11 - NOČNÍ MŮRA V LONDÝNĚ

22. února 2018 v 14:48 | Václav Hess |  4. série
River si pohrávala s tenkou obálkou. Nesla nápis River Song, napsaný nádherným, pečlivým rukopisem. River nepoznala, jestli je mužský, či ženský. Stejně tak nedokázala určit, odkud se k ní obálka dostala a co se za ní skrývá. Obrátila ji a sledovala elegantní USB, které z obálky vypadlo na její dlaň. Zapojila ho do konzole TARDIS a dala jí jasný pokyn. Dopravit se na souřadnice zapsané na flashce. Místnost zaplnilo tiché hučení, které přerušilo až tvrdé přistání. Dveře se rozrazily. Do TARDIS vnikal neměřitelný žár modré hvězdy. TARDIS se roztékala a rozlehlými chodbami se ozýval pronikavý křik River v záchvatu agonie. Umírala několikrát zároveň. I přes to všechno bylo skoro nemožné přeslechnout zvláštně poědomý smích...
**
Tvrdé přistání vrátilo River do reality. Rozhlédla se a chvíli rozdýchávala tuto zvláštní halucinaci. Poslední dny si moc neodpočala, takže není divu, že upadá do denního snění. Snažila se zjistit původ záhadné obálky, která ji zavedla až sem. Kde že to vlastně byla? Země, Spojené království, Londýn. Díky bohu, žádná hvězda, jen starý známý Londýn v listopadu 1888. O co ovšem šlo tentokrát? Proč někdo chtěl, aby byla zrovna v Londýně? Přehodila přes sebe koženou bundu a otevřela dveře. Na to, že byl konec listopadu, bylo krásné počasí. Poměrně teplo, polojasno a vzduchem se linula příjemná vůně. River vyšla ven ze slepé uličky a rázem ona atmosféra krásného starého Londýna zmizela. Hlavní ulice byla plná špinavých žebráků, opilých námořníků bez špetky mravů, pseudoumělců zahnaných na okraj společnosti a prodejných dívek, které si chtěly vydělat na nocleh. Když se River vzpamatovala, obrátila se na jednoho kolemjdoucího muže: "Promiňte, mohu se zeptat, kde jsme?" Ten se však jen zašklebil a uplivl si před River na zem. Všichni se jí obloukem vyhýbali. Do tehdejší společnosti nepatřila a bylo to na ní poznat. Rozhodla se tedy, že se vydá dál. Třeba se jí poštěstí jinde.
**
Začalo se rychle stmívat a River už hodinu bloudila zaprášenými ulicemi. Jen uvažovala, o mnoha věcech. Co když se navigace TARDIS spletla? Za celou dobu nenarazila na jediného slušného člověka. Mimo to však objevila spoustu cizinců. Jedná se opravdu o Londýn? A kdo by ji na tak zanedbaném místě vůbec mohl potřebovat? Zdejší komunita je uzavřená, nikdy mezi sebe někoho jako River nepustí. Zapadla do nejbližší putyky a napila se. I ti největší podivíni a zohavenci ji celou dobu podezíravě sledovali. Když vyšla znovu ven, byla úplná tma a ulice byly zaplaveny mihotavým světlem petrolejových lamp. River začínala být zoufalá. Měla zde nějaké poslání, které přehlížela, nebo si z ní někdo vystřelil? Ulice se vylidnily a všude bylo ticho. Jen občas na nějakém rohu po sobě pořvávali statní muži nebo vedla vyzývavé řeči spoře oděná dáma. Najednou však River uslyšela tichý dívčí zpěv.
Hello darkness, my old friend...
I've come to talk with you again...
Teď a tady, v údajném Londýně roku 1888. To pro River znamenalo jediné. Okamžitě se rozběhla za vzukem krásného zpěvu.
**
Stačilo zahnout za roh a už ji viděla. Přímo pod světlem lampy seděla na zemi mladá dívka, sotva jí mohlo být 20, a zpívala. Měla krátké, tmavě hnědé vlasy a byla oblečená v květovaných, čistě bílých, na devatenácté století jistě velmi odvážných, šatech. Ty jen doplňovaly její nádherný vzhled. Byla zasněná, nevypadala, že by se zajímala o okolní dění. Seděla na studené dlážděné cestě a až po chvíli poorování si River všimla, že byla bosá. Měla k dívce dojít? Promluvit s ní? Zjistit, odkud přichází? Nemohla nic udělat, připadala si zhypnotizovaná melodií. Slabé světlo vrhalo do stran siluety dívčiny postavy. River by tuto scénu mohla pozorovat snad věčně. Najednou se na chodníku objevil další stín, mnohem větší a statnější. Pod kužel světla vešel muž, surově chytil dívku pod krkem a zvedl ji na nohy. Kouřil dýmku. "Opět jsi ji minula. Zítra se s ní seznámíš, už máš poslední šanci. Nehodlám tolerovat žádnou další sabotáž. Pokud pro mě nebudeš dělat svoji práci, nemám sebemenší důvod tě držet při životě," zašeptal hrubým, skoro až strojovým hlasem a odhodil dívku proti zdi. Celou dobu se mu kouřilo od úst, protože se ani neobtěžoval dýmku odložit.
Rychlým krokem z místa odešel a už neviděl, jak se dívka sesunula k zemi. Neplakala, ale nebyla od toho daleko. Ne kvůli bolesti, ne kvůli jednání onoho muže. Vypadala zklamaně, bez špetky naděje. River k dívce přiběhla a klekla si na zem před ni. "Jsi v pořádku?" zeptala se a prohlížela si ji zblízka. Ve vlasech měla zmrzlý šácholanový květ. Kde k němu na podzim přišla? Na River se zahleděly její tmavě zelené, skoro smaragdové oči. Téměř se rozzářila. "Vy jste mě přišla zachránit!" zvolala šťastně. Měla měkký hlas. Ani hluboký, ani vysoký, ale každé její slovo působilo živě. "Nejspíš to tak nějak bude," přikývla River a zeptala se: "Jak ti říkají?" "Jmenuji se Faye," představila se tiše. "Pěkné jméno. Já jsem River. Co je zač ten chlap, k čemu tě potřebuje?" pokračovala River ve výslechu. "Nevím, jak se jmenuje, nikdy mi to neřekl. Pochází z vyšších vrstev, myslím, že je opravdu hodně bohatý. Chce vyčistit celý East End od všech kreátur, které se tady pohybují. Začal prostitutkami. Čtete noviny? Je pro ně 'Jack Rozparovač'," vysvětlila Faye a na chvíli se odmlčela. "Já mám zvláštní schopnost. Všichni lidé mi věří, dokáži si získat každého. Vybere si objeť a já mu ji musím přivést. Je to strašné, zkamarádím se s pohledným děvčetem a zavedu jej na smrt. Ale jedna dáma to věděla, všimla si toho. Říkala mi, že s tou schopností budu mít problémy. Byla to ona, kdo vás zavolal?" pokračovala. "To je strašné... Nevím, kdo mě zavolal. Co to bylo za dámu? Jak vypadala?" chtěla vědět víc River. "Nevím, měla velký dům v centru Londýna. Byla milá, nevím, co měla za povolání, ale vždycky jsem si ji představovala jako umělkyni, možná malířku. Z nějakého důvodu o mé schopnosti věděla. Párkrát jsem u ní byla na čaj a povídaly jsme si, ale nikdy jsem jí neviděla do tváře, měla přes hlavu závoj. Myslíte, že mi ona nevěřila? Rozparovač mi také nevěří. Proč? Neměli by mi snad věřit všichni?" dopověděla Faye a River se zamyslela. Má snad co dočinění s mimozemšťany? "Jak jsi vlastně přišla k té písničce? Tady nemá co dělat," snažila se River změnit téma konverzace. Nemůže jen tak Faye vysvětlit, že nejspíše nemluvila s lidmi. "Naučila mě ji ta paní. Říkala mi, že ji mám začít zpívat, když mi bude nejhůř. Že ji uslyší můj strážný anděl a ta melodie ho ke mně dovede."
**
River jen seděla a mlčela. Kdo byla ta záhadná žena, která naučila Faye Sound of Silence? Musela cestovat časem, takže připadaly v úvahu Missy, nebo Ashildr a Clara. Jenže všechny by měly odhalenou tvář a žádná z nich by neměla důvod zdržovat se v Londýně déle, než by musely. Navíc mají od označení 'umělkyně' hodně daleko.
Z ničeho nic ji něco uhodilo do obličeje a ona se svalila na zem. "Kdo to je?" zakřičel Rozparovač na Faye. "Ona... Já vlastně nevím, kdo je," řekla Faye pravdu. "Vypadá jako novinářka. To je to poslední, co bych potřeboval!" rozčiloval se a vydechl oblak kouře. Ten se však vůbec nepodobal tabákovému dýmu. River nemohla dál čekat. Zvedla se, popadla zbraň a jedinkrát vystřelila. Vrah se rozzářil a spadl nehybný k zemi. River ho hbitě začala prohledávat. V kabátu měl v elegantním pouzře uložených několik nožů a kousek opodál zvláštní předmět podobný magnetu. "Má tvar srdce," poznamenala Faye. A nepletla se. Když magnet přiložily na mužovu hruď, rozzářil se znovu a před jejich zraky se objevil bez přestrojení. Železná kostra problétaná několika hadičkami se zvláštní tekutinou. "Proto mi nevěřil!" uvědomila si Faye. River svým sonickým šroubovákem prozkoumala onu tekutinu. "Kdysi to byl člověk. Toto jsou jeho vzpomínky, povaha a rozum. Ty doslova proudily téhle konstrukci v žilách. Mohl tak být nesmrtelný a navíc neusvědčitelný ze všech těch vražd. Je pravděpodobné, že rozšířil ve společnosti zprávu o své smrti, o smrti svého lidského těla," vysvětlila River. "Zjistím, kdo to byl. Najdu ho, jistě bude někde zpráva o smrti někoho bohatého. A znovu najdu tu dámu, vrátím se k ní a všechno jí povím. Povím jí o vás," odvětila Faye. River se jen usmála a popřála Faye hodně zdaru. I ona jí věřila. Věřila, že svou schopnost nezneužije a že se někdy jistě znovu potkají.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama