15 - ÚTĚK

22. února 2018 v 14:50 | Václav Hess |  4. série
"Už tam budeme?" ozvala se znovu otázka, kterou musela River Song zodpovědět už několikrát. "Jak s tebou mohl Doktor vydržet?" zeptala se Doktorka Jacka, ale odpovědí jí byl jen pobavený úsměv. Hlavou jí prolétla další otázka, kterou však již neřekla nahlas. Jak je možné, že Jack jeví zájem o naprosto každou ženu, ale o River ne? Na to se raději opravdu nezeptala, protože si nebyla jistá, do jaké míry by se jí odpověď zamlouvala. "Nebaví mě to, když se jenom tak vznášíme vesmírem," pronesl Jack do prázdna. River místo odpovědi zmáčkla příslušnou páku a stroj se dal do pohybu rychleji. Zběsile prolétli časoprostorem, ale pak zůstali zase stát na místě. "Tak sem jsem ale nechtěla!" poznamenala River a otočila se k ovládací konzoli. "Možná je tu něco, co musíš vidět," ozve se hlas TARDIS, který už dlouho slyšet nebyl. "Co tu máme najít?" zeptala se River, ale odpovědí jí bylo pouze slovo: "Spoilery." "Hej, to je moje hláška. Tu mi neber, nebo tě nedám do servisu," vyhrožovala River. "Doktor by mi nevyhrožoval," bránila se TARDIS. "Tak teď tě dostala," zasmál se Jack a přešel k malé obrazovce, která sloužila jako okno. "Je tu nějaké plavidlo, ale vypadá, jako by se přes něj přehnali dalekové." "Ti by tu nenechali nic. Ale dobrý pokus," řekla River a navedla TARDIS blíž k onomu zbytku plavidla. "Prostě se podíváme, co je tam tak zajímavého," řekla Doktorka a vystoupila ven. Loď opravdu vypadala značně zničeně. Stěny byly sežehnuté a nesly stopy četných výbuchů. Prošli dál chodbou, když zazněly tiché kroky. River zůstala stát na místě. Jack vytáhl zbraň a vyskočil za roh s výkřikem: "Ruce vzhůru, mám červenou telefonní budku a nebojím se ji použít!" River vyšla hned za ním a s očima v sloup se zeptala: "To měla být výhrůžka, nebo jsi chtěl našeho neznámého pobavit?" Otočila se a pohlédla do očí mladé ženě, která rozhodně nevypadala nebezpečně. Byla totiž nahá. Doktorka rychle Jackovi zastoupila cestu a otočila se k neznámé. "Jak se jmenuješ? Jak jsi se sem dostala?" zeptala se pomalu a tiše, jako by hovořila k umírajícímu. Dívka se na vystrašeně podívala a zašeptala: "Eva. Vy nepřicházíte od Aštara?" River zakroutila hlavou. "Známe ho, ale nejsme jeho spojenci." Jack si sundal kabát a opatrně ho Evě podal. Dívka si ho okamžitě vzala, ale pořád jí z tváře nezmizel vystrašený výraz. River se na ni pokusila usmát. "Půjdeš s námi?" zeptala se co nejmileji dovedla. Eva ale zakroutila hlavou: "Musíte mi ještě pomoct. Prosím." "S čím?" zeptal se Jack velmi ochotně. "Je tu ještě můj manžel, Aštar ho vězní v laboratoři," řekla potichu dívka a Jack začal působit poněkud zklamaným dojmem. "Jdeme tedy za tebou," přikývla River a dala tak dívce vedení. Eva sice nevypadala moc nadšeně, ale prováděla je chodbami dál. Každou chvilku zůstala stát a naslouchala, ale zdálo se, že někde nikdo není. "Aštar musel už odletět," poznamenal Jack neadresně, ale odpověděla mu River: "Ten ještě neřekl poslední slovo." Dalších několik minut jejich pochod nikdo nepřerušil. Dostali se tak až do dalšího podlaží, kde by měla být laboratoř. River jako první zahnula za roh, když něco prolétlo vzduchem. Rychle uskočila a vyhla se tak noži, který se s krutým zadrnčením zabodnul do stěny. V šeru se objevila vysoká postava s bledou kůží, velkou hlavou a otevřenými ústy. Aštar. "Můj oblíbený zpovědník je tu zase," řekl Jack a jako jediný vypadal pobaveně. Zpovědník vydal nějaký zvuk, který matně připomínal smích. "Smrdí ti z tlamy, dej si nějaké Orbitky," navrhla River a do ruky jí vklouzla pistole. "Dejte mi tu dívku a můžete odejít," pronesl Aštar. River ale v jeho hlase zaslechla něco, co ji znepokojilo. "Eva odejde s námi, najdi si jinou hračku." "Mohl by sis třeba koupit morče," navrhl Jack a naznačil Evě, aby si stoupla za něj. Aštar se ale nehnul ani o jediný krok. "Vydejte mi tu dívku a můžete odsud odejít, jinak se z této lodi už živí nedostanete."
Chodbou se rozlehl Jackův smích: "Už se začínáš pomalu opakovat. Jsi tu sám hlavoune, takže trocha pokory by neuškodila." Aštarova ústa se v tu chvíli roztáhla v děsivý úsměv. "Já tu nejsem sám." "A kdo je tu s tebou?" zeptala se River a už během řeči jí na těle naběhla husí kůže. Pomalu se začala otáčet a ještě než otočku dokončila, uviděla, co je za ní. Dav zpovědníků. Možná je zahlédli už předtím, ale zapomněli na ně. River pomalu posunula ruku ke svému opasku a snažila se, aby si toho ani jeden ze zpovědníků nevšiml. Aštar ji dál propaloval pohledem a nikdo jiný se ani nehnul. Jen Eva dýchala velmi rychle, nejspíše musela mít opravdu hrůzu z těch bytostí kolem sebe. Doktorka zmáčkla kousek psycho papíru, který měla v kapse a doufala, že někdo její vzkaz dostane. Možná Doktor. možná Missy, i tu by teď ráda viděla a to už je co říct. Náhle se za Aštarem ozval pobavený ženský hlas: "Pojď za mnou a užij si trochu srandy, chlape." River byl hlas sice povědomý, ale v tu chvíli si jej nedokázala nikam zařadit. Jeho zdroj stál za rohem chodby, takže měla pro tuhle chvíli smůlu. Rychle zamířila a vystřelila na dav zpovědníků. Potom jí hlavou prolétlo pouze: Co vlastně ty potvory chtěly? Rychle jednoho zastřelila a couvala za neznámou zachránkyní. Jackův obličej náhle ovládlo překvapení. "Co ty tu děláš?" zeptlal se užasle. River se neovládla a otočila se. "Rani? Ty jsi nás přišla zachárnit?" Žena vypadá jako vždy, jen přes jedno oko měla černou pásku. "Já myslela, že mě volá někdo z mojí rodiny. Vás jsem tedy opravdu zachránit nepřišla." River jí chtěla něco odpovědět, ale přihnala se k nim skupinka zpovědníků. Bez jediného slova tak uzavřely něco, co by se dalo popsat jako účelové spojenectví, a začaly střílet po tvorech, co se na ně hrnuli chodbou. Jack bránil Evu a občas také vystřelil. Mezi výstřely si všichni na oči nasadili věc, připomínající černou pásku přes oko. Zařízení, které jim zabránilo zapoměnout na zpovědníky. Eva je celou dobu neřekla jediné slovo. Po pár dalších výstřelech se všichni přesunuli do nějaké místnosti a rychle zavřoeli dveře. River se rozhlédla kolem sebe. Doběhli až do nějaké laboratoře. Všude se to hemžilo různými stříbrnými nástroji. Uprostřed toho všeho stál operační stůl. "Co to je?" zeptal se do vzduchu Jack a přiblížil se k bytosti na stole. Eva jen zašeptala: "To jsem já." Stvoření před nimi jí opravdu bylo pododbné, až na bílou kůži a šupinatý dlouhý ocas. "Ticho tady muselo dělat pokusy na lidech," odpověděla River. Ani ona nemohla z té věci spustit oči. Rani mezitím zablokovala otevírání dveří, aby tím získali více času. Nakonec přerušila další zkoumání podivného nálezů: "Mohli bychom se věnovat útěku? Nebo už snad máte nějaký jiný nápad?" "Jak jsi se sem dostala ty?" zeptala se prudce River. "Mám manipulátor časového víru, budeš se možná divit, ale používáme ho taky," odsekla Rani. Náhle ale ještě rychle dodala: "Zapomeň ale na to, že ti budu pomá - ..." Náhle se ozvala rána a Rani se skácela k zemi. Za ní stál Jack a v rukou ještě držel něco kovového a velmi dlouhého. "Nevím, na co to je, ale jedna mrcha se s tím omráčit dá," řekl jen a hodil tu věc zase na zem. River jí rychle z pravého zápěstí sundala manipulátor časového víru a sama si ho dala na ruku. "Můžeme tedy jít?" zeptala se Evy. Ta stále hleděla na operační stůl a tiše zašeptala: "Někde je tady ještě Adam, můj manžel." "Tady je," ozval se Jack a z vedlejší místnosti přivedl značně zmateného a nahého muže. "Seděl vedle na židli a ani se nehnul." Všichni se postavili co nejblíže k sobě a stiskem jediného tlačítka zmizeli. Do ted už skoro prázdné místnosti se nahrnul dav zpovědníků. Mezi nimi se ale dovnitř dostala i žena s rudými vlasy a černou maskou na obličeji. "Kde jsou?" vyštěkla okamžitě. "To nevím, ale jsou s nimi i Eva a Adam," odpověděl Aštar. Rani ho jen omráčila, a tak se brzy opět vrátil do boje, i když už bylo pozdě. "To nám ale moc nepomůže, měli jsme je tady uvěznit, ne je pustit," odpověděla podrážděně zrzka. Náhle si všimla Rani, která stále ležela na podlaze. Hlavou jí prolétlo jediné. Ještě nebylo vše ztraceno.
**
River, Jack, Eva a Adam přistáli na nejbližší planetě. Neudělali skok v čase, jen v prostoru. Dostali se díky tomu na rozlehlou louku, plnou trávy. V dálce River zahlédla rozlehlé jezero a les. Náhle okolní ticho protrhlo pískání a přímo před nimi se objevila TARDIS. "Tys mě tam opravdu nechala! Tomu se říká zrada," ozval se robotický hlas. River si jen s drobnými výčitkami svědomí vybavila Rani. "Ted tě opět potřebuji," řekna nakonec a doufala, že jí TARDIS opět odpustí. Na několik vteřin zavládlo ticho, než se ozvalo: "Jsme na Zemi." "Jak víš, na co jsem se chtěla zeptat?" zeptala se River. Odpovědí jí bylo ale pouze slovo: "Spoilery." "Budeme tu v bezpečí?" zeptal se náhle Adam. River se usmála: "To budete. Dočkáte se i potomků, ale to už jsem vám prozradila až moc." S tím se s oběma naposledy rozloučila a společně s Jackem zmizela v TARDIS.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama