalo jako černá rakev bez víka. Jen rakve se běžně nevznášejí půl metru nad zemí. Doktorka pohlédla na ovládací panel a čekala na pokyn ke startu. Hay Li na tribuně vstala z rudě polstrované sedačky a zvedla vlajku. Rozezněl se první signál, za několik vteřin druhý. Náhle se ozval ohlušující zvuk gongu a vznášedla vyrazila. River chaoticky mačkala tlačítka a zoufale doufala, že nic nesplete. S něčím takovým letěla podruhé v životě. Náhle se na ni začal tlačit jeden ze soupeřů. Doktorka zahlédla ženu s fialovou kůží a modrými dredy, které vyčuhovaly ze spodku přilby. River přetočila páku na ovládání výšky a soupeřku přeskočila. Všechno začalo být až příliš chaotické. Kolem trati byly stromy, na kterých byly zavěšené kamery. River náhle několik metrů před sebou zahlédla nějaký drát. Rychle ho opět přeskočila, ale jedno ze vznášedel drát vyhodil z dráhy. Několik stromů začalo hořet. To už ale byla daleko a vyhýbala se dalšímu závodníkovi. Ohlédla se a spatřila šediváka. Vyzáblé stvoření hbitými pohyby přidávalo na rychlosti a snažilo se zíksta vedení. Náhle i on zmizel a za několik vteřin bylo slyšet náraz do stromu a výbuch. River popadla mobil a vytočila Hay Lin. Nemohla se s ní dlouho bavit, takže jen zakřičela: "Dalekové na nás útočí!" Po těchto slovech hovor opět přerušila. Vznášedla neměla zbraňové systémy, sloužila pouze pro tento závod, to se ale v této chvíli opravdu nehodilo. Náhle do plavidla něco udeřilo a zastavilo ho. River ve vteřině vyskočila, než to vznášedlem prudce smýklo a rozmlátilo se o strom. Doktorka zahlédla drát, který se plazil troskami a zmizel mezi stromy. Rychle vzala telefon a odhodila přilbu, která jí už nebyla nic platná. Znovu vytočila Hay Lin: "Dalekové překazili závod." Dívka jen namítla: "To nemohli udělat." "Proč?" zakřičela River. Chvilku se nikdo neozýval, ale potom Hay Lin odpověděla: "Po tvé minulé zprávě jsme je chtěli ze závodu stáhnout, ale někdo zničil jejich vznášedlo- Ten dalecký závodník je mrtvý a jeho dva společníci jsou tady se mnou." River se rozloučila, vypnula mobil a hlasitě zaklela. Zničili by snad dalekové jednoho ze svých? Proč by chtěli překazit závody? River vešla mezi stromy, tam, kde zmizel drát, který jí odtáhl z dráhy. Brzy na to zaslechla zvuky, které se do lesa nehodily, rozhodně na toto místo nepatřily. River se ukryla za křovím a naslouchala. Něco robotického si razilo cestu zelení. Náhle do jejího zorného pole vešly tři postavy ze stříbrného kovu, kyberlidé. Mezi nimi kráčela nějaká zahalená postava, zjevně šlo o ženu. River dál poslouchala a snažila se zjistit více. Žena právě něco říkala "- ...museli jsme to udělat, teď můžeme odletět." River zjistila, že už se něco dalšího dozví jen jediným způsobem. Vytáhla pistoli a vyšla ven. Mířila přitom na ženu v černém. Obličej v masce se k ní okamžitě otočil. Kyberlidé na ni namířili vlastní zbraně. "Ruce držte podél těla, nebo tu holku zastřelím," řekla River výhružně a roboti před ní ji opravdu poslechli. "Co jsi zač?" vyštěkla Doktorka na ženu. Z pod masky bylo slyšet jen smích. Hned jí připadal povědomý, ale neuměla si ho nikam zařadit. Náhle se stalo příliš věcí naráz. Kyberlidé začali střílet, žena v záři modrého světla zmizela a všude kolem nich se rozezněly hlasy. River vystřelila a hlava jednoho kyberčlověka spadla na zem. Torzo těla se několik vteřin kymácelo na místě a pak dopadlo s tupým úderem na zem. Z křoví začali vystupovat vojáci Hay Lin a zastřelili i zbytek kyberlidí. Přímo za muži se objevila i Hay Lin. "Jsi v pořádku?" zeptala se jí okamžitě. River rychle přikývla a vzala si hlavu kyberčlověka s sebou. Musí se dozvědět pravdu a celé to objasnit.
**
Všichni stáli v rozlehlém sále plném žuly. Uprostřed místnosti byl počítač, který River právě napojovala na hlavu kyberčlověka. Hay Lin zapnula obrazovku a společně se na ni zadívali. Ukázala se směsice textu a obrazů. Viděli továrnu, kde se vyráběly skelety pro kyberlidi, nakonec i sál plný lidských mozků. Náhle obraz skočil a ukázala se tam fotka River Song. Dál text, kde byl její kompletní životopis. Dalším obrazem byla fotka zrzavé ženy. River vyděšeně zalapal po dechu. "Kdo to je?" zeptala se Hay Lin. "To je má matka, Amy Pondová," vysvětlila. "Co od ní ale chtěli a co to má společného s tímhle závodem?" River několik vteřin sledovala divoké obrazy na monitoru, než si vše dala do hromady. "Kyberlidé chtěli zabít nejlepší piloty, protože se připravují na velkou bitvu. Hledali si i informace o mně, protože jsem jedna z posledních známých pánů času. Při tom hledání narazili i na mou matku." River domluvila a pohlédla na svou mladou společnici. "Zjistila jsi, kdo byla ta neznámá?" River jen zakroutila hlavou. V celé paměti kyberčlověka nebyla jediná poznámka o komkoliv dalším. Vojáci jen vše mlčky sledovali. Několik minut se sálu zhostilo ticho, než se River rozhodla: "Musím se zase vrátit, ještě potřebuji vyřešit jeden zločin na Zemi." Hay Lin jen přikývla a tak River pokračovala: "Možná by jsi zase mohla letět se mnou. Chtěla bys dál pokračovat? Cítím, že je to jeden ze střípků celé téhle prapodivné skládačky." Hay Lin však odmítla: "Musím dál pokračovat jedině ve své říši, na tu je teď třeba se plně soustředit." S tím se rozloučily. River vyšla ze sálu a došla k TARDIS. Věděla, že musí jednat rychle. Stroj času se dal do pohybu a nechal všechny záhady za sebou.


6 - SONG O RIVER SONG

21. února 2018 v 15:49 | Václav Hess |  4. série
River hleděla na fotky, které kdysi dávno nafotila s Doktorem. Připadalo jí to jako celá věčnost... Byl to poklad, který nesměl nikdo jiný spatřit. Nikdy, něco takového by mělo hrůzostrašné následky. Ona musela být navždy jediná, která kdy poznala všechny Doktorovy regenerace. Náhle našla fotku i ze svatby, kterou měli s Doktorem. Sice to nebyla tak úplně jejich první svatba, ale jakoby na tom vůbec někdy záleželo... Ta první byla na vrcholu pyramidy a byli na ní i Amy a Rory, její rodiče. River možná svou matku nedávno viděla, ale nebyla si tím jistá. Možná jen jakési podvědomé přání bylo otcem myšlenky, jak se říká na Zemi. Na obrázek Amy ukápla jediná slza. Znamení toho, že musí jít dál. River fotky opět bezpečně ukryla a ještě hluboce zamyšlená došla k ovládací konzoli TARDIS. V paměti jí utkvěla i fotka Jacka z dob, kdy měl ještě hlavu pevně na ramenou. Z rozjímání ji nakonec vytrhl až náhlý otřes. Je možné, aby do TARDIS něco narazilo? Vždyť nikam necestovala!
River pomalu a opatrně došla ke dveřím, pro případ, že by následovaly ještě nějaké další otřesy. Nic takového se však nestalo. Otevřela a zastavila se. Zmateně se rozhlédla po divoké změti zeleně, která ji i TARDIS obklopovala. Neměla sebemenší ponětí o tom, jak se tady mohly objevit. Zanesl je sem snad osud? Od TARDIS vedla skrze stromy a keře jen jediná cesta...
Dlouhé minuty nemíjela nic jiného, než podivně zkroucené kmeny stromů a pestré květiny rostoucí z polštářků mechu. Z korun stromů, které stínily onu pěšinku, se ozýval zvláštně melodický zpěv ptáků. River se opět zasnila a do reality ji vrátil až jakýsi kovový předmět, o který téměř zakopla. Na první pohled se zdál bezcenný, asi jako zničený odpadkový koš povalující se uprostřed lesa. Když se na něj však River podívala pozorněji, nemohla si odmyslet drobnou podobu s konstrukcí Daleků. Bylo vůbec možné, aby poblíž tak malebné krajiny mohli být Dalekové? A jak by lesem vůbec dokázali projít? Raději onen kovový střípek vzala s sebou a vydala se dál.
**
Byl zvláštní den. Upadala do pout minulosti a nedokázala se soustředit. Její pozornost se zachytila na každé drobnosti a pohled na svět jako celek se rozpadal. Ztratila pojem o čase. Z ničeho nic se objevila před malou, dřevěnou chatrčí. Les vypadal pořád stejně a na kus kovu v její ruce se zachytilo pár stonků rostlin. Nevěděla, jak se na toto místo dostala. Obešla domeček a pohlédla do okna. Ve vteřině zděšeně odskočila, protože hleděla tváří v tvář starému pánovi, který na ni díky slabému osvětlení místnosti, ve které stál, působil dosti bizarním, až démonickým zjevem. Pán se její reakci ušklíbl a zmizel. Ještě než River vůbec napadlo nějak zareagovat, slyšela zavrzání dveří.
"Pěkné odpoledne, krásná slečno! Přejete si?" zeptal se onen stařec. "Kdo jste?" odpověděla ne moc slušnou otázkou, avšak na svůj obvyklý styl docela zaraženě, River. "Tirigon, jméno mé. Co vás přivádí do těchto končin? Už roky jsem člověka neviděl... Prosím!" představil se neznámý a pokynul ke dveřím.
River jej následovala do domku a snažila se nevnímat pach zatuchliny. Dům už nejspíše nikdo dlouhou dobu neuklízel. Tirigon jí nabídl židli a River se posadila. "Ach, má drahá, kde jste k němu přišla?" zeptal se Tirigon a vzal River onen plíšek z ruky. "Věří se, že nosí smůlu! Ale ikdyby ne, nechte jej v klidu odpočívat, již nikomu neposlouží," dodal a plynulým pohybem jej odhodil do kouta, kde nejspíš dopadl na hromádku dalších plechových součástek. "Co to bylo?" nemohla se ubránit otázce River. "A jak jste se vy vlastně dostal do takové opuštěné chaloupky?" "To je vše již dávná historie," povzdechl si stařec. "Kdysi jsem žil na okraji města. Tedy tato, jak říkáte chaloupka, stála na okraji města. Bohužel musel můj lid čelit vpádu zvláštních stvoření. Říkali si Dalekové. Z jednoho takového právě pochází ten kus kovu, který jste sem přinesla. Válka s nimi se zdála beznadějná. Byli tak silní, měli technologii, kterou nikdo jakživ nespatřil a nemohli jsme se jim dlouhé časy nijak bránit. Když už si všichni mysleli, že je naše budoucnost ztracena, vymyslel jeden z mých dobrých přátel řešení - živé hradby, které by proti Dalekům bojovaly za nás. Těmi se teď procházíte, to je celý tento les. Válku s Daleky jsme vyhráli, ale nechali jsme se svým úspěchem ovládnout a když se objevili další nepřátelé, nebyli jsme schopni jim čelit," na chvíli se odmlčel, ale když viděl, že River hltá každé jeho slovo, pokračoval: "Říkali si Kyberlidé. Nikdo nevěděl, odkud se vzali. Stejně jako Dalekové - nesli obrovské kovové brnění a byli nepředstavitelně technologicky vyspělí. Než se nám podařilo znovu zprovoznit naši rostlinnou armádu, bylo po všem. Obsadili město, vyvraždili obyvatele a jen pár zoufalců z okrajových částí města přežilo. Pomstili jsme se, tedy rostliny se pomstily za nás, ale už bylo moc pozdě. Navíc při jednom z posledních bojů s Kyberlidmi došlo k poškození systému, který rostliny kontroloval a po krátkém čase všechno zarostlo."
Nastalo dlouhé ticho, kdy si River urovnávala všechny informace, které se od Tirigona dozvěděla. Proč by na malé městečko útočili Dalekové i Kyberlidé? Co je tady tak speciálního, že to vůbec stálo za jejich pozornost? "Říkal jste, že ty rostliny vymyslel váš přítel. Nemohl pak tedy ten poškozený systém opravit?" zeptala se River.
"Mohl, ale nikdy nechtěl," ozvalo se ode dveří. Posledním minutám jejich konverzace tiše naslouchal satyr, který náhle zodpověděl Riveřinu otázku. Po jeho boku stál ten největší pes, kterého River kdy viděla. "Nejsou zde žádní další nepřátelé, není za co bojovat. Město je mrtvé a zbylo nás pár posledních. Dožijeme v míru a necháme rostliny zarůst i poslední stopy po civilizaci," vysvětlil satyr. "Zdravím tě, Nathane. Jaký máš důvod k tak náhlé návštěvě?" promluvil na satyra Tirigon. "Cítil jsem společnost. Odkud přicházíte?" zeptal se a otočil se na River. "Z velké dálky. Bohužel vás již budu muset za chvíli opustit a vrátit se tam." "Smíme vás alespoň doprovodit? Nejste zvyklá na místní podmínky. Umělá příroda může mít hypnotické účinky, zvláště na nově příchozí, a my se rádi postaráme o vaše bezpečí," nabídl Nathan. Všichni společně vyrazili zpět k TARDIS.
**
Cesta ubíhala rychle. River si s oběma muži rozuměla a příjemná konverzace jim všem pomáhala nevnímat magický vliv lesa. Když však dorazili k červená budce, byla celá zarostlá šlahouny. River už se chystala něco říct, ale než se vůbec stihla nadechnout, dal Nathan jediný pokyn obrovskému psovi a ten se statečně vrhl na trnité šlahouny. Po chvíli byla TARDIS volná. River již otevřela dveře a chystala se vejít, když ji chytil satyr za ruku: "Opravdu musíte odejít?" "Co bych měla dělat jiného?" zeptala se River mírně. "Našel jsem ve vás spřízněnou duši. Nechtěl bych vás ztratit, pokud by to ovšem bylo možné," zašeptal Nathan. "Vždyť jsme spolu skoro nemluvili," namítla Doktorka a smutně se usmála. "Satyrové mají šestý smysl. Poznají, když najdou toho pravého, nebo tu pravou," vysvětlil Tirigon. River chvíli mlčela. Nakonec se zmohla jen na: "To nejde... Moje srdce patří někomu jinému." Satyr přikývl a vytáhl svou flétnu. "Toto je tvoje píseň. Budeš s ní mít štěstí a bude tě provázet až do konce života. Tedy, až do další regenerace," řekl a začal hrát nádhernou melodii. River, která již stála ve dveřích, se náhle otočila. "Ty víš, kdo jsem?" zeptala se překvapeně. Satyr se jen pousmál. V tom však již TARDIS zavřela své dveře a letěla se zmatenou River pryč.
**
Satyr dohrál a zvolal: "Má paní je již pryč, můžete se ukázat!" Zpoza stromů vyšla mladá dívka s ohnivě zrzavými vlasy. Tvář však měla zahalenou černou maskou. "Měl jsi ji tady zdržet!" vyhrkla naštvaně. Satyra její chování mírně vyvadlo z míry. "TARDIS byla proti mě. Hned to napravím," odpověděl zdánlivě klidně a zmizel.


5 - SPOLEČNICE

21. února 2018 v 15:46 | Václav Hess |  4. série
River Song seděla na trávě před TARDIS a zamyšleně hleděla na město před sebou. Další z jejích návštěv na Zemi. Nedávno zahlédla i Doktora, jak běží s nějakou dívkou po ulici. Evidentně některá z jeho společnic, ale River už ani nevěděla, která to je. Sama měla co dělat, aby se někde ukryla a oni ji neviděli. Vesmír je sice velký, ale Doktor se většinou nachází právě na Zemi. Pořád ho něco nutí, aby lidi zachraňoval. Najednou se z útrob TARDIS ozval signál a hlas Yuen: "Něco se tu děje!" River vkročila dovnitř a podívá se na monitor. Někde na Zemi je další obyvatel Nové Gallifrey a podle TARDIS má potíže. "Řekla ti naše skvělá TARDIS, kdo to má být?" zeptala se okamžitě River. Yuen jen zakroutila hlavou. Opět měly jen slepě hledat. Obě ženy okamžitě vyrazily na cestu. Červená budka je tentokrát neprovedla časem, ale jen prostorem. Zastavila na rozlehlé louce hned vedle nějaké dálnice. River hleděla na signál, který se rychle blížil a snažila se zjistit více. Pomalu prošla ke dveřím a podívala se ven. "Nikde tu nic není, jen tráva, tráva a tráva," konstatovala.
"A ještě je tu tráva," doplnila jí s úšklebkem Yuen a vyfasovala za to nevrlý pohled. Brzy na to kolem nich projel kamion. Doktorku hned napadlo o co by tu mohlo jít. Signál se najednou začal vzdalovat. Věděla, že se musí dostat do toho auta, co nejrychleji. Jenže na to by byl nutný vlastní dopravní prostředek. Otočí se rychle na Yuen: "Budeš tady pár hodin sama, zůstaň v TARDIS a dávej pozor."
Yuen jen pokrčila rameny a sedla si na schody. Naštěstí měla červená budka něco v záloze, tak by si nějakou zábavu mohla najít. River mezitím prošla chodbou a zastavila se před plechovými a celkem i nevzhlednými vraty. "Jak tě vlastně napadlo tady vytvořit něco takového?" pronesla Doktorka svou otázku zdánlivě do zdi. Ozve se plechový hlas: "Doktor má takovou místnost i ve své TARDIS, už je to tady od začátku." River jen přikývnula a otevřela vrata. Vešla přímo do obrovské garáže plné aut, motorek, vznášedel a všech možných i nemožných prostředků. Dokonce tu našla i plechového robotického jednorožce. "To je z turné Lady Gaga?" zeptala se. Ozvalo se zvláštní zachrčení a potom odpověď: "To je z turné Madonny v roce 3152. Já bych doporučila tohle..." Na chvíli se hlas odmlčel a nad jednou z motorek se rozzářilo pomocné světlo a ukázalo tak River správnou možnost. Přes motorku ještě visela kožená bunda a přilba. Oboje si žena vzala a nastartovala. Na konci místnosti se objevila další vrata. Tentokrát se jednalo o východ ven. River jím projela rovnou na dálnici.
**
Yuen se rozhodla pro menší průzkum. Kolik hodin tady podle River měla strávit a neumřít tady na sešlost stářím, nebo nudou. Co se podívat za Kleopatrou? "TARDIS, mohly bychom se podívat na něco zajímavého?" "Samozřejmě, že bychom mohly, ale neměly jsme náhodou počkat tady?" ozval se strojový hlas TARDIS, na oko vyčitavě. Yuen se jen zasmála: "River řekla, abych počkala v TARDIS. Neřekla nic o tom, kde máš být." Nejdříve se nic nedělo, ale za pár vteřin se dal stroj do pohybu. Proletěly vírem a zastavily se na nějaké jiné louce, tentokrát blízko lesa. Yuen otevřela dveře a rozhlédla se kolem sebe. "To má být to zajímavé místo?" řekla a udělala několik kroků ven. Ještě zaslechla, jak se ozvalo: "Tohle už je porušení toho, co řekla River Song!" Yuen jen zavřela dveře a šla dál. Brzy si všimla něčeho, co opravdu vypadalo zajímavě. Mezi stromy stál sloup z podivného, stříbrného kovu. Yuen ho zvědavě obešla. Ani na první pohled to nevypadalo jako přírodní útvar, ale nikde nebyly vidět dveře, okna, nebo cokoliv, co by svědčilo o užitku něčeho takového. Náhle se na zdánlivě hladké ploše objevily jemné rýhy a postupně se daly do hromady v podobě dveří. Ty se hned otevřely a vyšel z nich záhadný muž. Dívka ho rychle přejela pohledem. Mohlo mu být tak kolem čtyřiceti. Byl vysoký, štíhlý a měl krátké černé vlasy a čistě modré oči.
Zvědavě pohlédl na Yuen a pomalu řekl: "Ahoj Yuen, dlouho jsme se neviděli." Dívka zůstala překvapeně stát na místě. "My se známe?" Muž se jen usmál. "Ty si mě nepamatuješ? Já tebe ano, jak bych mohl zapomenout... Dlouho jsme spolu cestovali, dokonce i bydleli hned vedle sebe." Yuen byla stále více a více překvapená. "Připomněl bys mi svoje jméno, prosím? Omlouvám se, ale opravdu si na tebe nepamatuji." Muž se znovu usmál a uklonil se. Toto gesto jí něco připomnělo, ale stále ho neuměla nikam zařadit. "Jmenuji se Vládce," představil se muž s milým úsměvem. Yuen se zasmála: "Jsi tedy opravdu jeden z Pánů času. Proč si vlastně dáváte taková jména? Doktor to tak taky má." Muž náhle zpozorněl: "Viděla jsi tady Doktora?" Yuen jen zavrtěla hlavou a obešla stříbrný sloup. "Proč tvoje TARDIS vypadá tak zvláštně?" zeptala se rychle. Vládce poklepal rukou na kov. "Čekala jsi snad modrou nebo červenou telefonní budku? Moje TARDIS má funkční chameleoní okruh, takže se mění na nejpříhodnější podobu." Yuen se zasmála a poznamenala: "Stříbrného sloupu uprostřed lesa si nemá nikdo všimnout?" Vládce ji místo odpovědi chytil kolem ramen a otočil ji. Potom pravou rukou ukázal před ně oba. Pár metrů do nich stály další sloupy, velmi detailně podobné TARDIS. "Kdysi tady bylo mnoho chrámu. Tohle po nich zbylo," odpověděl a stále při tom držel ruku na jejím rameni. Yuen ho nechala a zeptala se: "V Atlantidě si ale někdy byl, proč jsi tam nezůstal?" Vládce rychle odpověděl: "Byl jsem tam, ale nikdo neřekl, že jsem ji opustil! Jen jsem si na čas udělal dovolenou. Mám nějaké plány s Doktorem, které bych rád vyřešil." To Yuen chápala, stejně se chovala i Missy. Pořád odlétala za Doktorem a málokdy vyprávěla, co tam vlastně dělala. Několik minut jen stáli a sledovali obzor, když se jí Vládce zeptal: "S kým tu vlastně jsi? Neměl by TARDIS ovládat někdo z Pánů času?" Yuen se po dlouhé době začervenala: "Původně jsem byla s River Song, ale ta si odskočila. Nechtěla jsem se nudit..." Vládce se zasmál: "Budeš vůbec vědět, jak se vrátit?" Yuen pokrčila rameny: "Tahle TARDIS se navádí vlastně sama, takže snad ano." Dívka pochopila jen jednu věc. Už by se měla vrátit a nejlépe s co nejmenší ztrátou času. Snad jí s tím TARDIS pomůže. Otočila se zpátky k Vládci. "Uvidíme se ještě někdy?" Otázka jí z úst vyšla dříve, než se stačila zastavit. Muž se jen usmál, v očích se mu podivně zalesklo. "Určitě. Brzy, něco ti dám." Sáhl do kapsy kalhot a vyndal něco, co vypadalo jako malé zrcátko. "Tohle kdysi dávno patřilo mé dceři. Zmáčkni to bílé tlačítko a uvidíme se." Yuen si to vzala a poděkovala, potom ji však něco napadlo: "Jak poznám, do jakého času to volání přišlo?" "Je tam pojistka Pánů času, neboj zlatíčko," vysvětlil. Potom otevřel dveře své TARDIS a zmizel. Yuen se rychle vrátila do červené budky. Hned mezi dveřmi zakřičela: "Asi jsem se zamilovala!" Neozvala se žádná odpověd. Yuen došla do svého pokoje a položila tam zrcátko. Potom se vrátila k ovládací konzoli. "Omlouvám se, ale bylo to příliš lákavé. Mohly bychom se vrátit za River? Přibližně v čase, kdy se bude vracet." Neozvalo se nic, ale všechny systémy se daly do pohybu.
**
River Song projela na motorce blíže ke kamionu a vzala do ruky pistoli. Stačily jen dva výstřely, aby se jí otevřela cesta dovnitř. Jen jí hlavou prolétlo: 'Kdyby tohle viděl Doktor...' Potom vyskočila a dopadla do kamionu. Rychle vystřelila a zabila nejbližšího muže, než stihl cokoliv udělat. Potom zůstala překvapeně stát. Přímo před ní byli dva agenti Ticha. Nesměla se otočit, jinak by na ně zapomněla a to by byla její smrt. Rychle vystřelila. Stačily čtyři pokusy a byli mrtví. Potom si všimla zadní stěny kamionu, kde byla připoutaná nějaká černovlasá žena. River si sundala modrou přilbu a podívala se na ni. Potom vyndala s kapsy bundy věc podobnou mobilu a podívala se na displej. Neznámá je přesně to, co hledala. Rychle vyndala sonický šroubovák a otevřela pouta. "Musíme se odsud dostat," řekla rychle. Rozhlédla se okolo, ale nedokázala přijít na žádnou možnost, kterou by toho mohly docílit. Ve vteřině se nad dálnicí objevila červená budka, jako zázrakem. Dveře se otevřely a oběma ženám se naskytl pohled na Yuen. Její růžové vlasy vlály ve větru, na tváři měla spokojený úsměv. "Potřebuje pomoct?" River jen naznačila ženě, aby šla za ní. TARDIS pomalu dosedla na podlahu a obě ženy nastoupily dovnitř. Netrvalo dlouho a TARDIS se ztratila v časovém víru, jakoby na dálnici ani nikdy nebyla. Za chvíli již River seděla na židli, hned naproti neznámé. Její první otázka byla celkem logická: "Jak se jmenuješ?" Dívka se usmála a odpověděla: "Jsem Susan, vnučka Doktora. Myslím, že ho budete znát." Yuen je zalapala po dechu. "River, takže ty jsi její babička?" River se na ni otočila a vypadala poněkud uraženě. "Sice jsem starší, než si myslíš, ale Susan opravdu není moje vnučka. Doktor toho za svůj život stihl docela dost." Znovu se otočila k Susan a zeptala se: "Chtěla bys s námi cestovat, nebo máš kam jít? Chtěla bych ještě vědět, proč tě vlastně chytili, ale na to by bylo času dost." Susan přikývla: "Půjdu s vámi, můj dům shořel." Yuen opustila své stanoviště těsně za River a odešla do svého pokoje.
**
Došla do bláznivě vyzdobené místnosti a rezignovaně sebou praštila na postel. Malé poděkování od River by neuškodilo, vlastně je obě zachránila, ale proč by se tím někdo jako River vůbec měl zabývat. Pořád se tváří jako velitelka, ale bez lidí okolo by nebyla nic. Yuen opatrně vzala zrcátko a zmáčkla bílé tlačítko. Obraz Vládce se objevil tak rychle, jako by na ni už čekal. "Ahoj zlatíčko, potřebuješ s něčím poradit?" Yuen se usmála. Konečně někdo, kdo si jí všimne. "Co třeba, kdyby ses stal vládcem Atlantidy?" Vládce se zasmál. "Co raději Země? Tam máme více možností! Můžeme ji dobít a potom jí navěky vládnout společně." Yuen se zasnila. Během pár vteřin se však vrátila zpátky do reality a odvětila: "Všechno, jen, když budeme spolu."


4 - RIVER SONG A HARRY POTTER

21. února 2018 v 15:45 | Václav Hess |  4. série
V TARDIS se rozezněl pískot. River okamžitě proběhla chodbami až k ovládací konzoli. Všechno rudě blikalo, ale to ani zdaleka nebylo to nejhorší. Navigace se úplně zbláznila a zkrátka se vznášela vesmírem, časem i prostorem. River se rychle rozhlédla. Proč sebou nevzala Doktora? Místo něj tu byl jen on. Sice s ním byla sranda a v plavkách nevypadal tak špatně, ale to jí teď moc platné nebylo. "Jacku!" zakřičela River a několik vteřin čekala. Místo odpovědi se ozvala směs křiku, velmi velká zásoba nadávek a nakonec dopad něčeho těžkého a kovového na zem. Po drobné pauze tuto událost završila další sada nadávek a další rána. River to vzdala a dál se snažila opravit navigaci. Jack se nakonec opravdu ukázal a držel si pravou rukou na čele. Rychle se rozběhl ke dveřím a něco tam zmáčkl. Rudé světlo zmizelo a s ním i pískot, avšak navigace pořád nesloužila svému účelu. Jack nejspíš plánoval něco říct, ale dveře TARDIS ho přerušily a znenadání se otevřely. River jako ve zpomaleném filmu sledovala, jak její společník propadl dveřmi a zmizel v temnotě. Poté se dveře opět zavřely a TARDIS dopadla na zem. River vyplašeně rozrazila dveře a rozhlédla se. Pohledem pátrala po Jackovi, přeci tam někde musel být. Nebo ho TARDIS opravdu vyhodila do pustého vesmíru? "Proč jsi ho vyrazila ven?" zeptala se Doktorka do zdánlivě prázdného prostoru. Náhle však zazněla odpověd: "Spoilery." "To mám říkát já!" vyštěkla River a zabouchla dveře TARDIS. Rozhlédla se po okolí a hledala nějakou stopu. V dálce bylo označení ulice. Grimmauldovo náměstí. Když se River podívala aproti sobě, naskytl se jí pohled na dům číslo 13 a vedle něj dům číslo 14. Zvláštní, ale ne úplně neobvyklé. Kolem River projel velký červený autobus, takže věděla, že byla v Londýně, nebo alespoň někde hodně blízko. Vystoupila z poza stromů a uviděla malou kavárnu. Co má vlastně jiného dělat? Nenapadalo ji nic jiného, než se do kavárny vypravit. Jack možná čeká tam. Otevřela prosklené dveře a rozhlédla se po lidech, sedících na červených nepohodlných židlích. Nikde však neviděla svého společníka. Jen dva muži hrající karty a žena s blondatými vlasy, která urputně psala na ubrousky. River si k ní sedla a představila se. Žena na ni upřela své tmavě modré oči, které se o chvíli později zaostřily, jakoby se neznámá vracela zpět do reality. "Jmenuji se Joanne Rowlingová," představila se a popsané ubrousky hned zmizely v černé kabelce. "Já jsem River Song, neviděla jste tady nějakého černovlasého muže ve vojenském?" Joanne jen zakroutila hlavou. Doktorka musela nějak dát do pořádku TARDIS. Rychle vzala mobil a našla v kontaktech potřebné číslo. Několikrát to podivně zapípalo a pak se ozvalo: "Bistro U Veselého daleka, přejete si?" River se rozesmála a řekla jen: "Neříkej, že nevíš, kdo volá." Ozvalo se smích a potom jí Ashildr dala k mobilu Claru. "Co potřebuješ?" Doktorka se snažila vše stručně, ale výstižně popsat. "Mám nějaké technické problémy s mým strojem a potřebuji náhradní díly." Chvilku bylo ticho a potom slyšela: "Samy teď máme problémy a jsme mimo provoz. Co tvůj manžel?" River se podívala na svou novou společnici a řekla jen: "Toho jsem ještě nezkoušela." Dalších pár vteřin ticha. "Podle počítače jsme jen pár kilometrů od tebe, pokud to riskneš a pojedeš vlakem, jsi u nás za pár minut." River tedy souhlasila, vypnula mobil a chystala se k odchodu. Rowlingová se ale loučit ještě nechtěla. "Mohla bych jet s vámi? Jedu stejným vlakem a uvítala bych nějakou společnost." River přikývla a společně se dostaly městem až k nádraží. Došly až k vlaku a vcházejíce do vchodu vagonu začaly hledat volné místo. Našly ho rychleji, než si myslely a za dalších pár minut už byly na cestě. Joanne si vyndala další sadu ubrousků a menší poznámkový blok a začala psát. "Co vlastně pořád sepisuješ?" zeptala se River. Joanne pozvedla jednu stránku a ukázala jí název: "Harry Potter a Kámen mudrců." "Ty jsi spisovatelka?" zeptala se Doktorka. Joanne se rozesmála a potom odpověděla: "Ještě ne, ale chtěla bych to zkusit." River si s pobavením vzpomněla na devět knih, které kdysi četla. Kdo by si kdy pomyslel, že možná dopomohla jejich zrodu.
Zbytek se cesty se táhl. Joanne si byla schopná dělat poznámky prakticky o všem, co se stalo. Během jízdy použila pro svou knihu i mlhu, která se na několik minut ukázala na kopcích. Tak nějak nejspíš vznikli mozkomorové, stvoření, která by River opravdu potkat nechtěla. Začala mít ale podezření, že její společnice nepracuje jen na jediné knize. Proč jí to tak připadalo si River nepamatovala. Možná ale spisovatelka pracovala na celé sérii dohromady. Vlak začal zpomalovat, a tak se obě chystaly ke vchodu. Vyšly na nádraží a vydaly se napříč městem. Spisovatelka si napsala další poznámku: "Příčná ulice." Společně se proplétaly změtí turistů až našli podnik 'U Veselého daleka'. "Co je to dalek?" zeptala se Joanne. River se ušklíbla: "To nechtěj vědět." "Chci to vědět, možná se mi to bude hodit do knihy," nedala se setřást Joanne. River ale už ted prozradila až moc... "Zkus třeba tříhlavého psa, to se tam bude víc hodit," ušklíbla se a vešly dovnitř. Hned se jim vstříc rozeběhla mladá dívka s cedulko s nápisem 'Clara'. "Ahoj, jak vám můžeme pomoct?" River řekla jen: "Náhradní díly k navigaci a najít Jacka." "Dobře," odvětila Clara a zmizela ve vedlejší místnosti. Potom se vrátila s nějakou krabicí a dala jí River, se slovy: "Někdy se vyrovnáme. Budu se ještě snažit sehnat nějakou pomoc." Doktorka se rozloučila a zase vyšly ven. River až ve světle slunce všimla nálepky na kartonu - byly tam souřadnice. Nejspíše to byla cesta k Jackovi, ale Clara to nechtěla probírat před Joanne. Doktorka tedy absolvovala další cestu k nádraží, kde si opět potvrdila, že ji její nová společnice bude opět následovat. Prošly železnou, bohatě zdobenou bránou ven a vydaly se kolem starého skladiště, když z budovy zazněl křik. River se hbitě opřela o mohutná rzí pokrytá vrata a zatlačila. Okamžitě se dostal dovnitř a začala se proplétat mezi železnými trubkami a štosy palet. Joanne ji následoval a i za chůze si dělala poznámky. Náhle ale zazněl ohlušující zvířecí řev a i ona se plně soustředila na to, kde vlastně jsou. Obě ženy doběhly až na druhý konec skladiště. Tam zněl zvuk padajících kamenů a nějaké hlasy. Nikde ale nebylo vidět dveře, nebo nějaký jiný průchod. River přejížděla rukou po plechu a snažila se dostat dál, když se celá stěna roztřásla. Zazněl další tupý úder a plech se rozpadl na kusy, jako když udeříte do skla. Nejspíše k tomu přispěla i rez, která vesele bujela na všem kolem. River a Joanne náhle stanuly na začátku ulice, která byla plná lidí - nebo spíše humanoidů. Spatřily tvory s modrou kůži, kteří vypdali jako z rodiny Tany, a nakonec i několik bytostí druhu Homo reptilia. Mezi tím vším stál mohutný krampus a oháněl se dlouhými drápy. River však více zaujal muž, který bránil skupinku žen. Byl to Jack Harkness. River popadla pistoli a vystřelila, trefila kožešinou pokryté tělo, ale krampus se výstřelem nenechal rozhodit. Nikde dokonce nebylo vidět krev, nebo jakoukoliv stopu výstřelu. "Nepotřebujete malinko pomoct?" ozval se pobavený hlas za jejich zády. River se prudce otočila. "Co ty tu děláš?" zeptala se rychle. Missy vysekla dokonalé pukrle: "Clara mi volala a řekla mi, že jste měli nehodu. Kdo je tohle?" podívala se se znechucením na Joanne. "Možná moje nová společnice," řekla River a ukázala směrem na krampuse. "Mohly bychom teď vyřídit tu horu chlupů." "Zkoušela jsi použít tu pistoli, co máš v ruce?" zeptala se Missy. "Ne, samozřejmě jsem čekala, až mi to řekneš," odsekla River Song. Joanne ukázala na kanystr z benzínem: "Mohly bychom ale použít tohle." Missy si zapálila cigaretu a dělala, že nic neslyšela. To už k nim doběhl Jack a kanystr chytil do rukou. Přičichl si k obsahu a rychle ho chrstl na krampuse. Stvoření stále nereagovalo na jejich výpady a dál se věnovalo demolici jednoho stánku s podivným ovocem. "Tak a teď to jen zapálit," dodal Jack. To už se ale krampus otočil a rozběhl se přímo k nim. River zaměřila a vystřelila, nebo se o to spíše pokusila, došly jí totiž náboje. "A sakra!"
Missy protančila kolem nich a jediným elegantním pohybem odhodila zbytek cigarety. Ozvalo se hlasité zadunění a celý krampus vzplál jako suché dřevo. Jeho řev se musel rozléhat na kilometry daleko. Potom se skácel k zemi a zůstal ležet. "Odkdy vlastně kouříš?" otočila se na Missy River Song. Ta ale řekla jen: "Spoilery," a ukázala si levou rukou na pravé zápěstí. "Můžeme se dostat k TARDIS i rychleji. Co ale uděláme s tvou novou známou?" River se až teď podívala na Joanne, která celou situaci vzala celkem v klidu. "Viděla jsi toho dnes už celkem dost, ale možná bych ti mohla nabídnout ještě pár nevšedních zážitků, kdyby jsi chtěla jít s námi." Žena se několik vteřin rozmýšlela, ale potom její tvář zbrázdil smutek: "Mám rodinu, nemůžu se jen tak vypravit na cesty." River se ale usmála: "Máme i stroj času, nikdo si nemusí všimnout, že jsi někam odjela." Joanne jen zakroutila hlavou: "Sice moc nevěřím tomu, že něco takového opravdu máte, ale i kdyby ano, musím odmítnout. Moje místo je teď tady, dopíšu svou knihu a zkusím ji někam dostat." River jen přikývla, ale potom ji něco napadlo. "Možná ale jednou změníš názor. Můžu ti tedy něco dát..." "To bych byla ráda," řekla Joanne a vzala si od River malou krabičku. Doktorka otevřela víčko a odhalila list psychopapíru. "Vem to do rukou a mysli na mě, to bude stačit. Dorazím a vezmu tě s sebou." Potom jí potřásla rukou a chytila se Missy a Jacka.
Ve zlomku vteřiny se objevili před TARDIS. River jako první vešla dovnitř a podívala se na poničenou navigaci. Otevřela krabici od Clary a vše dala za pár minut do pořádku. Potom se otočila na Jacka: "Jak jsi se vlastně dostal až do té uličky?" Muž se zasmál a řekl jen: "Spoilery." Všichni se se smíchem vydali na zpáteční cestu.


3 - KOUZLA PÁNŮ ČASU, část 2.

21. února 2018 v 15:44 | Václav Hess |  4. série
River zaklepala na mříže. Sice vypadaly jako ze dřeva, ale při poklepání se ozvalo kovové zacinkání. "Nic tu není normální," zakřičela Ashildr a pohlédla na River ve vedlejší cele. Cizinci v bílém je sem obě zavřeli a nezdržovali se s nějakým vysvětlením. River jen věděla, že to rozhodně nejsou lidé a tohle rozhodně není lidská vesnice. Všechno tady byl jen klam. Vše tady bylo pokřivené a nějakou zvláštní silou řízené, aby to rostlo do požadovaného tvaru. Rozhodně ale cizinci nebyli ani Páni času, ti takovou technologii vůbec neznají.
Do místnosti vešel jeden z bíle oděných lidí. Pomalým krokem se dostal až k River a jediným pohybem ruky si sundal kapuci. Objevil se pohledný obličej a tmavé krátké vlasy. Oči muže zářily zlatým světlem, které River připomínalo výron regenerační energie. "Co jste zač?" zeptala se hned. Mužova ústa se ale roztáhla v pobaveném úsměvu. "Pleteš si role krásko. Tady budu otázky klást já. Ale odpovím ti na toto, jmenuji se Laenius a budu tvým průvodcem," pronesl. "Provedeš mě snad po vaší vesnici?" neudržela se River a položila další otázku. Laenius se jen pobaveně zasmál, bylo vidět, že ho výslech vlastně baví. Není to pro něj práce, ale zábava. Doktorka si i všimla řetězů na jedné stěně. Nepochybně měli i prostředky, jak z člověka dostat informace. Raději bude hrát jeho hru a aspoň něco mu prozradí, i když ne nic příliš důležitého. "Jak se jmenuješ a kolik vás tu je?" zeptal se muž. River mu řekla pravdu, nebo tedy aspoň její část: "Jsme tu jen my dvě, ale neletěly jsme za vámi úmyslně." Muž jen kývnul a pozoroval její reakci. Několik vteřin sledoval její tvář a potom se zeptal "Co víte o krampusech?"
"Krampuse jsme sem nenavedly my," odpověděla rychle River. Lekla se a napadlo jí, kam celý rozhovor směřuje. Muž se ale usmál, což bylo dobré znamení a nakonec poznamenal: "To my víme, krampuse jsme sem zavedli my sami. Co ale vy dvě víte o jejich druhu?" River několik vteřin zůstala jen koukat do jeho zvláštně zářících očí. "Vy jste ho sem zavedli? Ale proč?" Druid vstal a otočil se zpátky k ní až mezi dveřmi. "Příště už to nezkoušejte. Otázky tady klademe my a vy dvě, budete jen odpovídat." S tím zavřel dveře a nechal je opět samotné. River přecházela po cele a přemýšlela. Ti druidové, nebo co to vlastně bylo, sem přivedli krampuse. Co od něj ale chtěli? Určitě se s ním nechtěli domluvit, to by přeci nebylo možné. Možná to však druidové nevěděli a zkusili to. Krampus jim samozřejmě utekl a zničil celou vesnici. Z toho by možná šlo něco získat.
**
River musela čekat další dva dny, než se Laenius vrátil. Rozhodla se hrát poslušnou a odpovídat na jeho otázky. Laenius si stoupl před ni, a potom nečekaně vytáhl klíč. Naznačil jí rukou, aby vyšla ven. Doktorka to tedy udělala a čekala. Druid ji nakonec pustil i ven z budovy, kde už čekala Ashildr a armáda vojáků. Na lehkých kožených zbrojích měli runy a v rukou oštěpy, které zářily jemnou modří. Kráčeli s nimi i tři druidi, na rukou měli manipulátory časového víru. River se podívala i do očí cizinců. Vojáci je měli lidské, ale oči druidů byly zlaté. Ne všichni přítomní nejspíše byli zasvědceni do této podivné hry na středověk. River a Ashildr nakonec dorazily do středu vesnice, kde hořelo velké ohniště. Tam stál i druid s dlouhým bílým plnovousem. Uklonil se oběma ženám a sundal si kapuci. Zazářily zlaté oči a úsměv, který by se hodil k dědečkovi z pohádky. "Sedněte si k ohni a budeme pokračovat ve výslechu. Trvalo nám dva dny, než jsme se rozhodli, co s vámi. Na začátku jsme vás chtěli popravit, ale potom jsme se rozhodli. Zůstanete s námi a pomůžete nám proti krampusům." Poslední věta měla být spíše žádost o pomoc, ale River to znělo jako rozkaz. "Chcete nás tedy požádat o pomoc?" zeptala se muže před sebou. Ten ale zakroutil hlavou: "Žádost můžete odmítnout. Vy obě nemáte na vybranou. Pomůžete nám, nebo vás zabijeme hned." "Okakmžitě nás pustíte, nebo budete mít mnohem více problémů," odsekla River Song. "To hned uvidíme," řekl pobaveně druid a kývl na vojáky. Jeden z nich si před starce klekl a sklopil hlavu. Stařec natáhl pravou ruku a dotkl se jeho čela. Muž se začal kroutit bolestí, ale nevydal ani hlásku. Druidovy oči se rozzářily a obklopilo ho zlaté světlo. River napadlo jen jediné, ten muž právě regeneruje. Po několika vteřinách zlaté světlo zmizelo a voják padl mrtvý na zem. Jeho tělo vypadalo, jako by za pár vteřin zestárlo o třicet let. Z muže v nejlepších letech byl uzlíček kostí a vrásčité kůže. Druid vypadal jakoby omládl. Kůže se mu částečně napnula a plnovous změnil barvu na černou. Nebyla to regenerace, jen si ubral pár let. Druid ale neskončil, pomalu došel k River. Vojáci ji chytli a kopancem ji donutili k pokleku. Muž jí položil pravou ruku na čelo a soustředil se. Znovu ho obestřelo zlaté světlo. Tentokrát se ale jeho tvář zcela změnila. Když světlo pohaslo, vypadal jako mladý bojovník v nejlepších letech. Jeho tělo bylo svalnatější a vlasy blonďaté. River slyšela šepot Ashildr: "Vypadá, jako by to byl tvůj syn." Doktorka sice nezemřela, jako ten voják, ale byla náhle unavená. Ten muž jí ukradl celou jednu regeneraci. "Co si myslíte, že děláte?" vykřikla směrem k muži. Pohlédla do jeho tváře - opravdu jí byl podobný. "Tak si dáme trošku dějepisu, ale opravdu jen trošku, potom vás opět zavřeme," odpověděl muž a znovu si sedl k ohni. Odkašlal si a začal vyprávět. "Před tisíci lety jsme žili na Gallifrey. Páni času byli moudří, nebo si to o sobě minimálně mysleli. Existoval oddíl průzkumníků, který létal vesmírem a hledal další rasy, které by se nám inteligencí blížily. Tímto způsobem jsme našli daleky, kyberlidi a nakonec i Zemi. Páni času se však zalekli a rozkázali nám, abychom planetu opustili. V posádce lodi nastala hádka. Jeden Pán času se zamiloval do lidské ženy a utekl s ní. Nakonec se jí narodil syn, který si později začal říkat Doktor. Spolu s ním šlo ještě pár mužů, ale o těch již nic nevíme. My jsme zůstali na místě a našli si své místo pro život. Postupně nám ale docházely regenerace a na naši planetu už jsme se vrátit nemohli. Naučili jsme se ale krást regenerační energii lidem. Jejich energie je bohužel velmi omezená." Muž dovyprávěl a znovu se plně soustředil na River. Ta jen zůstala stát a hleděla na podivného muže. Možná ani nevěděl, kolik podstatných informací jí řekl. Poprvé slyšela o Doktorových rodičích, i když to bylo jen pár slov. Došlo jí, co jsou zač, a také to řekla nahlas. "Vy jste upíři?" Muž se rozesmál: "V některých končinách nám tak říkají. Postupně se pár z nás odstěhovalo." Náhle vesnici naplnil zvířecí řev a vojáci připravovali zbraně. Mezi domy se začali objevovat krampusové. "Jak se tohle mohlo stát?!" vykřikl vůdce druidů. River se k němu otočila. "Ta zvířata kradou technologii," vysvětlila. Muž se po ní vyděšeně podíval "Jak by to ale dělali?" Doktorka si podrážděně odfrkla. "Přeměnují se z mrtvých nepřátel, nejspíše jim zůstává část vzpomínek. Právě jste jim svou neopatrností věnovali možnost cestování časem."
River počkala, až se muž sám zapojí do boje. Potom se rozeběhla k Ashildr, která měla sice svázané ruce, ale její stráže už byly někde v bojišti. Doktorka rychle popadla oštěp jednoho mrtvého a čepelí přeřízla pouta. Provazy spadly na zem a obě se rozběhly na druhý konec vesnice. Brána sice byla úplně někde jinde, ale krampusové dobře věděli, kde východ je a blokovali ho svými těly. River se hbitě proplétala mezi domy, až nakonec došly k palisádám. "Takže na druhou bránu nikdo nevymyslel," vykřikla a ohlédla se zpět. Budou muset na bojiště a nějak se dostat přes dvě armády nepřátel. Obě se rozběhly zpět. Krampusů bylo snad ještě více, než na začátku. Počet druidů se ale ztenčil. Všude bylo slyšet řinčení zbraní a křik umírajících. Druidové z rukou vypouštěli zlaté blesky a zabíjeli jimi desítky nepříátel na jednou. Stále to ale bylo málo.
River náhle skočila dopředu k jedné z četných chlupatých a rohatých mrtvol. Strhla mu ze zápěstí manipulátor časového víru a rychle chytla Ashildr za ruku. Dívka se ještě nestačila vzpamatovat a už stáli před červenou TARDIS. "To jako utečeme a necháme je tam?" zeptala se vztekle. "Koho ale máme chránit?" zakřičela River v odpověď. Měla by jí děkovat, ale místo toho se jí chystá něco vyčítat. "Máme bojovat s krampusy, nebo těmi energickými upíry?" Ashildr jen mlčela a nakonec vešla do TARDIS. Stroj času se dal okamžitě do pohybu. Hnědovlasá dívka se pomalu otočila zpět k River. "Omlouvám se, ale pořád si myslím, že jsme krampuse měli porazit." Doktorka se k ní otočila, ale byla už klidnější. "Co bysme tím získaly?" Ashildr se několikrát nadechla, aby získala čas a nakonec řekla: "Mají teď techniku Pánů času. To nemůže dopadnout dobře." River ale zakroutila hlavou. "Potřebovaly bychom armádu, jinak by nás brzy obě zabili. Ti energetičtí upíři by nám nepomohli." Dívka jen přikývla a zakryla si oči rukama. River si okamžitě vzpomněla na plačící anděly. Několik vteřin tak Ashildr zůstala, ale nakonec ruce dala dolů a řekla jen: "Můj život byl plný trápení, ale na tohle si prostě nikdy nezvyknu." River došla k ovládání TARDIS a jen dodala: "Na tohle se nedá zvyknout". Potom jen tiše prolétly časem i prostorem. Vracely se domů.


2 - KOUZLA PÁNŮ ČASU, část 1.

21. února 2018 v 15:42 | Václav Hess |  4. série
River stála ve špinavé uličce a hleděla na tržiště před sebou. Opravdu neměla v úmyslu poflakovat se po nákupech. Její pozornost upoutala zvláštní dvojice. Doktor procházel mezi barevnými stánky spolu s nějakou dívkou. Afroameričanka menšího vzrůstu. Tmavé kudrnaté vlasy se jí divoce vlnily kolem hlavy. 'Určitě nová společnice,' pomyslela si River a dál studovala její drobnou postavu. Přemýšlela, jestli se na to místo vůbec hodí, ale Doktorovi to zjevně starosti nedělalo. Byl nepředvídatelný. Společně něco hledali, ale River si nedokázala domyslet, o co by mohlo jít. Stačilo jí však pouze vědomí, že jsou oba v pořádku. Sice potkala i budoucí regenerace Doktora, ale čas se přecijen může změnit a vše by mohlo nakonec dopadnout úplně jinak. Stačila drobná změna a Doktor se mohl stát obětí daleků, kyberlidí nebo Vládce. Náhle zaslechla prásknutí dveří a přímo za jejími zády se ozvalo: "River Song! Zase mi bereš práci..." River se otočila a odvětila: "Příště víc křič, Ashildr, aby tě všichni slyšeli." Hnědovlasá dívka v kožené bundě a džínách se jen usmála. "Já mám dávat pozor na Doktora a jeho společnice. Ty se máš starat o novou Gallifrey." "Však to také dělám," ohradila se okamžitě a potom dodala: "Doktor jednou zachrání všechny obyvatele našeho města, tak musím dávat pozor, aby se toho dne dožil." "Ty jsi skvělá herečka," poznamenala s úšklebkem Ashildr. "Na tu ochránkyni bývalých společnic ses pasovala sama a tahle dívka je jeho společnice," odsekla River a dala velký důraz na poslední slovo. "Nežárlíš na ni trochu?" zeptala se rychle Ashildr, ale nedočkala se žádné odpovědi, tak jen pokračovala dál: "Našla jsem nějaké pověsti o starověkých druidech. Mohli bychom je prozkoumat." "Kde jsi je našla?" zeptala se s drobným zájmem River. Dívka odněkud vyčarovala malou černou knížku. "Ve svém deníku, už jsem se s nimi někdy setkala." River to zaujalo a vzala cenný majetek do svých rukou. Opatrně v něm listovala, až našla, co hledala. "Druidi ale byli hlavně léčitelé," podotkla tiše. "To ano, léčili sebe i ostatní tak, že je zalili zlatým světlem. Není ti to nějak povědomé?" River se na ni udiveně podívala. "Jistěže ano. Ale to není možné..." Ashildr přikývla a pokračovala: "Ale je, byli to ve skutečnosti Páni času. Všichni." Doktorka se nenechala přemluvit. "To není možné, na Zemi nikdy Páni času trvale nežili." "A to víš odkud?" ohradila se Ashildr. "Náhodou jsem vystudovala archeologii, tak bych o minulosti mohla něco vědět," odpověděla jí Doktorka. Ashildr jen vztekle odfrkla. Pořád byla z části ta vikingská dívka, kterou Doktor před stovkami let zachránil. "V budoucnosti se hodně skutečných událostí překroutilo. Já to vím lépe. Ty jsi jen studovala, ale já celou tu historii prožila. V budoucnu budou za klasickou hudbu považovat i Lady Gagu nebo dceru Justina Biebera." River jen kývla. Napadlo ji, jak to vše vyřešit. "Můžeme se tam tedy podívat a samy zjistit, kde je pravda." Ashildr přikývla. Obě ženy prošly úzkou uličkou a nechaly Doktora i s jeho společnicí za sebou. Nakonec se přes haldu odpadků a špíny dostaly až k červené telefonní budce, která se sem opravdu nehodila. River nerušeně otevřela dveře a vešla dovnitř, Ashildr ji hned následovala a společně tak vešly do obřího sálu, kterému vévodil ovládací panel TARDIS. Doktorka začala startovat a Ashildr znalecky nastavila letopočet. Sama vlastnila svou TARDIS, i když jí ted nechala na jiném místě, takže věděla, jak se ovládá. Od Doktora se naučila jeden menší trik na maskování, tak ho opět použila. River se k ní ale brzy otočila a zeptala se: "Clara je ve vašem bistru?" Dívka nejdříve jen přikývla, ale potom dodala: "Je s ní jedna tvoje stará známá, nebo možná budoucí známá, ted už nevím." Chvilku se zamyslela a potom pokračovala: "Máš nějakou kamarádku s černými vlasy a podivnou zálibou v make-upu?" Doktorka jen zakroutila hlavou. "Mně se sice nepředstavila, ale myslím, že se jmenuje Tash..." "Ne!" vyštěkla z ničeho nic River. Potom však hned klidnějším hlasem dodala: "Mohlo by jít o někoho z mé budoucnosti." Vůbec si nemohla na nikoho takového vzpomenout, a tak se s Ashildr raději již více o ženě nebavila. TARDIS sebou náhle škubla a tichým hvízdáním jim napověděla, že jsou na místě. Obě šly ke dveřím a společně vkročily do sluncem prozářeného lesa. Všude rostlo množství listnatých stromů a kolem nich prorůstal měkký mech a kapradí. "Skoro jako v pohádce. Už jen čekám, odkud vyjde jednorožec," poznamenala Ashildr a zašklebila se. "Myslím, že jeden je támhle," ukázala River mezi stromy. Obě fascinovaně sledovaly stvoření, které se k nim blížilo. Bílá srst jemně zářila a stejně tak i dlouhý roh, který mu vyrůstal zprostřed čela. "To si děláš srandu?" zašeptala hnědovlasá dívka udiveně. "Jak já? V tomhle prsty nemám." Obě hleděly na jednorožce, který se několik metrů před nimi zastavil a zůstal na místě. "Podle toho, co jsem četla, tak by se měl přiblížit k panně." řekla Ashildr, stále ještě šeptem. "Jsi ještě panna?" zeptala se potom s úšklebkem. "Co nějaká úcta ke starším?" ohradila se River. "Tu jsem nechala doma, bohužel pro tebe," zasmála se Ashildr. Jednorožce její zvonivý smích vylekal a rozběhl se lesem pryč. "A máme to," řekla River. Rozhlédla se a ukázala na cestu, která se kroutila mezi stromy. "To stvoření už stejně nedohoníme, tak se alespoň podíváme na ty tvoje druidy." Kráčely dál, i když úplně opačným směrem, než běželo zvíře. Doktorce vše okolo připadalo nějakým podivným způsobem zvláštní. Mezi stromy byly velké rozestupy, a tak tu světlo padalo přímo do trávy a les tak působil vzhledem širokého palouku s krásnými květinami a barevnými motýly. Nedaleko dokonce bylo i poněkud kýčovité jezírko ohrazené kamením. Vše vypadalo spíše jako pečlivě upravovaná zahrada, než divočina. River nikde neviděla daleky nebo kyberlidi, ale i tak se jí zmocnil neklid. Po nějaké době dorazily k menší vesnici, obehnané palisádami. "Zaklepeme?" zeptala se Ashildr. River kývla hlavou a zabouchala na mohutná vrata. Dřevo zaskřípalo a dalo se do pohybu. Nikde nebylo vidět nikoho živého. Místo toho před nimi vykvetla další cesta, která se opět kroutila mezi stromy. Za nimi už však byly první domy, postavené z masivních a napůl opracovaných kmenů. Obě ženy procházely porostem, ale nikde nenašly člověka, ani jakoukoliv jinou formu vyšší inteligence. Domy byly opuštěné, ale nikde nebyly vidět známky násilí. Nakonec Ashildr vešla do jednoho z domů. Chtěla se podívat co tam najde. Nakoukla do jediné velké místnosti, která v domě byla. Nikde neviděla krev nebo něco takového, ale všude leželo rozbité nádobí. Opatrně vzala jeden střep do rukou a otáčela ho mezi prsty. Tohle jí připomínalo její domovinu. Pomalu rukou pohladila dřevěného koníka, kterého tu nechalo nějaké dítě. Co se tu mohlo stát? Náhle ji z rozjímání vytrhl zvířecí řev a jediný hlasitý tupý úder.
**
River hleděla na záda Ashildr, která vešla do domu, a sama se vydala na průzkum. Vesnice byla monotonní a nenápaditá. Všechno sice vypadalo jako z pohádky ale při bližším pohledu bylo vše úplně stejné a něco na tom všem nebylo v pořádku. Najednou se River zastavila na místě a hleděla na jeden z domů. Byl úplně stejný, jako všechny ostatní. Ne podobný, zkrátka to byla úplná kopie. Toho by přeci lidé v této době neměli být schopní. Dřevo bylo jen napůl opracované ale nikde nebyla chyba, špatný řez nebo odštěp. Vypadalo jako po zásahu lejzrem, ne sekerou. Druidové možná byli podivnější, než si myslela. Otočila se a vracela se k Ashildr. Nechtěla ji nechat samotnou na tak podivném a nepřirozeném místě. Došla ale jen na dohled domku, když za ní zazněly těžké kroky. Otočila se a uviděla velké, chlupaté a rohaté stvoření. Krampus se k ní rozběhl a máchal ve vzduchu dlouhými drápy. River popadla klacek, který byl až podivně lehký a ohnala se po zvířeti. Ozval se silný úder a krampus se skácel na zem jakoby ho skolil výstřel z děla. "Tady není nic normální," postěžovala si River nahlas a otočila se k domku, kde už čekala Ashildr. "Musíme odsud rychle odejít, těch plesnivých kozlů tady může být víc. Už aspoň víme, co se stalo s obyvateli." "Myslíš, že je všechny povraždili krampusové?" zeptala se jí dívka. River okamžitě zakroutila hlavou. "Stačilo jen zranění a ti lidé se proměnili v krampuse. Možná jsme ani neporazily toho prvního, ale jen jednu z jeho obětí," vysvětlila River. "Jak se sem ale dostali?" zeptala se Ashildr. River se zamyslela a otočila se k poraženému soupeři. "Na pravém zápěstí má manipulátor časového víru. Svědčí to o dvou věcech. Druidové opravdu měli s pány času něco společného a krapusové se sem mohli dostat z úplně jiného času a místa." Obě se rozeběhly k bráně, ta se ale dala sama do pohybu. Dřevěná vrata zapadla na své místo a uzavřela je tak mezi palisádami. River a Ashildr se otočily na druhou stranu a zůstaly stát bezradně na místě. Přímo před jejich očima se začali objevovat lidé v bílých pláštích s kapucemi. Nevycházeli z okolních domů, prostě se vynořili z ničeho, jako by je zrodil vítr. Všichni měli na zápěstích manipulátory časového víru. "Asi máme problém," zašeptala nejistě Ashildr a podívala se na River. Jeden z mužů předstoupil dopředu a pobaveně pronesl: "Tak to tedy máte!"


1 - PAST

20. února 2018 v 15:15 | Václav Hess |  4. série
Noční ticho náhle protrhnul hlasitý, pisklavý zvuk. Několik vteřin po něm se z ničeho nic objevila červená budka, z níž po chvíli vystoupily dvě ženy.
"Kde to jsme?" zeptala se Jenny a zvědavě sledovala vysoké prosklené budovy a divoké řádění barevných světel v dáli…
"To je překvapení," odpověděla se svým obvyklým tajemným úsměvem River Song a udělala několik kroků vpřed, aniž by mířila k něčemu konkrétnímu.
"Proč mi rovnou neřekneš, co máš v úmyslu?" provedla mladší dívka další slovní útok na svou starší průvodkyni.
"Spoilery," reagovala na to stroze River, stále s úsměvem ve tváři. Jenny tak nezbývalo nic jiného, než věřit předchozímu vysvětlení. River si chtěla asi opravdu jen vyrazit a nechat vše za sebou. Náhle Jenny napadlo něco zajímavého. Song se chová úplně stejně jako Doktor. Ten také někdy prostě uletěl a nestaral se o svou planetu, aspoň tak jí to občas připadalo.
"TARDIS vidí minulost, budoucnost i současnost. Musela jsem jí ale říct, aby ti nic neprozradila," podotkla River, když si všimla Jennyina zamyšleného pohledu.
Jenny jen zakroutila hlavou a šla dál. Po pár metrech vešly mezi vysoké mrakodrapy.
**
Ani jedna z dívek si nevšimla vysoké postavy, která stála ve stínu opodál. Působila až dojmem přízraku - byla vyzáblá, až na velkou hlavu, která však byla zahalena tmavou kápí. Neznámý ještě několik vteřin setrval na místě. Pak však náhle, jako na nějaký neviditelný signál, vešel do jedné z budov.
**
River se zasmála a ukázala na jedno auto, které projelo kolem nich. "Něco takového by si ani Doktor nevybral," poznamenala. Jenny její poznámku ignorovala a netrpělivě se zeptala: "Už mi tedy konečně řekneš, ke komu to vlastně jdeme?" River ještě několik vteřin mlčela, než se rozhodla, že své společnici již může prozradit více. "Jedna má dávná přítelkyně, Tana se jmenuje, porodila dítě, tak ho jdeme přivítat na svět," vysvětlila. Jenny se usmála. "To je krásný… Co má? Chlapečka, nebo holčičku?" "To poznáme podle výzdoby na domě, za pár minut tam budeme. Modrá ale jistě znamená chlapečka a růžová holčičku," řekla vesele River. Zahnuly za roh a objevily se před domem obsypaným ozdobou ve formě balónků. "Zelené?" zeptala se zmateně Jenny. River jen pokrčila rameny a tak dívka ještě dodala: "Nechápu to. Výzdoba je zelená, takže co ta tvá kamarádka vlastně porodila? Žabáka?" "Mazej dovnitř!" vyhrkla River, snažíc se zakrýt svou vlastní nejistotu, a strčila ji ke dveřím. Tam už je čekal usměvavý muž s kaštanově hnědými vlasy a světle modrýma očima. "Vítám vás, mladá paní!" zahlaholil vesele a podal Jenny ruku. Ta se jen usmála a představila se. Když vešly, nenápadně se naklonila k River a zašeptala: "On mi opravdu řekl 'mladá paní'?" "Říká tak i mně, prostě se snaží být milý," vysvětlila River. "On má něco s očima?" zeptala se Jenny a věrně napodobila starostlivý tón hlasu, i když jí koutky škodolibě škubaly. "On ne, ale ty s nimi za chvíli něco mít budeš, ještě ti možná i rovnou vytrhnu jazyk," odvětila chladně River. Jenny za doprovodu záchvatu smíchu vešla do malého obývacího pokoje, který byl přecpaný lidmi a nejen jimi. Na pohovce elegantně ležela štíhlá žena s dlouhými zrzavými vlasy. Na tom by sice nebylo ještě nic divného, avšak na její modrou šupinatou kůži byl opravdu zajímavý pohled. River se mezitím pozdravila s dalšími lidmi, které již z dřívějška znala. Některé z nich potkala na Trenzalore, jiné zase znala díky svému manželovi, jímž však Doktor myšlen nebyl. Změtí rukou, kterými musela potřást, i když si už v některých chvílích nebyla jistá, čímu tělu náležely, došla až na konec místnosti a překvapeně se rozhlédla. Kde je Jenny? Rychle se ji snažila najít v davu okolo sebe, ale nikdy v pokoji ji neviděla. Otočila se tedy zpět ke dveřím a vyšla ven. Onen usměvavý muž, jmenoval se Robert, tam už sice nepostával, ale bohužel tam River nenašla ani Jenny. Chtěla se otočit zpět k domu, když její pohled upoutala žena na druhém konci ulice. Měla štíhlou postavu s dlouhými zrzavými vlasy, které na slunečním světle vypadaly, jako by hořely. Stála mezi dvěma urostlými stromy na zahradě protějšího domu. Doktorka ale rychle zakroutila hlavou a vrátila se zpět do domu. Ona žena vypadala stejně, jako její matka, ale to je přece nesmysl, vždyť ta to být nemohla... Amy Pondová skončila v úplně jiném čase a na jiném místě. Náhle ale River něco napadlo. Třeba to je jedno z Doktorových starších dobrodružství! Znovu vyběhla ven, ale ke svému zklamání zjistila, že žena v mezičase zmizela. River se vrátila zpět do reality a znovu prošla celým domem v naději, že najde Jenny. Hostitelka si všimla jejího pátrání a vstala ze svého místa. Pomalu a elegantně proplula kolem hostů. Jen její zlatý oděv jemně šustil, jinak nezpůsobila žádný hluk, aspoň tak to na River působilo, avšak po chvíli ji napadlo, že spíše nic není slyšet kvůli písničce Alejandro od Lady Gaga, která hrála z neviděného, skrytého reproduktoru. Tana došla až k ní a hlavu natočila doleva, jakoby sama něco hledala. "Sice většinu mého času teď zabere můj syn, ale všimla jsem si, že někoho hledáš. On se tu má ukázat ještě někdo další?" River zakroutila hlavou. "Doktora nehledám, dobře vím, kde je. Moje společnice se ale ztratila," vysvětlila. Její hlas zněl netrpělivě, ale Tana vše pochopila. "Myslíš tu světlovlasou vílu? Ta vyběhla před chvílí ven, ale nevím proč." "Před domem jsem už byla, tam není," dodala až protivným hlasem River. Hostitelka ale oplývala velkou dávkou trpělivosti, proto jen řekla: "Ani nečekám, že by mohla být před domem. Myslím, že je úplně někde jinde." River se na ni otočila a začala cítit jisté podezření. "Vím, že tvůj bratr umřel kvůli Pánům času ale tohle by byla opravdu špatná pomsta." Tana se snažila o zachování klidu, ale už bylo vidět, že ji to stojí velké úsilí. "Můj bratr zemřel kvůli své chamtivosti. Pořád čekal nějaké výhody a zisky, jinak nehnul ani prstem. Věřila jsem ale tomu, že jsi moje přítelkyně, proto jsi taky dostala pozvání na mou oslavu," promluvila potichu. River trochu znejistěla. "Omlouvám se, ale mám starost o Jenny. Nikdy se nikam jen tak nerozběhne." Tana kývla hlavou. "Já odejít nemůžu, ale ty bys měla. Není tady moc míst, kam by ji mohli ukrýt. Podívej se do továrny na konci města. Už jednou tam pedofil odvlekl jedno dítě." "Tohle by ale bylo nějak jednoduché," řekla podezřívavě River. "Psychopati nikdy nebyli vynalézaví," odpověděla hostitelka. River se rychle rozloučila a vyběhla ven.
**
Tana se naposledy ohlédla za odcházející River a vešla zpět do domu. Hned, jak jí Doktorka zmizela ze zorného pole, sáhla rukou do záhybů svých šatů a vyndala odtud zelenou šupinatou věc, podobnou mobilnímu telefonu. Zmáčkla jedno tlačítko a řekla monotónně: "Už vyrazila, za pár minut bude u vás." Následovalo několika vteřinové ticho a potom dodala: "Moc mi nevěřila, ale nemusíte se bát. Půjde přímo k vám." Následně zařízení zase ukryla v šatech a vrátila se k oslavě.
**

River rychle proběhla městem, až ve změti ulic našla velkou zchátralou budovu. Vytasila pistoli a opatrně otevřela rzí pokryté dveře. To, co stálo v hale, ale nečekala. "Madame Kovarian?" zeptala se udiveně a rychle se snažila smířit s realitou. "Vítám tě, River, opravdu ráda tě zase vidím," odpověděla žena v černém, i když její výraz vypadal spíše nebezpečně, než radostně. Přímo za ženou stál zpovědník. River hned došlo, že se nesmí otočit, jinak na vše zapomene. Zpovědník udělal krok vpřed a pomalu se nadechl. "Jmenuji se Aštar Šeran. Jednou jsme se již potkali, ale na naše setkání si nepamatuješ." "Kde je Jenny?" zeptala se prudce River. "Ta malá amazonka?" odvětila otázkou Kovarian a její zlomyslný úsměv se ještě rozšířil. Nechala otázku ještě viset pár vteřin ve vzduchu a potom dodala: "Je přímo za tebou, stačí se ohlédnout." River se zasmála: "Jsem sice blondýna, ale tak hloupá zase nejsem." "Tak to je pro mě novinka! Ale na naše zavolání jsi přišla hned," zasmála se Kovarian. "Na jaké zavolání?" zeptala se River a bojovala s nutkáním se otočit. Žena proti ní ale najednou vyndala odkudsi pistoli a zamířila na ni. "Potřebuji tvoji DNA a ty mi ji dáš." "Já nejsem blázen, jen normální psychopat," odpověděla River. Potom jí ale něco napadlo a rychle se otočila ke dveřím. Přímo za ní byly dveře a nad nimi přivázaná Jenny. River sice na zpovědníka zapomněla, ale ne na Kovarian, takže se rychle otočila zpět. Stačilo jí, že viděla Jenny. Sice byla svázaná, ale jinak byla v pořádku. Ruce i nohy jí obepínaly provazy a poutaly ji k železné mříži. Vše bylo pevné, aby se dívce nic nestalo, ale aby nemohla ani uniknout. River to stačilo, a tak se mohla znovu zaměřit na svou sokyni a na tu příšeru za ní. Pevným hlasem promluvila: "Obě nás pustíš a necháš nás odejít. Přemohly jsme tě před tím, takže nevím, proč by to teď mělo být jinak." Madame Kovarian se rozesmála: "Nezapomínej, že jsem tě stvořila já." River jen kývla. "Asi jsi nedávala při hodinách biologie pozor, protože já jsem toho názoru, že za svůj život vděčím jen svým rodičům." Černovlasá žena se zamračila. "Tím bych si, být tebou, nebyla tak jistá." "Jak to myslíš?" zeptala se hned River a snažila se nedat najevo lehké zmatení. "Amy Pondová byla neplodná a tebe porodila jen díky nám. Bez nás by to ani nebylo možné." River během jejích posledních slov sáhla po vlastní pistoli a vystřelila z ní. Kovarian stačila uhnout, ale kulka zasáhla Aštara, který okamžitě zmizel ve stínech kolem. River se ani neotočila, jen přes rameno hodila nějaký podlouhlý předmět. Ten vyslal rudý paprsek a dívka spadla na zem. River však všechnu pozornost věnovala Madame Kovarian. "Moje matka mě počala v TARDIS, tam jste už opravdu nebyli." S tím znovu vystřelila. To už ale byla její sokyně připravená a vytasila se se zvláštní zbraní. I když to nevypadalo jako pistole, střílet se z toho rozhodně mohlo. River slyšela, jak Jenny za ní dopadla na zem. Ohlédla se a viděla ji. Držela v rukou opravdu zvláštní věc, její sonickou lopatou, a mířila jí na Kovarian. River se jen pousmála a řekla: "Tak, a jsme v přesile. Odvedeme tě na Atlantidu, kde si odpykáš svůj zasloužený trest." Žena se jen zasmála a zmizela. "A to je všechno?" zeptala se Jenny. "To bohatě stačilo," odpověděla River a otevřela dveře ven. "Už můžeme letět domů."