1 - PAST

20. února 2018 v 15:15 | Václav Hess |  4. série
Noční ticho náhle protrhnul hlasitý, pisklavý zvuk. Několik vteřin po něm se z ničeho nic objevila červená budka, z níž po chvíli vystoupily dvě ženy.
"Kde to jsme?" zeptala se Jenny a zvědavě sledovala vysoké prosklené budovy a divoké řádění barevných světel v dáli…
"To je překvapení," odpověděla se svým obvyklým tajemným úsměvem River Song a udělala několik kroků vpřed, aniž by mířila k něčemu konkrétnímu.
"Proč mi rovnou neřekneš, co máš v úmyslu?" provedla mladší dívka další slovní útok na svou starší průvodkyni.
"Spoilery," reagovala na to stroze River, stále s úsměvem ve tváři. Jenny tak nezbývalo nic jiného, než věřit předchozímu vysvětlení. River si chtěla asi opravdu jen vyrazit a nechat vše za sebou. Náhle Jenny napadlo něco zajímavého. Song se chová úplně stejně jako Doktor. Ten také někdy prostě uletěl a nestaral se o svou planetu, aspoň tak jí to občas připadalo.
"TARDIS vidí minulost, budoucnost i současnost. Musela jsem jí ale říct, aby ti nic neprozradila," podotkla River, když si všimla Jennyina zamyšleného pohledu.
Jenny jen zakroutila hlavou a šla dál. Po pár metrech vešly mezi vysoké mrakodrapy.
**
Ani jedna z dívek si nevšimla vysoké postavy, která stála ve stínu opodál. Působila až dojmem přízraku - byla vyzáblá, až na velkou hlavu, která však byla zahalena tmavou kápí. Neznámý ještě několik vteřin setrval na místě. Pak však náhle, jako na nějaký neviditelný signál, vešel do jedné z budov.
**
River se zasmála a ukázala na jedno auto, které projelo kolem nich. "Něco takového by si ani Doktor nevybral," poznamenala. Jenny její poznámku ignorovala a netrpělivě se zeptala: "Už mi tedy konečně řekneš, ke komu to vlastně jdeme?" River ještě několik vteřin mlčela, než se rozhodla, že své společnici již může prozradit více. "Jedna má dávná přítelkyně, Tana se jmenuje, porodila dítě, tak ho jdeme přivítat na svět," vysvětlila. Jenny se usmála. "To je krásný… Co má? Chlapečka, nebo holčičku?" "To poznáme podle výzdoby na domě, za pár minut tam budeme. Modrá ale jistě znamená chlapečka a růžová holčičku," řekla vesele River. Zahnuly za roh a objevily se před domem obsypaným ozdobou ve formě balónků. "Zelené?" zeptala se zmateně Jenny. River jen pokrčila rameny a tak dívka ještě dodala: "Nechápu to. Výzdoba je zelená, takže co ta tvá kamarádka vlastně porodila? Žabáka?" "Mazej dovnitř!" vyhrkla River, snažíc se zakrýt svou vlastní nejistotu, a strčila ji ke dveřím. Tam už je čekal usměvavý muž s kaštanově hnědými vlasy a světle modrýma očima. "Vítám vás, mladá paní!" zahlaholil vesele a podal Jenny ruku. Ta se jen usmála a představila se. Když vešly, nenápadně se naklonila k River a zašeptala: "On mi opravdu řekl 'mladá paní'?" "Říká tak i mně, prostě se snaží být milý," vysvětlila River. "On má něco s očima?" zeptala se Jenny a věrně napodobila starostlivý tón hlasu, i když jí koutky škodolibě škubaly. "On ne, ale ty s nimi za chvíli něco mít budeš, ještě ti možná i rovnou vytrhnu jazyk," odvětila chladně River. Jenny za doprovodu záchvatu smíchu vešla do malého obývacího pokoje, který byl přecpaný lidmi a nejen jimi. Na pohovce elegantně ležela štíhlá žena s dlouhými zrzavými vlasy. Na tom by sice nebylo ještě nic divného, avšak na její modrou šupinatou kůži byl opravdu zajímavý pohled. River se mezitím pozdravila s dalšími lidmi, které již z dřívějška znala. Některé z nich potkala na Trenzalore, jiné zase znala díky svému manželovi, jímž však Doktor myšlen nebyl. Změtí rukou, kterými musela potřást, i když si už v některých chvílích nebyla jistá, čímu tělu náležely, došla až na konec místnosti a překvapeně se rozhlédla. Kde je Jenny? Rychle se ji snažila najít v davu okolo sebe, ale nikdy v pokoji ji neviděla. Otočila se tedy zpět ke dveřím a vyšla ven. Onen usměvavý muž, jmenoval se Robert, tam už sice nepostával, ale bohužel tam River nenašla ani Jenny. Chtěla se otočit zpět k domu, když její pohled upoutala žena na druhém konci ulice. Měla štíhlou postavu s dlouhými zrzavými vlasy, které na slunečním světle vypadaly, jako by hořely. Stála mezi dvěma urostlými stromy na zahradě protějšího domu. Doktorka ale rychle zakroutila hlavou a vrátila se zpět do domu. Ona žena vypadala stejně, jako její matka, ale to je přece nesmysl, vždyť ta to být nemohla... Amy Pondová skončila v úplně jiném čase a na jiném místě. Náhle ale River něco napadlo. Třeba to je jedno z Doktorových starších dobrodružství! Znovu vyběhla ven, ale ke svému zklamání zjistila, že žena v mezičase zmizela. River se vrátila zpět do reality a znovu prošla celým domem v naději, že najde Jenny. Hostitelka si všimla jejího pátrání a vstala ze svého místa. Pomalu a elegantně proplula kolem hostů. Jen její zlatý oděv jemně šustil, jinak nezpůsobila žádný hluk, aspoň tak to na River působilo, avšak po chvíli ji napadlo, že spíše nic není slyšet kvůli písničce Alejandro od Lady Gaga, která hrála z neviděného, skrytého reproduktoru. Tana došla až k ní a hlavu natočila doleva, jakoby sama něco hledala. "Sice většinu mého času teď zabere můj syn, ale všimla jsem si, že někoho hledáš. On se tu má ukázat ještě někdo další?" River zakroutila hlavou. "Doktora nehledám, dobře vím, kde je. Moje společnice se ale ztratila," vysvětlila. Její hlas zněl netrpělivě, ale Tana vše pochopila. "Myslíš tu světlovlasou vílu? Ta vyběhla před chvílí ven, ale nevím proč." "Před domem jsem už byla, tam není," dodala až protivným hlasem River. Hostitelka ale oplývala velkou dávkou trpělivosti, proto jen řekla: "Ani nečekám, že by mohla být před domem. Myslím, že je úplně někde jinde." River se na ni otočila a začala cítit jisté podezření. "Vím, že tvůj bratr umřel kvůli Pánům času ale tohle by byla opravdu špatná pomsta." Tana se snažila o zachování klidu, ale už bylo vidět, že ji to stojí velké úsilí. "Můj bratr zemřel kvůli své chamtivosti. Pořád čekal nějaké výhody a zisky, jinak nehnul ani prstem. Věřila jsem ale tomu, že jsi moje přítelkyně, proto jsi taky dostala pozvání na mou oslavu," promluvila potichu. River trochu znejistěla. "Omlouvám se, ale mám starost o Jenny. Nikdy se nikam jen tak nerozběhne." Tana kývla hlavou. "Já odejít nemůžu, ale ty bys měla. Není tady moc míst, kam by ji mohli ukrýt. Podívej se do továrny na konci města. Už jednou tam pedofil odvlekl jedno dítě." "Tohle by ale bylo nějak jednoduché," řekla podezřívavě River. "Psychopati nikdy nebyli vynalézaví," odpověděla hostitelka. River se rychle rozloučila a vyběhla ven.
**
Tana se naposledy ohlédla za odcházející River a vešla zpět do domu. Hned, jak jí Doktorka zmizela ze zorného pole, sáhla rukou do záhybů svých šatů a vyndala odtud zelenou šupinatou věc, podobnou mobilnímu telefonu. Zmáčkla jedno tlačítko a řekla monotónně: "Už vyrazila, za pár minut bude u vás." Následovalo několika vteřinové ticho a potom dodala: "Moc mi nevěřila, ale nemusíte se bát. Půjde přímo k vám." Následně zařízení zase ukryla v šatech a vrátila se k oslavě.
**

River rychle proběhla městem, až ve změti ulic našla velkou zchátralou budovu. Vytasila pistoli a opatrně otevřela rzí pokryté dveře. To, co stálo v hale, ale nečekala. "Madame Kovarian?" zeptala se udiveně a rychle se snažila smířit s realitou. "Vítám tě, River, opravdu ráda tě zase vidím," odpověděla žena v černém, i když její výraz vypadal spíše nebezpečně, než radostně. Přímo za ženou stál zpovědník. River hned došlo, že se nesmí otočit, jinak na vše zapomene. Zpovědník udělal krok vpřed a pomalu se nadechl. "Jmenuji se Aštar Šeran. Jednou jsme se již potkali, ale na naše setkání si nepamatuješ." "Kde je Jenny?" zeptala se prudce River. "Ta malá amazonka?" odvětila otázkou Kovarian a její zlomyslný úsměv se ještě rozšířil. Nechala otázku ještě viset pár vteřin ve vzduchu a potom dodala: "Je přímo za tebou, stačí se ohlédnout." River se zasmála: "Jsem sice blondýna, ale tak hloupá zase nejsem." "Tak to je pro mě novinka! Ale na naše zavolání jsi přišla hned," zasmála se Kovarian. "Na jaké zavolání?" zeptala se River a bojovala s nutkáním se otočit. Žena proti ní ale najednou vyndala odkudsi pistoli a zamířila na ni. "Potřebuji tvoji DNA a ty mi ji dáš." "Já nejsem blázen, jen normální psychopat," odpověděla River. Potom jí ale něco napadlo a rychle se otočila ke dveřím. Přímo za ní byly dveře a nad nimi přivázaná Jenny. River sice na zpovědníka zapomněla, ale ne na Kovarian, takže se rychle otočila zpět. Stačilo jí, že viděla Jenny. Sice byla svázaná, ale jinak byla v pořádku. Ruce i nohy jí obepínaly provazy a poutaly ji k železné mříži. Vše bylo pevné, aby se dívce nic nestalo, ale aby nemohla ani uniknout. River to stačilo, a tak se mohla znovu zaměřit na svou sokyni a na tu příšeru za ní. Pevným hlasem promluvila: "Obě nás pustíš a necháš nás odejít. Přemohly jsme tě před tím, takže nevím, proč by to teď mělo být jinak." Madame Kovarian se rozesmála: "Nezapomínej, že jsem tě stvořila já." River jen kývla. "Asi jsi nedávala při hodinách biologie pozor, protože já jsem toho názoru, že za svůj život vděčím jen svým rodičům." Černovlasá žena se zamračila. "Tím bych si, být tebou, nebyla tak jistá." "Jak to myslíš?" zeptala se hned River a snažila se nedat najevo lehké zmatení. "Amy Pondová byla neplodná a tebe porodila jen díky nám. Bez nás by to ani nebylo možné." River během jejích posledních slov sáhla po vlastní pistoli a vystřelila z ní. Kovarian stačila uhnout, ale kulka zasáhla Aštara, který okamžitě zmizel ve stínech kolem. River se ani neotočila, jen přes rameno hodila nějaký podlouhlý předmět. Ten vyslal rudý paprsek a dívka spadla na zem. River však všechnu pozornost věnovala Madame Kovarian. "Moje matka mě počala v TARDIS, tam jste už opravdu nebyli." S tím znovu vystřelila. To už ale byla její sokyně připravená a vytasila se se zvláštní zbraní. I když to nevypadalo jako pistole, střílet se z toho rozhodně mohlo. River slyšela, jak Jenny za ní dopadla na zem. Ohlédla se a viděla ji. Držela v rukou opravdu zvláštní věc, její sonickou lopatou, a mířila jí na Kovarian. River se jen pousmála a řekla: "Tak, a jsme v přesile. Odvedeme tě na Atlantidu, kde si odpykáš svůj zasloužený trest." Žena se jen zasmála a zmizela. "A to je všechno?" zeptala se Jenny. "To bohatě stačilo," odpověděla River a otevřela dveře ven. "Už můžeme letět domů."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama