2. kapitola - Lvice

25. ledna 2018 v 15:22 | Václav Hess |  Lovec
Na druhém konci města se právě probudila mladá žena jménem Lena Maller, přešla k oknu a roztáhla závěsy. Byla ještě noc, a tak bylo na ulici liduprázdno. Měsíční paprsky prošly oknem a zalily ženu světlem. Neklid, který z ženy přímo sálal, neměl vysvětlení. Pohledy z okna nenašly na chodníku ani na silnici nic nezvyklého. Lena zvedla hlavu a podívala se na střechu protějšího domu. Na střeše seděla lvice a dívala se přímo do okna. Zvíře se pomalu zvedlo, protáhlo se a jedním ladným skokem se řítilo přímo proti ní. Lena zakřičela, stvoření už ale letělo přímo skrz zavřené okno. Střepy z okna pokryly všechno okolo. Podivné stvoření proletělo vzduchem a strhlo ženu na zem. Lena neměla nic na obranu, a tak bušila do stvoření zaťatými pěstmi. Lvice se nenechala vyrušovat, rány jí nezpůsobily skoro žádnou bolest. Křik ženy a zvuk tříštícího skla ale způsobil rozruch. Staré dřevěné dveře se rozletěly dokořán a do místnosti vrazil přibližně třicetiletý muž, proběhl místností a skočil po lvici. Šelma chtěla uskočit, ale příliš dlouho se zabývala svou kořistí. Muž se příliš nezabýval svým soupeřem a praštil tvora do hlavy, žena mezitím sáhla pod polštář na posteli a vyndala odtamtud pistoli. Rána ale nedopadla tam kam měla, kulka trefila soupeře do levého boku. Lvice vyskočila na okno a rychle zmizela ve změti domů. Opět přišlo tíživé ticho. Matt by ho ale spíše popsal jako klid před bouří, nebo jak se to říkávalo v České republice. Kdysi to slyšel v Praze a docela se mu to přirovnání líbilo. Lena si rezignovaně sedla na postel a zbraň rychle zastrčila zpátky pod polštář. Muž jménem Matt Maller právě vyhlížel z okna, když za ním zazněl dotaz: Jak dlouho to ještě bude trvat? Věděl na jaké téma se tato otázka obrací, o to pomaleji mu trvala cesta od okna k jeho ženě. Na její postavě to už začínalo být vidět. Její manžel si pomalu sedl vedle ní.
"Skoro všechny dlaky jsme už vyhubily. Lvice mohla být už snad poslední, zítra nechám to okno spravit."
Rychle vstal a odešel z místnosti. Po posledním boji s nejhorším druhem dlaků se i s Lenou nastěhovali do jednoho domu, který patřil jejich rodu. Rusko se ukázalo jako dobrá volba do doby, než se začaly ukazovat zatím žijící zbytky dlaků. Lesy ukrývaly vlkodlaky před zraky lidí, a tak mohli vyrážet na lov kdykoliv se jim zachtělo. Matt se sám vypravoval do lesů jak to jen šlo, ale před svou ženou o tom mlčel. Noc ale neukrývala jen vlkodlaky, útok podivné lvice znamenal něco horšího. Léky Sesterstva sice jeho i jeho ženu vyléčily, ale nevyléčeny zůstaly stovky vlkodlaků, kteří chtěli pomstu. Chtěli odvetu za četné porážky a za mrtvé v jejich řadách, bylo jedno, zda šlo o vlkodlaky nebo jiné bestie. Jeptišky jim sice přísahaly, že další lov obstarají samy, ale zatím to vypadalo, jako další. Našla ho u malířského plátna v obývacím pokoji. Kresba, která vznikala, se dala s klidným pocitem označit jako depresivní, ale svým způsobem krásná. Lena hodnotila podle toho, co bylo zatím na plátně vidět. Největší část obrazu zabíral měsíc v úplňku a útes u moře. Na útesu stála nějaká mladá žena, připravena skočit do mořských vln. Obličej zračil úzkost a beznaděj
Lena si sedla na křeslo a dívala se na svého manžela. Obraz, který před jejíma očima vznikal, byl jeden z mnoha, které už od manžela viděla. Rusko mělo tři galerie, ve který Mattova díla vystavovali a kde je prodávali. Do ticha náhle zaznělo cvaknutí zámku a zvuk otevírajících se dveří. Do nevelkého pokoje vešel Adam Petrov, malý muž z černými vlasy a hlubokým hlasem. Nesl dvě černé tašky, které bez nějakého vysvětlení položil k nohám Matta.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama