Hledám korektora, pro chystanou knihu. Více informací - ZDE

6. PODIVNÝ ZACHRÁNCE

Včera v 16:26 | Václav Hess |  Dranor
Elfka, Elborn i Galind procházeli mezi stromy. Nikde ale neviděli žádné nebezpečí. Skřeti museli být jinde. Blížili se k místům, kde se bestie ztratily. Bojovnice cítila magii, která opravdu vycházela za samotné země. Museli dorazit ke svému cíli. Elborn položil ruku na zem. Hledal zdroj, ale nenašel ho. Galind mezitím procházel mezi stromy. Jakoby se ho celá záležitost ani netýkala. Elfka prohlížela stromy, ale nemohla nic najít. Jako by se skřeti propadli do země. V tu chvíli ji ale něco napadlo. Otočila se k Elbornovi a vyrušila ho při hledání. Zeptala se, jestli tady blízko není nějaká skála, nebo cokoliv vyššího. Jen pokývl hlavou a ukázal pravicí mezi stromy.
Šli udaným směrem a zanedlouho došli k nízkému kopci. Spíše to byla vyvýšenina, i zde ale byla cítila magie. Elfka položila ruku na zem ale Galind ji za ni uchopil. Setřásla ho a vrhla po něm tázavý pohled. Neřekl nic, jen máchl kladivem a zarazil ho do země. Nechápala čeho chce dosáhnout. Bojovnice i stopař čekali, co se bude dít. Válečníkovo počínání ale brzy přineslo úspěch. Zem se na jednom místě po ráně kladivem propadla. Minotaurus dokázal najít něco co elfí stopaři míjeli. Příliš se soustředili na stopu magie. Stačilo pouze, aby někdo vchod zakryl dřevěnými prkny a hlínou.
Nepřátelé se ale museli ve své práci vyznat. Nikde nebylo vidět nic, co by vchod prozradilo. Galind kladivem zničil poslední část překážky a odhalil tak vstup do jeskyně. Chodba se stáčela doprava. Neviděli proto dál než pár kroků. Několik úderů srdce váhali. Minotaurus se ale opět ujal vedení a jako první vešel pod zem.
Chodba byla jen nahrubo udělaná. Strop byl podepřený trámy, které při každém kroku vydávaly podivné zvuky. Po pár krocích trojice zůstala stát. Před nimi bylo rozcestí. Dvě cesty, kterými se mohli vydat. Galind chtěl opět udělat první krok. Elfka ale nechtěla, aby převzal vedení. On byl jen voják, dobře vycvičené zvíře. Udělala proto krok před něj a šla chodbou v pravo. Elborn šel za ní. Nikdo nepřerušil ticho, které tu vládlo. Proto slyšeli každý pád kamene. Jejich kroky skončily v rozlehlé síni. Zdi se proměnily a vyhladily. Jako by zdejší místo vytvořil nějaký umělec. Pohlédla na rudé žíly na černém kameni. Nikdy předtím nic podobného neviděla. Cítila magii, která byla téměř všude. Přímo před nimi se v temnotě něco pohnulo. Galind pozvedl svoje kladivo.
Ze tmy vystoupila postava v černé zbroji. Obličej neznámého byl zakryt maskou a kapucí z tmavé kůže. Elfka pozvedla meč a čekala. Protivník připomínal elfa. Neslyšně přešel až k nim. Viděla jeho tmavé oči, které si prohlížely každého z nich. Stále ale nevěděli, co od nich chce. Neznámý pozvedl pravou ruku na pozdrav. Poté se otočil a ztratil se ve tmě. Několik okamžiků sledovali stříbrné trny, kterými byla kapuce posázená. Poté jej ztratily z dohledu.
Elborn jako první prolomil ticho. Chtěl neznámého sledovat. Bojovnice ale byla proti. Mohlo jít jen o past. Proto vyšli zpět na povrch. Co nejdříve pošlou zprávu králi. Musí se dozvědět o všem, co našli. Při pochodu zpět do Trojvrší si elfka všimla pohledu ve tváři minotaura. Tvářil se vítězoslavně, jako by vyhrál nějakou velkou bitvu. Tušila, co zlepšilo jeho náladu. Byl spokojený sám se sebou. Opravdu měli jiné myšlení než elfové. Nyní ale na tom byli ještě hůře než předtím. Nebyl důvod oslavovat, ani se radovat.
Elborn jako první vešel do města. Šli zpět do jejich pokoje. Elfka si sedla k malému stolku a napsala zprávu králi. Galind ji poté zanesl hostinskému. Měl ji dát nějakému poslovi, který ji co nejdříve doručí do Pevnosti Slz. Všichni se poté sešli zpět v pokoji. Nikdo z nich ale nevěděl, co dál. Mohli tu jen čekat na odpověd. Beze slov krále nevěděli, co dělat. Galind jako vždy jen seděl na zemi. Elfka a Elborn se domlouvali jen mezi sebou. Několik dní jen vyčkávali. Jako dravci kteří čekají až kořist příjde k nim.
Bojovnice seděla v pokoji, když přišel posel. Slyšela zaklepání a šla otevřít. Malý satyr s černou srstí přinesl pergamen. Rozlomila ozdobnou pečeť a přečetla zprávu. Na cestě do Trojvrší byla malá skupina vojáků. Měli počkat na jejich příchod a poté se vypravit znovu do jeskyně. O něco později dopis předala i Elbornovi. Galind je bude následovat jako vždy.
Po příchodů vojáků se urychleně připravili na další pochod. Královi bojovníci čekali před městem. Byla to jen stovka mužů s meči. Nikdo z nich ale nevěděl, s čím se můžou setkat v jeskyních. Proto doufali ve víc. Vyšli a hledali místo, kde Galind našel průchod do podzemí. Minotaurus je celou cestu vedl. Elfka pohlédla na Elborna a sledovala jeho úsměv. Musel poznat, jak jí společnost minotaura vadí, a bavil se tím. Zanedlouho dorazili k cíli. Vojáci krále jako první vešli do temné chodby. Při procházení si elfka všimla i elfího stopaře Bernora. Pozdravila jej a sama se protáhla průchodem. Sledovala muže před sebou. V podzemí bojovníci rychle ztráceli pojem o čase. Bylo těžké se tu orientovat. Zanedlouho dorazili do chodby, kde předtím viděli neznámého bojovníka. Nyní tu ale nikdo nebyl. Pozorně se rozhlíželi a hledali tajemného cizince. Dostali se ale příliš daleko od místa předešlého setkání.
Najednou se všude setmělo a slyšela pouze množství nohou kolem sebe. Kolem ní a společníků se musely pohybovat stovky vojáků, ale nechápala nic z toho, co se tu dělo. Elfům obvykle stačilo jen minimum světla, aby něco viděli. Zde ale spadla do dokonalé temnoty. Náhle se rozhostilo hrobové ticho. Nevěděla, jak dlouho trvalo, než se ozval první výkřik. Ten byl ale předzvěstí nejbizardnějšího boje, kterého se kdy stala součástí. Mířila svým mečem jen podle zvuků. Jednoho protivníka zabila. Za několik okamžiků málem jejím mečem zemřel Galind. Nakonec se opět rozhostilo ticho a bojovnice věděla že boj skončil. Zbyla jen ona, jediná. Musela ale najít cestu ven. Trvalo jen několik úderů srdce, než ji popadlo něco velkého a vleklo ji to jeskyní. Její meč pouze sklouzl po kůži nového soupeře. Brzy se dostali na světlo slunce a ona strnula hrůzou. To, co ji neslo byl velký bílý drak. Zanedlouho vylétl do vzduchu a odnášel ji od podivné jeskyně. Netušila, co s ní bude. Má být jeho svačina nebo se s takovým tvorem může nějak domluvit? Raději by byla pro druhou možnost.
"HEJ!" vykřikla, jak nejhlasitěji mohla, ale tvor ji buď neslyšel, nebo dokonale ignoroval. "Mohla bych s vámi na chvilku mluvit?" zkusila to poněkud slušněji a její přístup přinesl výsledek.
Drak se chystal na přistání. Slétl na mýtinu a stočil svou hlavu k jejímu obličeji. Viděla v jeho očích zvědavost. Jeho dech by ale porazil obra. Čekal, co řekne, a podle toho se k ní nejspíše bude i chovat.
"Jsem elfí bojovnice Selin. Děkuji za záchranu, ale co se mnou máte v úmyslu?"
Drak pohlédl na slunce a pomalu se nadechl. "Jmenuji se Lambor a pokud jde o moje úmysly rozhodně tě nechci zabít ani mučit. Můj rod má sice zlou pověst, ale někteří z nás bojují proti zlu, ve všech jeho podobách. Zachránil jsem tě před démony temného elfa a vrátím tě domů, pokud to budeš chtít. Zanesu tě na jakékoliv místo na hranicích elfí říše"
Několik věcí jí na drakových slovech zaujalo. "Proč mluvíš o temném elfovi? Nic takového v naší říši není."
Lambor vydal zvuk podobný smíchu a poté začal mluvit. "Temný elf? Ty jsi o něm ještě neslyšela? Elfové o sobě vědí asi méně, než jsem si myslel. Žije jeden příslušník vašeho národa, který se dal na cestu zla. Je možné, že ho nenajdete včas a bude to znamenat zánik vašeho národa."
 

5. KNĚŽKA

Neděle v 16:26 | Václav Hess |  Dranor
Dranor pomalu otevřel oči. Přímo nad sebou uviděl kamenný strop. Možná se mu vše jen zdálo a on spal ve svém pokoji. Otočil se a musel se chytit za hlavu, která ho neuvěřitelně bolela. Několik vteřin vůbec nic neviděl. Seděl a čekal, až se jeho pohled opět projasní. Když se tak stalo, uviděl před sebou ženu v bílých šatech, která rozhodně byla dračího původu, takže ten boj nebyl jen sen.
Žena před postel položila mísu s vodou a houbou mu začal omývat rány. Dranor jen seděl a čekal, co s ním dál bude. Služebná skončila a znovu se postavila ke dveřím. Tichým hlasem řekla pouze: "Přijde za vámi jeden z vojáků a vše vám vysvětlí". Potom se protáhla dveřmi, jakoby se ho bála a zmizela na chodbě.
Dranor si prohlédl místnost. Rozhodně to nevypadlao jako vězení, dokonce to bylo i lepší, než jeho vlastní ložnice. Postel byla velká, jakoby vyrobená pro něj na míru. Dranor ale věděl, proč to tak je. Dračí míšenci byli velcí a tak tomu odpovídala i postel, skříň i stůl blízko dveří.
Náhle se dveře znovu otevřely a dovnitř vešel jeden za strážných. Jeho chování ale bylo až příliš přátelské, na to že chtěl Dranor zabít jeho krále. Voják se uklonil a začal mluvit. "Jsem Naldoron, jeden ze strážců krále. Lambrax by si s tebou chtěl promluvit, hned jak to tvůj zdravotní stav umožní. Nečekal, že v řadách trpaslíků najdeme někoho takového a chtěl by vám něco nabídnout."
Dranor pohlédl do jeho žlutých očí. "Jakou nabídku?"
Voják se na okamžik zamyslel a řekl jen: "Týká se to pomoci proti trpaslíkům, ale víc ti říct nemůžu."
Dranor se zamyslel a popadl části své zbroje. "Půjdeme hned, jen počkej až se obleču," utrousil k vojákovi, který se už opravdu naposledy uklonil a vyšel ven. Hned jak ze sebou zavřel dřevěné dveře, si démon sedl zpět na postel. Co má teď dělat? Lambrax mu mohl prozradit něco o jeho minulosti, ale přeci nemohl tak snadno podrazit trpaslíky a pomoci drakům. Nemohl ale prostě jen vyjít ven a cestu si probít, ani vlastně nevěděl kde je. Znovu se vrátil do reality a vyšel ven za svým průvodcem.
Společně procházeli divokou změtí chodeb. Démon si nejdříve zachovával nějaké zdání o orientaci, protože byl trénovaný od trpaslíků, ale brzy se i navzdory tomu ztratil. Naldoron vešel do jednoho ze sálů a Dranor zůstal stát v rámu dveří, jakoby si hrál na živý obraz. Přímo před ním se totiž objevila mohutná dračí hlava.
"Přišel jsi dříve, než jsem očekával. To je dobře, tak to mám rád," pronesl Lambrax a jedním žlutým okem mrkl na nahou ženu, která se rozvalovala na hoře polštářů. Dranor po ní přejel pohledem a za ním se ozval hlasitý zvuk, který matně připomínal smích.
"Chtěl by sis s ní také užít? Pokud mi splníš jedno přání, můžeš mít celý harém," pronesl drak, snažící se o tichý šepot, který ale i tak by slyšet určitě všemi chodbami jeho království.
Dranor rychle odvrátil zrak od ženy a plně svou pozornost věnoval drakovi. "Co bych tedy měl dělat?"
Drak se převalil a našel si lepší polohu pro své obří tělo a pak jen řekl: "Otevřeš mi trpasličí bránu. Vím kudy jste přišli ale touto cestou nemůžu projít."
Dranor ale byl už připravený. "Bránu otevřu, jen když mi něco řekneš o mých rodičích".
Lambrax přikývl a začal mluvit. "Tvá matka byla velká žena, před několika lety se setkala s mým otcem a zabila ho. Můj otec chtěl rozšířit svá panství a ona ho v tom zastavila. Více ti řeknu až po našem boji. Vojsko se již připravuje, chtěl jsem vyjít do boje, s tvou pomocí nebo i bez ní. Počkej tady se mnou a brzy se vydáme na cestu".

**

Trvalo několik hodin, než bylo vojsko opravdu připraveno a Dranor celou tu dobu trávil ve společnosti draka Lambraxe. Snažil se z něj získat ještě nějaké informace o své matce, ale na to byl šupinatec až moc mazaný a nebo Dranor tak málo vytrénovaný. Trpaslíci nevěnovali tolik pozornosti své výřečnosti, ale spíše svým sekerám.
Brzy ale Lambrax prošel velkou bránou v sále a vyšel ven. Dranor šel několik kroků za jeho ocasem. Poprvé tak mohl pohlédnout na mohutnou armádu krále Lambraxe. Šupinatec velel opravdu velkému množství vojáků.
Vojáci před Dranora přivedli podivnou směsici koně a draka. Démon se opatrně posadil do sedla, i když při nasedáí na obludu málem spadl na zem. Trpaslíci taková zvířata neznali a ani je nepotřebovali. Vojáci krále Lambraxe byli opravdu v mnoha ohledech jiní.
Celá armáda se dala do pohybu. Cestou procházeli jeskyněmi, kam by se vešla celá města. Lidé ani elfové se sem nikdy nedostali, protože o to ani nestáli. Šikmouší dál pěstovali svoje květiny a stromy a neměli ani ponětí, jaká krása je zde. Dranor jen nevěřícně vrtěl hlavou. Nad jednáním lidí i nad tím, jak přemýšlel Lamrax. Opravdu byl tak naivní a dal se tak snadno obelstít. Démon nikdy neměl v úmyslu podrazit svého pěstouna. Šupinatec u bran trpasličí říše tvrdě narazí.
Ještě několik hodin a budou na dohled pevnosti. Lamrax vydal mohutný řev. Démon se dostal mezi smečku dračích míšenců a neviděl přes ně, co se dějě vpředu. Ozval se ale třesk zbrání. Zvuk, který dobře znal. To trpaslíci museli vyrazit do boje a setkali se se svým nepřítelem. Dranor se snažil projít blíže k šupinatci a uskutečnit svůj plán. Kopl nějakého muže do krku, ozvalo se křupnutí a voják padl na zem. Démon vytáhl sekeru a rozťal dalšího muže od hlavy až k břichu. Na kameny se vylil celý obsah těla. Nikdo si nevšiml démona, který zabíjel své zdánlivé spojence.
Dranor sesedl z podivné obludy a blížil se k drakovi. Proklestil si cestu blíže ke svému cíli a zahlédl trpaslíky. Drak je mohutnými drápy držel v odstupu, ale většinou se mu nepovedlo zasáhnout cíl. Lambrax ale musel postrádat desítky svých vojáků, kteří nalezli smrt nebo zmrzačení leželi na zemi a skučeli bolestí. Dranor jednomu muži dupl na hlavu a už stál u svého cíle. Drak byl k němu otočený zády.
Démon se rozpřáhl a chystal se svou zbraní hodit, když ho něco udeřilo do zad. Nechal zbraň klesnout k zemi a otočil se, připravený na další zápas. Nikdo kolem něj ale nebyl. Nepřátelé kolem draka udělali široký kruh. Dranor se chtěl znovu otočit ke drakovi, když se ozval syčivý hlas: "Hlupáku, opravdu jsi tak naivní". Démon otáčel hlavou a hledal svého soupeře. Hlas se ale ozval znovu: "Mě nenajdeš."
Dranor ale poznal, co se děje. Jeho soupeř byl neviditelný, ale to mu nadlouho nepomůže. Démon hleděl na oblaka prachu, která se zvedala všude kolem. Náhle uviděl, co hledal. Prach se jednomu místu podivně vyhýbal, jakoby tam něco stálo. Dranor se nečekaně rozpřáhl zbraní a zaútočil. Železo projelo tělem neviděného bojovníka.
Náhle se objevila žena, která byla skoro nahá. Černé kousky kůže halily jen to nejnutnější. Plně se spoléhala na svou magii. Z úst se rty černými, stejně jako její vlasy, vyšla její poslední slova: "Dcery draka tě jednou dostanou".
Dranor ale jejím slovům nevěnoval žádnou pozornost. Rychle se otočil k drakovi, který ale již ležel mrtvý na zemi. Démon si svou zlost vybil na muži, který se mu bláhově postavil do cesty. Stačila jediná rána a voják padl mrtvý na zem. Dranor se rychle otočil, ale kolem něj už nebyl nikdo. V dálce k němu ale přicházeli trpaslíci. Bojovník se tak mohl vrátit domů ale bez trofeje.

Kam dál

Reklama