11. Velcí poutníci

13. února 2018 v 11:06 | Václav Hess |  2. série
Je málo dnů, kdy by mohla červená TARDIS jen proplouvat vesmírem. River Song zatím takových dnů moc nezažila, tenhle ale využívá k četbě. Dříve, za dob studia, strávila u knih většinu dne. Jenny ještě někdy sama vyhledávala klid. Její růžovlasý démon, který měl být i její novou společnicí, jí ale moc klidu nedopřával. River otočila další stránku a četla legendy o Sumeru a Annunaki. Nepřítomně četla popis těchto bohů, když jí hlavou prolétla myšlenka tak rychle, až jí to málem opravdu zabolelo. Annunaki se až příliš podobali Šedivákům. Tvorům, kteří dělali pokusy na lidech. River se s nimi kdysi setkala a už na to nemohla zapomenout. Rychle se zvedla a došla ke konzoli TARDIS, když přišla nějaká zpráva. River klikla na příslušné tlačítko a ozval se ženský hlas.
"Jsem úžasná, jsem skvělá. Kdo jsem?" pod vzkazem bylo telefonní číslo.
River hlasitě vydechla, vzala do ruky mobil a pomocí ovládací konzole na něj hovor přepojila. Nečekala na odpověď z druhé strany a řekla jen: "Ahoj, co potřebuješ?"
"Nekaž mi radost a hádej," ozval se ženský hlas.
"Nech toho a přejdi k věci, mám dovolenou a hodlám toho plně využít," řekla River, už s velkou dávkou podráždění v hlase.
"Héééj Missy. Je opravdu tak těžké to říct?" ozvala se Missy a urputně se snažila o utrápený hlas. Chvilku čekala na odpověď a potom jen řekla: "Musím tě vidět, za pár minut se zastav na kávu. Souřadnice máš na obrazovce."

River jen zabručela na souhlas a zadala souřadnice. Brzy na to zastavila TARDIS na téměř opuštěném náměstí. Její skorokamarádka seděla u malého stolku a pila něco podobného kávě. River si přisedla.
"Myslela jsem, že bys dokázala najít mou TARDIS? Proč se setkáváme tady?" zeptala se River a pohlédla na oblohu, kde stálo velké dopravní letadlo. "A co to letadlo?"
Missy se pomalu napila a odpověděla jen na druhou otázku. "To letadlo je jen způsob, jak najít Doktora. Za pár minut dorazí naše malá Clara, dáme si kávu pod stínem dopravního letadla a najdeme ho."
"Proč by ti měla zrovna ona pomáhat?" zeptala se River.
Missy si jen odfrkne. "Protože to je Clara, myslí si, že je nepostradatelná. Ona ale není důvodem, proč jsme se tu sešly." Missy počká několik vteřin a potom mluví dál.
"Někdo loví náš druh, Pány Času. Doktor jejich kořistí není, protože mi dal i důkaz, ale ty, já a pár dalších už jsme na tom hůř. Každý je potenciální kořist. Já mám práci se Záchranou země a ty bys na tuhle podívanou byla lepší. Vím, že je Jenny březí, ale ty se obejdeš i bez ní" Missy potom položí na stůl jednu krabičku a dodá: "Tady jsou všechny informace, které jsem stihla najít. Víc už bohužel nesvedu."
"Ty tedy uznáváš, že jsem lepší?" řekne River a z tváře se jí nepodaří smazat vítězný výraz.
"Bohužel, to musím uznat," River se se škodolibým úsměvem rozloučí a vrátí se zpátky do TARDIS. Sice musí odložit svoje volno na později, ale tohle bude stát za to.
Pomalu vezme do rukou informace od Missy. Na tohle nebudu potřebovat Hay Lin. Zadala souřadnice a vydala se na cestu. TARDIS se prohnala vesmírem, prostorem i časem a skončila v opuštěném lese. River jen hleděla na obrazovky a čekala nějakou reakci. Jak tady někdo může lovit její druh? Oblékla si bundu a vyšla ven. Opravdu, byla na cizí planetě, i když to tady vypadalo spíše jako v Kanadě. Vysoké jehličnany a nízká teplota, nikde nic živého. Sotva na to ale River pomyslela, tak se za ní ozval ženský hlas.
"Co tu chceš?"
River se otočila a pohlédla do potetované tváře nějaké mladé ženy. Černé vlasy lemovaly bledý obličej. Žena na sobě měla kožený lovecký oděv. Nikde nebyla vidět zbraň, ale to nic neznamenalo.
"Jsem doktorka River Song, hledám jen svou přítelkyni."
Druhá žena ale hledí na červenou budku.
"Nebyla kdysi modrá? Měla taková být." řekne cizinka.
"Proč by měla být modrá? Od svého postavení je červená," řekne River, i když hned pochopila, na co ta žena myslí. Musela se někdy setkat s Doktorem a nejspíše ho tady i čekala. Druhá žena mezi tím projde kolem budky.
"Je to ona, měla bys jít se mnou a v klidu. Nezkoušej nějaké technické hračky, umíme se proti nim bránit." Rychle sáhla rukou na River, ale ta se tak lehce odvést nenechala. Jedinou rychlou otočkou chytila lovkyni za ruku a zkroutila jí ji za zády. Najednou se ve volné ruce cizinky ukázalo něco podobného sonickému šroubováku. River jí věc vykopla z ruky.
"Ted mi tedy řekneš, cos tady dělala," zavrčela River.
"Čekala jsem na Doktora, měla jsem ho ulovit pro naši velitelku" zašeptala lovkyně.
"Jak se jmenuje?" zeptá se River.
"Říká si Poutnice, ale, jak se jmenuje doopravdy, to nikdo neví," odpoví cizinka a ve tváři se jí objeví vystrašený výraz, když jí něco sevře ruce. River jí ale řekne? "Nasadila jsem ti pouta, ale umím tě s pomocí nich i najít a zabít, kdybys pomýšlela na útěk."
"Vědma ale říká, že Doktor nepoužívá takové věci," řekne vystrašeně zajatkyně.
River se zatváří překvapeně. "Vypadám snad jako Doktor?"
Rychle popostrčí ženu dopředu a raději nečeká na její odpověď. Pomalu se dostanou až k hradbám obrovského města. River udiveně pohlédne na podivné domy, které jí jsou povědomé.
"Jak jste se dostali k takovým domům?" zeptá se své zajatkyně.
"To všechno Poutnice, žily jsme ve stanech, ale ona nás spoustu věcí naučila a ukázala nám cestu."
River to jako odpověď stačilo. Možná jí Missy poslala do vlastního města a všechno byl jen špatný vtip. Do města se ale dostane jen jediným způsobem.
"Sundám ti pouta ale nechám ti na rukou jeden náramek, který má stejný účel. Pokud se ode mě vzdálíš, zemřeš, pokud mě zraní nebo zabijí, také zemřeš. Rozumíme si?"
Lovkyně jen přikývne. River všechno udělá, tak jak řekla a sama se potom nechá spoutat i když jen provazem. Společně se tak dostanou i přes hlavní bránu. Stráže chtějí také převzít zajatkyni, ale lovkyně rychle najde cestu i přes tuto překážku. Společně se tak dostanou až k cele. Tam lovkyně otevře dveře a strčí River do tmavé kobky, s hliněnými stěnami. River si sedne na zem a přemýšlí, co dál. Nějak musí zjistit, co je Poutnice zač. Pokud jde opravdu o Missy, tak jí vhodí do sopky… nebo ne, vymyslí něco lepšího. Z myšlenek jí vytrhne posměšné odkašlání. "To jsme tu už dvě zlatíčko." River se vyplašeně otočí a vidí Missy, která je také spoutaná.
"Co tu děláš?" vyhrkne rychle.
"Že by mě pozvali na čaj?" řekne Missy a na tváří ji pohrává její typický úsměv, který připadá River tak protivný.
"Zjistila jsi aspoň, jak se odsud dostaneme?" zeptá se River.
"Stačí počkat na západ slunce, který bude za dvě hodiny, a potom nás odsud dostanu. Úžasná River Song asi není tak dobrá, jak jsem si myslela."
River jí neodpoví a místo toho hledí úzkým oknem na nebe. Trvá opravdu téměř dvě hodiny, než slunce zapadne. Missy se najednou zvedne a pouta jí z rukou spadnou, jakoby tam ani nebyla. Z kapsy vytáhne sonický šroubovák a zamíří na stěnu vězení. Najednou kus zdi zmizí a odhalí úzký prostor, kterým se mohou protáhnout. River neřekne ani slovo a protáhne se ven. Noční ticho ale protrhne smích.
"Opravdu sis myslela, že utečete tak snadno? Dříve jsi měla větší důvtip."
River se otočí za hlasem a vidí před sebou hnědovlasou ženu, kterou zná až příliš dobře. Nemůže tomu ale věřit.
"Ty máš být mrtvá" řekne jen a hned jí dojde absurdnost té věty. "Proč si říkáš Poutnice?" vyštěkne vzápětí.

"Protože to zní lépe, než moje první jméno, Rani."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama